S Radou revolučního velení Libye na věčné časy a nikdy jinak…

28. Únor, 2011 – 0:56
Mešita v marocké Casablance - prototyp evropských mešit...?   Foto: Břetislav Olšer

Mešita v marocké Casablance - prototyp evropských mešit...? Foto: Břetislav Olšer

Pamětníci roku 1982 si jistě připomenou, jak v Ruzyni vystoupil z letadla švihák lázeňský – plukovník a nejvyšší představitel libyjské revoluce plukovník Muammar Kaddáfí, kterého v Praze uvítal generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident republiky soudruh Gustáv Husák. Sice bez vášnivého brežněvovského francouzáku, ale pevnými stisky dlaní. On i naše vláda byli přesto i bez rizika hepatitidy typu A na výsost spokojeni, že je na blízku další výhodný byznys.

Sledoval jsem vše v televizi. Na Pražském hradě samý úsměv, plukovník ve fešácké uniformě, naši Štrougalové, Rohlíčci, Chňoupkové a další potentáti ve slušivých oblecích. S Radou revolučního velení Libye na věčné časy a nikdy jinak? Tradiční heslo, jež mají mnozí podnes pod kůží jako totéž se SSSR. Vše už jistil a nastínil předseda vlády Lubomír Štrougal, když byl 14. října 1975 v Tripolisu hostem předsedy Rady revolučního velení Libyjské arabské republiky Muammara Kaddáfího. Jako vždy šlo až v první řadě o peníze. Tedy o vyhlášené české zbraně. Vše se ještě prohovořilo při první Kaddáfího návštěvě ČSSR v roce 1978…

Libye a Československo měly v té době velmi vřelé vztahy. Jejich původ byl hlavně v miliardových zbrojních zakázkách. Jen v 70. letech činil zbrojní vývoz do Libye přes 4 miliardy korun. Československo dodávalo do země vojenská nákladní auta, raketomety, letadla nebo tanky. A také semtex. Ale pokrytecky to vláda nechtěla přiznat, nebyla ani ráda, když se s tím Kaddáfí chlubil ne veřejnosti.

K tomu dostal Kaddáfí ještě závdavkem od Husáka Československý Řád bílého lva. Byla to zasloužená pocta pro pana plukovníka, přivezl přece jako dar pár velbloudů pro pražskou ZOO. A jako vrchol své štědrosti navrhoval komunistickým vůdcům, že v Praze postaví mešitu. K tomu měl geniální nápad, že by se měl Svátek práce místo na 1. máje slavit 1. září, tedy v den výročí libyjské islámské revoluce. Naštěstí pro dnešní události nebyla tato nekonvenční invence diktátora akceptována ani komunisty.

Beduín, voják, zakladatel džamáhírije – arabské verze socialistického ráje kořeněného islámem. Kaddáfího život se dá popsat jako „libyjský sen“, provokařní paralela se snem americkým. Někdejší beduín, který nezná přesné datum ani místo svého narození v poušti, vystudoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem. „Nevím, kde a kdy jsem se narodil. Možná na hřbetu velblouda,“ připustil hrdinně jako prostý člověk z lidu. V roce 1969 se postavil do čela vojáků, kteří svrhli krále Idrise. Bylo mu pouhých 27 let, když převzal stát do své moci. Postupně si ji upevňoval a v roce 1976 vyhlásil džamáhíriji – stát mas. Psal o ní ve své Zelené knize jako o jediné ryzí demokracii na světě, o demokracii bez hranic. Měl to být systém bez politických stran, nic jen přímá demokracie prostřednictvím místních rad.

Dnes 68letý plukovník Kaddáfí se obklopil čtyřiceti špičkově vytrénovanými bodyguardkami. Vybíral si je sám; všechny musí složit přísahu, že dobrovolně obětují životy za svého jediného pána. Od té doby se ochranka výrazně zvětšila – dnes ho chrání 200 fanaticky odhodlaných vojaček, resp. islámských potencionálních mučednic. Pak se našinec diví, že se kamarádí s Berlusconim, který je znám svými orgiemi s desítkami žen, čím mladší, tím lepší. Přitom oba diktátoři jsou již letitými seladony nad hrobem. Není se tedy čemu divit, když si v předvečer světového summitu o potravinové bezpečnosti v Římě nechal Kaddáfí vybrat dvě stě italských krásek, aby je poučil o islámu.

Každá z dívek musela mít parametry letušek; minimálně 170 centimetrů výšky, být elegantně oblečená a vejít se do věkového rozpětí 18 až 35 let. Za dvě hodiny „vyměňování myšlenek“ se severoafrickým státníkem pak každá dostala 50 eur. A co všechno se dělo v Berlusconiho vilách Arcore či San Martino…? Bývali tam asi jen tři muži a 28 žen… Berlusconi všechny polonahé dívky objímal. Nicole Minettiová, kdysi prostitutka, dnes politička, byla nahoře bez a neustále ho líbala. Z odposlechů také vyplynulo, že premiér si potrpěl na převleky za policistky a zdravotní sestry. Mirek Topolánek by mohl vyprávět svůj sardinský příběh…

EU má také své hříšky; dodává Libyii ročně zbraně za 450 milionů eur, Rusko za 1,5 miliardy eur. Nejefektivnější zbraní české produkce se ale ukázal semtínsko-pardubický, ne však perník, nýbrž semtex. Tato plastická trhavina byla vyvinuta koncem 50. let a sériová produkce probíhala v šedesátých letech. Její název vznikl kombinací slov SEMTín a EXplosive. Původně byl Semtex určen především pro odminovací prostředky, postupně se však jeho použití rozšiřovalo i pro civilní trhací práce, především jako trhavina určená pro speciální destrukční práce. Možná i proto šlo o trhavinu nedetektovatelnou a bylo ji možné pronést bez potíží také do letadel. A tak byla nálož semtexu o váze 450g vložena 21. prosince 1988 libyjskými teroristy do magnetofonu, který skončil v trupu Boeingu 747.

Nastala tragédie, tisíckrát už popsaná. Letadlo letící ve výšce 9 400 metrů rychlostí 804 km/hod se během několika vteřin změnilo ve žhavou ohnivou kouli a rozprsklo se na všechny strany. Trosky dopadaly na skotské město Lockerbie, v němž zůstalo jedenáct mrtvých včetně čtyřčlenné rodiny Jacka a Rosalindy Somerville a jejich dětí Paula a Lynsey, když jejich domy rozbořilo křídlo s palivem. V letadle zahynulo 259 pasažérů a členů posádky a československým komunistům spadla čelist…

Konec dobrý, všechno dobré? Libye po průtazích zaplatila pozůstalým celkem 2,7 miliardy dolarů odškodného a odborníci z Výzkumného ústavu průmyslové chemie, který je součástí Explosie, přispěli k uzavření “Konvence o značkování plastických trhavin pro účely detekce”. V roce 1991 poté export značkované trhaviny Semtex opět povolili. Zákaz její výroby trval jen dva roky. Stejně tak se Libye přiznala k odpovědnosti za útok na letadlo francouzské UTA v roce 1989 v Nigeru, při němž zemřelo 171 lidí, i za útok na západoberlínské diskotéce La Belle v roce 1986. Tam si atentát vyžádal tři mrtvé. Tentokrát nešlo o český semtex, ale zřejmě o české automatické pušky a granáty.

A vynálezce semtexu Stanislav Brebera zřejmě nebyl Nobel, ani neměl jeho miliony za vynález dynamitu, takže Breberova cena míru ani jiné ceny se nekonají. Jen Češi si musí uvědomit, že dnešní revoluce, už antikaddáfiovská, si vybírá stovky obětí, zabitých také českými zbraněmi, jimiž na ně šakal Muammar v pasti útočí. Smrtelně zraněný kůň kolem sebe kope před poslední ranou z nemilosti…

Proč tolik zájmu Západu o bouřící se Libyi a ne o revoluce v Tunisku, Egyptu či v Maroku? Libye je totiž největším africkým exportérem ropy, ročně vytěží dvě procenta celosvětové produkce velmi kvalitní suroviny. Po udobření s Kaddáífím podepsala britská těžařská společnost BP, průšvihářem z Mexického zálivu, smlouvu na průzkum dalších nalezišť ropy za 900 milionů dolarů. To vše díky tomu, že v září 2009 ze skotského vězení byl nehorázně propuštěn atentátník Midžrahí odpovědný za zmíněnou katastrofu nad Lockerbie.

Nejvíc si ale patrně sype popel na hlavu pan Berlusconi, který své bývalé italské kolonii slíbil před třemi roky zaplatit za koloniální příkoří pět miliard v investicích. Dnes má hlavu v pejru nejen kvůli Kaddáífímu, ale také ze soudu, který ho žaluje ze sexu s nezletiletou prostitutkou. Během summitu skupiny G8 v zemětřesením zničeném městě L´Aquila zasedl Kaddáfí se státníky světových mocností k jednomu stolu a Berlusconi mu dokonce políbil ruku. A dojatě prohlásil: „Kaddáfí je můj nejlepší přítel…“

Itálie ovšem není Berlusconi a myslí na svoji kasu. Proto o víkendu přerušila smlouvu o neútočení s Libyí. Vytváří si tak podmínky pro případné zapojení do „mírové operace“ na libyjském území. O pozastavení platnosti smlouvy z roku 2008, která předpokládá i vyplácení kompenzací Libyi za její diskriminaci v době kolonizace. Pět miliard je prostě zase doma…

Inu, časy se mění, politici ne. To samé o kamarádšoftu s Kaddáfím totiž tvrdil před desítkami roků i Gustav Husák…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *