Hledá se trafika pro zhrzeného křesťana…?

16. Září, 2010 – 0:03
Trafika pro C. Svobodu? Foto: B. Olšer

Trafika pro C. Svobodu? Foto: B. Olšer

Zdálo by se, že jde o českou „odkládací“ tradici. Už Neruda napsal: Kam s ním? Myslel sice jen slamník, ale v případě Cyrila Svobody je to vlastně to samé. Pěšky jak za vozem. Najednou přebývá, je moc vysušený a navíc zavazí. Jsou přece modernější, mladší a efektivnější náhrady. Zkrátka, hledá se trafika pro zhrzeného křesťana, věk 55 let.

Mám po ruce pár knížek Jana Nerudy. Ve svém zmíněném fejetonu napsal též o starém slamníku mj. co se starou slámou: „Anča je u mne šest let. Vzpomínám zpátky, až za těch šest let – marné vzpomínání. Koupil jsem, ten slamník, vycpaný a prošitý, ještě za dob růžového svého mládí…“

”Ančo! Tadyhle máte 75 krejcarů – dojdete ihned k senaři pro tři otepě slámy – ihned, povídám!” Anča letí. Anča přivlíkne tři otepě slámy. Chytne slamník, vypáře prošívání, rozpáře šve, zamuchlá uvnitř slamou… Ovšem, to ještě nebyl Nerudovým problémům konec… Jako problémům Cyrila Svobody. Bývalému předsedovi lidovců a pětinásobnému členu mnohých polistopadových českých vlád nyní hrozí, že se ocitne na dlažbě. Odevšad mu dali vale, takže mu zbylo jen ministerstvo zahraničních věcí, kde dříve pod různými záminkami pracoval.

Porušování pracovní kázně v duchu mementa: Padni komu padni, míří na Svobodu, co se v úřadu ukazuje denně prý jen několik hodin nebo vůbec jako poradce prvního náměstka Jiřího Schneidera z ODS. Zajímalo by mě, co mu asi radí a za kolik. Jak na Sarkozyho a jeho Watergate, co s Obamou a jeho mešitou nebo jak vyřešit manželské trojúhelníky pod zemí uvězněných chilských horníků, co o tom ještě neví…?

Jo. když nejsou na ministerstvu „píchačky“, tak si každý chodí do práce jak na dovolenou. Tak se řítí lidovecká kariéra JUDr. Cyrila Svobody pozvolna ke dnu. Napřed projel jako předseda KDU-ČSL volby bez poslaneckého mandátu, pak se vzdal místa předsedy své milované křesťanské strany a teď to vypadá, že půjde z katolického kola úplně ven. Jeho KDU-ČSL ho vyzvala k odchodu ze strany. Podle spolustraníků nedodržel slib, že ukončí spor s církevními charitami o dům v pražských Dejvicích. Po opakovaném ujišťování, že prohraný spor o majetek po pražské důchodkyni Marii Kaprálkové nebude prodlužovat, podal ve věci naopak ústavní stížnost.

Polyglot Cyril Svoboda si ještě před pár týdny ani nepomyslel, že by se mu diplomatická kariéra zhatila, jelikož si troufal obsadit jeden z nevýznamnějších postů naší diplomacie – místo velvyslance Česka při OSN. Musí přece vydělávat pro svoji početnou rodinu, zvláště když jeho žena má jen ubohý doktorský plat na neurochirurgii v Praze-Krči. Padesát milionů za (ne)odkázaný dům by bodlo.

Rodina nerodina, na New York teď může patrně zapomenout, když je napůl bulač. Třeba by se mohl vrátit jako podnikový právník do společnosti Transgaz. Větší štěstí měli jeho předchůdci. Do zahraničí jako diplomaté nastoupili mimo jiné exposlanec US-DEU Karel Kühnl či bývalý senátor ODA Michael Žantovský. Také výhodné trafiky. Po známosti. Inu, protekcionismus, co proti němu tolik bojoval.

Od případného vyhazovu ho může zachránit jen zákon o platech ústavních činitelů. Ten totiž zaručuje končícím poslancům a senátorům, že se mohou vrátit do svého původního pracoviště. A pokud by s nimi chtěl zaměstnavatel ukončit proti jejich vůli pracovní poměr, musel by k tomu dát souhlas šéf parlamentní komory. Její předsedkyně Němcová však zatím žádný takový požadavek neobdržela.

Svoboda dostal odchodné z parlamentu téměř tři sta tisíc korun hrubého, protože nezastával ve Sněmovně žádnou funkci. Stejnou sumu si odnesl i trestně stíhaný Wolf, naproti tomu kverulant Melčák dostal odchodné ve výši 327 155 Kč hrubého. Šéf výboru, šéf podvýboru, místopředseda výboru… Ono, ve Sněmovně má skoro každý nějakou tu lukrativní funkcičku.

Možná si vzpomíná s nostalgií na chvíle, kdy pracoval jako notář v Praze 10, a kdy se též podílel jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla Řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova Národního divadla. Inu, křesťan fandil křesťankám a bylo z toho pěkné tóčo… A jeho vůbec ne první ani poslední…

Ovšem nejlepší obranou je útok. Sebevědomí po americku. Jsem nejlepší, nade mě není. Cítí se dotčený, je to pochopitelně osobní útok a komplot proti tomu jedinečnému, co má bezpečnostní prověrku a jazykovou zkoušku. Vede boj o politickou kulturu a zvítězí… Tvrdí, že věří v Boha. Určitě ho v té bryndě nenechá.

Kam tedy s ním, když dnes každý mladý, sličný diplomat či diplomatka po mnohaletých stážích v zahraničí ovládají několik cizích řečí jako když bičem mrská, navíc vědí, co je to slušnost, etiketa a mají náramný přehled o světě. A nejsou jako on úlisní pokrytci. Starou slámu je třeba nahradit novou, čerstvou, ovšem kam s tou starou? Nebo starým? Lepší je Snídaně s Novou než se starou…

”Ale – kampak dáme tu slámu starou!?” ptal se Neruda. ”Milostpane – milostpane” – vrazila pojednou Anča do pokoje – ”já už vím, kam s tou slámou! Mlíkařka – ta, která tamhle s vozíkem stává – beře prý ji ráda, potřebuje stlaní doma pro chlív! Zítra jí to dáme!” …Byl to okamžik krásný! Když nám mlíkařka podávala prázdný pytel zase zpátky, byl jsem překonán dojmem, políbil jsem jí ruku, obejmul vřele její kobylu a kráčel pak se zaroseným zrakem domů. A doma jsme chytli čerstvou slámu a cpali tedy znova. A když byl slamník zase už plný, chyt jsem Anču, začal hvízdat ”Na tý louce zelený” a točili jsme spolu kolem slamníku sousedskou, až se nám zatočila hlava…“ rozplýval se blahem Neruda…

A co tedy s proleželou slámou zvanou Svoboda? Jediné, co zvládal celý svůj partajnický život, bylo střídání funkcí za nemalý obolus. Kdo poradí nějakou vhodnou trafiku, aby se Schwarzenberg nažral a zhrzený křesťan Svoboda nezůstal na dlažbě…? Těžko ho použít jako vystýlku nějakého Augiášova chlívu.

Kandidátů na trafiku pro politické vysloužilce je jako smetí. Třeba poslanec ODS Petr Gandalovič, bývalý ústecký primátor a ministr zemědělství. Jak to tak vypadá, dostane prestižní post velvyslance v USA. Dokonce i vlastizrádce Tlustý pošilhával po trafice v Kazachstánu. Tomu by asi nepomohla ani invalidita formou ztráty nohy, paže či hlavy, i když tu zřejmě ztratil i se soudností už dávno…. Zvaný Vlastík-rovná daň…

http://www.petr-kral.com

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *