Kdypak dostane též dvojnásobný vrah Vocásek Řád Zlaté lípy…?

25. Srpen, 2011 – 19:13
Mirek Kačor u prezidenta Litvy Landsbergise...   Foto: Břetislav Olšer

Mirek Kačor u prezidenta Litvy Landsbergise... Foto: Břetislav Olšer

Začnu svůj blog úsměvnou historkou, která však vůbec úsměvná není, natož celý blog. Před soudem se zodpovídal ze svých činů patologický zloděj, jemuž hrozil za loupeže vysoký trest. Hájil se tím, že by měl být naopak oceněn jako bojovník třetího odboje.

Užaslým soudcům pak zloděj vysvětlil, že když dlouhé roky kradl majetek v socialistickém vlastnictví, podkopával tím komunistický režim a vlastně se tak zasloužil o pád komunismu. Nakonec vyfasoval 12 let, ale měl štěstí, že byl spoluvězněm Václava Havla, který ho nechal propustit společně s tisíci jinými vězni v rámci velkolepé prezidentské amnestie… Jako když mladík, co zavraždil své rodiče, žádá soud o shovívavost, jelikož je sirotek…

Ano, u nás je možné prakticky vše. Také obhajování sedminásobných vrahů, známých jako bratři Mašínové a spol. Když zemřel a včera měl pohřeb v USA Ctirad Mašín, ministr obrany Alexandr Vondra odletěl do Spojených států za peníze daňových poplatníků na jeho pohřeb. „Jsem hrdý, že letím v zastoupení premiéra Petra Nečase a české vlády, dát poslední sbohem Ctiradu Mašínovi,“ uvedl Vondra, který v Clevelandu v USA předá oběma bratrům, Josefu osobně a Ctiradovi in menoriam, nejvyšší vojenské vyznamenání Řád zlaté lípy. A pak ještě svůj počin zdůvodňuje několika frázemi, že to byli hrdinové, kteří zasvětili svůj život boji za svobodu.

Ukázka z rozhovoru pro iDnes je víc než charakteristická pro „odbojovou“ činnosti Mašínů: „To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost…. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme,“ tvrdil Ctirad o přepadení stanice v Chlumci nad Cidlinou, při které jeden strážník zemřel. S bratrem prý měli dva plány, jak při přepadení postupovat… „Já jsem říkal, že nejlepší bude esenbáka okecat, pak mu říct ruce vzhůru, odzbrojit ho, svázat, uspat chloroformem a pak ho oddělat… Není pravda, že jsme nechtěli zabíjet, vzít zbraně a zmizet…“ Komunisty zkrátka zabíjet chtěli.

Když jsem nedávno četl strhující historicko-dobrodružný román Kennetha Robertse „Cesta na severozápad“, který vypráví pohledem malíře Langdona Towna příběh majora Roberta Rogerse, statečného člověka a velmi schopného velitele, nenapadlo mě, že by také u nás vyšla publikace stejného názvu od jiného autora. A přece se našli lidé, jimž nebylo stydno ukrást název cizí knihy. Jejími autory jsou bratři Mašínové a Milan Paumer, kteří popsali svoji vraždící cestu do Západního Berlína, kterou na podzim 1953 podnikli společně se svými dvěma přáteli (Zbyněk Janata a Václav Švéda však byli po přestřelkách zatčeni a později popraveni).

Teprve po padesáti letech se čtenáři mohou sami seznámit s autentickými vzpomínkami smečky vrahů, jejichž jména se stala symbolem lidské zrůdnosti. V restaurace MÁNES promluvili Olga Bezděková, Milan Paumer, ale především Zdeňka Mašínová. ČT opět bodovala. Byl přítomen její štáb, který připravil do Událostí delší příspěvek. Kdo by se divil. Natáčejí teroristy Hamásu s tisíci mrtvými na svém kontě, proč by se nevěnovala vrahům pohých sedmi lidí…?

S novinářem, scénáristou a režisérem Miroslavem Kačorem se známe snad od nepaměti. Scházeli jsme se na Masarykově náměstí v Ostravě, kde spoluorganizoval v listopadu 1989 při natáčení a vysílání demonstrací přímo ze studia Krátkého filmu, jehož byl též scénáristou. Byli jsme spolu točit reportáž ve věznici Mírov, protestovalí jsme s Litevci ve Vilniusu proti ruským vojákům Omon a přijal nás i prezident Litvy Landsbergis. Psali jsme rovněž scénáře pro Českou televizi, pro jejíž ostravské studio nyní pracuje. Je autorem více než čtyř stovek scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům různých žánrů. V našem rozhovoru se mi svěřil s řadou unikátních objevů…

Už předloni natočil osmadvacetiminutový film „Svědomí hrdinů“. Podle něho pak vznikla stejnojmenná kniha, kde se Kačor pokouší sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu “Svědomí hrdinů” nevešlo. Mezi jeho nejznámější patří projekty “Zapomenuté výpravy” o putování československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné, ale jež už dnes zavál čas. “Osudové okamžiky” byl další dokumentární seriál, zobrazující rekonstrukce tragických československých událostí z let 1926 až 1983. Příběhy vyšly i knižně.

Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a Topolánkovou premiérskou medailí vyznamenaných “odbojářů”. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.).

„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě “apolitických” televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno…” říká bezradně Mirek Kačor. Další trezorový film “na triku” České televize…?

Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, v němž by tvůrci dali slovo i potomkům obětí “hrdinů”, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé. To prosím mluvíme o pořád stejné koncesionářské ČT pana Janečka. Že by se soudruh cítil provinile před členy protikomunistického odboje? “Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana,“ poznamenává Kačor. Tato demokratická samozřejmost je však pro nemalou část českých médií takřka neznámá.

Líp dopadla v roce 2005 dcera Barbara jednoho z bratrů Mašínů, které MF vydala knížku Odkaz. Z textu knihy, která popisuje všechny “obranné” akce svého otce a jeho kumpánů, navíc vyplývá, že skupina byla silně ovlivněna zahraničním vysíláním v českém jazyce, kde to dle tehdejších informací vypadalo, že dojde v brzké době k bojovému střetu mezi západem a východem. Po příchodu do západního Berlína však bratři Mašínové brzy pochopili, že se nic takového nechystalo.

Tento podvod nesli těžce, ale museli se s ním smířit. Přestože bojovali proti totalitnímu režimu, každý soudný člověk si na ně plivne také proto, že, nedokázali zavraždit Gottwalda, ale pouze bezejmenného policistu. Jako čeští parašutisté Heydricha. Vražda na tyranu sice není zločinem, ale co ty hrůzné následky…? Mašínové a spol. kradli jako zloděj v úvodu mého blogu, aby podřezávali větev pod komunisty. Jak mi řekl Mirek Kačor, peníze byly prohýřeny a ani jedna koruna nešla na odbojovou činnost. Povedení lumpové za ně nakoupili motocykly, kožené boty, módní oblečení a rozkládací gauč.

„Mrzí mě, že jsou vůči mě vznášeny neobjektivní výtky. Jde mi o připomínky, že jsem byl nekorektní. Tak tedy, ve filmu i knize jsme dali velký (ve filmu dokonce větší) prostor zastáncům Mašínů. (šéf Senátu Sobotka, radní ze Sadské Skála, tři skauti ze Skupiny bratří Mašínů). Že je film nekorektní se vyslovil pouze: ze znalců pan Žáček a z režiséru pan Vadas, který je osobním přítelem Mašínů. Jinak jsem měl od odborníků a kolegů jen pozitivní reakce. Dokonce mne pochválili dva členové Konfederace politických vězňů. Když už někdo chce dokument kritizovat, musí konkrétně a hlavně se na něj předtím podívat a ne papouškovat slepě média. V tomto případě redaktora ČT, který se na názor zeptal pouze Žáčka a Vadase a pak to prezentoval, jako mnozí historici a Kačorovi kolegové. Parametr mnozí byli pro něj tito dva. Tato fakta jsou ověřitelná. Takže, když chce někdo diskutovat, měl by se nejdříve s causou seznámit…“

Postup, který při tvorbě snímku zvolil Miroslav Kačor, kritizuje právě dokumentarista Martin Vadas: “Je povinností nás dokumentaristů zjišťovat skutečnosti a ne vše založit na subjektivnosti.” Vadas rovněž vytvořil film o skupině bratrů Mašínových “Země bez hrdinů, země bez zločinců…” Dokumentarista Martin Vadas také oznámil, že Mašín zemřel dva dny po svých jednaosmdesátých narozeninách, rok po úmrtí dalšího ze skupiny odbojářů Milana Paumera. „Je to tragédie pro tuto zem, že tito lidé odcházejí. Naše společnost si jich neváží a neprojevuje o ně zájem,“ řekl ČTK Vadas, tvůrce televizního dokumentu o Mašínech. Zároveň ocenil odhodlání odbojářů k boji s komunismem.

Možná byl zakopaný pes v tom, že promítání dokumentu se uskutečnilo pod záštitou Vojtěcha Filipa, místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedy ÚV KSČM. Filip vysvětlil, že poskytl Kačorovi prostor, aby mohl podat objektivní, vyváženou, veřejnoprávní informaci o těchto událostech. “Film nebyl v žádném případě vytvořen na zakázku. Politici do scénáře vůbec nehovořili,” odmítá námitky Miroslav Kačor a dodává, že ti, co mluví o Mašínech jako o hrdinech, málokdy třeba ví, že v noci z 12. na 13. září 1951 byl zavražděn strážmistr Oldřich Kašík v Chlumci nad Cidlinou.

Příslušník SNB Oldřich Kašík netušil, že prožívá poslední chvíle života. Plán byl jasný. Získat zbraně pro další činnost. Vše se ale zkomplikovalo. Dokumentarista Miroslav Kačor vše podle dokumentů podrobně popsal… „V předsíni služebny SNB, kam se Ctirad dostal pod záminkou nahlášení krádeže, se odehrává drama, na jehož konci je mrtvý člověk. Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl s největší pravděpodobností neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí. Příslušník SNB ale stále žil. Ctirad přidal proto ještě pět nebo šest ran. Smrtící útok dokonává jeho bratr dalššími dvěma výstřely z pistole. Zastřelený Kašík byl v jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem StB. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek…“

A v říjnu 1953 přešli naši „hrdinové“ hranice do tehdejší NDR, kde zastřelili několik příslušníků Lidové policie, přičemž jednoho z nich ze zálohy, aniž je vůbec ohrožoval. Jména těchto policistů jsou známa a v Německu stále platí zatykač na oba bratry Mašíny.

Radní města Sadská Petr Skála zase nachází porozumění pro zločiny Mašínovců, pro něhož nebyli lupiči, neboť peníze si opatřovali na odboj a prý nekradli proto, aby se sami obohatili. Také Přemysl Sobotka, předseda Senátu, má ve filmu pro české teroristy pochopení a hrdě se hlásí i k tomu, aby jim bylo uděleno prezidentem ČR vyznamenání.

Je dosti mrazivý pohled na film, v němž z popudu svého vedoucího požádali mladí skauti z 53. střediska Junáka v pražských Vysočanech bratry Mašíny, žijící v USA, aby jejich jménem mohli poctít svůj oddíl, k čemuž od nich pochopitelně dostali souhlas. Tento svůj blog věnuji všem svých milým nickům, co mi nadávali za kritiku Mašínů do bolševiků, zrádců a pomatenců, jakož též přemnohým blogerům, kterým není cizí submisivita vůči módním politickým tendencím…

Inu, je to divná doba, kdy vrazi dostávají premiérské i státní vyznamenávání a medaile. Kdypak dostane dvojnásobný vrah Vocásek z Mírova premiérskou medaili, že zbavil společnost dvou asociálních živlů…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 2 reakce na “Kdypak dostane též dvojnásobný vrah Vocásek Řád Zlaté lípy…?”

  2. To, že bratři Mašínové se nikdy nevrátili do Čech, ač beztrestně mohli, svědčí o jednom: že svědomí jim to nedovolí. Aspoň tak, jinak by to už bylo úplně na hlavu. Podřezání svázaného a omámeného (byť) nepřítele není na chlubení, ani na vyznamenání, ale na hanbu! Byli i jiní frajeři, kteří bojovali proti komunistům a tohle si odpustili. Chybí jim soudnost!
    A jsou idioti, Topolánek i šmejd Vondra – americkej placenej agent – kteří oceňují to, co na vyznamenání není.

    od vok v Srp 25, 2011

  3. Těch šmejdů je mnohem víc, ale zásadní věc se týká Německa, které má tuším pořád zatykač na Mašíny a spol za vraždy německých občanů.I když z bývalé NDR…

    od olser v Srp 25, 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *