Další populismus Miloše Zemana a „vyzmizíkování“ Michaela Kocába…?

5. Srpen, 2011 – 17:59
Takových mešit je v Izraeli několik stovek a muslimů asi milion... Foto: Břetislasv Olšer

Takových mešit je v Izraeli několik stovek a muslimů asi milion... Foto: Břetislasv Olšer

Je to běžný trik všech, kteří se chtějí zviditelnit. Světla ramp a pět minut slávy. Říká se tomu populismus. Zvednu ukazováček, abych zjistil, odkud fouká vítr. Nebo vezmu lakmusový papírek, vnořím ho do nejvíc diskutovaných problémů a zjistím, co a jak napsat či vyslovit, aby to zaujalo co nejvíc osob…

Viz blogy. Nejvíc karmy přibývá, když bloger plivá po sociálních demokratech, hlavně po Paroubkovi, Sobotkovi či Rathovi. Stejně úspěšní můžete být, když se pustíte do Romů či muslimů. Vděčné téma. Také o těchto tématech píši, ovšem, jak každý soudný čtenář ví, karma mě nezajímá. Prioritní je u mě pravda, padni komu padni. Nechovám se submisivně, tedy podbízivě k nickům, spíš naopak.

Jsou však populistické osobnosti, které zvláště v předvolebním období, přitakávají většinovému názoru společnosti, aby získaly co nejvíc hlasů, popularitu a notné zviditelnění. V oblasti islámu patří k takovým jedincům Nizozemec Wilders, jehož negativní názory na muslimy sbírají body u znechucené většiny obyvatel. V Česku je nový fenomén v tomto směru Miloš Zeman. Wilders se potřeboval dostat do Parlamentu, Zeman tajně sní o prezidentském postu.

Má pocit, že jeho popularita, kdy se stal na podzim před jednadvaceti roky nejneohroženějším mužem Evropy, potřebuje „přikrmit“. Jeho hvězda zazářila v srpnu 1989, kdy ve svém článku Prognostika a přestavba v Technickém týdeníku mimo jiné napsal. že naše školství je za Nepálem. Tento časopis tenkrát putoval z ruky do ruky, protože všichni chtěli věřit, že se už konečně takto může psát. Co napsal tak světoborného v době, kdy už se všechno mohlo, každý si říkal a psal, co chtěl? Asi jako povstání českého lidu v květnu 1945, kdy už bylo vše hotovo. Rudá armáda za bukem, ta americká bivakovala v Plzni. A Zeman v tom smyslu psal:

„Do čela Evropy jsme se propracovali pouze v úmrtnosti obyvatel a ve znečištění životního prostředí, každým rokem se však v evropském i světovém měřítku propadáme v oblasti produktivity práce, životní úrovně, kvalifikace, objemu a struktury volného času, sociální struktury a kultur. Naše zaostávání v některých směrech vědeckotechnického rozvoje je už tak výrazné, že si je přestáváme uvědomovat. Podobáme se maratónskému běžci, jemuž soupeři už zmizeli za horizontem, takže se může optimisticky domnívat, že je v čele závodu. Není dobré gratulovat si, že jsme o něco popoběhli, zvláště když si nejsme jisti, zda jsme ještě na trati. Důležitější je, o kolik a kam popoběhli ti druzí…“

Není potřeba komentovat stav Československa, které mělo v této době už nositele Nobelových cen a Oscarů, množství mistrů světa v řadě disciplin sportu, Hrabala, Seiferta, nejlepší literaturu pro děti, o původních českých Večerníčcích ani nemluvě… Byli tací, co ho naštěstí včas odhalil, když napsali, že je vyčůraný kariérista, který mění názory podle toho, jak se mu to hodí. Důkazem budiž jeho postoj k sudetským Němcům nebo i sociální demokracii – obrat o 180 stupňů oproti počátku 90. let…

Dá se srovnat s exministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem, který se mockrát nejen na poli politiky ztrapnil a teď notně zveličuje svoji roli při vyjednávání odsunu sovětských vojsk před dvaceti lety. V rozhovoru pro LN to říká Jaroslav Šedivý, diplomat a někdejší člen týmu, který za českou stranu dohodl podmínky odchodu. Veškerá jeho zásluha spočívala v tom, že vlastnil počítač, který tenkrát nikdo neměl. Zapisoval, co se řešilo, a pak Rusům připomínal, co tvrdili před dvěma měsíci.

Nynější aureola coby „architekta“ odsunu je nesmysl. Podle Šedivého by Sověti odešli i bez jeho zásahu. „Generál Ducháček, který řídil komisi pro dozor nad odchodem vojsk, se mu v duchu směje,“ tvrdí Šedivý a Kocáb se rozčiluje, že ho chtějí „vyzmizíkovat z dějin“. Fakta jsou ale jasná; Kocáb se 28. prosince 1989 teprve stal se poslancem Sněmovny lidu a 23. ledna 1990 už pronesl iniciativně příspěvek na téma odchodu sovětských vojsk ve Federálním shromáždění.

Týden poté se stal členem Zahraničního výboru (další členové Ing. Jan Vácha, Jana Petrová, PhDr. Štefan Kováč, PhDr. Pavol Kanis, CSc., Ing. Robert Harenčár, RNDr. Martin Palouš, předseda: PhDr. Jaroslav Šabata) a 26. února 1990 ministři zahraničních věcí Eduard Ševarnadze a Jiří Dienstbier podepsali Dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa. Poslední voják měl odejít 30. června 1991. Kocáb byl zjevně jen figurkou; s ní, či bez ní, by Rusové stejně odešli…

První polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier si dnes jednaosmdesátiletého Jaroslava Šedivého v prosinci 1989 přivedl do resortu jako svého poradce. Spolu s náměstkem ministra Evženem Vackem, Lubošem Dobrovským a generálem Rudolfem Ducháčkem vedl Šedivý za českou stranu na přelomu let 1989 a 1990 jednání o odsunu sovětských okupačních vojsk. Poté se stal velvyslancem ve Francii a v dalších zemích, v letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničí.

Skoro šestašedesátiletý Ing. Miloš Zeman, CSc., je bývalý český premiér, ekonom, prognostik a významný porevoluční politik. Je podruhé ženatý a má dvě děti: z prvního manželství syna Davida, z druhého dceru Kateřinu…V roce 1968 vstoupil do KSČ, ze které byl vyloučen v roce 1970. Pak pracoval jako prognostik. A když už bylo každému jasné, dokonce i milicionářům, připraveným na zásah proti studentům, že KSČ to má spočítané, napsal tři měsíce před “sametem” v srpnu 1989 v Technickém magazínu “objevný” inkriminovaný článek “Prognostika a přestavba”.

Obsah tohoto “revolučního textu” si už dávno cvrlikali vrabci na střechách i bez jeho obrácení Ferdyše Pištory. Byl přesto prý nejotevřenějším „oficiálně“ vydaným projevem proti politice komunistické strany. Tím Zeman završil etapu svého prvního “přebíhání”… Ta druhá nastala nedávno. Expremiér a bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman zvažoval návrat do politiky. Prý zadarmo. Nechce být placeným poslancem, nýbrž jen předsedou-altruistou nové politické strany o ”literárním” názvu Strana práv občanů.

Věřit ale politikovi, co se proslavil konformní, submisivní a alibisticky opoziční smlouvou, která vznikla Mezi ČSSD a ODS jen proto, že bezmezně prahl po křesle ministerského předsedy a bez tohoto do očí bijícího kompromisu by se mu nikdy jeho úhlavní sen nevyplnil…? Jeho ambice však rostly dál, až se rozbily o jeho prezidentské Waterloo, Bílou horu a a Pearl Harbor v jednom. Se sebevědomou jistotou, že bude zvolen hlavou státu a porazí tak svého odvěkého soka už z Prognostického ústavu, pardon, ne komunistu Ransdorfa, ale Václava Klause, kráčel 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu…

Pýcha však, jak je chronicky známo, předchází pád a ten Zemanův byl tak osudný a hlavně ostudný, že se rychle uraženě sbalil, aby se socialisty zhrzený usadil na Vysočině a zklamaně prohlásil, že už navždycky bude jen objímat stromy, což také učinil. Velkopansky poté občas přijímat ve venkovské usedlosti své nekonečné adorátory z řad dobrodějů typu Topolánka, Paroubka či svazáka Mirka Šloufa a dalších pět stovek soudruhů ze Sdružení Přátel Miloše Zemana. Virtuální póza ztroskotaného politika, kterého užírá fakt, že nikdo už nemluví o jeho IQ a bonmotech, co se staly chatrným dědictvím jeho pseudomudrosloví. Ut peuris placeas et declamatio fias… Jen aby se zalíbil chlapcům a stal se tématem řečnických cvičení. Narcis, egoista a zneuznaný táborový řečník…

Návrat Miloše Zemana si přálo pouze 21 procent dotázaných, přičemž dvě třetiny z nich tvoří voliči ČSSD a 20 procent voliči ODS. Sedmnáct lidí ze sta nemá na Zemanovu budoucnost jasný názor. Přes 62 procenta je však zásadně proti návratu Miloše Zemana do politiky. Vysočinské stromy objímající Miloš však se nevzdává. Chce být prezidentem. A k tomu pokusu je každá rána povolena. Nyní se dá jeho populismus srovnat s šéfem krajní pravice Geertem Wildersem. Byl obviněn ze štvaní proti muslimům a souběžně také z diskriminace a urážky. Mimo jiné veřejně přirovnal posvátnou knihu islámu – korán – k publikaci Můj boj – Mein Kampf vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera nebo označil islám za fašistickou ideologii teroristů.

Zeman sní, že stejně jako Wilders v Evropě, demagogicky získá další body popularity v Česku svými prohlášeními proti muslimskému teroru. Zatímco Wilders začal šířit svůj čtvrthodinový film zvaný Fitna (Rozvrat), který ukazuje spojení mezi muslimským náboženstvím a terorismem, Zeman využívá ke svému zviditelnění momentálně pouze média a veřejná vystoupení. Třeba na mezinárodní konferenci „Evropa sjednocená a svobodná“, kdy se ostře vymezil proti islámu. I když prý lze souhlasit se zákazem, aby ženy řídily auto, ve všech ostatních případech islámská anticivilizace činí z žen nesvéprávnou, diskriminovanou menšinu a znemožňuje jejich svobodný rozvoj. Soustředil se nejprve na paušální odsouzení všech vyznavačů islámu, který označil za „anticivilizaci“. A k tomu mj. dodal:

„Ideovým základem islámu je bezpochyby Korán. Muslima lze definovat jako vyznavače Koránu, podobně jako nacista je vyznavačem rasové nadřazenosti a antisemitismu nebo komunista vyznavačem třídního boje a diktatury proletariátu. … Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog.“

Že by už propásl chvíli, kdy je nutné se učit od Churchilla a připomenout si jeho slova z roku 1942: „Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele…“ Jen je nutné rozlišit, kdo je nepřítel a kdo přítel? Kocáb a Zeman jsou v tomto ohledu zatím zcela vágní…

Inu, také já považuji islamisty za riziko pro křesťanskou Evropu, přesto ctím svobodu náboženství a všechny muslimy, jimž není Korán pouze povelem k sebevražedným atentátům mučedníků… Takových muslimů bez potíží dnes žije v Izraeli skoro milion…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *