Kdo má o Palachovi pravdu; Škvorecký, Mašín nebo Salinger…?

27. Leden, 2012 – 15:23
S Josefem Škvoreckým...  Foto: Břetislav Olšer

S Josefem Škvoreckým... Foto: Břetislav Olšer

Tak už mám těch keců o Palachovi tak akorát. Dnes mám pro vás hádanku, spíš rébus. Nikdy bych si nedovolil napsat, že když se zbytečně zapálíte jako Palach, stanete se hrdinou. Myslet si můžu cokoli, ale veřejně zostudit čin jednadvacetiletého naivního studenta bych si nedovolil. Bylo by to jen prázdné konstatování o sebevraždě, která měla být obětí pro národ, aby konečně procitl. Příliš patetické…?

Brutální vrah Josef Mašín si však servítky nebere. Tvrdí, že Jan Palach byl „popsán ve dnech předcházejících jeho činu jako člověk trpící depresí. Deprese není normální stav. Byl to čin psychicky nemocného člověka…“ Nalijme si čistého vína; Josefu Mašínovi byl, je a bude Jan Palach vždycky ukradený. Pouze využívá všeho, co by ho mohlo přimět plivnout si na Čechy, do jejichž země se bojí vrátit. Ne proto, že by ho svým protimašínovským postojem urazili, ale protože má strach, jak by se díval do očí těm, kterým zavraždil jejich nejbližší. A i kdyby byl Palach cvok na entou, nikdy by nedosahoval úrovně psychopata Mašína, šmrncnutého sociopatem…

Ten moc dobře ví, že jejich čin byl zvrhlou zbabělostí. Vraždili každého, kdo se jim postavil do cesty za jejich pseudoamerickým snem a způsobem života. Celkem tato banda zabila sedm mladých lidí, údajně ozbrojených komunistů. Jednoho však napřed museli omámit, pro jistotu mu svázat ruce, zastřelit ho a ještě podřezat… Ani kdybych nemohl přijít Palachovi na jméno, nikdy bych si nedovolil tvrdit o něm, že byl zbabělec, což klidně mohu říct o Mašínech. A nejen já…

„Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život…“ napsal Federico García Lorca. „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít,“ přidal Jerome David Salinger. Ani jedna z těchto vět se rozhodně nehodí k Josefu Mašínovi a jeho kumpánům, kteří viděli jen své sobecké zájmy a byil schopni pro ně kdykoli kohokoli krutě zavraždit…

Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 a tři dny nato zemřel. Svým činem chtěl upozornit na nesvobodu nastolenou po okupaci v srpnu 1968 a především na lhostejnost lidí k poměrům v zemi. Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od jeho smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Lékaři tehdy mluvili o „epidemii“.

Spisovatel Josef Škvorecký ve své knize Mirákl napsal, že Palach patří k lidem psychicky vyčerpaným. Život si podle Škvoreckého bere jen člověk bezprostředně ohrožený na životě, což však nebyl případ invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa… Ve svém rozhovoru jsem se Josefa Škvoreckého zeptal:

„V knize Mirákl píšete také o upálení Jana Palacha a zmiňujete se, že to byl čin šílence. U nás je dnes tento nešťastný sebevrah ctěn jako národní hrdina. Trváte i přesto na těchto svých slovech o něm?”

„Dívejte, nechci se dotknout citů nikoho, ale to, co on udělal, toho by normální člověk nebyl schopen. Když se na to díváte z hlediska psychiatrie, je něco takového nenormální a sebevrazi bývají psychopaty. Normální člověk je schopen sebevraždy jedině v extrémní situaci, kdy má volbu mezi tím, že buď prožije něco strašného, nebo místo toho zemře. Klobouk dolů před tímto jeho činem, obětoval přece svůj život a nebyl to čin, kterého by byl schopný kdokoli…” A dodal, že navíc vše, co bylo o Janu Palachovi v Miráklu napsáno, vyslovila hlavní postava Danny Smiřický. A literární licence přece nezakazuje patřičnou fabulaci. Samozřejmě, v případě svobody slova…

Jak velká je taková oběť…? Podaří-li se sebevrahovi zemřít hned na místě činu, bývá příčinou smrti popálení dýchacích cest a následné udušení. Tím, jak člověk hoří, vdechuje přímo plamen nebo horký vzduch. Tak se nevratně poškodí dýchací cesty. Pak skončí úplným ucpáním plicních sklípků a udušením. Kromě dýchacích cest bývá poškozena i kůže, jejíž popáleniny jsou bolestivé. Největší bolest pacienti zažívají při druhém popáleninovém stupni. V té chvíli jsou totiž zasažena nervová zakončení v kůži. Při třetím stupni jsou nervová zakončení už spálená, takže bolest ustoupí. Při upálení se dřív sebevrah udusí, než zcela shoří.

Mirákl, který byl napsán v emigraci v letech 1969-1972, má svého hlavního hrdínu. Danny Smiřický působí v románu Mirákl jako cynik, který si dovolil lakonicky říct: … „Jednoho dne se na Václavském náměstí podpálil jakýsi student…“ Nyní budu citovat z českého vydání Miráklu, Atlantis 1991, str.325:

…“K večeru jsem seděl v Očenášově mládeneckém bytě ve vile na Babě. „Člověče, víš co mi řekla Vrchcolábova Renátka?“ povídal. „Víš, co mi řekla? Že držej na koleji vigilie a střídavě si čtou jeho závěť a zpívaj národní hymny. Šárka je tam, že je bude držet s nima, člověče! Inteligentní lidi, a jeden hysterickej psychopat je takhle zpitomí. Nakonec Rusáky donutěj k tomu, co říkal Hejl. To už jsme teda s rozumem úplně v prdeli.“

Koukal jsem francouzským oknem na zimní noc. Na vedlejší parcele stála rozestavěná budova z bílého a strakatého mramoru….

„Hejl!“ vzdychl Očenáš. „Má dojem, že hraje důležitou politickou roli v důležitým historickým období. Z klinickýho hlediska je to psychopat s mučednickým komplexem.“

„Brzy si vykompenzuje, když bude takhle vyvádět,“ řekl jsem…“

Onen Hejl představoval v Miráklu Václava Havla, který už v šedesátých letech věděl, kam jeho ambice směřují.

Mirákl, str. 412: …“Byl jsem už docela při vědomí, opět já. Daniel Smiřický, pomýlený kontrarevolucionář menšího významu, převychovatelný, autor libret k muzikálům, detektivních románů a filmových veseloher, bojící se ne tak Boha, jako světa, skeptický…“

Palach je pro mnohé zkrátka hrdina. Jeho smrt měla ukázat, že má cenu bojovat proti porušování základních lidských práv. Chtěl apatické spoluobčany povzbudit k dalšímu boji… Dá se však srovnat invaze pěti armád Varšavské smlouvy do ČSR, kromě Jugoslávie a Rumunska, s okupací Protektorátu Böhmen und Mähren Hitlerovými nacisty? Kdy by se měl mladý citlivý člověk cítit víc v ohrožení svého života – 15. března 1939 nebo 21. srpna 1968…?

Co kdyby Palach místo upálení emigroval? Dnes by žil, možná velmi dobře, třeba v USA… A proč se mi po vyslovení jména Palach, který nikdy nikoho nezabil, vybaví činy islamistických sebevražedných atentátníků, kteří zabili tisíce nevinných osob, mezi nimi i několik desítek teenagerů na diskotéce v Tel Avivu či se odpálili ve školním autobusu plném dětí… Možná proto, že také jednali jako hrdinové, co upozorní muslimy na židovskou okupaci „jejich“ Palestiny…?

Považuji život ze jedinečný dar, který je však smrtelnou chorobou. Nesnáším proto sebevraždy a tresty smrti. První čin je zbytečný za všech okolností zdravého rozumu, druhý je důsledkem brutálního zločinu. Ovšem, výjimka potvrzuje pravidlo. Sebevražda sebeupálením je ale ta nejbolestivější sebevražda; nepředstavitelné utrpení a velmi těžký konec. Jako by si lidé, kteří se pro tento druh smrti rozhodli, dávali najevo, že chtějí všem lidem vzkázat, jak je jim náprava věcí veřejných nadevše a stojí i za kruté utrpení. Je to normální, když přece neexistují nezištní lidé…?

Novinář Mik Herman napsal: „Co na tu Palachovu společenskou paranoiu říct? Jen to, že způsob, jak většina lidí samozřejmě přejímá oficiální názor Palach-hrdina, mi silně připomíná dobu socialismu. Paradoxně … A tak mě napadá, co se vlastně změnilo…? Ještě, že jeho tvář není na lízátkách…“

Inu, vyluštili jste už ten rébus? Kdo tedy vyslovil pravdu o smrti Jana Palacha; Škvorecký, Mašín nebo Salinger…?

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 4 reakce na “Kdo má o Palachovi pravdu; Škvorecký, Mašín nebo Salinger…?”

  2. Historie nezná slovo ´kdyby´ a já ho také nerad používám, ale tady si to dovolím. Kdyby Jan Palach tušil, že jeho oběť nezabrání normalizačnímu marasmu, kdyby tušil, že za 20 let padne nenáviděný režim a že za dalších 20 let tady bude vládnout a rozhodovat stejný xindl ještě horší, jen sofistikovanější, arogantní a cyničtější, tak by se neupálil. Jenomže on ve svých čistých a mladistvých ideálech věřil v lepší svět.

    od vok v Led 29, 2012

  3. Věřil v jiný lepší svět pro ostatní a ne pro sebe? To je trošku mimo… Musel být moc naiivíní, aby věřil, že svým činem někoho k něčemu vyburcuje. Viz normalizace atd…

    od olser v Led 29, 2012

  4. Pokaždé může jít pouze o střípky z pravdy. Jeden z hodně vypovídajících střípků, je autentické vyjádření Jana Palacha před smrtí, kdy vyzývá, aby jej již nikdo nenásledoval. Další střípky pravdy by asi mohly být zkresleny doživotní bolestí rodičů, kteří, stejně jako jeho bratr se orgií hyenismu při nichž mrchožrouti upravují obraz Jana Palacha a pokrytecky podle mrzačí jeho odkaz tak, aby zapadl do jejich plytkého žvanění s hrubě zkreslujícím zneužíváním jeho odkazu v naprosto odlišném duchu a ve prospěch jejich parazitní filosofie přetavené do podoby dnešní svobody a demokracie. Nemohu, ani nechci fabulovat o pocitech rodičů a bratra Jana Palacha, které jim nesporně brání v tom, aby se i oni nechali zneužít k účasti na orgiích falešnosti nad drastickým, pro milující rodiče absolutně nepřijatelným činem Jana Palacha, zneužívaným mnohomluvně pokryteckými mrchožrouty.

    od Luděk Prokop v Led 17, 2017

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *