Jak se žíje českým emigrantům, aneb Dopisování pokanadsku

8. Září, 2008 – 19:05

Kam se ve světě podíváte, tam najdete českého emigranta. Starosta Chicaga Antonín Čermák, prezident Brazílie Juscelino Kubitschek de Oliveira, ministryně zahraničí USA Madeleine Korbelová-Albrightová, Ctirad a Josef Mašínovi, kteří za sebou při útěku z Československa zanechali sedm mrtvých lidí, profesor Michiganské univerzity Jan Švejnar, spisovatel Josef Škvorecký, zpěvák Waldemar Matuška…

Jak si dnes žijí čeští emigranti ve světě? Střídavě oblačno, zvláště v té nejklidnější zemi – Kanadě. Toronto se stalo centrem českých azylantů i nezvyklého pnutí mezi nimi. Zvláště jeden z posledních střetů je toho dokladem. Svědčí o tom i dva dopisy, která jsem dostal k dispozici…

Stížnost na právníka Jiřího G. Kubeše, zastupujícího u imigračního soudu romské klienty, byla adresována kanadské ministryni pro občanské otázky a imigraci Lucienně Robillardové v Ottavě.

Vážená paní ministryně,

jako organizace Kanaďanů českého a slovenského původu jsme velmi pozorně sledovali situaci vzniklou přílivem Romů z České republiky do Kanady. Náš zájem na této věci, zejména po odchodu Romů z ČR, inspirované pořadem české televizní stanice Nova ,Cikáni jdou do nebe´, který vykreslil Kanadu jako ,ráj pro uprchlíky´, je zřejmý: Jsme hluboce zainteresováni na prosperitě a dobrém jménu naší adoptivní vlasti.

Zároveň se nás ale stejně dotýká pověst naší rodné země a cítíme, že ani jedna z nich by neměla trpět kvůli jakémusi reklamnímu programu, v němž sehrál důležitou roli pan George Kubeš, právník z Toronta, který má eminentní zájem sloužit romské klientele, za což je placen z veřejných fondů. (Mimochodem pan Kubeš avizoval své služby v ČR už v březnu 1996 v Klatovském deníku.)

Jsme si vědomi, že Romové jsou v ČR, a nejen tam, objektem násilí skinheadských skupin, a že je jim často z rasových důvodů znemožněn přístup do zaměstnání, nebo ke vzdělání. Jsme jednoznačně proti násilí a diskriminaci jakékoli skupiny lidí. Zároveň ale víme, že žádná země, ani naše Kanada (jsouce svědkem masových demonstrací proti českým Romům v Torontu 26. srpna 1997), není od těchto projevů oproštěna.

Kromě toho je rozdíl mezi oficiální politikou vlády a konáním jednotlivce a také mezi perzekucí a diskriminací. Politika nové české demokracie v oblasti lidských práv a svobod stejně jako v jiných oblastech je si podobná. Jsme zejména šťastní odbouráním víz mezi ,našimi´ dvěma zeměmi. Sama ČR se stala zemí, v níž mnozí uprchlíci hledají útočiště před perzekucí a násilím. Český prezident, představitelé parlamentu a vlády neustále potírají diskriminační chování. Česká vládní politika zakazuje jakoukoli perzekuci a diskriminaci.

A co víc, česká vláda nedávno připravila plán pro boj s diskriminací Romů v jejich každodenním životě cestou vzdělávání a programů zaměstnanosti a vzdělávací program pro českou veřejnost, podněcující k větší toleranci vůči Romům. Věříme, že tyto kroky budou zohledněny a široce publikovány, jak v ČR, tak za jejími hranicemi.

Samozřejmě, že je na našich imigračních úřadech, aby určily, kdo z široké řady potencionálních uchazečů z celého světa může být skutečně považován za uprchlíka. Avšak naše stanovisko je, že současný systém určování statusu uprchlíka je v Kanadě extrémě velkorysý. Věříme, že jediní příchozí z ČR, jimž bude v Kanadě udělen azyl, budou takoví, kteří prokáží pronásledování a jednoznačné selhání českých orgánů při řešení jejich stížností.

Bylo by nešťastné, kdybychom jako uprchlíka přijali žadatele, přicházejícího z prostředí, které se příliš neliší od kanadského, zatímco tolik jiných potenconálních uprchlíků je ve skutečném nebezpečí.

Děkujeme, paní ministryně, že jsme se s Vámi mohli podělit o naše myšlenky.

Představitelé Českého a slovenského sdružení v Kanadě

Josef Čermák a Miloš Suchma.

George J. Kubeš nezůstal pozadu, ihned napsal svou reakci na tento dopis sdružení a 28. září 1997 odchází z Toronta do Ottavy pro změnu jeho psaní.

Vážená paní ministryně,

píši kvůli dopisu, který Vám zaslalo České a Slovenské sdružení v Kanadě, a jehož kopie se mi nedávno dostala do rukou. Jak jistě víte, jsem právním zástupcem početných romských rodin, žádajících v Kanadě o status uprchlíka.

Já i mí klienti jsme šokováni, že sdružení, založené a podporované kanadskou vládou, aby pomáhalo imigrantům a uprchlíkům z ČR a SR, a jehož adresa je našimi imigračními úředníky poskytována všem příchozím Romům jako místo, kam se mohou obrátit o pomoc, bylo schopné dát na papír své rasistické názory.

Samozřejmě, že názory, vyjádřené v tomto dopise, jsou projevem rasismu v jeho nejzákladnější a nejčistší formě, kterou zastávají někteří členové sdružení. Text dopisu obsahuje propagandu a nemůže být zaměňován se svobodným projevem názoru. Podle průzkumů Human Rights Watch nenávidí Romy v ČR přes 91 procent Čechů, kteří by byli rádi, kdyby tito jejich spoluobčané zmizeli.

Názory, vyjádřené v dopise sdružení, jsou jasným důkazem toho, že tato nenávist je stále živá, daří se jí dobře a je stále nesena v srdcích i některých bývalých českých státních příslušníků. Jediným motivem a vysvětlením tohoto dopisu a snahy jeho pisatelů vyloučit romské žadatele o azyl v Kanadě, je nenávist, kterou v sobě nosí.

Jaký jiný motiv než nenávist může u jinak rozumných lidí vyvolat požadavek, aby asociace určená pro pomoc uprchlíkům se nakonec proti těmto žadatelům o azyl sama obrátila. (Český národ je jinak plný skvělých lidí, až na jejich nepopsatelnou nenávist k Romům.)

Dopisem Vás žádají o vyloučení Romů z řad žadatelů o status uprchlíka, aby údajně nezabírali místo těm skutečným.

Tato jejich žádost může být přesným ekvivalentem Německo – kanadské asociace pro pomoc přistěhovalcům, která v roce 1938 požádala vládu Kanady, aby nepřijímala jako skutečné uprchlíky německé Židy. (Inkriminovaná formulace v této žádosti zněla: ,,Kdyby už nepřišel do Kanady žádný Žid, i tak už by jich tady bylo až příliš!“)

V této souvislosti bych chtěl připomenout stanovisko hlavy ČR, prezidenta Václava Havla, filantropa bez skutečné moci, který popisuje chování českých občanů k Romům takto: ,,Tento druh chování, který nese nápadnou podobu s protižidovskými instrukcemi nacistického režimu, je netolerovatelný. A více než to, jde o příklad, který nám připomíná živnou půdu holocaustu, kdy tisíce českých antisemitů sice nezabíjely, ale mlčely a pomohly tak svým spoluobčanům do plynových komor…“

Nejhorší je, že dopis sdružení napsali lidé, kteří sami přišli do Kanady jako uprchlící, unikající před sovětskými tanky v roce 1968. A musím říci, že v roce 1968 většina československých uprchlíků, včetně mě, nečelila přímému ohrožení života ze strany Sovětů, zatímco Romové mají ve svých řadách za poslední tři roky 42 mrtvých, stovky zmrzačených skiny, před nimiž stát Romům neposkytuje žádnou ochranu….

…Apeluji na Vás, abyste zrušila zakládací listinu sdružení, neboť svým počínáním není hodno existence. Dopis jeho členů je pouze jedním z jejich rasistických činů. Nedávno dva moji klienti byli nuceni spát před dveřmi sdružení, protože jim nebylo otevřeno. Kromě toho jsem zde osobně několikrát požádal o pomoc pro Romy. Blanka Rohnová, bývalá předsedkyně tohoto sdružení, prohlásila ve vysílání národní televize, že jí vedená instituce nemá žádné zdroje pomoci.

Editorka českého listu z Toronta Věra Rollerová rovněž v národní televizi řekla, že Romové přijeli do Kanady popíjet pivo, dívat se na televizi a užívat si blahobytu a tím dále rozšiřovat nenávist proti sobě. Musím ovšem také zdůraznit, že znám vysoce postavenou osobu ve sdružení, pana Petera Minka, který po zveřejnění dopisu tuto organizaci opustil….

…Byl jsem také falešně potupen pracovníky ambasády ČR v Ottavě a konzulátu v Montrealu. Jsem nucen ukončit své mlčení, které mi bylo doporučeno během mého soukromého pozvání na generální konzulát. Bylo mi tam řečeno:

,,Pokud budete pokračovat v obhajování zájmů Romů, může to mít neblahé důsledky pro Vaše podnikání!“

Odpověděl jsem, že Kanada je demokratickou zemí, kde právníci mohou reprezentovat kohokoli, a že Kanada není totalitní zemí. Pak jsem ze schůzky odešel. Je šokující, že něco takového se mohlo přihodit právníkovi, který zastupuje v Kanadě lidská práva…

George J. Kubeš, advokát

Dopis střídal dopis, a aby toho nebylo málo, podal Jiří George Kubeš na České a slovenské sdružení v Kanadě i na Masaryk Memorial Institut v Torontu žalobu pro urážku na cti a požadoval jako kompenzaci za ušlé zisky z tohoto důvodu čtyři miliony kanadských dolarů.

Následovaly vzájemné až patnáctihodinové výslechy obžalovaných i žalujících a několik týdnů před zahájením soudního přelíčení se právník J. G. Kubeše ozval právnímu zástupci žalované strany, aby mu navrhl smír, pokud jeho klienti místo požadovaných čtyř milionů zaplatí jen něco přes devět set tisíc.

Žalovaní tento návrh odmítli a hra nervů v dolarovém pokeru pokračovala. O týden později telefonoval Kubešův právník znovu, aby tentokrát nabídl, že stáhnou žalobu, pokud žalovaní zaplatí padesát tisíc dolarů. A to už obvinění z trestného činu urážky na cti začali počítat.

Vyšlo jim, že by jen na soudní výlohy vydali skoro dvě stě tisíc a to ještě nebylo jisté, jestli by nakonec nemuseli Kubešovi zaplatit i požadované čtyři miliony. Dospěli tedy k závěru, že se jim vyplatí, když vysázejí na prkno požadovaných padesát tisíc s tím, že k nim přibude dohoda obou škorpících se stran, v níž bude uvedeno, že po vyplacení zmíněné částky se už nikdy o nich nebude v této souvislosti hovořit jako o lidech, kteří spáchali trestný čin.

Domluveno; vina za pomluvu byla vyplacena. Memorial Masaryk Institut uvolnil ze svého konta čtyřicet tisíc dolarů a sdružení zbylých deset tisíc. Kubešův vlk se nažral a koza žalobců a spol. zůstala (bez padesáti tisíc) celá.

Žasl jsem a kladl si otázku: To vše se odehrává skutečně jen proto, že patnáct set romských přistěhovalců ohrožuje ekonomiku třicetimilionové Kanady..?

Reklama:
  1. 26 reakce na “Jak se žíje českým emigrantům, aneb Dopisování pokanadsku”

  2. Dobrý deň,
    v článku sú nejaké chyby zrejme spôsobené prekladom. Rómovia na Slovensku musia v prvom rade začať riadne chodiť na základnú školu – nevymeškávať hodiny resp. nekončiť v najnižších ročníkoch. Ako sa potom môžu ďalej vzdelávať na stredných alebo učňovských školách, keď nemajú záujem ukončiť základnú školu. Toto nie je diskriminácia, ale ich nezáujem. Pritom majú možnosť v predškolských zariadeniach, aby sa naučili nielen základy /ako držať ceruzku v ruke/ ale aj hygienické návyky ktoré ich doma rodičia často nenaučia. Tu sa naučia rozumieť učiteľke v slovenskom jazyku základy. V ZŠ sú rómski asistenti, ktorí malým prekladajú aby lepšie porozumeli učivu. Rdičia sú zodpovední za dochádzku do školy, pritom ich nechajú doma kde často fetujú, chodia polonahí a aj navzájom medzi sebou žijú dosť necivilizovane.Máme tu osady, kde žijú navzájom sesternice a bratranci a rodia deti… a to aj 15 ročné deti sú rodičmi.
    Sú medzi Romami aj slušní, prispôsobiví, len škoda že ich je menej a viac je tých druhých.
    Verte, keď človek cestuje vo vlaku a vo vagóne je 25 – 30 Rómov, ktorí sú neumytí, smradľaví, ženy hlavne, deti podobne, kričia, vadia sa navzájom, človek sa štíti v tom vlaku cestovať a radšej by šiel do iného vlaku.
    Za roky budovanej demokracie v Československu a potom v SR padli Rómovia o niekoľko stupňov nižšie, lenže sa to týka aj strednej vrstvy ostatných občanov. Na úkor zbohatlíkov vznikli vrstvy chudobných a fenomén „bezdomvec“ sme tu pred tzv. nežnou revolúciou nepoznali. Dnes ich je veľa. Žobranie sme tiež nepoznali. Nevideli sme predtým pospávať ľudí na železničných staniciach a dnes ich musí železničná polícia kontrolovať a posielať preč,aby sa človek neštítil sadnúť na lavičku aby nechytil nejakú chorobu.
    V pravicovej politike je dobré, že človek má možnosť sa realizovať s dobrými nápadmi, čo predtým veľmi nebolo možné, a kto chcel vybočovať z radu, „dostal po hlave“.
    Sme občania SR, v Čechách ČR a to by malo byť prvoradé. U nás robia paniku a majú veľkomaďarské chúťky niektorí maďarskí Slováci, ktorí by zas chceli Slovensko pod svoj diktát a z Budapešti rozhodovať, čo Slovensko – jeho legitímna vláda má, môže a čo nesmie. Keď si každá skupina či menšina bude nárokovať dvojjazyčnosť v školách, tabule obcí, nikam to nepovedie. Máme tu ešte Rusínov, Poliakov, teraz už aj Vietnamcov, Číňanov – obchody, tí sa dokážu dohovoriť po slovensky a požiadavky na tabule nemajú – kde by sme prišli. Doma si hovor ako chceš ale nie tak, že prídem do Košíc a predavačka mi povie – tešik. Tak to nie. Ona sa musí opýtať v štátnom jazyku – prosí, čo si prajete. Aj Romka sa to vie naučiť keď pracuje vo verejnosti ale Maďarským Slovákom to padne zaťažko, neviem to pochopiť, keď tu žijú a žili ich rodičia či prarodičia ba praprarodičia.
    Skôr veľká chyba a útlak sa stal v min. storočí, keď sa moji starí rodičia Slováci na Slovensku museli učiť maďarčine, ktorej nerozumeli len sa museli naučiť memorovať. To potvrdí každý, kto zažil rozprávanie starých rodičov.
    Vždy budú problémy lebo vývoj ide dopredu, mnohí si musia uvedomiť, čo od života chcú, aj Rómovia či chcú žiť len zo soc. dávok alebo sa vzdelávať, naučiť sa remeslu a zarábať na živobytie a živiť rodinu, postarať sa o bývanie atď.
    Toľko môj komentár.
    Pekný deň.

    Z. Hnilková, Slovensko

    od Zdena Hnilková v Čec 19, 2009

  3. Děkuji za obsažný komentář. Plně s Vámi souhlasím. Přeji přijemný den.

    od olser v Čec 19, 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *