O co vlastně v té Libyi jde, aneb Česká vláda v malém…?

1. Květen, 2011 – 12:54
Jedna z nešťastných žen ze severní Kaddáfího revoluční Afriky... Foto: Břetislav Olšer

Jedna z nešťastných žen ze severní Kaddáfího revoluční Afriky... Foto: Břetislav Olšer

Svět se řítí do ďáblovy řiti. V Libyi je už dávno porušována rezoluce OSN, státníci lžou, až se jim od huby práší, marné jsou též překvapivé protesty arabských zemí. NATO a další mistři světa bombardují dál. Jsou už tak nestoudní, že neregistrují žádost Kaddáfího o příměři. Prý mu nevěří.

Je to jako u nás – politici lžou, kradou, dvě třetiny národa je už nechce, ale oni si frčí dál ve svých zajetých korytech. Jako by se nechumelilo. Získali přece důvěru ve Sněmovně a ta přece představuje národ. Koho jste si zvolili, toho tady máte. Miliardy jsou rozkrádány, Hušákem počínaje, Vondrou konče a nic se neděje, naopak Kalousek chce zrušit stavební spoření a škrtí ho další škrty a do penze v 67 letech. Kdo se jí dožije? Ústavní soud je mu šumafuk. Ať je zpolitizovaný či nikoli. Je ale poněkud rozdíl, když v naší Sněmovně dochází pouze k verbálním útoků, zatímco v Libyi umírají zbytečně civilisté a děti…

Tak, do prdele, co ještě má platit, když ne rozhodnutí soudů a rezolucí OSN. Trojkoalice si jde po krku, už se ani nestydí za svoji hrabivost a výroky o boji proti korupci. V Libyi se zase žvaní třeba o tom, že útoky NATO nemají za cíl zabít Kaddáfího, přitom ho navzdory svým falešným proklamacím pronásledují jak štvanou zvěř. Při sobotním úderu na dům Kaddáfího rodiny v Tripolisu přišli o život nejmladší syn, Sajf Arab (29) a tři Kaddáfího vnoučata. Libyjský vůdce letecký úder Severoatlantické aliance přežil.

Žádné příměří. Až dopadneme hlavního svědka našich zvěrstev, pak uzavřeme příměří. Možná. Jako v české trojkoalici po hlasování o důvěře. Kdo tomu všemu má věřit, zvláště když má Libye nejvyšší zásoby ropy v Africe? Všechny cíle NATO jsou svou podstatou vojenské, řekl velitel akcí NATO a je po problému. To, že tzv. bezletovou zónou, která měla chránit civilisty, jich zásluhou této „zóny“ už padlo víc, než před touto rezolucí OSN?

Nad tím mávnou generálové rukou. Konec prostě bude, až o tom rozhodneme my – boží ruka Aliance. Znáte to o káceném lesu a třískách, co létají kolem. Cílem a součástí strategie jsou útoky proti Kaddáfího velícím střediskům. NATO farizejsky lituje všech ztrát na životech, především mezi civilisty. Zrůdné klišé. Zákony džungle jako „za mlada“, kdy Spojenci řádili ve svých koloniích.

Sajf Arab mluvil se svým otcem a matkou, neteřemi a synovci a dalšími hosty, když byl napaden, aniž spáchal nějaký zločin. Cílem operace prý bylo zabít Kaddáfího, což mezinárodní právo nedovoluje a NATO vehementně popírá. Lžou, jako když tiskne. Základem Kaddáfího hospodářské politiky bylo totiž znárodnění ropných rafinérií. Zopakujme si známá fakta. Proč by měli žvanit jen politici? Kaddáfí ve své „džamahírii“ zakázal také alkohol a hazardní hry. V době, kdy přebíral vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa; dnes má nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 na 88 procent.

Vytvořil zdravotnickou síť na dobré úrovni. Průměrný věk dožití je dnes nejvyšší na kontinentě – muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice. Veřejný dluh je druhý nejnižší na světě. V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických. – což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbí.

Libyjská centrální banka, která je pod přímou Kaddáfího kontrolou, má téměř 144 tun zlata. Libye je tak mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD. Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo má nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkuje nevíc ropy na černém kontinentu? Přitom v roce 1951 byla Libye oficiálně mezi nejchudšími zeměmi světa… Dnes? HDP na obyvatele činí přes 16 600 USD (2006).

Pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN), a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až osmdesátý první.

Je to divný svět; do Vatikánu se sjely statisíce věřících na blahořečení bývalého papeže Jana Pavla II., aby mohl být uznán za svatého, v Londýně se dvě miliardy romantiků rozplývaly nad skromnou svatbou prince Wiliama, vteřina, která ukázala pravou lásku – Kate narozdíl od Diany zavřela při polibku oči, v Japonsku se protestuje proti tamní vládě, že jako kdysi ta moskevská zatlouká míru radiace ve Fukušimě a v Libyi pokračuje hon na jediného člověka s brutální intenzitou. Co jsme to za neřádi…?

Inu, hlavní je prodat co nejvíc zbraní, vyzkoušet je v terénu, vychytat mouchy, když málo zabíjejí. Přece ty biliony nevydali zbrojařské koncerny zbytečně…

PS: A ještě vtip o české vládě: Petr Nečas navštíví Anglii a je přijat královnou Alžbětou. Protože závidí Angličanům, jak jim státní správa pod královským vedením pěkně a efektivně funguje, ptá se královny, jaký na to má recept. Královna odpoví: „Já se vždy snažím obklopit moudrými a inteligentními lidmi – sama nemůžu všemu rozumět.“ Nečas na to: „Tomu rozumím, Vaše Veličenstvo, ale jak zjistit, kdo je inteligentní?“

Královna se usměje: „Uděláme si malý test.“ Nechá si vytočit číslo Tonyho Blaira a říká mu: „Tony, odpověz rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?“ Blair pohotově odpoví: „No přece já!“ Nečasovi se to moc líbí a hned po návratu se rozhodne přezkoušet své lidi. Jako první mu padne do ruky John. „Radku, odpověz rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?“John si nechá otázku zopakovat; pak se vymlouvá, že se nejprve musí zeptat ženy a svého asistenta, ale že na ně vyvine tlak a do 24 hodin bude znát odpověď. Celou noc nespí, převaluje se v posteli, a pořád nic. Ráno potká v parlamentu na chodbě Škárku – sice ho nemá rád, ale účel světí prostředky, a tak se ho rozhodne využít. „Ty, odpověz rychle na otázku – je to syn tvého otce a není to tvůj bratr – kdo je to?“

„No přece já!“, odpoví překvapený Škárka. John přiběhne celý rozradostněný za Nečasem a hlasitě volá: „Už vím, je to Škárka!“ Nečas ho popadne pod krkem a řve ještě hlasitěji: „Ty jsi ale debil je to Tony Blair!!!“

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *