Dřív stačila ke kariéře rudá knížka, dnes disidentův samizdat…

27. Srpen, 2013 – 7:38
Havel v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Havel v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Komunisty dělím na ty, co naivně věřili v ideály KSČ, a kteří mně v podstatě nevadí, přestože jsem odjakživa antikomunista kvůli svému tátovi, co ho vyhodili ze školství rovnou k lopatě; údajně byl jako věřící učitel fyziky a chemie metafyzikého zaměření, což odporovalo materialistickému vidění světa podle Marxe.

A dělím je též na ty, co prahli po rudé knížce, aby si pomohli k dobrému živobytí. Mezi ně patří dnes i čeští spisovatelé, režiséři a ředitelé – Kohout, Pelikán, Uhde či Burian, který jako vedoucí katedry činoherního herectví DAMU v Praze pohostinsky režíroval v roce 2002 v Moskevském uměleckém akademickém divadle (MCHAT) hru vysokého svazáckého funkcionáře Pavla Kohouta „Nuly“.

Dostával tam honorář, ale zároveň mu běžel plat v domovském divadle J. K. Tyla v Plzni, od nějž si nechal vyplácet i diety. Údajně bylo takto vše v pořádku. Jeho ekonomická náměstkyně údajně nechtěla dát souhlas s výplatou peněz, byla proto odvolána z funkce náměstka ředitele Buriana a následně souzena před plzeňským soudem, údajně se z její kanceláře ztratil počítač. Byla proto odsouzena. Zásluhou provázanosti vedení divadla s plzeňskou mafií. Teď žije v emigraci…

Dalším soudruhem, který prožil osm dobře živených roků, je český vysoký politický funkcionář Petr Pithart; v roce 1960 začala léta jeho věrných služeb KSČ, z partaje vystoupil, aby tohoto svého hrdinského činu posléze od roku 1968 až do dneška zneužíval jako statečný disident. Rudá knížka za komunistů byla asi tolik, jako logo disidenta dnes. A ještě se chce zviditelnit na úkor prezidenta Miloše Zemana, jehož kritizuje, že řekl, jak ztratil důvěru v Nejvyšší soud, co propustil na svobodu tři známé rebely ODS jen proto, že jejich trafiky za věrné služby vládě Petra Nečase jsou prý chráněny poslaneckou imunitou.

„To je děsuplný výrok a tady bych řekl, že se nám vyjevuje, v čem podstatném se bývalý prezident Václav Klaus a dnešní prezident shodují. Naprosto nemají jasno v otázce soudní moci. Jsou prostě zklamáni a rozčileni z toho, když nerozhoduje tak, jak oni si přejí,” řekl Pithart na adresu Zemana i Klause. Copak jsou i možné omyly soudů chráněny zákazem jejich kritiky?

Má vůbec právo mluvit tento člověk o soudní moci, když osm let skákal, jak komunisté pískali a pak si založil s jinými rodinami výdělečnou společnost Charta 77. Tento prezidentský kandidát z roku 2003 má poněkud jiné přednosti: díky tomu, že nedokáže k ničemu zaujmout jasné stanovisko, takřka nikomu nevadí, je pro ně vzduch, a mnohým navíc imponuje pod „přemýšlivou“ maskou svou ustaranou grimasou. Falešný pseudomorální výraz filozofa-trpitele.

Přitom jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž vypracoval tříčlenný senát, který tuto agendu původně vůbec neměl mít na starosti. Ke změně senátu došlo jen den poté, co detektivové celou skupinu pozatýkali. V tříčlenném senátu, který byl den po zatčení exposlanců sestaven, aby citlivou agendu převzal, je i soudce Petr Šabata. Nejvyšší soud tak pro údajnou imunitu vyňal rebely z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Skutečným disidentem však byl Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací „Analýza událostí 17. listopadu 1989“. Byl pro vymyšlenou špionáž komunisty napřed odsouzen na 23 roků, prošel osmi vězením a uranovými doly, propuštěný na amnestii. Podruhé dostal za velezradu 11 roků v třetí nápravné skupině. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzy zemře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. Ve vězení tak strávil celkem 19 let… Zmiňuje se také o Pithartovi.

Úryvek z jeho textu: „Chartu 77 řídilo asi osm desítek osob, jejichž jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými, finančními a podobnými zájmovými svazky. Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových – Uhlových –   Müllerových – Tesařových, Paloušových, Rumlových, Pelikánových, Šternových-Kantůrkových, Kocábových… atd. Všechny tyto rodiny jsou exkomunisté nebo jejich potomci či svobodní zednáři a jejich potomci. Dnes je na 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu…“

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.

V šedesátých letech pracoval Pithart jako odborný asistent na své alma mater – Univerzitě Karlově, na níž vystudoval komunistického doktora práv a zároveň dělal redaktora Literárních novin. Když po vstupu vojsk Varšavské smlouvy vystoupil z KSČ a odešel do podniku Vodní stroje, kde pracoval jako čerpač. Poté vystřídal různá zaměstnání od nočního hlídače přes obalového referenta až po knihovníka. Jednu dobu během normalizace působil také jako podnikový právník na ředitelství výstavby pracovišť ČSAV.

V disentu rozvíjel publikační činnost, a to především v samizdatovém, exilovém a západním tisku. Dále vydával časopisy, sborníky, organizoval bytové semináře a pašoval literaturu ze zahraničí. Působil též jako člen redakční rady samizdatových Lidových novin. Určitě zadarmo, aniž by se k němu dostaly dolary ze Západu. To vše nyní charakterizuje slovy, že „dvacet let žil na okraji společnosti“… A jaký to byl asi „okraj společnosti“ v případě skoro dvaceti roků v krutých komunistických žalářích pro Miroslava Dolejšího…? Bolševici pohrdali dělníky, v jejichž jménu vládli. Pan docent Pithart se ještě dnes jako lídr občanské společnosti nestydí považovat pracující i podnikatele za okraj společnosti.

Inu, jednou se po jedné kontroverzní technoparty potuloval v polích, aby oslovoval televizní štáby, jestli nechtějí nějaké vyjádření pro veřejnost. Nechtěli, jen pak odvysílali, jak se vnucoval, aby se zviditelnil… http://www.czechfreepress.cz/podoteky/miroslav-dolejsi-analyza-17-listopadu-a-zmen-ve-vychodni-evrope-v-roce-1989-cast-3.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *