Břetislav Olšer - blog, Olser.cz

Naoko plaché dívky, ňadérka jadérka a árijská senilita…

…Petr Černý měl na svoji dceru Ritu vztek; překazila mu povyražení s dívkami z blízkého internátu. Prý aby nedělal ostudu rodině. Načnuté sotva patnáctileté hříšnice chodily napřed jen k Pepi Cinkovi do přízemí, sotva ten stárnoucí chlívák dostal každého šestnáctého důchod.

Brzy ale tento havířský důchodce z nedostatku financí nabídl dívky svému kolegovi z šachty Petru Černému, jenž byl zároveň tchánem Hanzi Ševala, co bydlel s jeho dcerou Ritou a dvěma dětmi v bytě za prodyšnou zdí.

Hanzi se chystal oslavit svých dvaačtyřicet a přestože měl vcelku liberální postoj k výměně biologických informací, u sedmdesátiletého tchána se mu ale pedofilské sklony pranic nepozdávaly. Ke všemu měl kvůli němu dost jiných mindráků a vrásek.

Byl paranoik posedlý vidinou, že mu v očích jiskří cosi azurově árijského s ocelovým odstínem. Ježily se mu všechny chlupy, aby to nemělo nic s tím, že jeho tchán Petr Adolf Černý - Schwarz byl synem veterána wehrmachtu od Westerplate Manfreda Schwarze a jeho ženy Gizelly, dozorkyně SS v Birkenau.

Byl to samozřejmě čirý nepokrevní blud. Pro odčinění tohoto stihomamu však velebil, kde mohl vůli Izraelců, oddaných domovině svých praotců, i když ta byla plná až na kost v Kumránu vyschlých vádí a nevraživosti Arabů. Židé milovali poušť, jež byla nádherná tím, že skrývala studnu. Uctívali tu monoteistickou souš, jejímž bohem byla voda.

Hanzi bez zvýšeného úsilí šmíráka slyšel přes škvíry v ostravské panelové stavebnici, jak je ten starý neškodný stařík pobízel, aby se před ním svlékaly, vzdychaly a dělaly, že je masturbace baví. Jinak nic víc fyzického, ani je nenutil, aby se dívaly, jak se obnažoval. Bál se ostudy a hlavně už na praktický sex neměl; pět stovek za viagru by mu urvalo srdce hned dvakrát.

Ta iluze ho stála jen dvě tři deci vína a dvacítku cigaret, kterou dostával od trafikantky z ulice za sekání trávy na její zahrádce, v zimě za odhazování sněhu. S chutí by mu poskytovala i svoji tělesnost, o ni však zase nestál on, vkus ho ještě neopustil.

A poněvadž neměl tak vysoký vdovský důchod, aby si platil obě dívky, a jedna bez druhé se k němu do domu bála, vrátil tu starší pro potěchu sousedovi. Hanzi si rval vlasy, jaká že jsou to rozdováděná famílie. Tchánovi se to ale líbilo, pár týdnů si připadal jako v ráji, než se mu do stařeckých hrátek vložila Rita a bylo po záletech.

Rané prostopášnice, rozbujelé na víc než na svých patnáct, s džínami spuštěnými pod pupíky až hluboko do slabin, provokovaly staříky vysedávající na sluncem vyhřátých lavičkách před číšnickým učilištěm a slintavě vzpomínající na časy, kdy skoro ani nestáli o to, aby jim to stálo, ale ono to tenkrát stálo, jaksi samo od sebe.

S impotentními starci si ty virtuální kudlanky troufaly hrát na neřest a padlé Maří Magdaleny, ale s mladými hřebečky by si své “virgo intacta” deflorovat nenechaly ani za svět plný rajských pamlsků. Zatím…

Petr Černý zbožňoval ty naoko plaché dívky, vonící jak svěží jarní louka s polním kvítím pod Lysou horou. Jejich pot měl za čirou ranní rosu a ještě neochmýřené klíny za březnová holátka.

Miloval je pouze étericky. Ne že by si už netroufal na běžný sex, ale nechtěl prznit dívky, ani svoji sentimentalitu a potom; nemohl by to památce své Anny udělat. Věděl, co je to senilita a áríjská k tomu…

Školačky ho jen dojímaly svojí čerstvostí právě rozkvetlých potočních blatouchů, prvosenek a bledulí či sametem zvlhlých růží. Nebo lilií s lepkavými pestíky. Nebyly to Lolity a on nebyl smilník Nabokov, jako Hanzi za zdí.

A tak jen nasával aroma těch voňavých dívek a skláněl se nad jejich hebkou nahotou s teprve rašícím chmýřím v rozkroku, s ještě dětskými tukovými polštářky pod bradou i kolem pasu a na oblých podbřišcích.

Jako vášnivý příznivec rašení všeho druhu se tak posiloval opojnou panenskou čerstvostí. Povznášely ho jemné dívčí póry, chvějící se řasy a nejistě roztažená stehna, připravená se kdykoli sevřít a nevpustit, i když mezi nimi už ty pošetilky šimralo něco vzrušivě utajeného; snad měly i strach, co by jim ten starý podivín mohl udělat.

Možná je víc mrzelo, že jim už nic nechtěl nebo udělat nemohl. Nemínil je znásilňovat, vrhat se na ně a za peníze z chatrné penze s valorizací ukájet své opotřebované chtíče. Už kvůli památce své nebohé ženy Anny by to neudělal.

Jen hebce, jak mu to roztřesená dlaň dovolovala, laskal drobná ňadérka jadérka, nadzvedával je obezřetně, s pokorou, jakoby k sobě obracel okvětní plátky magnolií.

Prsty se sotva dotýkal drobounkých bradavek, aby ty citlivé mimózky neucukly a nepřekazily mu jeho pozdní štěstí. Skláněl se k jejich klínům tak blízko, až cítil zurčení jarní touhy. Vnímal všechnu tu horoucí vášeň, jež uvnitř těch potvůrek teprve klíčila.

Nechtěl se jich v místech s prýštící mízou ani dotknout, aby hořkostí svého nesmlouvavého stárnutí nenakazil to vše čerstvé a opojné, co se střádalo pro někoho jiného, mladšího…
Ukázka z románu “Černá krev”