Kategorie ‘Ukázky z knih’

Z deníku osvětimské dozorkyně Gizelly Schwarzové-Hornové – I. část

Sobota, Říjen 3rd, 2009

Hanzi Ševal držel deník štítivě mezi palcem a ukazováčkem. Přivezla mu ho osobně stále ještě žijící stařena Gizella Schwarzová, dozorkyně SS z koncentračního tábora v Osvětimi-Březince. Stačilo, že to byla matka jeho tchána Petra Černého, který než se přejmenoval byl Adolf Schwarz.

Naoko plaché dívky, ňadérka jadérka a árijská senilita…

Neděle, Září 20th, 2009

...Petr Černý měl na svoji dceru Ritu vztek; překazila mu povyražení s dívkami z blízkého internátu. Prý aby nedělal ostudu rodině. Načnuté sotva patnáctileté hříšnice chodily napřed jen k Pepi Cinkovi do přízemí, sotva ten stárnoucí chlívák dostal každého šestnáctého důchod.

Z románu „Černá krev“: „Rita je kus, „spice love“ přijde i jí k chuti…“

Čtvrtek, Září 17th, 2009

Hanzi Ševal dál zůstával konzervativním venkovanem, s jitřící duší na rozsypání. Nerad měnil věci, na které si už dávno zvykl; vyšlapané lakýrky, odřené džíny, Hemingwayovy romány a už vůbec ne vlastní manželku.

Naděje umírá předposlední, poslední umírá člověk…

Úterý, Srpen 18th, 2009

Ležela na boku pohublá, s ovázaným zápěstím v zamřížovaném vězeňském pokoji. V očích měla jen šedý odstín dávného lesku rezekvítků, plavou okrasu dlouhých vlasů jí nešetrný břídil sestříhal úplně nakrátko. Když si Hanzi uvědomil, že před ním neleží zborcená narkomanka, ale ještě nedávno svůdná kadeřnice a hvězda účesových přehlídek, bylo ...

Z románu Krev pod obojí: Darovat ledvinu zabitého Žida vraždícímu muslimovi…?

Neděle, Srpen 9th, 2009

Ráchel byla i na svých pětatřicet pořád přitažlivá Židovka, vždycky ale rozumná a spíš se držela při těžce obhospodařené izraelské zemi, než aby se vznášela ve výšinách patetických slovních eskapád. Měla zato, že sousloví „bolest srdce“ se v reálném životě týkalo jen silných kardiaků, blouznivých snílků a nesoudných grafomanů.

Reklama:

Hippokrates měl jasné zásady, aneb Své orgány si do nebe nevezmete…

Pátek, Červen 26th, 2009

Přísahali a svoji přísahu vždy dodrželi, i když na ně neměli jejich arabští sousedé ohledy. Dne 13. dubna 1948 přepadli konvoj židovského lékařského personálu na cestě do nemocnice Hadassah Hospital na hoře Scopus v Jeruzalémě.

Miliony za orgány zavražděných Srbů od majetných Švýcarů a Němců..?

Čtvrtek, Květen 14th, 2009

Objasnění děsivého činu obchodování s lidskými orgány z umučených Srbů je zase o kousek dál. Pátrání se ujal švýcarský senátor Dick Marty, jenž se dostal do médií pro své úspěšné vyšetřování aféry okolo tajných evropských věznic pro podezřelé teroristy, zajatých Američany.

Z románu Černá krev: České variace na petting a bosé nohy v parku

Pátek, Květen 8th, 2009

Nevěřil v Boha kupčíků, jen v zemskou gravitaci a Vesmír, co byl bez začátku i konce. Měl na mysli varování zatvrzelého tibetského lámy. Ten měl jasno, jak dosáhnout věčnosti:

Z románu Černá krev: Miluji tvoji kostní dřeň, lásko…

Neděle, Květen 3rd, 2009

Brzy se chystal oslavit svých dvaačtyřicet; kdyby nosil černý kaftan a pejzy, měli by z něho radost Chasidé v jeruzalémské čtvrti Mea She´arim - Sto bran. V očích mu jiskřilo i cosi azurově árijského s ocelovým odstínem.

Ukázka z cestopisných črt z Izraele „Píše se rok 5769“: Obsluhovala jsem izraelskou premiérku Goldu Meirovou…

Sobota, Únor 28th, 2009

V Jeruzalémě je i kus Ostravy. Lze ho objevit v bytě Evy Alterové. Ještě nedávno tvořili s manželem Ariem jeden z nejstarších manželských párů českých Židů v Izraeli. Měli za sebou půl století společného života, když Arie zemřel.

Jediný Čech, který svědčil z očí do očí proti Eichmannovi…

Sobota, Únor 14th, 2009

Je z toho dost velký poprask. Historii odporující výroky tradicionalistického biskupa Williamsona z V. Britanie pohnuli žlučí Židům. Prohlásil totiž: "Nevěřím, že existovaly plynové komory. V nacistických koncentracích zahynulo jen asi 200 tisíc Židů, ale ani jeden z nich v plynové komoře. Takže vlastně žádný holocaust ani nebyl..."

Není prý nic smyslnějšího než měkká, vlhce rozevřená ústřice…

Středa, Únor 4th, 2009

Šternberk - město hodinek a naivistického malíře Libora Vojkůvky, který se právě chystá na oslavy svých dvaašedesátých narozenin. Jeho romanticky zasněné olejomalby, na nichž je až tucet vrstev barev, fascinují svými tvůrčími mataforami a úžasnou technikou malby.