Pobaltské země

21. Říjen, 2014 – 0:15

Lotyšská osvobozenecká válka, resp. Lotyšská válka za nezávislost (lotyšsky Latvijas brivibas cinas) byla sérií konfliktů, kde na jedné straně stála armáda nově vzniklého lotyšského státu a na druhé bolševické Rusko a nezávisle na něm i jednotky místních baltských Němců.

Válka vypukla 5. prosince 1918 po vyhlášení lotyšské nezávislosti a skončila podpisem Rižského míru v srpnu 1920, který zaručoval Lotyšům existenci jejich nového státu. Po vypuknutí 1. sv. války Němci zaútočili na území Litvy a fronta mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území Lotyšska. Při další německé ofenzívě byla dobyta Riga a v únoru 1918 už Německo ovládalo celé území Lotyšska. Sovětské Rusko podstoupilo Německu Estonsko, Lotyšsko a velkou část Ukrajiny. V Pobaltí byl vytvořen německý loutkový stát Spojené pobalstské vévodství, ve které držela moc místní německá šlechta.

Po skončení prvnmí světové války se 17. listopadu 1918 se sešel první Lotyšský zákonodárný orgán pod jménem „Lotyšská lidová rada“ a vznikla tak provizorní vláda. Lotyšsko vyhlásilo oficiálně nezávislost. Místní Němci ale nebyli odhodláni se vzdát a vytvořili společně se zbývajícími jednotkami německého císařství Zeměbranu (německy: Baltische Landeswehr), která začala bojovat proti nově vzniklému státu, zvláště když 17. prosince 1918 vznikla v sovětském Rusku vláda tzv. Lotyšské socialistické sovětské republiky. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou.

Drastické zkušenosti s roční vládou Sovětů vedly ke vzniku hlubokého nepřátelství k SSSR, k hromadné emigraci a ilegálnímu odporu. Zatímco před sovětskou anexí byly v Lotyšsku a zejména v Litvě silné protiněmecké nálady, naděje na osvobození se po anexi začaly upírat právě na Německo. Estonští emigranti ve Finsku již na jaře 1941 ochotně vstupovali do služeb Abwehru, který nedaleko Helsinek zřídil výcvikový tábor, a po vyhlášení války byli vysíláni do sovětského týlu.

Službou v nejrůznějších složkách německé armády, místní domobrany, policie a Todtově organizaci prošlo podle nejstřízlivějších odhadů 90 000 Estonců, 50 000 Litevců a 160 000 Lotyšů. Byli mezi nimi přesvědčení fašisté i vlastenci, přesvědčení, že právě to je cesta k obnově nezávislosti vlasti. Zvlášť problematické bylo působení lotyšského policejního pluku (Lettische Freiwillige Polizeiregiment Riga), který od podzimu 1943 bojoval proti běloruským partyzánům. V prvních měsících roku 1944 se sedm lotyšských praporů účastnilo protipartyzánské akce na hranicích s Běloruskem, kdy bylo zničeno několik set vesnic a hromadně likvidováno civilní obyvatelstvo.

Poté 20. března 1939 německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop předložil svému litevskému protějšku Juozasu Urbšysovi ultimátum, jímž požadoval navrácení Memelu. Smlouva, jež tomuto požadavku vyhověla, byla podepsána v časných ranních hodinách 23. března 1939. Již předtím připluly do Memelu německé námořní síly v čele s bitevní lodí Deutschland, na jejíž palubě se nacházel sám Hitler. Opětné připojení k Německu se v Memelu setkalo s vcelku kladným ohlasem, následovaly perzekuce z politických a rasových důvodů. Vznikl ozbrojený odpor vůči SSSR, litevští partyzáni, přezdívaní “Litevští bratři”.

Německo se Litvy zřeklo za 7,5 milionu USD. Na jihovýchodě země působily také polské oddíly Armiji Krajowe. Litevcům se jako jediným z pobaltských zemí podařilo vytvořit řídící organ rezistence – Jednotné hnutí demokratického odporu (BDPS). Aktivita litevských partyzánů byla v Litvě největší ze všech tří pobaltských zemí – celkem se mluví o 77 000 lidech. Rozsah činnosti byl umožněn mimo jiné i příhodným terénem země, plným močálů a hlubokých lesů. Partyzánské hnutí dokázalo až do konce čtyřicátých let prakticky zcela paralyzovat činnost sovětů na venkově.

Zcela signifikantní pro tyto neonacisty je rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války”, jež obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” – hlavně Židů. Stepan Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”

Nyní se houfují nacistické síly minulosti v pobaltských zemích, kdysi bojující na straně Hitlera proti Světskému svazu, Banderovci zase řádí v Kyjevě. Dnes, stejně jako před osmi desítkami let. A kromě ukrajinského Majdanu se tato charakteristika týká i současných voleb v Lotyšsku a přestože zvítězil Nils Ušakovs, vládnout asi nebude, jelikož jeho proruskou stranu zbytek Lotyšů ignoruje. Jak Poláci chystali válečný konflikt s ČSR a jak na to doplatili

http://www.youtube.com/watch?v=W5Unk0MDTsE#t=280

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Reklama: