V počtu žen v Parlamentu ČR se řadíme na 62. místo za Uzbekistán…

10. Srpen, 2013 – 8:34
Kandidátky na posty poslankyň... Foto: Břetislavg Olšer

Kandidátky na posty poslankyň... Foto: Břetislavg Olšer

Za vším ale hledej feministky, co chtějí kvóty, aby též v politice byla genderová rovnost. Když jsou kvóty plněny, pomalu, ale jistě, je to OK, ovšem kvóty v politice, to znamená moudré a zkušené političky pro statistiky občanského sdružení Fórum 50%, jehož součástí je projekt: „Vyrovnané šance v politice“, které ničím nevzruší poslance, aby se tito mohli soustředit na legislativu pro dobro národa.

Pak i sexy političky, jež zajímají především vlastní firmy, dobře se vdát, mít hodně peněz, fotografování erotických bilboardů a kalendářů, a když zbude čas, tak i Sněmovna; též poslanci jsou chlapi a chtějí se mít alespoň nač se zalíbením dívat, což je ale proti feministickým kvótám, poněvadž jde o sexismus. Jen namátkou pár signifikantních, tedy statisticky významných jmen obecně zmiňovaných poslankyň – Parkanová, Benešová, Semelová, Němcová, Rujbrová, Lesenská či Wagnerová, Klasnová, Pařízková, Reedová, Marková, Andrýsová…

Ale pokud si v dolní komoře většinou nelze nic začínat v duchu rčení; „co je v domě, není pro mě“, vzhůru tedy na ty „mimo dům“, pak je z toho syndrom tzv. nagyovských lapálií, jež vedly k rozvodům od stolu i lože nejmíň tří českých premiérů. Naštěstí se mi dostala do rukou studie “Česká politika: Ženy v labyrintu mužů?“, jejíž autorkou je Petra Rakušanová, pracovnice oddělení Sociologie politiky Sociologického ústavu Akademie věd, a naše přední odbornice na téma politické participace žen.

V České republice stejně jako ve většině jiných států existuje rovnoprávnost mužů a žen před zákonem a že zákon nejen zakazuje diskriminaci z hlediska pohlaví, ale rovněž definuje rovnost šancí mužů a žen v usilování o volené i delegované funkce ve sférách politiky a ekonomiky. Ve volbách do Poslanecké sněmovny bylo v roce 2010 ze zvolených 200 zastupitelů 156 mužů a 44 žen. Na základě počtu žen v obou komorách parlamentu se Česká republika řadí podle hodnocení Meziparlamentní unie až na 62. místo ve světové klasifikaci za Venezuelou, Uzbekistánem a Dominikánskou republikou.

Jak asi jinak potom může vypadat tato honba za kvótami žen do Parlamentu, když je všem zřejmé, že jsou plněny hlavně proto, aby byly spokojeny nejen paní a dívky, ale hlavně poslanci, že z EU přibudou k penězům daňových poplatníků na tento cirkus plný extračísel, jak lze soudit dle nalezených kondomů v zásuvkách čilých borců, rovněž peníze v eurech z Bruselu…

Jak zaregistrovat během projevů politiků, kdo z nich se při svých lžích začervená? U mužů je tento fakt zcela vyloučen, u žen lze zaznamenat alespoň snahu o ruměnec. Viz. předsedkyně Sněmovny ČR Miroslava Němcová, co je původem knihovnice a knihkupkyně, která se svým platem několika stovek tisíc jen za funkci šéfky dolní komory plus náhrady, je živitelkou své rodiny, kterou považuje za přísně tradiční. Z těchto důvodů se snaží být slušná, transparentní a „bez másla na hlavě“, byť její prohřešek, kdy půjčila služební auto svému synovi, byl směšnou epizodkou v porovnání se zlodějnami jejích mužských kolegů, s ní silně otřásl. Proto se ještě víc upřela ke své povinnost dobře artikulovat, mluvit spisovně, nebýt vulgární a hlavně znát do detailů jednací řád Poslanecké sněmovny a mít v malíčku sněmovní tisk, návrhy zákonů, vědět, kdo je v sále, kdo v bufáči, jak se hlasuje, kdo má přednostní právo s projevem, kdo ne… Lze ji tak považovat za ideální politickou úřednici, která ovšem nezapře politické ambice. Dotkla se jí proto slova někdejšího premiéra Mirka Topolánka.

Ten, jako typický „mačo“, získal několikrát ocenění Kyselá žába, které uděluje Sdružení Žába na prameni za nejhorší nekorektní sexistické výroky. Poprvé si premiér zakuňkal za své prohlášení, že šéfem strany ODS musí být chlap s gulama. Ženu tak z boje o vedení ODS rovnou vyloučil. O počtu žen v politice pak řekl: „Pokud by měly příslušné kvalifikace, tak by jich tam bylo nepochybně víc.“ A když Miroslava Němcová řekla, že ji muži z vedení strany při jejích vystoupeních neposlouchali a bavili se, Topolánek uvedl: „Vrcholová politika je jako hokejová šatna – je tam binec, hluk a smrad.“ Pak získal Kyselou žábu opět. Tentokrát to bylo za výrok, že ženy se mohou svobodně rozhodnout nemít děti a pak mají stejné šance jako muži…

Ovšem, přišly i trapasy. Než by si připila s novu vládou, jako premiérka ČR v naději, raději práskla hradními dveřmi. Nikdy by prý nepřipustila existenci Rusnokova kabinetu, který je tak toxický, jelikož ministr a místopředseda Fischer přes noc zázračně zbohatne o několik milionů korun. Neměla na mysli snad kolegu Vondru, Pekárka či jiné chmatáky ODS? Zřejmě však i dál trvá na svých slovech, že Zemanova vláda připomíná puč v únoru 1948. Němcová je ten typ, co by v únoru 1948 na rozdíl od většiny ustrašených politiků vystoupila a něco udělala. Proto z Hradu utekla. Alespoň symbolické gesto zoufalství.

Rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana jmenovat předsedou úřednické vlády Jiřího Rusnoka považuje za „porod mrtvého dítěte“. Byla hlavně pokořena její neuznaná snaha přesvědčit, že těch 101 hlasů je „jasná“ sněmovní většina, a ne akt pro záchranu vlastních krků. Jako když babička vyškrábala ze sýpky zbytky mouky, aby upekla jediný koblížek… Vyškrábaná „stojednička“ většiny. Tak vznikla trojkoalice. Jak to dopadlo, není nutné připomínat… Přitom ještě nedávno se v ní hnuly zbytky jejího svědomí.

Možná to byla sebereflexe, zřejmě však jen hrůzné pokrytectví, když Němcová uvedla, že sice strany během volebního období sahají k řadě personálních i programových kompromisů, ale že tento už šel přes čáru. Ona je prý součástí vedení ODS, takže se nemůže postavit stranou a umýt si nad tím vším ruce. Měla na mysli rošádu s odmítnutím tří rebelů dát vládě svůj hlas důvěry, za jejich opačnou reakci jim byly slíbeny „trafiky“. Historie, kterou všichni znají i s jejími dehonestujícími sto jedničkovými propadáky a konci.

A cítila se dotčena a ponížena, když po ní chtěl prezident Zeman, aby podpisy pod „stojedničku“ byly notářsky ověřeny. Pak jí asi někdo poradil, ať zase ona poníží Zemana a tak mu navrhla, že když přijde do Sněmovny orodovat za důvěru pro Rusnokovu vládu, tak že mu stoprocentně rozhodnutých 101 poslanec přímo před ním petici proti důvěře sami podepíší. Naštěstí pro Němcovou se tak nestalo; málem jsme tak přišli nejen o stínovou premiérku, ale i předsedkyni dolní komory Parlamentu ČR. První harakiri na české politické scéně…?

Že je paní a dívek skutečně v české politice moc málo, to je fakt, ale ty, které v ní jsou, stojí za to. O Karolině Peake již byla dlouhá nesouvislá řeč, za slovo stojí i dvě exposlankyně na jedno použití – Jakubková a Zubová, vůbec první české poslanecké přeběhlice, nesmím zapomenout ani na Vlastu Parkanovou, jež do dějin české politiky vstoupila jako tzv. kolovadlo, resp. muzikantská Liduška, spíš tedy Vlastička. Ten první příměr vycházel z její politické turistiky, kdy prošla několika politickými stranami, druhé pojmenování jejího sklonu je svázáno s její dechovkově – pěveckou ambicí. Hlavně však s ukradenou melodií písně o Gagarinovi, z níž učinila americký radar v českých Brdech.

Paní Vlasta, jmenovkyní historicky první české vojevůdkyně, stíhána policii pro kauzu letadel Casa, se proslavila především svým songem na počest americkému radaru v Brdech. Prezident J W. Bush se tak dočkal při návštěvě Česka skvělého daru od ministryně obrany Vlasty Parkanové, která s kreslířem Vyčítalem pohotově, jako kdysi Gustav Brom narychlo sepsal píseň pro J. Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…” Napřed byla v OF, potom v ODA, následně v KDU-ČSL a nyní je v TOP 09. Tomu se říká profesionální ministryně – kde ňa postavíš, tam mňa nájdeš! Tedy ve Federálním shromáždění, pak na ministerstvu zahraničí, vnitra, spravedlnosti a nakonec na ministerstvu obrany…

Je však třeba důrazně říct, že existují začínající političky, co mají ještě pořád všech pět pohromadě a jsou soudné. Zatím. Radní Libereckého kraje pro resort zdravotnictví, tělovýchovy a sportu a náměstkyně hejtmana Bc. Zuzana Kocumová (Změna pro Liberecký kraj) se před časem rozhodla vrátit služební auto. Šok, navíc měla i placený benzin, kdyby chtěla, tak i šofér… Přesto na svá jednání po Liberci chodí pěšky nebo místo jízdy autem raději sedne na elektrokolo či do MDH. Zkušenost z města jí prý jasně říká, že vlastní nohy, kolo nebo MHD jsou rychlejší.

Na závěr jen paralela z března 2009 o tom, že historie má tendenci se opakovat, jako neúnavná sinusoida,. aneb proč se v české Sněmovně vůbec nic nezměnilo;…“Topolánkova vláda nepřežila hlasování o nedůvěře. Opozice potřebovala k jejímu svržení 101 hlas. Spolu s KSČM zvedli ruku proti kabinetu Mirka Topolánka i „odpadlíci a přeběhlíci“ od koaličních stran Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel, Olga Zubová a Věra Jakubková. Tlustého ODS okamžitě vyloučila z poslaneckého klubu. Opoziční lídr Jiří Paroubek záhy po hlasování načrtl svou představu dalšího vývoje. Chce ustavit vládu odborníků…“

Inu, kdysi také Karolina Peake demonstrativně jezdila tramvají, aby „neutrácela státu“ benefit přes 30 tisíc korun; než si však z těchto náhrad našetřila a zakoupila volvo za 1,2 milionu Kč. To ale byla teprve ve své druhé politické straně…¨

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *