Připomeňme si malou anketu v Ostravě: Sergej, středoškolský profesor z Užhorodu: “Česko je jak Amerika; dělám u vás na černo na stavbě jako zedník už tři roky a vůbec nemám pracovní povolení. Neví o mně vaši úředníci, ani ukrajinská mafie…” Thien Quang, obchodník ze Saigonu, jeho otec byl v roce 1980 horníkem v dolech OKD: “Máte líné trhovce, přísné zákony, ale spoustu výjimek. A zátahy na vietnamské tržnice se dělají hlavně před Vánocemi, aby měli celníci dárky pod stromeček…” Tula, švadlena z Ulan Ude: ”Která vaše dívka by pracovala za pět tisíc měsíčně, patnáct hodin denně včetně sobot, někdy i nedělí…?”

Přesto podle průzkumu STEM má dnes většina Čechů za to, že cizinci berou českým lidem práci. Počet obyvatel České republiky stoupl meziročně o 65 tisíc na nynějších 10,446 miliónu, což výrazně ovlivnili právě přistěhovalci ze zahraničí. Je nutné si položit zásadní otázky; proč potřebujeme cizince a proč, když ptáčka lapáme, mu pěkně zpíváme, ale po upotřebení ho klidně vyženeme…? Proč si Češi stěžují, že jim cizinci berou práci? Kteří Češi a jakou práci…?

Cizince, jichž je u nás už skoro půl milionu, potřebujeme proto, aby Česko zůstalo Českem. Tedy, až do doby, než české ženy, nemyslím asimilované cizinky s českým občanstvím, začnou rodit v průměru nad dvě děti. Pokud rodí pod tuto hranici, hrozí to pozvolným zánikem českého národa. To vám řekne každý demograf. Proto u nás porodnice zkrátka začaly praskat ve švech a za loňských prvních devět měsíců se u nás narodilo zásluhou cizinek 91 300 dětí, tedy o zhruba pět tisíc více než za stejné loňské období. Už počtvrté se u nás víc dětí narodilo, než kolik umřelo lidí. V současnosti na území ČR působí 438 000 lidí ze zahraničí, ekonomicky aktivních je jich něco kolem 310 tisíc. Každý pětadvacátý obyvatel země tak nepochází z ČR. Cizinci nepřicházejí už jen nakrátko, ale snaží se v Česku usadit a zhruba 90 tisíc z nich zde podniká, čímž posiluje také naši ekonomiku, pokud ovšem podniká dle české legislativy a řádně odvádí daně.

Kdo jsou ti Češi, co si stěžují, že jim cizinci berou práci? Především jde o nezaměstnané, kteří však nechtějí dělat podřadné nekvalifikované manuální práce. Jako kdysi Němci, pročež začali přijímat Turky, až se z Berlína stalo málem druhé největší turecké město. Chtěli totiž po poválečné dřině, kdy jedinečným způsobem obnovili totálně rozbořenou zemi, aby nádenické profese už dělali jen „gastarbajtři“, tedy většinou turečtí uprchlíci. My máme však tu „nevýhodu“, že děti cizinců, které se u nás narodily jako Češi, mají už vysoké školy a tedy kvalifikaci na lepší než podřadnou práci. Kopat kanály, sedět u pásu a dělat jedny a ty samé úkony nebo dělat podavače u zedníků, to se našinci nechce a tak raději bere podporu. Ukrajinci či Mongolové touto prací nepohrdnou, jelikož vědí, zač je toho loket u nich doma. Práce je u nás tedy dost, ale ne všem Čechům voní dělat třeba pomocné dělníky ve stavebnictví.

Kdo však nalákal a láká cizince do Česka? Že přece na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí je umístěna centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty? Co je to zelená karta? Zelená karta usnadňuje přístup na trh práce cizincům z vybraných zemí, kteří mají kvalifikaci, po které je v České republice poptávka. Místa vhodná pro zelené karty jsou zejména ta, která se nedaří obsadit pracovníky z České republiky nebo EU. Zelené karty se týkaly imigrantů z dvanácti zemí, kromě Vietnamu a Mongolska. Vstup na český trh práce se naopak usnadní občanům Koreje a Japonska, kvůli automobilkám, a též Ukrajiny či všech zemí bývalé Jugoslávie, naštěstí mimo Kosova. Invaze albánské mafie “skořápkářů” a drogových dealerů z počátku 90. let je ještě v živé paměti občanů Československa. V Česku dnes žijí národnostní menšiny Romů, Maďarů, Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, Bulharů, Srbů, Slováků, Němců či občanů USA.

Ovšem, přišla hospodářská krize; byl únor 2009, nebyla práce ani pro Čechy a ministr vnitra Ivan Langer navrhl vládě, aby stát zaplatil dělníkům z nečlenských zemí EU nejen cestu domů. Podle propočtů ministerstva by vláda za takovou podporu návratu vydala zhruba 90 milionů korun. Langer rozšířil projekt „dobrovolných návratů“ cizinců do svých rodných zemí o další tři tisíce osob.  Každý dospělý cizinec, který opustil Českou republiku, dostal jako bonus 500 eur (skoro 12 tisíc korun), děti pak polovinu. Stát jim kromě toho zaplatil letenku. V první polovině roku 2009 skončila platnost až 68 tisíc pracovních povolení. Důvod pro to, abychom zavedli bezpečnostní opatření, se naplnil. Tento projekt byl prý úspěšný…

Dnes se však všichni vrátili, vláda zbytečně vyhodila desítky milionů, aniž by tím snížila nezaměstanost. Na českém trhu dál schází kvalifikované dělnické profese i vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Mj. zdravotní sestry, techničtí specialisté, kvalifikovaní i nekvalifikovaní dělníci. K tomu ještě přibyly starosti s mafiemi… Rasismus, xenofobie, netolerance…? Nic takového; pokud jde o práci, měli bychom přece být, stejně jako ve všech jiných zemích EU, nejprve na řadě “my Češi”, “my z Evropské unie” a pak teprve “oni” z tzv. třetích zemí. Tvrdí mnozí a právem. Stát proto s pomocí zelených karet přilákal do země pracovní síly ze zahraničí do oborů, které se potýkaly s nedostatkem pracovníků ve zmíněných profesích. Nejvíc jich je z Ukrajiny (118 tisíc). Druhou příčku zabírají právě Slováci. Ty ale většina Čechů za cizince vůbec nepovažuje a ani je mezi tuto skupinu nezahrnuje.

V Česku v současnosti působí přes 80 tisíc lidí ze Slovenska. Slováci mají v Česku ve srovnání s jinými cizinci zvláštní postavení. Nemusejí používat češtinu, ale mohou i při jednání s úřady zůstat u své mateřštiny. Stejně jsou na tom i Češi na SR, kterých je tam zhruba deset tisíc. Třetí co do počtu jsou Vietnamci, kterých je v ČR kolem 60 tisíc. Podle ekonomů řada cizinců pracuje v oborech, kde i v době vysoké nezaměstnanosti je velmi obtížné najít tuzemského zaměstnance, který by byl ochoten pracovat v noci, v nepřetržitých provozech atd.

Je zde však i otázka bezpečnosti, která vyplývá z působení mafií, zejména ukrajinské, která organizuje ukrajinskou pracovní sílu a za účelem vlastního výdělku ji nabízí na českém pracovním trhu. Dejme tomu zprostředkovatel, jenž ale vybírá „výpalné“ od těch, jimž sehnal v Česku práci. Mafie pomáhá řadovým Ukrajincům dostat se do Česka. Za zprostředkování práce načerno a ubytování si ovšem říkají o tučnou provizi. A Ukrajinci jí poslušně platí, odevzdávají až polovinu svého platu.

Vyvázat se ze služeb mafie pro ně bývá nemožné: oběťmi systému totiž bývají Ukrajinci, kteří v Česku žijí nelegálně. A ti si policii postěžovat nemohou, jelikož jim „zaměstnavatel“ ihned odebere i cestovní pasy… Naši podnikatelé však někdy narážejí i na jiný problém s lidskými právy. Jako šičky pracovala v textilní firmě Sněžka Náchod téměř stovka Severoorejek. Své výdělky však tyto údajně „novodobé otrokyně“ posílaly zpět do vlasti na podporu vůdce Kima, proto jim nebylo prodouženo pracovní povolení a musely se vrátit domů. Na jejich místo přišly další levné pracovní síly z Vietnamu a Mongolska… A diskriminace po česku pokračuje…

Celkem tvoří cizinci kolem čtyř procent české populace, včetně Mongolů, Američanů a muslimů z rozvojových zemí. Když ptáčka lapají, pěkně mu na „zelenou kartu“ notují. A po upotřebení je vyhazují… Tak to u nás funguje; nařídí snad nynější ministr vnitra Kubice, aby se nezaměstnanost v ČR opět řešila vyhozením 90 milionů korun z okna za „vypovězení“ dalších tisíců cizinců…? Plus další miliardy na vyplacení podpory v nezaměstnanosti, o sociálních podporách pro sociálně vyloučené ani nemluvě. Státní rozpočet navíc není gumový. A to se ještě nedíváme daleko dopředu, kdy má být v roce 2050 v Evropě podle tzv. barcelonské konference, resp. projektu EUROMED, na 80 milionů muslimů…

Inu, kdysi stály dlouhatánské fronty na banány, dnes se tísní stovky lidí bez práce ve frontách na Úřadech práce, samozřejmě, že za to můžou cizinci…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135