Až se jednou budeme ze sebe propadat hanbou…

2. Listopad, 2010 – 0:25
Až jednou budeme chtít zase krmit ptáčky... Foto: Břetislav Olšer

Až jednou budeme chtít zase krmit ptáčky... Foto: Břetislav Olšer

Věnováno, s vděčným připomenutím duchovních osobností Pavla Záleského a Borise Filana, jako memento všem, co bohatým berou, na chudé ser.u a myslí jen na svá naditá konta, tedy politikům, podvodníkům, hochštaplerům, tvůrcům telenovel, pornofilmů a daní pro chudé či sociálních dávek pro lenochy. Dále pro strůjce neřestných zakázek, majitele Světa pojištěnce, vynálezce Opencard i finančních ústavů a posléze bankrotujících bank.

Stejně i etnicky aktivním vyčůránkům, jež by barevnému spoluobčanu ruku nepodali, ale co si před volbami vždy hrají na altruisty. Rovněž plagiátorům, jež přispívají k degradaci vzdělanosti bezostyšným rozdáváním titulů a maturit. Těm všem můžu být sice ukradený, stejně jako mé směšné moralizování, ovšem fakt je fakt. Nejde o prázdné vyhrožování etikou, ale o morální omezenost lidstva a memento, jež nad námi visí jako Damoklův meč. (Krutovládce Dionýsos žil v přepychu, ale také ve strachu, že se mu někdo pomstí. Damoklés mu to vyčetl a tak mu krutovládce nabídl, aby žil také v hojnosti, jen mu při bohatém hodování pověsil nad hlavu ostrý meč…)

Proto můj blog věnuji všem, za jejichž rychlokvašnými čachry je slyšet několik kouzelných slůvek. Slyšíme o nich neustále, hlavně z úst politických populistů farizejsky tvrdit, že s nimi zatočí. Není snad člověka, který by jim za to netleskal. Ten stav mysli je jednou velkou hypokrizí. Těmi shluky hlásek jsou: Korupce, jež kráčí životem ruku v ruce s kolaborací, tedy nevyléčitelná choroba, kterou sami podporujeme. Asi proto, že se na ni neumírá, jednou však přijde čas, kdy se pro ni budeme za sebe strašlivě stydět…

Jsou pro nás už stejně přirozená jako dýchání. Korupci říkáme pozornost, uznání, poděkování, výraz vděku, spropitné či provize. Kolaborací zase obhajujeme slovy jako nutnost přežití, záchrana rodiny i vlastního života, nevyhnutelnost, pragmatismus… Obě tyto zlé vlastnosti mají svůj původ v naší falešnosti, ješitnosti a nabubřelosti, ve směšné posedlosti všemocnou mocí a kariérismem. Zářným příkladem může být okázalé hájení nepřizpůsobivých a sociálně vyloučených občanů, kteří diskriminují většinovou populaci. Znám jen tři politiky, na Vsetíně, Chomutově a Ostravě, kteří se nebáli o svoji kariéru a uskutečnili to, co měli na srdci. Dostali sice nálepku rasistů a přišli o své posty, ale žijí a bojují dál. I navzdory většinovému pokrytectví. Zrob susedovi dobře, osere ti plot…

Shakespeare, sorry. Slova, slova a zase jen slova, korupce a kolaborace, za která skrýváme svůj alibismus, abychom nemuseli říkat, že jsme někoho uplatili, dali mu výpalné či obálku, abychom dostali zakázku či pro pocit, že nás chirurg odoperuje během naší narkózy odpovědně a bezpečně. Nebo aby nás nepostavili ke zdi, nezavřeli do vězení, nevyhodili z práce a děti se dostaly na školy…

