Šlo však o státoprávní dokument zaručující navždy dědičnost českého královského titulu a následnictví nejstaršího syna? Nezvládám rozpaky; přečetl jsem si, že v překladu Zlaté buly není ani slovo o právu prvorozenství, resp. o následnictví nejstaršího syna. Co se tohoto týká, je mj. v textu Zlaté buly sicilské latinsky napsáno. Snad je překlad přesný: „Chtějíce, aby kdokoli od nich (české šlechty) bude zvolen králem, k nám (císaři Fridrichovi II.) nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal…“Konrád-I.-Brněnský.jpg

Znamená to snad, že zlatá Zlatá bula sicilská byla zbytečná, když právo volit knížete měli čeští velmožové i tak od nepaměti, resp. od jednadvacetileté úspěšné vlády knížete Břetislava I., co založil ve 2. polovině 11. století stařešinský řád, tedy nástupnický systém na principu seniorátu. Z něho vyplývalo, že nástupcem, tedy hlavou rodu, respektive státu, bude vždy nejstarší z rodu Přemyslovců, schválen shromážděním všech Čechů („prašlechtou“).

Jediné, co z Buly pro nás plynulo byl fakt, že český kníže se mohl nazývat králem a nosit královskou korunu, ale na jeho privilegiích ani suverenitě se nic zásadního neměnilo. Zůstal podřízen římskému králi či císaři a účastnil se říšských sněmů po boku ostatních knížat. Za Přemysla Otakara I. tak bylo stařešinství povýšeno na princip primogenitury: trůn dědil vždy nejstarší syn panovníka. Rozdíl? V královské patině, charakteristické královskou čelenkou…

Jak nadčasová listina. Fridrich II. byl Barrosem a Říšský sněm Evropskou unií. Obsahovala víc podivností; byla sice opatřena zlatou majestátní pečetí sicilského království, ale byla vydána před osmi sty roky ve švýcarském městě Basilej, kde právě v té době Fridrich se svým vojskem pobýval. A Přemysl Otakar I. byl asi prvním českým protekcionistou. Věděl kam, s kým a kde, aby pro sebe získal velmi výhodné postavení, tedy i královský titul a korunu. Byla to prý odměna za věrnou podporu Čechů k udržení říšského trůnu. Mnozí čeští historici Přemyslovo počínání dodnes submisivně obdivují jako „obratné politické lavírování“. Ovšem jiní tvrdí, že šlo spíš o „bezohlednou osobní zištnost“…

Přemysl, jako milující otec, zkrátka potřeboval zajistit zvolení svého syna Václava budoucím králem a dál už Zlatou bulu na nic nepotřeboval. Poté stačilo o čtyři roky později zinscenovat český sněm, jenž zvolil teprve jedenáctiletého hocha králem. Vlastně vyšachováním konkurence bez mrknutí oka; ostatní kandidáti totiž byli ve vyhnanství. Teprve po vymření Přemyslovců si na Bulu čeští páni vzpomněli, aby ji oprášili a podstrčili římskému králi Albrechtovi Habsburskému. Ten prohlásil, že Zlatou bulu potvrdí pouze tehdy, pokud bude českým králem zvolen jeho habsburský syn Rudolf. Nepřipomíná vám něco toto vydírání? Dodnes se takto volí třeba v Bělorusku či v Severní Koreji. V duchu „nenásilné“ formule: „Buď zvolíte toho, koho my vám navrhneme, nebo budete potrestáni!“Soubor:PremyslOtakarI Parleruvnahrobek.jpg

Těch záležitostí, jež zpochybňují veledůležitost Zlaté buly, je víc. Není totiž jisté, že Přemysl Otakar I. vůbec byl prvním českým králem. V roce 1085 byl korunován i jeho pradědeček Vratislav II., opět za věrné služby římskému císaři. Ovšem, jedno pravnuka Přemysla staví výš; titul krále nebyl dědičný. Po smrti Vratislava II. se jeho následovníci opět vrátili k titulu kníže. A aby toho korunování nebylo málo, získal korunu rovněž otec Přemysla, mocný Vladislav II., nyní za pomoc v boji římského císaře Fridricha Barbarossy proti severoitalským městům. O to, zda nyní už šlo o dědičnou „královskou čelenku“ se historici přou…

Že vám to připomíná trochu český, potažmo bruselský Parlament? Barroso a Barbarossa…? Proč ne, osm set roků přece není zase tak dlouhá doba, aby se muselo něco zásadního v politice změnit… Nejde už přece o dědičnost královského titulu, ale o to, aby do vnitřních záležitostí českého státu měl právo kdokoliv ze zahraničí co kafrat a my ale nesměli mluvit do vnitřních záležitostí říše, tedy jako přes kopírák do listin EU a jejích institucí…Soubor:Golden Bull of Sicily.jpg

Prezident Václav Klaus má i bez královské koruny jasno; důležité je se nenechat v EU umlčet při prosazováním svých požadavků. Zánik národní suverenity definitivně započne vznikem evropské armády a vytvořením funkce přímo voleného prezidenta EU, Už Přemysl Otakar I. byl udělením Zlaté buly přesvědčen, že je nutné přesunout kompetence do Říma, resp. do Bruselu. Nebyl sám jako egoista schopen dělat racionální rozhodnutí, pokud se netýkala jím milované římské koruny… Česko nebude ratifikaci Lisabonské smlouvy svrchovaným státem. A Zlatá bula sicilská je jako Lisabonská smlouva, v níž se praví;  Česká republika jako subjekt mezinárodního společenství není plnoprávná a své mezinárodní závazky může beze zbytku dodržovat pouze společně s Evropskou unií…

…“Argumentem největší vážnosti se stalo tvrzení, že všechny malé Evropské národy je třeba v tom velkém světě sjednotit, abychom byli konkurence schopní. Sami to prý nezvládneme. Historicky je však faktem, že k největšímu rozvoji evropských zemí docházelo právě v době, kdy nebyly na nikom závislé nebo si vybojovaly autonomii v rámci většího celku…“ napsal ve svém blogu Michal Jandamike…

Inu, nejenže nám po osmi stoletích Zlatá bula navzdory fyzikálním zákonům o drahých kovech poněkud zrezivěla, ale hlavně, že do své „svrchovanosti“ nemáme co mluvit. Vlastně trochu ano, jako každý člen Evropské federace v duchu rčení – všichni jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější…

PS: Na probíhající výstavě „Cesta ke Zlaté bule sicilské“, již připravilo Ostravské muzeum u příležitosti 800. výročí vydání tzv. Zlaté buly sicilské, jsou prezentovány i pečetě, mezi nimiž jsou i tři zlaté buly…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135