Komu chybí na vysokých školách „antiharassment police“…?

22. Duben, 2011 – 7:59
Není nad sexy Arabky... Foto: Břetislav Olšer

Není nad sexy Arabky... Foto: Břetislav Olšer

Pořád se obáváme přeměny křesťanské Evropy v kontinent, který brzy ovládne islám. A při tom našem úporném snažení, jak tomu zabránit, si neuvědomujeme, že k nám infiltruje poměrně jiné, možná však pro svoji latentost neméně větší nebezpečí, jdoucí ruku v ruce s islámem – napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem se na jedné z českých nejmenovaných vysokých škol setkal se snahou vytvořit tzv. Aniharassment Police. Pátá kolona islámu…

Znám studentské koleje, které byly odjakživa liberálním prostorem, v němž existovaly vztahy mezi oběma pohlavími v naprosto svobodném duchu rovnosti. Bez šovinistických feministek, stejně jako bez vzdorných studentek, jimž by vadilo cokoli flirtovného. Naopak se říkalo, že koleje jsou prvním a posledním rájem na zemi před složitým životem, jenž přijde po promocích. Zaměstnání, rodina, děti… Než to vše nastane, je třeba si přece užít…

Slyšel jsem to v rámci příprav na Velikonoce, které mají u nás ojedinělý rituál od nepaměti. Kluci prostě v duchu vítání pohanského jara dívky obdarovávají pomlázkou, to znamená že je pro jejich zdraví „vyšlehají“ tatarem nebo jalovcem, aby je vzápětí zvlažili studenou vodou. Copak otužování není jedna z hlavních zásad zdravovědy? Viděl jsem rozhořčené německé feministky, jež považovaly tento český zvyk za středověké mučení.

A najednou totální zákaz obdivu mužů vůči ženám a naopak. Nedokážu si to představit, že student řekne své kolegyni: Ty máš krásné nohy nebo sexy tričko a bude mít problém s harassmentem. Stejně tak český vynález – kurizování a kontakt očí. Znám také mladé dívky, jejichž slovník je víc než košatý na lechtivé, mírně až úplně vulgární výrazy. Prostě rovnost, volnost, bratrství. Probůh, už snad nebude o ženách platit klišé: “Když říká ne, myslí tím ano!” Neobstojí ani Shakespearova slova z jeho slavné tragédie Romeo a Júlie: “Jen ze skromnosti dívka řekne ne, ale touží, aby chlapec uslyšel ano…”

Feministky proto prohlásily Williama za sexistu a basta. Zřejmě by je neobměkčila ani má přítelkyně Jana z Toronta, která si povzdechla: “Vy Češi jste tak úžasní. Kanaďané jsou zbabělci. Tady mě nikdo neosloví, nikdo se za mnou neotočí, natož aby na mě pokřikovali, jaká jsem krásná, jaká jsem sexy… Doma jsem se cítila obletovaná a bylo mi bezva…”

Pak jsem pochopil farizejství Kanady. Dívky chodí do práce v teniskách a zároveň v kostýmku, aby se jim šlo pohodlně. Teprve v zaměstnání si přezují lodičky. Stejně je nikdo z mužů na ulici neregistruje. Mají od místních radních za to odměnu. Jen v Torontu je na třicet obřích striptýzových barů, kde je vstup zdarma a dívky vám udělají svlékací proceduru přímo na vašem klínu za pár doláčů. Jen aby si pánové vynahradili utrpné právo harassmentu. Na letišti stačí, když imigrující dívka ukáže potvrzení, že je tanečnice a má pracovní vízum a vstup na území Kanady bez problémů…

Běhá mi z toho mráz po zádech. Blíží se snad konec báječně jiskřivé signalizaci mezi muži a ženami, jež se stala základem lásky? Skutečně podlehneme pokrytectví, stupidním žalobám pro harassmentově sexuální obtěžování? Proč tedy ženy investují tisíce za své účesy, silikonová ňadra, parfémy, šampóny, omlazovací kůry a protivráskové krémy? Aby se na ně nesměl žádný muž ani podívat? Ženy se nám smějí vemlouvat do přízně svými holými bříšky, nahými ňadry pod průsvitnými halenkami či dlouhýma nohama v obepnutých džínách.

My však nesmíme dát žádným způsobem najevo, jak jim to sluší. Pokud však přes všechna rizika přece jen splníme to, po čem tyto něžné bytosti touží, proč utrácejí své platy za kosmetiku, zkrášlovací operace a erotické oblečení a dáme jím najevo, jak jim to sluší – cvak a máme pouta na rukách za sexuální obtěžování. Je to spravedlivé? Možná to posoudí až budoucnost, v níž ženy přijdou o sex, jako ve fundamentalistických islámských zemích. Byznys kosmetických salonů, plastické operace, fitnes center, módní časopisy, mentální anorexie, bulímie a diety. To vše zrušíme, místo toho ženské půvaby zakryjí před harašícími muži nikáby a burky.

“Napřed se sejdou rodiče, aby dohodli sňatek svých dětí. Ženich pak musí dát rodině nevěsty podle toho, jak je bohatý, až čtyři krávy nebo dva tisíce randů,” vysvětluje mi George. “Dívka musí být neporušená, tedy panna. Potom spolu muž a žena žijí asi dva roky. Když je žena výkonná, umí vařit, hodně pracovat a porodí alespoň dvě děti, je svatba. Když je neplodná, musí se vrátit domů a muž dostane zpět své krávy či peníze…”

Afrika je snad jediným kontinentem, na němž nevědí, co je to harassmen nebo-li sexuální harašení, resp. obtěžování, které naopak kraluje v severní Americe. George je nejčernější černoch jakého jsem v životě potkal. Byl to podřízený mého kamaráda Jardy v rustenburském platinovém dole Franc I. Rustenburg je hornické městečko v Jihoafrické republice a Jarda je jedním z českých báňských inženýrů, který byl v konkurzu vybrán, aby zde pracoval.

Žena na černém kontinentu má jasný cíl – rodit děti, nejlépe chlapce. Pokud není plodná, je na tom ve společenském žebříčku zcela na dně. Přitom si musíme přiznat, bez puritánství a falešné morálky, že sex odjakživa vytvářel i ničil kariéry celebrit, vojevůdců a politiků. Je to známá věc. Adam a Eva, Samson a Dalila, Meneláos, Paris a Helena, Antónius a Kleopatra, Napoleon a Marie Walevská, Clinton a Monika…

Byly to přece právě ženy, které povýšily nudnou lidskou reprodukci na rafinovaný sex plný vášně. Ovšem taková byla minulost, budoucnost se rýsuje poněkud jinak. EU si totiž nebezpečně zahrává se zákonem o harašení (sexual harassment) a je zle. Že by byla EU pod tlakem islámu. Nevěříte? Stačí se podívat na humbuk kolem muslimských šátků a některé zásady šaríe.

Muslimský snoubenec může ze své muslimské snoubenky vidět pouze její tvář, ruce jen po zápěstí a nohy pouze po kotníky. Snoubenka je na tom podstatně líp; může vidět na svém vyvoleném nohy od kolen dolů a vše od pasu nahoru. A pokud chtějí snoubenci odejít spolu na odlehlé místo, musí je doprovázet muhram, tedy strážce počestnosti, obvykle příbuzný ze snoubenčiny rodiny.

Islámská právní rada v saúdskoarabské Mekce zakázala využívat texty koránu jako znělky v mobilních telefonech. Při zapínání mobilu by mohl být posvátný text nevhodně přerušován, nebo by zněl na nepatřičných místech. Co kdyby verše z mobilu zazněly ve chvíli nejintimnějších sexuálních hrátek, nebo třeba při vykonávání tělesné potřeby či těsně před vykonáním sebevražedného útoku…?

Že by už v Česku skončila naše sexy prozřetelnosti a už se potrhlému americkému harassmentu nebude říkat v legraci harašení, k čemuž se u nás na Valašsku dodávalo – ve věži. A u nás na Valašsku se už proto neříká obligátní rčení: God save the Queen!, ale spíš: Got safe the Sex a Slivovice! Být v bezpečí před AIDS a šárkou je přece otázkou života a smrti…

Inu, komu chybí na školách „Antiharassment Police“? šmigrúst a slivovici si zkrátka vzít nedáme, ani Evropskou unií…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *