Kdy konečně svět procitne z bludů a lží muslimů…?

23. Listopad, 2010 – 2:06
Čerstvě konvertovaný buvol se olizuje při pomyšlení na rajské buvolí hurisky... Foto: Břetislav Olšer

Čerstvě konvertovaný buvol se olizuje při pomyšlení na rajské buvolí hurisky... Foto: Břetislav Olšer

Kolega Michal Očadlík občas exceluje. Horký kandidát na blogera roku 2010. Má patrně dost blízko k muslimským zdrojům, kdoví, asi umí též arabsky a hebrejsky. Baví ho demagogie, a proto bere informace z velmi „ověřených zdrojů“. Asi jakoby opisoval o skvělém kapitalismu z periodika Haló noviny. Jeho zdroj je skoro stejný – Palestinské středisko pro lidská práva (PCHR).

Zpráva PCHR přináší svědectví o pohrdání Izraele mezinárodním právem, o izraelské kultuře násilí, jejich pohrdání mírem, jejich genocidních záměrech, jejich pohrdání Araby a islámem, jejich opovrhováním palestinskými životy a jejich blahem. PCHR prezentuje 13 studií. Stručný výpis níže představuje malý zlomek z mnoha stovek zabitých a tisíců dalších těžce zraněných. Vedle 313 dětí zabitých izraelskými silami v průběhu operace Lité olovo, bylo 1606 dětí zraněno, některé z nich si odnesly hrůzná zdravotní postižení, poranění hlavy a páteře, znetvoření obličeje…

Jsem křtěný valašský katolík, což mi ovšem nebrání, abych si vážil většiny Židů, kamarády mám i mezi muslimy. Jak je možné vidět, pejorativně se nedotýkám islámu, ani Koránu, ale jeho vykladačů. Vadí mi pouze islamisté. Tedy všichni účastnící rozličných náboženství, jimž je vlastní bezbřehý fanatismusa jeho vražedné násilí. Patřím k holubičím povahám, které tvrdí, že dodržování Desatera by vyřešilo všechny nesnáze světa. Po dobrém vyjdu s kdekým. Jakmiile mě však někdo promyšleně a bezdůvodně uráží, mám dojem, že bych nedodržel ani páté přikázání…

Zločin a trest. Fjodor Michajlovič Dostojevskij… Izraelský vojenský soud o víkendu vynesl tříměsíční podmínečný trest nad dvěma vojáky usvědčenými z toho, že použili při bojích v Gaze devítiletého Palestince jako živý štít. Kromě toho byli vojáci také degradováni. Informoval o tom izraelský vojenský rozhlas. Vojáci se činu dopustili za izraelské ofenzivy v Pásmu Gazy na přelomu let 2008 a 2009. Když na předměstí města Gazy chtěli obsadit jeden dům, shromáždili jeho obyvatele a devítiletému chlapci nařídili, aby otevřel podezřelé zavazadlo.

Izraelci se domnívali, že v něm mohou být výbušniny. Bylo jejich podezření oprávněné? Když ani po sedmi letech varování nepřestávali lokální Aabové, co si říkají Palestinci, vystřelovat na Izrael rakety kassám, v počtu přes čtyři tisíce. Klukovi se tašku nepodařilo otevřít, takže ho vojáci odstrčili a vystřelili na ni. Chlapec se pak vrátil k rodině. Zdravý a živý. Kolik jeho vrstevníků by si dávno opásalo kolem pasu dynamit a odpálioi by se ve školním autobuse…?

V Londýně mi dal lekci Karel Kyncl, nezpochybnitelná žurnalistická autorita. Tvrdil, že BBC praktikuje své zpravodajství tím způsobem, že pokud nemá svoji zprávu ověřenou nejméně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, zůstane zpráva v šuplíku. Pan Očadlík by se měl někdy také u něho konečně poučit. Nebo žít třeba v Izraeli a občas zavítat do Pásma Gazy. Pak by si mohl klást otázku: O jakých lidských právech mluví tzv. Palestinci, když jsou schopni páchat sebevražedné atentáty v autobusech plných školáků, lékařů a zdravotnického personálu?

Když už je řeč o válce v Pásmu Gaza, tak trochu faktů i z druhé strany. Je mi trapné, opakovat část svého blogu z roku 2008, ale pokud budou jistí pitomci dál od muslimů opisovat své šokující nesmysly, nic jiného mi nezbývá. Izraelská armáda obklíčila Bajt Hanún. Podle informací izraelských představitelů proto, aby zamezila raketovým útokům na Izrael. Asi 60 palestinských ozbrojenců se pak ukrylo v mešitě v centru města. Vojáci začali do mešity střílet a rozbili prý i jednu z jejích stěn. Podle deníku Ha’arec pak palestinští ozbrojenci použili jako živý štít i ženy. Palestinské rádio prý vyzvalo obyvatele Bajt Hanúnu, aby „dobrovolně“ obklopili mešitu a demonstrovali proti blokádě města.

Polovinu ze čtyř set demonstrantů byly ženy, které tak vytvořily živý štít. Při střelbě nejméně jedna žena zemřela a dalších deset bylo zraněno. Ozbrojencům se podle posledních zpráv nakonec podařilo z mešity utéct. Ve stejném duchu by se dalo pokračovat a bylo by to pořád o tom samém; jak vyprovokovat Izrael, aby měli lokální Arabové možnost sami zabíjet nebo nechat zabíjet civilisty, ženy staré lidi a děti a svádět to na nelidské Židy.

Náslouchal jsem vysílání izraelského rozhlasu a trochu jsem si opět připadal jako v Pásmu Gazy, kde také tátové a dědové kupují svým ratolestem nejen makety sebevražedných náloží dynamitu. V Gaze se totiž měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamení) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Ve škole, do níž chodil i zastřelený dvanáctiletý Muhammad, každý den před zahájením vyučování teď zpívají děti oslavnou píseň na jeho počest.

“Slyšíte svist kamenů?
Je to hlas hněvu.
Drobné dlaně nesou kameny,
dávající vyzvání útočníkům.
Je tam i mučedník Muhammed,
všichni ho vidí, otec ho chrání,
matka vidí jeho smrt.
Jeho krev vyzývá ke svaté válce.
Dáme krev i života za Jeruzalém…”

A tak “mučedníkovi” spolužáci, kteří ještě žijí a čekají na svůj “šťastný los” při výběru mezi sebevrahy, ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí. Výčet je hrozivý… Jeruzalémský mufti má na dětské házeče jasný názor: “Je těžké je vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím,” tvrdí muftí hrdě.

“Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím, než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi,” rozplývá se muftí nadšením, z něhož naskakuje husí kůže. “Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je jejich víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka…”

Tou pravou blafující kartou jsou v průměru přes čtyři tisíce lidí na kilometru čtverečním, což je nejvyšší hustota osídlení nejen na Blízkém východě, a je v Pásmu Gazy, které má rozlohu 360 km2, tedy menší než Praha, a přes milion a půl obyvatel. Ideální moment, jak zneužívat civilisty jako živé štíty v teroru proti Izraeli. To se řekne do médií, že izraelští vojáci ostřelují sanitky a pak se ukáže, jak je sanita s červeným půlměsícem a vlajkou OSN přeplněná výbušninami a teroristy s kalašnikovy. Pan Očadlík vypisuje ve svém předlouhém obsaném blogu předlouhý seznam obětí izraelských vojáků, ovšem u každého druhého muslimského jména, doplněného krvavými snímky, schází poznámka: padl jako živý štít zbabělých teroristů Hamásu.

Pak přijde na řadu Rada bezpečnost OSN, na kterou se obrací šéfové Hamásu, ukrývající se pro jistotu v Sýrii, že Izrael porušuje lidská práva a ženevské konvence, když vyhodil do vzduchu školu OSN, přičemž zabil přes dvacet civilistů a hlavně dětí. Teprve následně se zjistí, že škola byla zaminovaná, připravená k vyhození do povětří z přilehlé zoologické zahrady. Navíc z nádvoří této školy byly odpalovány podomácku vyrobené rakety Kassám. Používat civilisty jako živé štíty bez jakýchkoli morálních zábran – to jsou Palestinci v dresech Hamásu. Čím víc mrtvých civilistů, tím více pozornost ze strany zuřivých pacifistů pseudohumanistického světa. A už se málokdo dozví, že teroristé se schovávali za děti a mezi svými ženami. Tento způsob zhůvěřilého vedení boje je v Palestinské autonomii docela běžný.

Izrael se skoro dva roky snažil Hamásu ustupovat, ale také ho všemi možnými nenásilnými způsoby zastavit. Stáhl z Pásma Gazy své vojáky i tisíce svých osadníků. A dělal také jiné hrubé chyby. Třeba když propustil stovky teroristů, kteří měli na rukách židovskou krev. Zdroje Palestinské správy uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků obdrželo až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní.

Například za automatickou pušku M -16 získal zázrakem z vlka v beránka se změnivší terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za samopal Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč). Peníze šly z rozpočtu autonomní správy, tedy z EU a Izraele. Odevzdané zbraně v rámci nekonečného kolotoče pak byly řadě z oněch 256 potencionálních teroristů, z nichž většina je dnes u Hamásu, zase vráceny – pokud se rozhodli vstoupit do oficiálních bezpečnostních sil Palestinské samosprávy. Ve skutečnosti tak řadě z nich zůstala jak zbraň, tak tučná prémie.

Propaganda Hnutí islámského odporu, učící palestinské arabské děti od malička nenávisti, dosáhla nového vrcholu. TV Ak Aksá v Gaze před rokem odvysílala hrůzostrašný dětský pořad, ukazující hloubku nenávisti islamistů k Západu, stejně jako muslimské odhodlání ovládnout svět. Show, které může zhlédnout každý, také pan Očadlík, vybírající si jen to, co se mu hodí do krámu, ukazuje dítě, které proniklo do Bílého domu a vyhrožuje, že zabije prezidenta USA. Když ten zavolá svoji ochranku, dítě mu řekne: „Nejsou tu žádné stráže a tví lidé prohráli.“

Chlapec na to prezidentu Bushovi sděluje, že jej přišel zabít, aby pomstil smrt svých rodičů a sourozenců, přičemž příspěvek hraje na panarabskou notu a rodiče hynou po celém Blízkém východě: “Zabila mého otce v irácké válce… Stejně jako moji matku – ty a zločinní sionisté jste ji zabili v Libanonu. Ty a zločinní sionisté jste zavili mladší a starší bratry v holocaustu v Gaze. Jsem sirotek, ty zločinče! … Udělal jsi ze mě sirotka. Sebral jsi mi všechno Bushi! Musím se ti pomstít, tímto mečem islámu, prorokovým mečem Al-Battar!“

Bush sám začne plakat, prosí o milost a nabízí dítěti hračky, jídlo a návštěvu Bílého domu. Chlapec poté řekne: „Jsi nečistý Bushi, a proto nemáš v Bílém domě co dělat, protože se změní na velkou mešitu pro národ islámu.“ Kluk také vysvětluje, že má v úmyslu Bushe zabít stejně „jako Mu’az zabil Abu Lahaba“, čímž má na mysli smrt odpůrce Mohameda, popsanou v Koránu. Dítě poté opakovaně bodá do Bushovy loutky a show končí tím, že chlapec s uspokojení prohlašuje: „Ach, zabil jsem ho…“

Pořad “Mladí bojovníci” v hamásovské televizi Al-Aksá uvedl pořad oslavujícího matku – sebevražednou atentátnici. Žena v dokumentu se připravuje k bombovému útoku, přičemž ignoruje své děti, které se jí ptají, co dělá. “Mami, co to máš v ruce? Hračku, nebo dárek?“ ptá se dcera. Když se později dozví o sebevražedném útoku, dojatá zpívá: “Teprve teď chápu, co bylo důležitější než my.“

Nedávno si redakce TV Al Aksa pozvala do studia děti atentátnice Rím Rijašiové, která na hranici mezi Pásmem Gazy a Izraelem zabila čtyři lidi. Moderátorka Al-Aksá pak mimo jiné pronesla: “Pro okupanty máme vzkaz, že budeme následovat učení této mučednice, dokud naši vlast neosvobodíme z vašeho nelegitimního sevření.“

Je běžně známý pohled na maličké Palestince, jak oděni do hamásovských úborů a šátků sebevrahů mají na sobě také opravdové kalašnikovy a granáty, čímž prezentují své odhodlání umřít za svoji svobodu v boji proti Izraelcům. Podle psychiatra z Gazy Ejáda Sarradže v průzkumu mezi dětmi z Pásma ve věku 12 a 14 let odpovědělo 36 procent chlapců, že chtějí být mučedníky, a totéž chtělo i 17 procent děvčat. Čím by asi chtěl být pan Očadlík, zřejmě placený firmou Euromed…

Inu, co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš. Možná někde ve islámském čtvrtém ráji…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *