Tragické výročí neviditelné smrti též nad Moravou a Slezskem…

24. Duben, 2009 – 7:40

Každý rok si vzpomenu na tu děsivou tragédii, kdy přesně před třiadvaceti roky, 26. dubna 1986, v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin, explodoval v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina čtvrtý blok reaktoru RBMK. Zabil na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo…“

Z okruhu „zóny smrti“ – asi 30 kilometrů kolem Černobylu – bylo během následujícího dne evakuováno přes 130 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radiaoaktivního ozáření. Celkem přišlo o život 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací.

Že se o explozi mlčelo několik dnů? Nesmysl. Obrovský výbuch, který zbořil mnohasettunový železobetonový blok a byl slyšet až do Kyjeva, Gomelu, Minsku a hlavně do Pripjati, kde žily desetitisíce zaměstnanců AE, by se snad dal utajit?

Kolem 50 tun radioaktivního odpadu, kusů betonu, ocelových konstrukcí a dalších trosek se mohlo jen tak nepozorovaně rozprsknout desítky kilometrů do atmosféry? Bez požáru a tlakové vlny…? Tomu snad nemůže věřit žádný soudný člověk.
Stokrát už jsem psal tato hrůzná fakta. A budu je připomínat i v příštích letech, jako memento pro naši budoucnost. Jsem asi patetický, ale když říkám naši, myslím také Česko, hlavně Moravu a Slezsko. Přes toto území se přehnal brzy po explozi v Černobylu radioaktivní mrak.

Mimo jiné v okrese Šumperk bylo od roku 1986 až do roku 1999 vyšetřeno několik tisíc kusů spárkaté zvěře a byly místně zjišťovány po několik let zvýšené hodnoty až do 3500 Bq (becquerelů) i více aktivity Cesia 137 v jednom kilogramu vyšetřené zvěřiny.

Banalita? Obdobné zamoření postihlo také Opavsko a další moravsko-slezské regiony. Odkud se to všechno zlé vzalo? Po černobylské havárii se skoro padesát tun jaderného paliva vypařilo a bylo rozmetáno do blízkého okolí bloku a vyneseno do atmosféry v podobě drobných prachových částic.

Šlo o stopy oxidu uraničitého, vysoceradioaktivního jódu 131, plutonia 239, neptunia 139, cesia 137, stroncia 90 a mnohých jiných radioaktivních izotopů s různými poločasy rozpadu. Kdysi to byla jen Mendělejevova tabulka chemických prvků, dnes hmatatelná bezprostřední realita…

Aktivita vyvrženého paliva dosahovala 15 až 20 tisíc rentgenů za hodinu a vzniklo tak silné pole radiace. Pro lepší pochopení míry zamoření lze uvést, že poločas rozpadu Cesia 137 je 30 let , což znamená, že bude do roku 2016 v půdě jako doma všude tam, kde dopadlo.

Ostatní radionuklidy brzy po havárii zmizely z radioaktivního mraku. Jednalo se o jód s poločasem rozpadu 8 dnů, ruthenium a telur – tři dny…

Poprvé jsem přijel do Kyjeva a Gomelu o pět roků později a přátelé mi podnes říkají ve škodolibém žertu, když zářím štěstím, že to vůbec štěstím není. Setkal jsem se během své cesty po „zóně smrti“ mezi Kyjevem a Gomelem kromě tehdejšího náměstka ministra zahraničí a šéfem kyjevské policie rovněž s ministrem životního prostředí Ukrajiny MUDr. Jurijem Ščerbakem.

Byl to rozšafný sympaťák, který mi hned kromě rozhovoru nabídl za sedmdesát dolarů přelet vrtulníkem nad “kukaččím hnízdem” sarkofágu na černobylském reaktoru č. 4.

Poté napsal knihu „Černobyl“.

“Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Pravdou je, že se Moskva v prvních dnech snažila hrozivé údaje utajit, nicméně stejně se chovali i Američané v případu Three Mile Island. Informovali o výbuchu až za dva dny, kdy teprve vláda nařídila evakuaci více než 200 tisíc obyvatel,” řekl mi Jurij Ščerbak.
Citace z jeho knihy „Černobyl“:

„Kyjev se 1. května 1986 změnil k nepoznání. Všem bylo jasné, co se děje. Ulice byly čisté jako nikdy, vymyté kropícími vozy, u vchodů do paneláků, úřadů a kostelů ležely mokré hadry, každý si poctivě čistil podrážky botů. A nikde žádné děti. Rodiče je odvezli mimo město, k příbuzným, do pionýrských táborů. Rostly fronty u Aeroflotu, na nádražích….

…Desetirublová jízdenka do Moskvy stála na černém trhu desetkrát víc a v jednom kupé pro čtyři se tísnilo deset pasažérů. Už nešly na dračku finské pánské obleky a jugoslávské kožíšky, ale kufry, batohy a tašky, byl přísný zákaz prodeje mléka a mléčných výrobků, šťovíku, špenátu a salátu, kontrolou dozimetrů procházely mrkve, ředkvičky a brambory. To vše ze strachu z ozáření, i když radiace v Kyjevě nikdy nepřesáhla přípustnou normu…“

Pohyboval jsem se po „zóně“ s požehnáním ing. Jiřího Beránka, šéfa skupiny expertů Mezinárodní agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni, který v oblasti černobylské „zóny smrti“ vedl pozorování následků havárie.

Ocitl jsem se tak v místech, kde radiace dosahovala hodnotu 100 miliroentgenů za hodinu, takže jsem byl ozářen stejnou dávkou gamma záření, jako pasažér letadla při letu z Kyjeva do Paříže.

Tak jsem si alespoň mohl poznamenat fakta, která mi sdělil ing. Beránek. Tedy že Uran 238 má poločas rozpadu 4,468 miliard roků, Plutonium 239 24 110 roků, Radium „jen“ 1622 roků, Cesioum 137 zmíněných třicet roků a Radon necelé čtyři dny…

Dozvěděl jsem se též zajímavost, že doktor Timothy Mousseau z Paříže spolu se svými spolupracovníky z Univerzity v Jižní Karolíně studoval vliv vysoké radioaktivity na ptácích kolem Černobylu, zejména na vlaštovek.

Odchytili asi osm tisíc těchto opeřenců, aby je vyšetřili. Výsledek se dal předpokládat; zvýšená radiace ovlivnila menší počet snůšky vajíček, zvýšený výskyt nádorů, znetvoření a deformace i celkové zhoršení fyzické a tělesné kondice.

Takže, za rok nashle, abychom už zářili pouze štěstím…

Reklama:
  1. 31 reakce na “Tragické výročí neviditelné smrti též nad Moravou a Slezskem…”

  2. Posledni odstavec mohu potvrdit. Kdyz jsem studoval jadernou fyziku, pracoval jsem na projektu ohodnoceni radiacni zateze obyvatelstva z ruznych zdroju. Brali jsme v uvahu jak radiaci za normalniho stavu, tak radiaci v pripade havarie (tu jsme pak nasobili pravdepodobnosti takove havarie). Slo zhruba o to, vystopovat, jakymi cestami se radiace dostane k cloveku. Napr.: unikly radioaktivni prach se dostane do deste, dest se vsakne na poli s kukurici, radiace se dostane do kukurice, krava sni kukurici a da mleko, z mleka se vyrobi syr a ten syr nakonec sni lide. Vysledek byl ten, ze radiacni zatez kvuli jadernym elektrarnam je mensi nez zatez z prirozeneho pozadi. Predevsim je zatez z jadernych elektraren radove mensi nez zatez z tepelnych elektraren. Uhli totiz obsahuje radioaktivni izotopy, ktere se masivne dostavaji do obehu. Uhli je malo radioaktivni, ale spaluje se ho proste strasne moc. Nejvice radiace z uhli se k lidem dostalo prostrednictvim domu stavenych z panelu vyrobenych z elektrarenskeho popilku. To snad uz neexistuje.

    Je jasne, ze pokud srovname vsechny dusledky prumyslove aktivity, vyjde nam jaderna energie jako extremne cista. Chemicky prumysl, napriklad, zpusobil o mnoho radu vice umrti nez jaderny prumysl. Jak primym znecistovanim, tak castymi havariemi (Bhopal, Seveso, z posledni doby AZF ve Francii). Presto se vsichni soustreduji na jadernou energii a na chemicky prumysl se nejak zapomina. Myslim, ze je to psychologicky dusledek jadernych zbrani. Podvedome lide jadernou energii se zbranemi spojuji, a proto se ji boji.

    Jeste jedna zajimavost: Podle vyzkumu na jednobunecnych organizmech je nizka uroven radiace pro zivot vyhodna. Bunky preziji dele v pritomnosti radiace (ktera je vetsi nez je prirozene pozadi) nez v uplne cistem prostredi. Experimentatori to vysvetluji tim, ze kdyz vznikal zivot byla prirozena radiace na zemi vetsi nez dnes. Je jiste problematicke takove vysledky extrapolovat na lidi (a ozarovat se abychom dele zili), ale zajimave to je.

    od Julius v Dub 24, 2009

  3. Dnes je doba kdy se bojuje proti všemu. Někdy mi to připadá jakoby si někteří jedinci vytyčili za cíl vrátit lidstvo zpět do jeskyň.
    Bojuje se proti vodním elektrárnám, bojuje se proti větrným elektrárnám, proti slunečním elektrárnám, prostě proti všemu. Někteří bojují za to, aby se nejedlo maso,ale zapoměli že člověk je masožravec už tisíce let. Jiní aby se nejezdilo auty. Ale nikdo z těchto bojovníků nepřijde s tím jak to, proti čemu bojuje nahradit jiným zdrojem, jiným způsobem. Člověk byl a vždy bude nespokojen. Když svítí slunce nadává že je vedro, že je sucho, když prší nadává zase. Když mu doma neteče voda, nejde elektřina nadává, když teče voda a elektřina pohání vše co má, nadává na zdroj té elektřiny.

    od Licek Jan v Dub 24, 2009

  4. Díky za tento článek. Pamatuji si, že jsme o Černobylu tehdy moc informací neměli, všechny zprávy byly velice kusé a zlehčené – jen bylo divné, že sice „mráz kopřivu nespálí“ ale na školní zahradě byly na začátku května černé kopřivy – zhruba 300 km od Opavy směrem na západ. A ještě jeden poznatek, poprvé za celou svou pedagogickou činnost jsem mohla být odměněna třínedělní rekreací v SSSR – Lvov, Kijev,Užhorod v nabídce a navíc velmi levně – i na tehdejší dobu. Udivilo mě tenkrát, že tak výhodnou věc nespolklo okresové načalstvo a dostalo se to až k obyčejným, občas i politicky nepohodlným, kantorům. Někteří z nás pochopili PROČ – brzy.

    od Harr v Dub 24, 2009

  5. Milá Harr, Za všemi těmi radioaktivními problémy současného světa není jen Černobyl, jak to prezentují naše média. Nevzpomínám si, že by připomenula v souvislosti s touto katastrofou roztavení reaktoru na americkém ostrově Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979, ani havárie anglického grafitového reaktoru ve Windscale v roce 1957, vyrábějící výhradně plutonium pro vojenské účely, a několik postupně havarujících amerických stíhaček, nesoucích jaderné zbraně, žádná zmínka nepadla rovněž o výbuchu skladu jaderného paliva v japonské Takaimuře… Takže, jak říkáme u nás na Valašsku: Ve všem je bordel, jenom v mléku je radioaktivita.

    od olser v Dub 24, 2009

  6. Vážený pane Licku, dnes se sice pořád jen bojuje, ale vždycky jen za to, co někomu pomůže v kariéře, třeba Bursíkovi kamiony přes víkend, byť jezdí vesele dál, Kateřině Jau Jau – Biomase jsou dobré pro zviditelnění i policejní obušky, muslimským atentátníkům zase dynamit, aby se jako mučedníci´dostali šupem do čtvrtého ráje a tak dál. Takže, vede pouze egoismus, jelikož lidská nezištnost prostě neexistuje…

    od olser v Dub 24, 2009

  7. Milý Juliusi, asi máš pravdu s tou radiací a člověkem, ale chemoterapii a ozařování bych kvůli tomu riskovat nechtěl…

    od olser v Dub 24, 2009

  8. Víte Vy vůbec co je to poločas rozpadu?
    A pokud si vzpomínám s evakuací obyvatel se také nezačalo hned po havárii.

    od Jaroslav Nečesaný v Dub 25, 2009

  9. Samozřejmě, poločas rozpadu trvá 45 minut, píská ho panáček obvykle v černém oblečku, proto nazývaný „černá svině“ a hraje se na dvě branky, Jinak pokud si já vzpomínám, tak přímý účastník evakuace byl můj přítel, ministr životního prostředí Ukrajiny Ščerbak, který ji osobně nařídil a šéfoval. Takže městečko Pripjat bylo evakuováno okamžitě po havárii. Přeji příjemný den.

    od olser v Dub 25, 2009

  10. Nějak mi to nedá nedoplnit pár podrobností,které jsou k mání na webu v dnešních Novinkách.Tyto podrobnosti totiž neodpovídají tomu,co píšete v blogu.
    1/evakuace byla zahájena až za tři dny po havárii.
    Z knihy „rozšafného sympaťáka MUDr Ščerbaka“ jak ho nazýváte vyplývá,že evakuace Pripjati byla zahájena pár hodin po explozi.
    2/Až 2.května došlo k evakuaci obyvatel v okruhu 30km.
    Rozhodnutí o evakuaci padlo až druhý den ve 14hod.
    Těch nesrovnalostí by se našlo i víc,není místo na uvádění.
    O přístupu zodpovědných politiků jak v SSSR i u nás si netřeba dělat iluze,hned začátkem května se naši cyklisté účastnili Závodu míru přes Kijev,i když se vědělo o nebezpečí z ozáření.
    Jsem také pamětník této doby a velmi dobře se pamatuji na reakce a pochybnosti,které okolo všeho byly.
    Nějaké ruské dodatečné obhajoby neberu,tak jak to tajili,tak i ve všem dalším okolo havárie lžou.
    Stačí si najít přesné info,tedy ne ruské,na webu.

    od hugous.z.lipek v Dub 26, 2009

  11. V jaderné elektrárně Černobyl došlo k selhání lidského faktoru, stejně tak se stalo na ostrově Three Mile Island. Stavitelé RBMK spěchali, aby splnili své socialistické závazky, jejich kolegové z USA také spěchali, ne však pro americký socialismus, ale aby si vydělali. Provozovatel elektrárny MetEd nechal reaktor zkolaudovat už po třech měsících zkušebního provozu, přestože se během něho objevilo několik závad. Hlavní bylo ušetřit na daních přes sto milionů dolarů.

    “Tak se přihodilo, že se zablokoval pojistný ventil, přestaly fungovat chladící čerpadla a reaktor se roztavil. Poté se ucpaly filtry ve větracích komínech a k nebi nekontrolovatelně unikaly radioaktnivní plyny. A jelikož se společnosti MetEd “záhadně ztratily” záznamy z měřících zařízení o průběhu havárie, nelze dodnes přesně vyhodnotit, kolik radioaktivních látek uniklo,” tvrdí Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.

    Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno,” říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. “Podle našich studií zde počet úmrtí na rakovinu stoupl mnohonásobně proti federálnímu průměru…”

    Věřím, že závěrům vědců z Pitsburské univerzity věříte. Jinak je blbost, aby explozi AE v Černobylu, kdy do vzduchu vyletělo na 50 tun radioaktivního materiálu, kdy byl doslova roztrhán železobetonový blok reaktoru, nikdo nezaregistroval. Výbuch byl slyšet až v Kyjevě, Gomelu a jiných místech, takže každému bylo okamžitě jasné, že je malér. Proto se okamžitě začali sjíždět hasiči z půlky Ukrajiny. Vy si snad opravdu myslíte, že tuto explozičku nikdo nezaregistroval, včetně obřího požáru a tlakové vlny? Navíc jasně píšu, že 1.května 1986 všichni v Kyjevě věděli, co se stalo atp. To bylo ne tři a ale pět dnů po explozi. A tak dál. Už mě bolí prsty a hlava z toho, jak jste najednou plná víry v naše média. Najednou jim věříte, když ještě pár dnů zpět jste všechny proklínala…Ani americké dodatečné obhajoby neberete…?

    od olser v Dub 27, 2009

  12. Milý pane Olšere,
    čekala jsem takovou reakci.Ale nepsala jsem o Americe,jen o prolhanosti ruského režimu,o utajování faktů a to myslím nebylo jen v Černobylu.Jsem také m.j. pamětník této doby a vím,co psalo třeba RP.atd.Nevěřím ani slovu z knihy Vašeho přítele Ščerbaka,nevěřím jedinému Rusákovi,který byl za vlády komoušů ve straně a v čele vlády.Mám právo na svůj názor,byť se někomu nelíbí.
    Lituji,že Vás ze mne bolí hlava a prsty,takže přece bude lepší opustit tuto diskuzi,pokud je takový problém unést pravdu.
    Píšete o dnešních médiích.Myslím,že v dnešní době zas není takový problém napsat skutečnosti než byl před těmi 20ti lety.A na to,že Rusáci budou donekonečna své lži obhajovat platí přísloví:stokrát obhajovaná lež se stává pravdou.
    Přeji Vám hezký den a s komentáři končím.Stejně jich mám moc,že?
    Nakonec i Vy jste novinář,že?

    od hugous.z.lipek v Dub 27, 2009

  13. Pardon,poslední věta patří k předešlému odstavci.

    od hugous.z.lipek v Dub 27, 2009

  14. Ste marná s těma rusákama ….. bylo by dobrý zmínit, že tyto nepěkné vlastnosti jsou dominantou mnoha vlád. USA a ČR nevyjímaje … plus ten nesmysl s psanim do medií …. vono je to jedno s druhym … možná si může kde kdo psát co chce, …. problém je jak si to pak přebírají jiní …

    od asfdasd v Bře 18, 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *