Vraždili nevinné lidi; podřezávali své svázané oběti…

14. Červen, 2010 – 10:04
Režisér, sacénárista a spisovatel Miroslav Kačor (vlevo) v rozhovoru s prezidentem Litvy Landsbergisem... Foto: Břetislav Olšer

Režisér, sacénárista a spisovatel Miroslav Kačor (vlevo) v rozhovoru s prezidentem Litvy Landsbergisem... Foto: Břetislav Olšer

Když jsem nedávno četl strhující historicko-dobrodružný román Kennetha Robertse „Cesta na severozápad“, který vypráví pohledem malíře Langdona Towna příběh majora Roberta Rogerse, statečného člověka a velmi schopného velitele, nenapadlo mě, že by také u nás vyšla publikace stejného názvu od jiného autora.

A přece se našli lidé, jimž nebylo stydno ukrást název cizí knihy. Jejími autory jsou bratři Mašínové a Milan Paumer, kteří popsali svoji vraždící cestu do Západního Berlína, kterou na podzim 1953 podnikli společně se svými dvěma přáteli (Zbyněk Janata a Václav Švéda však byli po přestřelkách zatčeni a později popraveni). Teprve po padesáti letech se čtenáři mohou sami seznámit s autentickými vzpomínkami smečky vrahů, jejichž jména se stala symbolem lidské zrůdnosti.

V restaurace MÁNES promluvili Olga Bezděková, Milan Paumer, ale především Zdeňka Mašínová. ČT opět bodovala. Byl přítomen její štáb, který připravil do Událostí delší příspěvek. Kdo by se divil. Natáčejí teroristy Hamásu s tisíci mrtvými na svém kontě, proč by se nevěnovala vrahům sedmi lidí…?

Kauza bratrů Mašínů, věčně obhajovaný i proklínaný čin. Sedm vražd stačí, drahoušku, mohl bych parafrázovat českou komedii. V ní však šlo pouze o ztřeštěnou parodii na západní krváky. Zabiti lidé v tragédii exulantů Mašinů byli kdysi z masa a kostí, žili, měli své plány, radosti a strasti, své rodiny a děti. Rozhodně nesnili o své zákeřné smrti….

Milan Paumer byl jedním ze skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se na počátku 50. let prostříleli z Československa do NDR, poté do SRN a dál do USA. Zabili při tomto útěku sedm nevinných lidí. Proč tedy, pokud jim šlo pouze o zabití co nejvíce komunistů, nespáchali sebevražedný útok na mnohočlenné plénum ÚV KSČ. Ta druhá strana by byla o desítky komunistů slabší a nešlo by o obyčejné roznášení letáků… Tyto zrůdné činy neomlouvá ani skutečné hrdinství jejich otce.

Už loni natočil televizní režisér, scénárista a spisovatel Miroslav Kačor osmadvacetiminutový film „Scědomí hrdinů“. Podle něho pak vznikla stejnojmenná kniha, kde se Kačor pokouší sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu “Svědomí hrdinů” nevešlo.

(Mezi nejznámější patří projekty “Zapomenuté výpravy” o putování československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné, ale jež už dnes zavál čas. “Osudové okamžiky” byl další dokumentární seriál, zobrazující rekonstrukce tragických československých událostí z let 1926 až 1983. Příběhy vyšly i knižně.)

Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a Topolánkovou premiérskou medailí vyznamenaných “odbojářů”. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.).

Jak se ve skutečnosti odehrály ony známé události, při nichž byli zabiti Oldřich Kašík, Jaroslav Honzátko a Josef Rošický a vážně zraněn Jan Lecián? Jak někoho omámit chloroformem a pak brutálně zabít. To je ale hrdinství, které chce tvrdohlavě znovu český Senát ocenit dalším státním vyznamenáním…

„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě “apolitických” televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno…” říká bezradně Mirek Kačor. Další trezorový film “na triku” České televize…?

Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, v němž by tvůrci dali slovo i potomkům obětí “hrdinů”, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé. To prosím mluvíme o pořád stejné koncesionářské ČT pana Janečka. Že by se soudruh cítil provinile před členy protikomunistického odboje?

“Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana.“ Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá.

Líp dopadla v roce 2005 dcera Barbara jedboho z bratrů Mašínů, které MF vydala knížku Odkaz. Z textu knihy, která popisuje všechny „obranné“ akce svého otce a jeho kumpánů, navíc vyplývá, že skupina byla silně ovlivněna zahraničním vysíláním v českém jazyce, kde to dle tehdejších informací vypadalo, že dojde v brzké době k bojovému střetu mezi západem a východem. Po příchodu do západního Berlína však bratři Mašínové brzy pochopili, že se nic takového nechystalo.

Tento podvod nesli těžce, ale museli se s ním smířit. Přestože bojovali proti totalitnímu režimu, každý soudný člověk si na ně plivne také proto, že, nedokázali zavraždit Gottwalda, ale pouze bezejmenného policistu.. Jako čeští parašutisté Heydricha. Vražda na tyranu sice není zločinem, ale co ty hrůzné následky…?

Zkrátka samozvaní hrdinové gerilové války to měli vždycky těžké; domů nemohli a v cizině byli pořád cizinci, takže vlastně zbyteční profesionální vrazi a psanci.

PS: Ještě slovo Mirka Kačora: Jde mi o připomínky, že jsem byl nekorektní. Tak tedy, ve filmu i knize jsme dali velký (ve filmu dokonce větší) prostor zastáncům Mašínů. (šéf Senátu Sobotka, radní ze Sadské Skála, tři skauti ze Skupiny bratří Mašínů). Že je film nekorektní se vyslovil pouze: ze znalců pan Žáček a z režiséru pan Vandas, který je osobním přítelem Mašínů. Jinak jsem měl od odborníků a kolegů jen pozitivní reakce. Dokence mne pochválili dva členové Konfederace politických vězňů. Když už někdo chce dokument kritizovat, musí konkrétně a hlavně se na něj předtím podívat a ne papouškovat slepě média. V tomto případě redaktora
ČT, který se na názor zeptal pouze Žáčka a Vandase a pak to prezentoval, jako mnozí historici a Kačorovi kolegové. Parametr MNOZí byli pro něj tito dva. Tato fakta jsou ověřitelná. Takže, když chce někdo dislutovat, měl by se nejdříve s causou seznámit…

Reklama:
  1. 23 reakce na “Vraždili nevinné lidi; podřezávali své svázané oběti…”

  2. Za tohle by meli jit sedet. Nerozumim jak muzou nektery lidi byt pri nich. To byl ciste sobecky uteky z republiky, zadny vzneseny cile nebo poselstvi. Chteli do ciziny, tak ukradli penize a utekli. Normalni vrazda a jestli byl jejich otec takovej sekac, tak by je za to strelil do zatylku v lese a nechal je tam shnit.

    od Tomas v Čer 14, 2010

  3. Děkuji za jednu z mála rozumných reakcí…

    od olser v Čer 14, 2010

  4. Myslim,ze si kazdy rozumny clovek uvedomuje,ze Masinove nebyli zadni hrdinove,ale jen bestialni loupezni vrazi,kterym kdyz horela puda v CS pod nohama,utekli do Zapadniho Berlina pres NDR.

    Na strankach http://pohranicnik.bloguje.cz/ jsme se tematice teroristickych cinu Masinovcu (a M.Paumera) parkrat venovali. Stejne tak i kauze bratrancu Baresovych – unos autobusu se studenty.

    od Zdenek v Srp 11, 2010

  5. Vítám Vás mezi rozumnými a soudnými lidmi…

    od olser v Srp 11, 2010

  6. Teď nemohu najít patřičný odkaz.
    Ale jen bych chtěl doplnit k těm slovům „ohavný, sobecký, zákeřný, zbabělý, zrůdný, vražedný“, ect.
    Jak je s mnoha rozhovorů (konkrétně mám ale na mysli jeden s Paumerem, který teď nikde nemohu najít) patrné, jednalo se o činy, které spíše než chladnokrevné vraždění předcházel a doprovázel značný vliv nevědomosti, mladických ideí a nerozvážností, pocitu nechtěné bezmoci, strachu, zmatku na obou stranách, sebezáchovného instinktu, iluze ze zahraničí a dosažení bodu, kdy již není cesty zpět. Nejednalo se o hochy hloupé, ale spíše prosté a naivní. Takových nás je. Navíc ve vypjatých situacích i leckterému mysliteli vypoví zdravý úsudek službu. Mrazivé, jak se v podstatě klukoviny mohou zvrtnout.

    od Idle Python v Led 29, 2012

  7. Tady to je … doporučuji.

    http://www.bergfiles.com/i/bfe39913eh32i0

    od Idle Python v Dub 20, 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *