Z řeckého glosáře (6) – Jak to bylo s řeckými důchody…?

21. Červen, 2012 – 19:20
Blue Village v Kolymbii...  Foto: Břetislav Olšer

Blue Village v Kolymbii... Foto: Břetislav Olšer

Řecko miluju. Dokonce vyjímečně souhlasím s německým nositelem Nobelovy ceny za literaturu Güntherem Grassem, jenž v jedné ze svých básní tvrdí, že musíme Řecku vše odpustit a podporovat je stále, neboť že stojí u kolébky naší současné civilizace.

Tedy, ne že bych chtěl, aby se moji Řekové flákali a popíjeli pouze ouzo, ale přece jen by měli mít výsady země vyvolené jako třeba židovský stát, jehož existenci právě Grass nedávno svými verši zuřivě napadl. Přesto i on uznává, že se oba národy nejvíc zasloužili o evropskou, potažmo světovou politickou kulturu… Řecko „zbavené práv“ říká Grass v básni „Hanba Evropy“, která vyšla v deníku Süddeutsche Zeitung. Řecko přirovnal „k dlužníkovi vysvlečenému donaha, vystavenému na pranýř“. „Povrchně budeš chřadnout bez země, jejíž duch, Evropo, stál u tvého zrodu,“ varuje.

 

Oba národy se nejvíc zasloužili o evropskou, potažmo světovou politickou kulturu… Řecko „zbavené práv“ říká Grass v básni Hanba Evropy, která vyšla v deníku Süddeutsche Zeitung. Řecko přirovnal „k dlužníkovi vysvlečenému donaha, vystavenému na pranýř“. „Povrchně budeš chřadnout bez země, jejíž duch, Evropo, stál u tvého zrodu,“ varuje.

Když jsem se snažil na Rhodosu přežít úmorná vedra na hranici 45 stupňů Celsia, hodně se mluvilo o řeckých důchodech. Mnoho Řeků též odcházelo do předčasného důchodu v padesáti, výjimkou nebyli ani čtyřicátníky, kteří pobírali penzi za to, že odešli ze státní správy, i když během ní dostávali 13. a 14. platy. Jakmile Řek získal místo ve státní správě, byl za vodou – už ho nikdy nevyhodil, až do důchodu. Jedině, že by zrušili jeho profesi. Naštěstí české fámy o tom, že důchody se dědí z Řeků na jejich manželky, eventuálně i na dcery, byly jen smyšlenkou českých médií s nadměrnou fabulací. Plat byl ale ve státní správě v průměru 2,5krát vyšší než v soukromém sektoru. Pokud ovšem soukromníci nevydělávají po vzoru některých českých fotbalistů pět milionů týdně…

Nedávno bylo ještě Řecku hej. Člověk, který v 25 letech vstoupil do státní služby, měl před sebou 35 let garantovaného platu. A celoživotní penzi. Největší skupinu státních zaměstnanců tvořili učitelé. Řecko na školách 1. a 2. stupně zaměstnávalo čtyřikrát víc učitelů na žáka než Finsko. Před několika měsíci vyšlo najevo, že na odlehlém ostrůvku Agios Efstratios provozovali školu se čtyřiceti učiteli a deseti žáky. Balada. Nadbyteční učitelé pobírali plat, ale neučili. Někdo třeba v pracovní době jezdil s taxíkem, další jsou v turistických službách.

Řecká centrální banka zaměstnávala 3000 lidí (Řecko má 11,2 milionů obyvatel). Česká národní banka (Česko má deset a půl milionů obyvatel) udává počet zaměstnanců na 1484 lidí. Ve státním Telekomu zaměstnávali Řekové 25 tisíc lidí – když chtěl ředitel snížit počet lidí na 12 tisíc, vláda nařídila každému, kdo odchází, vyplatit 5 milionů Kč. Řecké aerolinky Olympic Airwaves chtěly v roce 2003 méně pilotů. Ti, kteří byli propuštěni, dnes pobírali plat 350 000 Kč měsíčně. Pro dlouholeté zaměstnance v soukromém sektoru bylo jako odstupné stanoveno minimum 24 platů.

Situace státního sektoru v Řecku byla prostě přepychová. Ovšem, všeho dočasu. Snem každého studenta střední školy je stát se státním zaměstnancem. Vojenské školy a policejní akademie tak praskaly ve švech. Odkud taková situace a jakási rozmazlenost státních zaměstnanců pramenila? Ano, veřejný sektor byl v Řecku silný již od konce druhé světové války, nárůst počtu zaměstnanců ve státní správě je však spojován především s osmdesátými lety minulého století.

Nikoho možná nepřekvapí, že tehdy vládě předsedal Andreas Papanderou, otec premiéra současného. Tedy, že by též dědičné křeslo premiéra? Za jeho vlády rostl význam politického klientelismu, správná polická příslušnost znamenala vstupenku na lukrativní místo ve státním sektoru. Řecko se stalo rájem státních úředníků. Vlády si začaly své voliče kupovat tím, že je bez okolků zaměstnávaly ve státním sektoru, propustit zaměstnance pro ně přitom bylo cosi nemyslitelného, až nezákonného. Vznikla vysoká přezaměstnanost a ročně tak stát zbytečně přicházel o obrovské sumy peněz.

A co funkce ve státních komisích; asi 10 tisíc lidí za ně dostávalo ročně celkem až na šest miliard korun. Podle BBC prý dál existuje v Řecku tajemná komise, jež se má starat o jezero, co však vyschlo již před 80 roky. Suma sumárum, pravda nebo fámy a mýty, dluží dnes Řecko přes 300 miliard eur a sedmadvacítka EU si nyní musí půjčovat, aby se složila na dlužné tři řecké biliony. Není se čemu divit, jen od roku 2006 se platy v zemi na Peloponésu zvedly v průměru o 30 procent.

Známý německý týdeník Stern zveřejnil ironický dopis Němců Řekům, v němž je připomínáno, že SRN dalo do EU nejvíc peněz ze všech členských zemí. Hoši germánští správně tvrdí, že od roku 1981 patří do stejné rodiny sedmadvaceti zemí Evropské unie, zaštítěné Lisabonskou smlouvou. A Stern mj. píše, že žádný jiný „rodinný příslušník“ nedal za těchto devětadvacet let do “rodinné kasy” cca 200 miliard euro jako Němci. A nejvíc z této bruselské pokladny, celkem téměř 100 miliard, dostali Řekové, od kojence po starce, každý přes 9000 euro, aby si ve státních službách žili jak Onassis. To ovšem neplatí pro Luana Mucu, majitele taverny U Michela v Kolymbii.

„Koupím vepřové maso, kilo za devět eur, nejlevnější v Řecku, udělám z něho gyros za 6, 80 eur, i s hranolky plus zelenina. Vyjdu prostě vylej nalej. Na jedné porci maximálně půl eura zisku. Marlbora 3,8 euro, benzin 1,7 euro, průměrný důchod 700 euro… Mám dva zaměstnance, kteří mají neměnný plat 1200 eur, můj plat se pohybuje okolo 2 až 3 tisíc eur a to musím platit elekřinu a roční nájem osm tisíc eur. Sezóna trvá šest měsíců, pak mají jeho zaměstnanci od státu 320 eur sociální dávku, já jako kapitalista nemám od státu v tomto období nic. Musím si vystačit s úsporami. Pokud nějaké mám… Na ostrovech, kde je turistický ruch, tam je skoro blaze, ale v Aténách, tam je zle…“ říká šéf taverny Luan Muca, který musí uživit své dvě děti a manželku v domácnosti. Naštěstí má restauratérství v krvi po své mamince, která má také restauraci. Syn se od ní oddělil v roce 1999, kdy si otevřel svoji tavernu v Kolymbii. A volil Novou demokracii Antoniase Samarase…

Nízké ceny a levná pracovní síla. To vše přimělo četné řecké podniky, aby se přemístily do Bulharska. Navíc je uklidňuje to, že jsou v bulharských bankách jejich peníze ve větším bezpečí než doma v Řecku. Pro řecké podnikatele se Bulharsko stává určitou nadějí. Daně z příjmů jsou tam jedny z nejnižších v Evropské unii, deset procent. Naproti tomu v Řecku podnikatelé do státní kasy ze zisku odevzdávají nejmíň pětadvacet procent. Jednotlivci s vysokou výplatou by navíc ještě skoro polovinu ročního výdělku vydali na dani ze mzdy.

Výhody Bulharska? Hlavně to pro podnikatele není daleko. Jsou tu dobré ceny i lokality. A rovněž nízké ceny bulharských nemovitostí v atraktivních lokalitách Řeky lákají. Aristo Theodoropoulos si pochvaluje výhodnou koupi rekreačního areálu v luxusním horském středisku Bansko. K sousedům tak prchá čím dál víc řeckých investorů. Bulhaři zatím na řecké krizi vydělávají. Stejně tak Rumuni či Albánci, kam se už se svojí prodsukcí přemístly desítky řeckých podniků…

Možná dnes závidí Řecko českého Jannise Samarase z Krnova, který se stal jako předseda představenstva a generální ředitel společnosti vyrábějící nealkoholické nápoje podnikatelem Moravskoslezského kraje za firmu Kofola pro rok 2011, jenž se zúčastnil celosvětového podnikatelského finále v Monte Carlu. O vítězi titulu Světový podnikatel roku 2012 rozhodla nezávislá porota, složená převážně z vítězů předchozích ročníků soutěže. Porota bude letos vybírat mezi 59 finalisty z 51 zemí.

Příjmy všech finalistů soutěže, resp. jejich firem, činí přibližně 59,12 miliard dolarů. Podniky národních vítězů nyní zaměstnávají celkem 304 205 lidí. Letos poprvé budou o titul bojovat i podnikatelé z Keni, Nigérie, Ománu, Kataru, Spojených arabských emirátů a Vietnamu. Jannis Samaras sice nezvítězil, ale už účast v Monte Carlu byla pro něj velkým úspěchem. Ocenění si do Keni odvezl ředitel banky Equity Bank James Mwangi. Ten do zmíněné finanční instituce nastoupil v období, kdy krachovala a dokázal z ní učinit množstvím zákazníků největší banku nejen v Keni, ale i ve většině střední a východní Afriky.

Jannis Samaras se narodil v Československu řeckým rodičům s obchodním duchem. Svého otce Kostase dodnes považuje za svůj hlavní podnikatelský vzor. Kofola je nyní jedním z nejvýznamnějších výrobců nealkoholických nápojů ve střední Evropě a ve svých sedmi výrobních závodech na čtyřech trzích zaměstnává téměř 2000 lidí.

Je to náhoda, že stejné příjmení má i nový řecký premiér Antonis Samaras, vůdce v parlamentu nejsilnější politické strany Nová demokracie? Ekonom, jenž v roce 1976 získal titul MBA na Harvardově univerzitě v USA. Poslancem Řecka je od roku 1977. Možná by bylo zajímavé, kdyby také tento jmenovec českého Řeka získal pro změnu titul premiér světa… Zatím jen chce vytvořit nový řecký kabinet s Panhellenic socialistickým hnutím (PASOK) a Demokratickou levicí (DIMAR)…

Svět hodnotí volbu Řeků jako velikánskou úlevu pro Evropu. Belgický La Libre Belgique připomíná také blížící se páteční střetnutí Řecka s Německem na fotbalovém Euru, které symbolicky ilustruje jejich současný vztah v EU. Samaras versus Merkelová… Pro koho z toho bude medaile…?

Inu, všechno jednou končí; po dvou týdnech běhání od moře k volebním urnám v ukrutánském vedru jsem se těšil na oddech. Ovšem ouha; doma mě čekala zpráva od izraelského velvyslance v Praze Yaakova Levyho, který mě prosil o urychlenou schůzku. Takže to vypadá na další cestu do Izraele, ale to až po měsíčním odpočinku v horách, kam příští týden vyrážíme… 

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *