Jaká je izraelská armáda? Tvoří ji stále víc Nežidů. Nejčastěji přicházejí přistěhovalci z Ruska. Jsou to mladí kluci, kteří získali izraelské občanství, i když nejsou Židy, ale protože vstoupili do armády. Kdo chce bojovat v izraelské armádě, může být Židem i bez konvertování či dokladů, že se narodil z židovské matky. Bojují za Izrael, ale když padnou, nemohou být pochováni na židovském hřbitově. Stejně dopadli i vojáci z Etiopie či jiných zemí. Podle zprávy z Jewish People Policy Planning Institute je na světě stále méně Židů. Za posledních zbruba třicet roků se počet Židů zmenšil o 2,24 miliony. Počet Židů v diaspoře se během roku 2007 zmenšil o 100.000, zatímco v Izraeli vzrostl o přibližně 300.000 osob, jak uvedl Institut pro plánování politiky židovského státu.

“Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně a vždycky jsem byl proti násilí, ale v případě Pásma Gazy a Hamasu jsem plně za našimi vojáky. Kdo chce zničit zhoubný nádor, musí ho úplně vykořenit, aby dál nemetastázoval…” tvrdí mi Peter Bachrach, židovský přistěhovalec z ČSR. “Navíc si Hamas beze civilisty jako rukojmí a záměrně buduje své arzenály v těch nejhustěji obydlených částech Pásma Gazy, která patří počtem svým občanů k nejvíc zalidněným na světě. Rozlohou 360 km2 je menší než Praha a žije zde jeden a půl milionu lidí, tedy více než čtyři tisíce osob na kilometr čtvereční. Je to zločin a zbabělost skrývat se za zády nevinných dětí a žen…”

Je nyní nutné osvětlit celý stav Izraele a zopakovat stěžejní události. Ke všemu maří Hamas snahu Izraelců upozorňovat letáky či telefonáty civilisty Pásma Gazy, aby se evakuovali z rizikových míst náletů. Pokud by Židy uposlechli a “obnažilí” tím pozice Hamasu, z nichž mj. střílejí rakety kassám na Izrael, byli by trestání za zradu… Jak “psychologicky důležitá” je tato hamasovská zhůvěřilost dokazuje i prohlášení, bohužel českého ministra zahraničí Schwarzenberga během nedávné války „Lité olovo“, že “ani nepopiratelné právo státu Izrael na svou obranu nedovoluje akce, kterými trpí hlavně civilní obyvatelstvo”.

Ale jak může Izrael toto své nepopiratelné právo na svou obranu realizovat, když si zločinci z Hamasu před sebe nestydatě staví právě jako živé štíty civilisty a zneužívají školáky k sebevražedným atentátům proti Židům… Oranit Machlufová z Beer Ševy to prožívala těžce:

“Uvědomuji si, jaké je to štěstí, že můj muž Eli už není v aktivní službě. Asi bych se zbláznila strachy. Není snadné stále zabavovat tříleté dítě, které je izolované od svých kamarádů, protože veškerá činnost vzdělávacích zařízení byla až do odvolání přerušena. Skládáme puzzle, Odi si kreslí, dívá se na dětské vysílání v televizi. Vysvětlili jsme mu, že nemůžeme chodit ven, protože tam jsou zlí lidé, kteří nás nemají rádi a střílejí po nás rakety, ale naši vojáci nás ochrání s všechno bude zase s Boží pomocí v pořádku. V jeho věku jsem netušila, co je to válka….”

Jací jsou lokální Arabové, co si říkají gazaští Palestinci? Ve vojenském tisku BAMACHANE (V táboře) z dávných let “šestidenní války” byly dva rozhovory. Na titulní straně s generálem a ministrem obrany Izraele Moše Dajanem a uvnitř listu článek “DUBCEK be CAHAL” – “Dubček v izraelské armádě” s vojínem ze Západního břehu Jordánu a mým přítelem Tomi Shvedem, který se před mnoha roky vystěhoval do židovského státu ze Slovenska. Zatímco generál se snažil uklidnit vášně mezi Židy a muslimy, když tvrdil, že jediné východisko je nabídnout jim vstřícnost a porozumění, vojín, na něhož zbylo pouze místo uvnitř média, měl jiný názor.

“Arabové jsou naprosto nevyzpytatelní; každé gesto dobré vůle, naši snahu o mír a přerušení nesmyslné války, považují za naši zbabělost, strach a poníženost. Když vystěhujeme své osady v Pásmu Gazy nebo v Samaří, neberou to jako naši snahu o mír, ale oslavují to jako své vítězství nad strachem podělanými Izraelci…”

V Roš Pina, malém městě na severu Izraele, se sešli v roce 1994 extremističtí rabíni židovských osad. Vzešla z toho halachická kletba jménem pulsa denura (aramejsky prý znamená “šlehnutí ohněm”), která byla uvrhnuta na Jicchaka Rabina krátce předtím, než byl zavražděn. Tehdy v listopadu 1995 ovšem převzal úkol nebeské eskadry smrti židovský fanatik Jigal Amir. Soudní řízení prokázalo, že byl v úzkém kontaktu s aktivisty Kahane-Chaj a pravicově extrémistickými kruhy v Kirjat Arba a Kfar Tapuach, dvou baštách KACHu a Kahane-Chaj.

Skupina Kahane-Chaj – Kahane žije! (odnož hnutí KACH, založená a vedená Kahaneho nejmladším synem Benjaminem) začala svoji činnost tím, že s výkřikem “mavet la-aravim – smrt Arabům” vhodila granát do obchůdku arabského obuvníka ve Východním Jeruzalémě. Majitel byl zabit, deset arabských zákazníků bylo zraněno. V únor 1994 vstoupil Baruch Goldstein, v Americe narozený lékař, žijící v osadě Kirjat Arba, nadšený příznivec KACHu, do mešity Ibrahimi v Hebronu. Ozbrojen samopalem vešel do modlitebny, která byla plná věřících, neboť byl pátek ráno. Na lidi, kteří klečeli na zemi a modlili se, vystřílel několik set nábojů. Zavraždil 29 lidí, 100 jich zranil. Sám Goldstein byl muslimy ubit k smrti.

Smrtelné existenční riziko tak už nehrozí židovskému státu pouze zvenčí, ze strany arabských sousedů. Možná stejně zákeřný je vnitřní nepřítel. Ultraortodoxní antisionistická skupina Neturei Karta (aramejsky Strážci města) nedávno odsoudila “současné sionistické masakry” v Gaze. Tito “chasidim” vyzývají světové velmoci, aby “obnovily práva Palestinců v historické Palestině“ a cílené údery proti teroristickým uskupením v Gaze označují za „etnickou čistku”. Prohlášení končí zvoláním: “Sionistický režim je zatracený! Svatá země bude navrácena Palestincům! Otázkou není “zda”, ale “kdy”…!”

Neturei Karta vznikla v roce 1935, s cílem být opozicí proti vytvoření a existenci židovského státu dříve, než přijde Mesiáš. V současnosti požadují mírovou likvidaci Izraele s tím, že židovský stát může vytvořit pouze Mesiáš. V nedávné minulosti se členové Neturei Karta ve své nenávisti k sionismu nezastavili ani před spoluprací s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Delegace “chasidim”, vedená lžirabínem Friedmanem, se účastnila konference “Svět proti sionismu” v Teheránu. Za toto otevřené se postavení proti lidu Izraele odsoudily členy Neturei Karta ostatní chasidské skupiny, které Stát Izrael sice také neuznávají, ale odmítají podporovat nepřátele židovského lidu…

Inu, situace eskaluje, vše vypadá na další „olověný“ úder na Pásmo Gazy, třeba ale ne zrovna v den, kdy máme jet natáčet do východního Jeruzaléma, do Bejt Haníná za Češkou Markétou Razzúk, provdanou za Palestince…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)