Kolaborace je též, když proklínáme amorální dobu, přičemž ji sami latentně podporujeme tím, že čteme bulvární nesmysly, sledujeme televizní či knižní braky, volíme zloděje a korupčníky, nevypínáme obrazová média, když jsou v nich o lidstvu dehonestující zvěsti. Rasistické, xenofobní, antisemitské… Nepíšeme a neříkáme pravdu o věcech, které by nám údajně uškodily nebo ohrozily naši domnělou bezpečnost. Naopak jsme obdivovali české hrdiny tržního mechanismu, co jsou dnes jako zločinci roztroušení od Seychel a Baham, přes JAR nebo Švýcarsko…

Kolaborujeme, věšeli bychom „zrádce“, co se paktovali s nacisty, ale vůbec si nepřipouštíme, že jde rovněž o náš podíl na válkách a všeobecném úpadku morálky, etiky a slušného chování. Byly to pardubický semtex a též neratovická chemička Spolana, co vyráběla postřik, který československý režim farizejsky prodával za dolary americkému letectvu ve Vietnamu, jako jednu ze složek proslulého Agent Orange. Byli jsme pyšní na české ručičky a mozečky.

Teď se brzy budeme propadat hanbou, když si vzpomeneme, na co jsme se to dívali, co jsme četli, koho volili, podporovali a obdivovali, komu jsme tleskali a co jsme poslouchali. Třeba hejtmany, co kdysi byli vojenští šéfové v Bitvě u Lipan, dokonce i na hradě Mírov, kam mají mnozí šanci se zase vrátit, i když poněkud v jiné pozici. Hejtmani jednotlivých řádů, jimž velel hejtman nad vozy. Dnes jsou z nich krajští hejtmani nad ovcemi v českém Ovčákově, s vilami za desítky milionů „poctivě“ vydělaných korun…

Budeme se stydět, jak jsme mohli dovolit, aby nás několik vychytralých zvrhlíků dostalo k bulvárním novinám a časopisům, internetům a mnohým televizím, které jsou jen žumpa, plná zvratků a výkalů. Zrudneme až za ušima, jak jsme zavírali oči před tunelováním, justiční mafií, co tyranizuje nevinné a vytváří amnestie pro skutečně zločince. Zavírali jsme oči před těmi, co plodí jen zhoubné ideologie, zbohatlíky a prašivé recidivisty.

Bude nám trapně, když si představíme, že jsme uctívali pofidérní celebrity na jedno použití i jejich promiskuitu a nechali si jimi určovat životní vkus a směr. Jak jsme se vymlouvali, že my nic, my muzikanti, nás se to přece netýká, protože my jsme vždycky vedli jen slušný život, to všechno jen ONI, ti pitomci a zkažení lidé, přitom jsme spolupachateli toho všeho bahna, v němž se topí současný globalizovaný svět. Plný násilí, krve, neštěstí, žalu a bolesti…

Snad někdy přestaneme být pyšní na svůj falešný pragmatismus, submisivnost a konformnost. Jako trest a očistec se pro nás stane situace, kdy nic z toho nebudeme schopni vysvětlit svým dětem a vnukům, co se nás budou ptát, jak jsme to všechno mohli dopustit, jak jsme mohli promarnit tolik drahocenného času a ve jménu zlatého telete korupce a kolaborace utratit tolik peněz a iluzí. Svých i těch, v nichž naivně žily naše děti a vnuci, naši nejbližší.

Třeba jednou pochopíme, že to skutečné a jedinečné vytvářejí neznámí stvořitelé, bez nichž by se všude producírovali jen paňácové v dresech kupčíků a pouťoví kejklíři se světskou slávou, polní trávou. Že přece nesnášíme světla ramp nandrolonových svalovců a vykrádačů cizích myšlenek, žijících na dluh a vrub ostatních.

To už ale bude možná pozdě na jakékoli pokání, i když budeme jako neviňátka chtít zase jen krmit ptáčky…

Reklama:
  1. 2 reakce na “Až se jednou budeme ze sebe propadat hanbou…”

  2. Máte 100% pravdu, ale co s tím, jak ztoho ven?

    od filip v Pro 13, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *