Nechal by si Kocáb raději vrtat koleno, než aby odešel z vlády…?

24. Březen, 2010 – 14:59

Je to takový zažitý zvyk zelených chameleonů v českých vládách. Pít vodu a kázat víno. Klišé, nesnášená floskule, ale zatraceně pravdivá. Martin Bursík, neblahé paměti ministr životního prostředí, asi sedmkrát kategoricky mátl své voliče farizejskou morálkou: Buď Čunek ve vládě, nebo já… atp.

Bursíkovi už definitivně odzvonilo, stejně jako jeho biomase Katušce Jau Jau Jacques, ve vládě ho za SZ vystřídal Michael Kocáb, z něhož se stal ministr pro Romy a squattery. Až dostal včera od Lišky Bystroušky všemi mastmi mazané vyzvání k demisi.

Zelení reagovali na to, že na post ministra životního prostředí nastoupí po Janu Dusíkovi Jakub Šebesta, který již vede resort zemědělství. Dusík rezignoval minulý týden. Známý štramplový člen Pražského výběru Kocáb ale nereagoval; chce prý počkat na schůzku ODS, ČSSD a SZ s premiérem Janem Fischerem. To vše jen proto, že nemíní destabilizovat politiku.

Strana „zelených žabiček“ už údajně nepodporuje kabinet premiéra Jana Fischera, jelikož se stal loutkovou vládou ovládanou šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem.

Rekordmanem k demisích a setrváních je bezesporu Martin Bursík, jehož vydírání se ještě v Topolánkově vládě opakovalo asi sedmkrát. Odejdu, neodejdu, rezignuji, nerezignuji… Nakonec se nikdy nenechal připravit o svoji dvěstětisícovou měsíční apanáž a vždycky svůj pobyt v koalici šalamounsky zdůvodnil…

Navíc se blamoval na sjezdu SZ v Teplicích, kdy s falešným nadšením vyhlásil, že mu podnikavec ministr Řebíček vyšel vstříc (komu by ten nevyšel vstříc, když mu to něco hodilo) a dal příkaz zakázat jízdu kamionů přes víkendy. Prý další vítězství ducha nad hmotou…

Byl z toho obrovský pokrytecký aplaus, vyhazov ze SZ rebelek a definitivní předsednické křeslo pro Bursíka, ten během zdravení příznivců ukázal podle parlamentní módy vztyčený prostředníček svým sokům v sále. Psi štěkají, kamiony však jezdí o víkendech dál…

Sliby se slibují, zelení blázni se radují a jejich bossové si konta ve Švajcu pakují… Zelená je tráva a Zelení jsou modří s totalitními prvky do ruda. Tak by se daly pojmout neoteze Strany zelených. Ta tam je nenávratně doba idealistů s batůžky, kteří kdysi brečeli pro každou přejetou žabičku.

Dá se vůbec spočítat, kolikrát jsme četli Bursíkova zcela jasné ultimativní prohlášení, že když nebude po jeho, tak okamžitě končí s koalicí. Snad vůbec poprvé to bylo se zeleným nesouhlasem s jadernými elektrárnami. Jedině alternativní zdroje; větrné či sluneční elektrárny, bioplyn a biomasa, jenom jádro absolutně ne.

Žádné elektrárny, jim stačí jen zástrčka ve zdi. Kuchtili na tom spolu s Kuchtovou a jihočeskými matkami za rakouské šilinky pár roků. Nakonec atomové elektrárny schválila nejen EU a okamžitě poslušně i Topolánek, proto i Bursík odvolal odvolané a zůstal v koalici…

Pak to byl americký radar v Brdech. Byl zásadně proti, ihned končí s koalicí, pokud… Pak slevil, jedině když ho bude zaštiťovat NATO. Nakonec se toho formálního plku dočkal, i když v Brdech by byli vojáci US Army nakonec úplně sami a pod svojí legislativou. A na úplný konec to radar nebyl vůbec žádný…

Bursík odvolal odvolané a zůstal ve vládě. Na řadu přišel nešťastník Jiří Čunek. Zdálo se, že má máslo na hlavě a to se nelíbilo ministru zahraničí za zelené Schwarzenbergovi. A tak společně s Bursíkem prohlašovali, že vedle podezřelého Čunka v jedné vládě zelení sedět nebudou….Nevím, kdo šel pro Langerově ultimátu “bručet”, ale po delších průtazích zůstali nakonec v koalici Čunek, Schwarzenberg i Bursík.

Pak to opět zabouřilo na stejnou vyděračskou notu; Martin Bursík znovu pohrozil odchodem Strany zelených z vládní koalice. Poslanci totiž odmítli novelu procesu EIA. A co je to EIA? Environmental Impact Assessment – hodnocení vlivů na životní prostředí.

Lapidárně řečeno, jde o údajnou ekologičnosti silnic, továren, elektráren a dalších staveb i technologií. Ti, co hlasovali pro, měli jasný důvod; novela by komplikovala stavební procesy a prodlužovala je. A ochránci životního prostředí by raději zachraňovali žabičky, aniž by domysleli, že bez obchvatu měst jsou mrtví při dopravních nehodách vlivem přílišné frekvence dopravy na silnicích druhé třídy.

Podle hlasování internetových fanoušků by měl být v případě změn ve Fischerově věčně překlenovací úřednické vládě první na řadě Michael Kocáb, ministr pro lidská (romská) práva. Je ale žabař proti Bursíkovi; podal demisi jen jednou a stejně nebyla přijata.

Mít milenku prý není zakázáno. K tomuto charakternímu prohlášení by se mohla vázat i následující bajka, jejíž licence spočívá v napůl vymyšlených, ale vždy poučných příbězích. Viz jeden z mých nedávných blogů…

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, žil ve městě, jehož sláva hvězd se dotýká, farářský chlapec, co měl rád muziku a byl pro ni schopen jakékoliv oběti. Naposled tuto roztomilou pohádku pro dospělé popsal v článku “Malý Muk – kandidát tajné spolupráce” Petr Placák – Zdroj: Necenzurované noviny, Výběr, NTA, ze dne 26. ledna 2009…

Nevím, jestli jde o soubor faktů dle rčení jedna paní povídala, ale ve druhé polovině roku 1989 se na československé scéně objevila nová iniciativa zvaná MOST. Tvořili ji redaktor svazáckého časopisu Mladý svět Michal Horáček a hudebník Michael Kocáb.

Ten se údajně zamiloval do rudého moku zvaného Pražský výběr, po kterém nazval i svoji rockovou kapelu. Tu však v roce 1983 na přání StB hned zase zrušil, už jako její vedoucí. Sepsali prohlášení, se kterým se prostřednictvím rezidenta StB Oskara Krejčího obrátili na předsedu federální vlády Ladislava Adamce.

Zatímco Michal Horáček sepsal své paměti protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA – už dlouho před listopadem byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB ), nastoupil Michael Kocáb dráhu politika.

Zasadil se o brzký odchod sovětských vojsk za sovětských podmínek a stal se tak rázem miláčkem davů. Tato jeho zásluha však poněkud pobledne, když zjistíme, že to byl právě Kocáb, kdo vehementně prosazoval prosovětskou tzv. nultou variantu při majetkovém vyrovnání mezi Česko-Slovenskem a bývalým SSSR.

Byl jedním z mnoha, kteří se za totality angažovali v oficiální kultuře a kteří za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archívy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce “KTS MUK” (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše:

“Já, Michael Kocáb – narozen 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR, prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem “ROPOTÁMO”, nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života…“ atd.

Tolik Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista i člen samizdatu. V současné době je zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz.

Dnes odmítl vyzvání SZ k demisi. Když zvládl svůj milostný románek s Lejlou Abássovou, proč by nezvládl svoji lukrativní roli ve Fischerově „překlenovačce“.

Inu, ti zelení ptáci, nám mohou něco… na nás jsou prostě krátcí…

Reklama:
  1. 3 reakce na “Nechal by si Kocáb raději vrtat koleno, než aby odešel z vlády…?”

  2. To jste byl nějak příliš laskavý, pane Olšere!

    Co takhle doplnit vykrádání U.S. muziky za totáče farářským synkem, rozeštvání Pražského výběru, vytunelování = ROZKRADENÍ fondu Trend?

    To vše je v Kocábově portfoliu!

    od Ataman Jermak v Bře 26, 2010

  3. Já jsem zase katolický ogar a my necháváme evangelíky na pokoji…

    od olser v Bře 26, 2010

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *