Naštěstí měl alespoň někdo v české vládě rozum a po týdnu Peake z postu ministryně obrany odvolal. Napadlo mě přímo rouhačské srovnání českých a židovských politiků, kteří na přelomu 20. a 21. století prožili ve státě Izrael šest válek a dvě intifády. Jak by se asi cítili v této situaci čeští političtí vyčůránci, kdyby byl jejich život každodenně v ohrožení? V Tel Avivu a Jeruzalémě jsem před měsícem zažil dopad několika gazanských raket, včetně exploze v autobuse místní dopravy. Naštěstí jen s dvaceti zraněnými…

Mojše a jeho manželka Ester navštěvovali každý rok letecký den a Mojše každý rok toužebně vzdychal: „Ester, já bych moc chtěl letět letadlem!“ A Ester každý rok odpovídala: „Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!“

Jednoho léta Mojše Ester sděluje: „Ester, mám 85 let, a jestli tento rok nepoletím, tak už nikdy nebudu mít šanci letět.“ „Já vím, Mojše, ale takový vyhlídkový let stojí padesát dolarů a padesát dolarů je padesát dolarů!“

Rozmluvu obou stařečků zaslechl pilot a řekl jim: „Mám pro vás návrh. Vezmu vás na vyhlídkový let, a jestli během celého letu nevyslovíte ani slůvko, budete mlčet jako ryby, tak nebudete nic platit. A jestli kdokoli z vás dvou otevře ústa a promluví, zaplatíte padesát dolarů.“

Mojše a Ester souhlasili. Pilot provozoval ve vzduchu s letadlem různé akrobatické obraty, aby své pasažéry vyděsil a donutil je vykřiknout, ale bez úspěchu – mlčeli jako zařezaní. Nakonec přistáli, pilot jde k Mojšemu a říká mu: „To není možné! Dělal jsem, co jsem mohl, abyste křičeli strachy, s jinými pasažéry se mi to vždy povedlo, a tentokrát nic! Podařilo se vám zachovat mlčení dokonce i při té nejnebezpečnější letecké akrobacii!“

„No víte,“ říká Mojše, „je pravda, že jsem chtěl něco říct, když Ester vypadla z letadla, ale padesát dolarů je padesát dolarů!“

Co by asi česká bezpečnostní rada státu, jež v české kotlině nemá do čeho píchnout, říkala na pár tisíc raket Hamasu, explodujících na území Česka? Během natáčení mého scénáře v Beer Ševě, šlo o příběh české konvertitky k judaismu Petry Linhové – Oranit Machluf, muselo být filmování přerušeno asi deseti leteckými poplachy. Česko a válka nebo rakety? Židovský stát je přece daleko. Politikům zřejmě stačil k vlastnímu uspokojení fakt, že základ současného těžkého a lehkého průmyslu Česka položili Židé, včetně železnice i textilních a cukrovarnických oborů či lihovarnictví nebo sklářství. Stačí jen vyslovit jména bratří Gutmennů, Rotshilda, Kolbena, Mosera, Waldese, Jellinka, Weimanna a dalších podnikatelů, jimž Češi jako odměnu za vybudování industriálního zázemí dopřáli vraždící holocaust…

Dva žáci ješivy rozmlouvají o Einsteinově teorii relativity.
„Já naprosto nechápu,“ přiznává se David, „jak mohou být dvě stejné věci současně různé?“
„Já ti to hned vysvětlím,“ odpovídá Davidovi Josef. „Kdyby se ti rozpálené nahé děvče posadilo na klín, každá hodina by ti připadala jako okamžik. Ale kdyby ses ty sám posadil nahý na rozpálená kamna, každý okamžik by ti připadal jako hodina. To je přece jasné, ne?“

Z dnešního pohledu vidím rovněž tragikomickou figurku Karolíny Peake, s absolutní nulovou znalostí vojenského řemesla, jak v roli ministryně obrany Izraele mění velení svého rezortu v ryze civilní záležitost a židovský stát tak totálně zruší k velké radosti Ligy arabských zemí. Navíc by tím zlikvidovala povinnou vojenskou službu, která je nyní v Izraeli povinná na tři roky pro mladíky a na 22 měsíců pro dívky… Proto se izraelské vojačky rozhodly, že Karolínu Peake pozvou na manévry. Střílí se však pouze ostrými. Vše organizuje brigádní generálka Orna Barbivaj, co byla jako první žena v Izraeli povýšena do hodnosti generálmajorky a jmenována ředitelkou Personálního ředitelství. Do historie se zapsala již v roce 2005, kdy byla jmenována do čela Oddílů pobočníků a stala se tak první ženou, která v izraelské armádě stála v čele jiné složky, než ženských jednotek.

Sára umírá a loučí se s manželem.
„Já vím, že až tu nebudu, že se znovu oženíš a přeji ti to. Jen mi prosím slib, že tvoje nová žena nebude nosit moje šaty, to bych nerada.“
Muž mávne rukou.
„Prosím tě, Sára, ta má přeci úplně jinou figure…“

Proslulá je i atraktivní tmavovláska Esterina Tartman, bývalá poslankyně za stranu Izrael náš domov a neschválená ministryně cestovního ruchu, jež drží rekord s největším počtem několika tisíc výsadkářských seskoků v dějinách izraelské armády. Do civilu odešla v hodnosti majora. Záložní službu vykonává jako důstojník pro město Givat Ze’ev. Legendou izraelské armády je poslankyně Knessetu Amira Dotan, která získala jako první žena hodnost brigádního generála. Zkrátka, izraelské ženy vědí, co je to emancipace.

Přijde dívka k rabínovi a říká: „Rebe, já když se ráno nahá podívám do zrcadla, tak si pokaždé říkám: Jsem krásná, jsem úžasná, jsem žádoucí, jsem sexy. Řekněte, Rebe, je to hřích?“ A rabín odpovíd: „Ne, uklidni se, dcero, to není hřích. To je pouze velký omyl…“

Aby mužské šarže pochopily, co je považováno za trestný čin v oblasti sexu, jsou pro ně pořádány kurzy. S pomocí herců jsou jim předváděny náznaky prekérních situací, hraničících s tzv. „harašením“. Nové vojenské směrnice dnes zakazují i dobrovolný sexuální vztah mezi vojačkou a jejím velitelem v době jejich aktivní vojenské služby. Velitel jde zkrátka před soud i v případě, že dívka k milostnému aktu svolila…

Tři muži diskutují o svých milostných zkušenostech s manželkami.
Ital říká: „Potřu svoji manželku olivovým olejem, načež se odehrává amore perfetto. Manželka křičí 5 minut.“
Francouz oponuje: „To já namažu svoji chérie mandlovým máslem a pak se koná vášnivé milování – žena hlasitě vzdychá asi půl hodiny.“
Moše Goldstern povídá: „Namastím manželku husím sádlem, milujeme se a ona ječí šest hodin.“
Ostatní se na něj pochybovačně podívají a unisono vyjeknou: „Šest hodin – jak to?“
Moše pokrčí rameny: „Protože si hned potom otřu ruce do záclony…“

Někdy je ale sex přímo v izraelské armádě dokonce povolen. Rabín Ari Schvat totiž požehnal sexuálnímu styku s nepřítelem za účelem bezpečnosti země. A to je Tóra se svými 613 příkazy jedním z nejpřísnějších náboženských zákonů. Takže sex s nepřítelem za určitých pragmatických skutečností může být označen za jeden z nejvýznamnějších dobrých skutků, citovalo periodikum Jediot Achronot závěry ze studie tohoto experta na židovská náboženská pravidla halacha nazvané “Zakázaný sex pro blaho národní bezpečnosti”. Ve svém posudku se rabín Schvat odvolává na Starý zákon. Připomíná příběh z 5. století před n. l. Žida Mordechaje a jeho dcery Ester, kterou si vybral za ženu perský velkokrál Xerxés-Achašveroš, aniž by netušil, že je Židovka.

Dohaduje se Sára se svým manželem: ,,Musíš mi slíbit, Moše, že až jednou umřu, udobříš se s mojí matkou a půjdete spolu za mojí rakví…! ,,Co bych pro tebe neudělal, drahá Sáro, ale uvědomuješ si, že mi tím zkazíš celý den…?“

Vedle služby v různých podpůrných funkcích pro bojové jednotky, jako jsou zástupkyně operačních důstojníků, zpravodajské důstojnice a spojovací operátorky, dnes ženy slouží v bojových zařazeních v dělostřelectvu a speciálních smíšených pěchotních jednotkách, nazývaných Karakal, jež jsou rozmístěny podél izraelských mírových hranic, které ještě nedávno spolutvářely Egypt a Jordánsko.

Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga:
“Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět.”
“Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!”
“Právě po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře.”
David tedy zavolá sestře:”Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést!”
“Po 45 letech manželství?! A před svátky?! To nemyslí vážně! Nech to na mně!”
Ráchel volá otci: “Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš, NIC, dokud s Davidem nepřijedeme!”
Kohn se spokojeně obrátí na manželku: “A je to, Rebeko, přijedou oba na svátky a letenky si zaplatí sami.”

Další smíšenou jednotkou izraelské armády je Sachlav, část Vojenské policie, která je rozmístěna v Judeji a Samaří. Ženy také slouží v bojových jednotkách Pohraniční stráže. Zastánci integrace žen ji vnímají jako vyjádření rovných práv a rovných příležitostí a tvrdí, že dokud budou bojové jednotky výlučně mužským privilegiem, bude moc dále soustředěna v mužských rukou a izraelská společnost nikdy ženám nenabídne skutečnou rovnost.

Chodí Bůh po světě a nabízí přikázání. Odevšad je ale vyháněn… Z Ameriky, z Evropy… Na poušti však potká Mojžíše a říká: „Žide, mám přikáznání… Nechceš…?“ Mojžíš se zeptá: „Za kolik?“ Bůh odpoví: „No přece zadarmo…“ A Mojžíš zajásá: „Tak to si těch přikázání vezmu hned deset…“

“Rovnost mužů a žen v izraelské armádě? V tom je však poněkud rozpor; zatímco vojačky pěchoty pochodují 13 kilometrů na závěr svého výcviku, muži pochodují 60 kilometrů. Ženy také používají podnožky jako pomoc k překonání zdi o výšce průměrného člověka a nesou méně munice,” vysvětlil mi Peter Bachrach z Haify, podplukovník izraelské armády ve výslužbě, který bojoval v pěti arabsko-izraelských konfliktech.

Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples. S tolerancí to na jihu nikdy nebylo nejlepší a tak i ředitelka má speciální požadavky: „V mé škole studují slušná křesťanská děvčata proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete nebudou žádní židi.“
„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi…“
Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.
„Panebože, to musí být nějaký omyl!“ málem omdlí ředitelka.
Řidič odpoví: „Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.“
„Jste si jistý, že zrovna tihle???“
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.“

Inu, ženu ani květinou neuhodíš, pokud ovšem nemá kolem pasu sebevražednou nálož…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135