Nematurovali a stejně jsou bohatí, proč bych se já šprtal…?

24. Únor, 2011 – 12:54
Mládí, mládí, nádoba nejkřehčí... Foto: Břetislav Olšer

Mládí, mládí, nádoba nejkřehčí... Foto: Břetislav Olšer

„Ty vole, co bych poslouchal ty idioty ve škole. Znám, kurva, borce, co umí tak akorát psát a číst a vydělávají miliony. Stačí v tom jen umět chodit. Nač by mi, vole, byla nějaká zasraná maturita,“ kasal se mladík s kapucí přes hlavu na dětské skluzavce v parku. Mohl mu být čtrnáct, cigáro mu viselo z koutku úst jako vlkovi z ruské pohádky o zajíci.

„Ty vole, a víš kdo vůbec byl ten cyp, co tvrdil: Učit se, učit se, učit se? Přece ten zločinec Lenin. A co z toho měl, stejně chcípl, kurva jedna, na syfl,“ mutoval tomu s kapucí do noty další skřet v plandavých džínách, s šiltovkou na holé lebce. „Buzerovat se nenechám. To si mohli dělat bolševici kdysi. Dnes je svoboda. Na nějaké šprtání jim seru…“ kasal se puberťák na dětském hřišti, na němž nedávno pobodal obdobně ujetý mladík hrající se dítě. Je to ten případ, který ministr vnitra John označil jako pochybení obecního úřadu, že to tam špatně hlídal. Policistů je prý málo, jelikož je krize a musí se šetřit, tak je propustil…

„To bude maso. A ne tak jak ti kreténi, co mají sto padesát titulů a musí žebrat, aby jim zvýšili platy…“ prstem odprskl oharek cigarety floutek s kapucí a odplivl si. „Ti žlutí rákosníci vezmou tričko za pětku, daj na něho niké a mají pět taců. Za jeden hadr… Tak se to musí, vole…“ Uvádím jejich nadávky v eufemistickém pojetí. Byly mnohem jadrnější a genitálnější. Je mi jasné, že tento zvrhlý vzorek nereprezentuje českou mládež. Tedy spíš než mi je to jasné, v to pevně doufám. Ovšem s mírnou nejistotou…

Seděl jsem opodál na lavičce, možná z obavy, kdyby si nějaké dítě přišlo hrát, aby mu hejsci zase neublížili. Seděl jsem na půl ucha poslouchal a přitom jsem si četl noviny. Bylo mi jasné, že tito „géniové“, jimž budou sami od sebe „létat pečení holubi do huby“, nabeton nezaregistrovali, že ze světa přišla jobovka. Měl jsem ji černou na bílé; zveřejněné výsledky mezinárodního srovnání znalostí žáků, do něhož se zapojili patnáctiletí žáci ze 65 zemí světa, vyplynulo, že znalosti českých dětí se v posledních letech zhoršily nejvíc ze všech zemí.

Pubeťáci za školou při kuřácké pauze by se potrhali asi smíchy, že čtenářské dovednosti českých žáků jsou podprůměrné a v matematice i přírodních vědách že jsou české děti průměrné. Suverenně nejlepšími výsledky ve výše uvedeném světovém průzkumu se může chlubit Čína, s odstupem pak Hong kong, Singapur, Korea, Japonsko a Finsko. V téměř poslední ČR se do měření zapojilo 7500 žáků z 290 základních a středních škol, učilišť a gymnázií…

Čím to? Zavedli jsme totiž inkluzívní vzdělávání, kdy se má učitel soustředit na každé dítě zvlášť, a to přesto, že jich je ve třídě třicet. Zvládne to prý koncept „mapy vzdělávacího pokroku“, což je metoda, která umožňuje učiteli „jednoduše zjistit“, co přesně dítě potřebuje a jak s ním pracovat ve skupině. Pokud to nejde, přichází na řadu asistent, zvaný mentor. A je to. Jaké? České děti, které znervózňuje už jeden učitel, jsou z toho otrávené a ostentativně nereagují. To dokazuje fakt, že úroveň našeho školství už předčily i rozvojové země. Ostatně dialog náhodně vyposlechnutý v parku je toho zářným dokladem.

Za vším nehledej ženu, ale Bílou knihu, což je zaklínadlo, věnující se všem světovým problémům. V tomto případě je ve hře národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Formuje údajně vládní strategii v oblasti vzdělávání. Bílých knih je ve světě bezpočet. Měly vyřešit mj. problémy Britů s Židy, s životním prostředím, s Evropskou unií, s geneticky kříženými plodinami, ale též s čínskou obranou a komunismem, prostě kouzelný proutek, který by se ale mohl umrskat a k ničemu by to nebylo. Komenský se musí obracet v hrobě nad politickými rošádami a školskými koncepcemi. Inu, škola hrou státních úředníků, aby si vysloužili svoji apanáž…

Mám v rodině řadu pedagogů, sám občas přednáším studentům a vím, co jsou „Dvéře jazyků otevřené“ i „Didactica magna“ od J. A. Komenského. Nejen Lenin, ale i mnohé mámy už raději varují své děti, že když se nebudou učit, nic z nich nikdy nebude. Dnešní zlatá mládež ale ví své, kromě toho, kdo to byl Jan Ámos. Znají toho málo, ale mají pojem, že i lidé bez vzdělání jsou boháči. Samozřejmě, že nemají na mysli vnitřní duševní bohatství. Jedině peníze, co jsou dnes pro mnohé alfou a omegou života.

Ví o tom také fotbalisté, jež v minulém pokryteckém režimu „pracovali“ na šachtě, přičemž netušili, jak vypadá uhlí. Stipendia pro špičkové sportovce jsou dnes jen dokonalou záminkou, jak mít v týmu sice nevzdělatelné, ale přesto esa. Velké riziko pro další propad české vzdělanosti přináší navrhovaná jednotná sazba daně z přidané hodnoty ve výši 20 procent zvýší ceny vstupenek soukromých divadel, ohrozí již tak klesající prodej knih a může ovlivnit návštěvnost koncertů vážné i populární hudby. Dosud tyto věci patřily do snížené desetiprocentní sazby.

Za „cestu na Balkán“ pokládá zvýšení DPH předseda Svazu nakladatelů a knihkupců Vladimír Pistorius. Podle něj má totiž vyšší daň na knihy než 12 procent jen Ukrajina, Bělorusko, Bulharsko a Albánie. Budeme sice zdraví, ale hloupí, což podle průzkumů už tak je i dnes. Aktuální výzkumy čtenářských návyků ukazují obrovský propad od roku 2007. Tehdy si lidé starší 15 let koupili v průměru na hlavu 6,6 knížky za rok, nyní už na obyvatele připadá 5,1 knížky, což jde i na vrub zvýšeného DPH z pěti na deset procent. Co bude po zvýšení DPH na 20 procent, to si snadno spočítáme, zvláště když ten, co knížku vymyslel a napsal, dostává jen sedm procent za své dílo…

Noviny mají i jiné zvěsti. Třeba o miliardářích mezi „nevzdělanci“? Četl jsem a žasl. Třeba vlastník luxusních značek Gucci, YSL a Puma, světoznámý režisér trilogie Pán prstenů nebo čtrnáctý nejbohatší muž světa, hongkongský podnikatel Li Ka-šing (82), jehož jmění činí na 21 miliard dolarů. Ovšem nic zadarmo. Žádní pečení holubi. Vyšel z velmi chudých poměrů. Narodil se v jihočínském Čchaočou v rodině učitele. Když mu bylo dvanáct, uprchla rodina před japonskou okupací do Hongkongu, kde našla útočiště v domě zámožného strýce.

Po otcově smrti musel Li jako patnáctiletý odejít ze školy a postarat se sám o své živobytí. Několik let dřel šestnáct hodin denně ve firmě, která obchodovala s plasty. V padesátých letech založil společnost, která do Spojených států dovážela umělé květiny. Později se vypracoval v největšího výrobce plastových rostlin v Asii. Jeho krédo je jasné; hodně pracujte, buďte příjemní na ostatní a plňte své sliby…

Neméně zajímavý je třetí nejbohatší pětasedmdesátiletý Francouz Francois Pinault, vlastník značek Gucci, Yves Saint Laurent a Puma – jeden z nejvlivnějších lidí ve světě moderního umění. Jeho impérium má hodnotu téměř devět miliard dolarů. Pinaultovi, blízkému příteli bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, co mu v žebříčku nejbohatších lidí světa patří 77. místo, přestože se nemůže pyšnit akademickými tituly.

Školní lavice opustil v šestnácti letech. Byl hrdá primadona – hluboce pohrdal diplomy a konzervativní společností. Nechal školu školou a začal raději pomáhat otci na rodinné pile. Byznys se mu rychle rozvíjel, zvláště když skupoval další podniky v oboru, v sedmdesátých letech pak vydělal jmění na spekulacích na trhu s cukrem. Vždy jednal v duchu hesla „mysli jako stratég, jednej jako zvíře“… Zhruba stejně přemýšlejí i naši teenageři, ovšem bez kloudného efektu.

Maturita je pro ně hrozbou, že se díky ní dozvědí, jak jsou tupí a líní. Chtěji napodobovat české rychlokvašné celebrity na jedno použití. Misky, modelky, rekordmany pro Guinnessse v umělohmotném vylepšování fyzické krásy. Svatá pravda. My jsme k tomu nepotřebovali tři generálky, ani demonstrace na Václaváku kvůli státním maturitám. Přesto dostali šanci; maturitu na zkoušku. Výsledek? Maturitní generálka MAG´10 a katastrofálně špatné výsledky s třicetiprocentní neúspěšností. Odhaduje se, že u ostrých maturit bude neúspěšnost už „jen“ poloviční. Zatím v češtině neuspělo 22 procent studentů s nižší obtížnosti a 27 procent s vyšší obtížnosti. O dalších předmětech raději pomlčme. Podle předpokladů měli studenti největší potíž se zvládnutím testu z matematiky, kde téměř polovina z nich propadla, přitom byla obtížnost na úrovni znalostí deváté třídy.

A jsme doma. Už víme, proč se našim studentům nechce do maturit. Tuší své slabiny, prozahálené roky se podepisují na jejich nevědomostech. Každý druhý z nich už okusil alkohol, cigarety i drogy. Ale mají jednu výmluvu za druhou. Zeptáte se jich, proč pořád jen dokola opakují, že mají málo informací, i když se o státních maturitách jedná ve vládě i ve Sněmovně už od roku 2001. A kolik jsme měli my informací? Žádné mobilní telefony, počítače, internet a další komunikační novoty. Dnes stačí kliknout na encyklopedii a májí vše jako na dlani. Nám musely stačit jen slovníky a matematické tabulky…

Nejlepší je cesta nejmenšího odporu, tedy podle teenagerů asi cesta, na níž si musí co nejmíň namáhat své mozkové závity. Nejlíp na Stodolní ulici. Proto je nezajímají bohatí vzdělanci, jako třeba Bill Gates. Už z šesté třídy základní školy přestoupil na exkluzivní soukromou střední školu Lakeside School. Na této škole měl možnost poprvé pracovat s počítačem a začal se učit programovat.

V 17 letech získal za svůj program pro tvorbu školních rozvrhů prvních 4200 dolarů, ve stejném roce s přítelem Allenem založil firmu Traf-O-Data, kde pracovali na systému pro analýzu dopravního provozu. Po střední škole následovala Harvardova univerzita. V průběhu studia vytvořil opět spolu s přítelem původní programovací jazyk Altair BASIC pro počítač Altair 8800. Licenci prodali výrobci počítače Altair. Poté založil s společnost Micro-Soft, aby mohli svou verzi jazyka BASIC prodávat i jiným firmám. Komerční úspěch tohoto produktu byl základem zdařilého rozvoje společnosti.

Ale to se našim mladým nelíbí; jo, kdyby jim pár miliardek odkázal v rámci charity, to by se na Stodolní pařilo… Inu, jak praví Bible: “Bláznovství je přivázáno k to srdci mladého….”

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *