Když radio Damašek tvrdilo, že holocaust neexistoval…

27. Listopad, 2008 – 10:19

Před jedenašedesáti roky, 29.listopadu 1947, zasedalo Valné shromáždění OSN v New Yorku, aby vyřešilo mnohaletý problém. Židé i Arabové na Blízkém východu se po dobrém, ale hlavně po zlém, domáhali svého vlastního státu na Britech, kteří měli po první svěrové válce mandát na tomto území.

Na počátku Izraele byla Balfourova deklarace, vlastně to byl pouhý dopis z 2. listopadu 1917, který jeho adresát Lord Rothschild pohotově zveřejnil v jednom z deníků a možná neuvážený slib se změnil v zásadní dokument, jenž v překladu zněl:

Drahý Lorde Rothschilde,

Jsem velmi potěšen, že vám mohu sdělit, v zájmu vlády Jeho Veličenstva, následující prohlášení sympatie s židovskými sionistickými tužbami, které byly předloženy Kabinetu a schváleny.

„Vláda Jeho Veličenstva příznivě pohlíží na zřízení národního domova pro židovský lid v Palestině a vyvine své nejvyšší úsilí k zajištění této věci, tím se samozřejmě rozumí, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských komunit v Palestině nebo práva a politický status, kterému se těší Židé v kterékoli jiné zemi.“

Byl bych vděčný, kdybyste s tímto prohlášením seznámil Sionistickou federaci.

S úctou Váš, Arthur James Balfour

Dopis, resp. deklarace sice zveřejněna byla, ale nějaká větší odezva žádná. Po vydání tzv. nové Bílé knihy naopak zabránili Britové více než 300 tisícům židovských utečenců vstoupit na území Palestiny a na Kypru pro 50 tisíc z nich vybudovali internační tábory.

Tragicky dopadla i loď Patria, kterou potopila vojenská skupina Hagana, aby ji s více než třinácti sty Židy na palubě neposlali Britové na Mauricius. Utonulo přes 250 pasažérů…

Židovská teroristická skupina Irgun, kterou založil ruský Žid Vladimír Žabotinský, se proto rozhodla, že v létě 1946 zaútočí na jeruzalémský hotel Král David, v němž sídlil Britský sekretariát a vojenské oddělení.

Členové Irgunu se převlékli za Araby a pod záminkou dodávky potravin vnesli do podzemí hotelu sedm máselnic, naplněných výbušninou. Byli sice odhaleni, ale prostříleli se z hotelu, aniž by Britové poznali, že je Král David podminován. Při explozi ve 12,45 bylo pak zničeno levé křídlo hotelu, při čemž zemřelo 90 lidí; Židů, Arabů i Britů.

Když pak byl zmařen pokus skupiny Mstitelů pod vedením Litevce Avi Kovnera zabít miliony Němců otrávenou vodou z vodovodů, mohlo Valné shromáždění OSN zasednout k úspěšnému hlasování o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát…

Napjatá atmésféra toho dramatického dne, kdy Organizace spojených národů měla na programu hlasování o vzniku státu Izrael a tím rozdělení Palestiny, by se dala krájet. Arabští i židovští obyvatelé bedlivě sledovali rozhlasové vysílání. Byly to přímé přenosy z jednacího sálu v budově OSN.

Napětí vrcholilo, každý věděl, že rezoluce musí být přijata dvoutřetinovou většinou hlasujících delegátů. A jak mělo vypadat území židovského státu, který tvořil asi setinu území celého arabského světa…?

Na západě, na pobřeží Středozemního moře, to byla bahnitá nížina Sharon, na jihu kamenitá poušť Negev a na severu Galilea, rámovaná neplodnými Golanskými výšinami. Jeruzalém měl být otevřeným městem pro Araby i Židy pod dozorem OSN:

,,Hlasování předcházela zdivočelá protižidovská kampaň ze strany Arabů. Nejvíc nenávistné bylo Rádio Damašek, které tvrdilo, že vyhlazovací tábory Židů v Evropě vůbec neexistovaly. Všechno měl být pouze náramně vymyšlený a mazaný plán sionistických satanů, aby na svoji stranu přilákaly sympatie světa, který jim tak povolí židovskou invazi do arabské Palestiny,“ nastiňoval mi pamětmík Bobby David z Tel Avivu atmosféru těsně před vyhlášením státu Izrael.

A potom už Jeruzalém, Haifa, Tel Aviv a hlavně kibucy, vystavěné poblíž arabských vesnic, ztichly. Každý počítal na dálku hlasy v New Yorku. Napřed zabouřily palestinské kavárny, kde se kolem radiopřijímačů tísnily stovky Arabů, zuřivě bafajících z vodních dýmek.

První hlas byl pro ně; bratrský Afghánistán byl proti vzniku Izraele. Pak se jásání v arabských krčmách změnilo v řev nadávek.

Jedna země za druhou byly pro Izrael, počínaje Austrálií, Belgií, Bolívií, Běloruskem a Brazílií, přes Československo, Dánsko a Dominikánskou republiku, Kostariku, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Panamu a konče Polskem, Ukrajinou, Jihoafrickou Unií, SSSR a USA.

Hlasování se zdržela Velká Británie a Jugoslávie. Proti byly kromě Jordánska a dalších arabských zemí také Sýrie, Egypt, Jemen, Irák a Turecko.

Třiatřicet delegátů bylo pro židovský stát, třináct proti a deset se hlasování zdrželo. Thajsko se hlasování nezúčastnilo…

Založení státu Izrael bylo schváleno a brzy poté, 15. prosince 1947, 2. Tevet 5708, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100.000 židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení.

V březnu 1948 bylo město zcela odříznuto a v květnu Transjordánsko zaútočilo a okupovalo východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů.

Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory používali na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům.

K Západní chrámové zdi mohli Židé opět až po izraelském vítězstvím v Šestidenní válce roku 1967, osvobození východního Jeruzaléma a znovusjednocení města.

Porodní bolesti nového státu byly na světě. Nikdo v tom okamžiku netušil, že na svoji první předloženou a zároveň schválenou rezoluci v OSN, si bude muset Izrael počkat celých jedenašedesát roků.

Rezoluce, povzbuzující rozvinuté země světa, aby rozvíjeli zemědělské technologie pro země rozvojové, byla přijata koncem listopadu 2007 Druhým výborem Valného shromáždění OSN, který se zabývá rozvojovými tématy.

Pro hlasovalo 118 členů, 29 se hlasování drželo, nikdo nebyl proti. Do pléna Valného shromáždění bude rezoluce předložena příští týden.

„Z hlediska Izraele se jedná o velmi dramatický vývoj a z hlediska OSN o historický den,“ řekl novinářům izraelský velvyslanec u OSN Dan Gillerman. „Stalo se zcela poprvé, kdy Izrael předložil rezoluci, která nemá nic společného s konfliktem, a která byla přijata. Pro Izrael není lehké prosadit vlastní rezoluce a svůj úhel pohledu,“ dodal.

„Izrael se tím stává normálnějším a přijímanějším členem OSN. Naším hlavním cílem je, abychom nebyli spornou zemí a upoutali pozornost k přínosu Izraele světu.“

Mezi 29 státy, které se hlasování zdržely, byla Jihoafrická republika a 19 přítomných arabských států. Pro naopak hlasoval muslimský Afghánistán a Pákistán. Írán se hlasování nezúčastnil.

Hlasování se dále zdrželi Alžírsko, Bahrajn, Brunej, Džibuti, Egypt, Indonésie, Irák, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Kyrgyzstán, Libanon, Lesotho, Libye, Malajsie, Mauretánie, Maroko, Niger, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Svazijsko, Sýrie, Tunisko, Zambie a Zimbabwe…

Tradiční světová animozita vůči Židům přetrvává i v 21. století…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *