Ty premiér, já premiér, ty masový vrah, já idiot na kvadrát…
7. Říjen, 2008 – 9:08Kolikpak už je předsedů vlád na světě, kteří si takto sypou popel na hlavu…? Kosovo už jako “nezávislý stát” uznalo přes čtyřiceti zemí světa.
Když jsem v minulých dnech viděl v Praze hajlující mladé chorvatské rowdies, vzpomněl jsem si, jak mi v rozhovoru v Umagu laxně odpověděl dnešní prezident Chorvatska Stipe Mesič na moji otázku ohledně fašistických Ustašovců, terorizujících během 40. let minulého století obyvatele Balkánu:
“Ustašovci, pokud ještě žijí, už dnes nepředstavují žádné nebezpečí pro společnost, jsou to jen staří bezmocní lidé…”
Nejnovější výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” však ukazují, že nynější kosovský premiér Hashim Thaci se asi v “metodách” Ustašovců zhlédl; vydělal si nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských a romských zajatců.
Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak koncem týdne napsal švýcarský list Tagesanzeiger.
Svědek K-144 tvrdí, že ochod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UCK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.
Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha Lov: Já a váleční zločinci bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů.
Švýcarská vláda tento týden informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaciho blízký přítel, není v zemi vítaný. Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UCK.
Dalšími zajatci měly být ženy z Kosova, Albánie, Ruska a dalších slovanských zemí. Carla Del Ponteová a dále uvádí, že celý „obchod” organizovaly „špičky UCK”.
Stovky zajatých Srbů byly transportovány na sever Albánie a zavírány do „táborů” v místech Kukesh a Tropoj. Mladí a zdraví zajatci byli ihned prohlédnuti lékaři, byli dobře živeni a nikdo je nevystavoval žádnému násilí. Později byli přepravováni do města Burel, do blízkosti tzv. „žlutého domu”.
Jedna místnost v tomto „žlutém domě”, jak uvádí Del Ponteová, byla přeměněna v operační sál, ve kterém chirurgové „pacientům” odebírali orgány, jež se pak přes letiště Rinas posílaly do klinik po celé západní Evropě, kde sloužily k transplantaci orgánů bohatým klientům.
Zabíjeli je prý rovnou v sále. Vyndali jim co se dalo a těla zakopávali poblíž “žlutého domu” do masového hrobu poblíž opuštěného albánského dolu Deba u hranic se Srbskem. Mezi zajatci měl vládnout strach a panika. Všichni věděli, co je čeká. Údajně prosili, aby je zabili hned.
Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl, podle mnohých indicií a svědectví, sám Hashim Thaci, jeden z předáků UCK, který je dnes premiérem tzv. samostatného Kosova.
Během války v bývalé Jugoslávii jsem měl možnost mluvit s pobočníkem admirála chorvatského vojenského námořnictva Zoranem Pavlovičem, středoškolským profesorem ze Zagrebu, který dobrovolně narukoval do armády.
“Každý druhý důstojník chorvatské armády byl Srb,” řekl a já s odstupem času chápu srbskou neudržitelnou pozici. “Původně padl návrh, abychom jejich děti a ženy internovali a tím je přinutili k rezignaci. Tento krok se však zdál nehumánní a tak jsme Srby prostě vytlačili z pohraniční oblasti Krajina a byl klid…”
Srbové měli smůlu také u soudního tribunálu v Haagu. Proč vzala Ponteová po smrti Miloševiče do zaječích a odešla dělat raději velvyslankyni Švývarska do Argentiny? Šlo snad o snahu utéct před opovědností a svojí knihou si vyřešit potíže s vlastním svědomím a vydělat si na honorářích…?
Srbské Sdružení rodin unesených a zabitých během války v Kosovu a Metohiji podalo na Carlu Del Ponteovou trestní oznámení. „Nedovolíme jí, aby se obohacovala na kostech našich nejmilejších! ”
Ovšem dokonce ani po tom, co v roce 2003 žalobkyně navštívila místo těchto zločinů v městečku Burel na severu Albánie a byla v domě, kde se uskutečňovalo odnímání orgánů, nebyla ochotna začít s trestním stíháním, i když podle jejího osobního doznání, tam byly nalezeny stopy krve a lékařské nástroje a zařízení.
Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.
Hashim Thaçi studoval filozofii a historii na univerzitě v Prištině. Po studiích emigroval do Švýcarska, kde se seznámil s představiteli albánské komunity. Byl jedním ze zakladatelů albánského hnutí odporu, napojeného na albánskou mafii.
V březnu 1994 se stal politickým velitelem UCK, kde dostal přezdívku „Snake” (Had). V roce 1998 zahájil tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.”
Později byl na něho vydán zatykač Interpolu. Byl sice zatčen, ale zanedlouho propuštěn. Díky svým kontaktům a laxnosti mezinárodního společenství v potírání válečných zločinů spáchaných kosovskými Albánci se Thaci před mezinárodní soud v Haagu nedostal…
Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999, byl jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky.
Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO - to jsme byli my! UCK…!”
