Naštěstí se ozval z reproduktoru hlas, co oznamoval, že let bude opožděn, jelikož bude mít v televizi mimořádný projev Michail Gorbačov. Nuda. Ješita, co byl šťastný, že ho proslavila „glasnost“ a perestrojka“. Tvářil se veledůležitě, jak bedna kytu a sdělil národu, že mu zachránil mír, když 8. prosince 1987 podepsal ve Washingtonu Smlouvu o úplné likvidaci raket středního doletu (500-5000 kilometrů). Zahrnovala zničení především sovětských SS-20, amerických Pershing 2, a řízených střel s plochou dráhou letu (Cruise Missile).http://olser.cz/wp-content/uploads/duben-2009-07410.jpg

 Příslušník italské NATO… Snímek Břetislav Olšer

„Kašmar. Eto durak, katorij vljulbilsa do halyvudu i Reagana,“ zafuněl vedle mě na barové židličce statný Sergej, veterán afghánské války, co se chystal na vánoční svátky do Moskvy. „Dejte nám láhev šapaňského – Sovětskoje polosuchoje,“ zavelel symbolicky a hrdě si poplácal na medaile na svátečním sáčku. „Napřed „suchý zákon“, pak vodka Gorbačov. Durak – nevěděl, že už báťuška car Petr Veliký dával každému, kdo přijde do muzea, stakan vodky a hrst kaviáru…?“ A pak ještě vztekle dodal, že na havárii AE Černobyl Moskva zareagovala až za tři týdny. Tovaryšť Michail Gorbačov v rámci “glasnosti” mlčel jako hrob. Po třech týdnech pronesl 14. května 1986 srdceryvný proslov: “Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí…” Majdan a přízrak černobylské havárie

Soudit Gorbačova? A co tak třeba podrazáka Chruščova či alkoholika Jelcina? Je legrační, když komunistobijce  vyvrací fámy o tom, že Chruščov byl vůdcem SSSR a z toho titulu daroval Ukrajině Krym. Chruščov nebyl v únoru 1954 vládcem Sovětského svazu, který si mohl dovolit darovat Krym Ukrajině, tvrdí člověk, jenž nesnáší bolševické diktátory, ale uznává jejich „demokratické kolektivní řízení“ komunistického státu. Chruščov možná nešéfoval SSSR, ale byl dosti silný a bezohledný na to, aby postupně likvidoval své hlavní soky. Po Stalinově smrti v březnu 1953 totiž vznikla v Politbyru sedmičlenná skupina soudruhů, kteří údajně kolektivně vládli Sovětskému svazu: Berija, Molotov, Malenkov, Vorošilov, Chruščov, Kaganovič a Bulganin.

Komu by se nelíbilo u hořícího krbu u Reaganů…

V 50. letech zastával Chruščov „jen“ funkci prvního tajemníka ÚV KSSS, avšak z jeho popudu byl zastřelen za zradu, protistátní činnost a špionáž Berija. V letech 1958 až 1964 už měl Chruščov post předsedy rady ministrů (premiéra) SSSR; byl zkrátka pouze ve správnou chvíli na správném místě, tedy jako Stalinův poskok přednesl po Stalinově smrti „statečně“ 25. února 1956 svůj slavný referát „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“ na XX. sjezdu komunistické strany. V květnu 1956 poté z vlády odstranil stalinistu Molotova, oficiálně za „nesprávnou“ politiku vůči Jugoslávii. Za pomoci maršála Žukova ale Chruščov definitivně vystrnadil trojici Malenkov, Molotov, Kaganovič z veřejného života, zatímco Vorošilov byl izolován do funkce šéfa Prezídia NS, Žukova následně za zmíněnou „pomoc“ Chruščov „odměnil“ v říjnu 1957 tím, že ho obvinil z nesocialistického vedení II. světové války a Žukov byl vyhozen z armády, Bulganin „jen“ degradován na generála. Pak bylo již jen formalitou, když byl Vorošilov v květnu 1960 sesunut z funkce předsedy Prezidia Nejvyššího sovětu na řadového člena Prezidia. Na jeho místo nastoupil Brežněv. Tak v tom uměl kukuřicový Nikita chodit…

Manželka akademika Sacharova – Jelena Bonnerová, hlavní odpůrce SSSR… Snímek Břetislav Olšer

Bezesporu měl z výše popsaných důvodů Chruščov v ještě nezlikvidovaném sedmičlenném byru největší moc, takže si mohl 19. února 1954 klidně dovolit vyjmout Krym z RSFSR a administrativně ho přičlenit k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. Na Krymu, obydleném převážně Rusy, existovaly při rozpadu SSSR silné tendence ke znovupřipojení k Rusku, byť někdo spočítal, že Krym byl prý ruský jen něco přes devět roků a ne od roku 1783, po rusko-turecké válce, kdy ovládla Krym ruská carevna Kateřina Veliká. Jedinou možností, jak učinit z poloostrova trvalou součást Ruska, bylo přestěhovat sem příznivě nakloněné obyvatelstvo, nejlépe pravoslavného náboženství. Začali přicházet nejen Rusové, ale i Ukrajinci, Arméni, Bulhaři a Němci.

Že to všechno s Krymem bylo jen agresivní anektování? A jak to bylo pohádko, když nastal ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1846 – 48 vyvolaný americkou anexí Texaské republiky? Mexiko prostě neuznávalo odštěpení Texasu a USA po celou dobu existence Texaské republiky ho zase považovalo  za svoji vzbouřenou provincii. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah, došlo též k odstoupení Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států. Kam se hrabe na tento „mírumilovný“ počin Únie jeden Krym, připojený letos k Ruské federaci v téměř stoprocentním referendu.

Slavnostní zasedání litevského Parlamentu k vyhlášení nezávislosti… Snímek Břetislav Olšer

Anexe a invaze pokračovaly, takže dnes se Spojené státy skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády včetně přidružených států s vnitřní samosprávou Portoriko, Severní Mariany a samosprávných území Spojených států Guam, Panenské ostrov a Americká Samoa, kde je i vojenská základna USA. V roce 1950 došlo v městě Ponce k rebelii usilující o osamostatnění Portorika, ale ta byla pohotovou americkou armádní akcí rychle potlačena. A k tomu federální stát Spojených států amerických Havaj; tento status získaly ostrovy „poctivou anexí“ v roce 1959…

Slibovaný mír v roce šedesátém šestém minulého století nikdy nebyl, naopak se v těchto dnech krvavě válčí ve více zemích světa, než během 2. světové války před 70 lety. Kdo za to může? Možná perestrojka a glasnosť, ne nadarmo podala ruská Duma již zmíněný návrh. Jeho populismus se střetl jako oheň a voda s militantem číslo jedna Reaganem. V červenci 1986 zaslal Reagan Gorbačovovi svůj plán týkající se jaderného zbrojení. Ne odzbrojení. V pořadí druhé setkání Reagana s Gorbačovem se uskutečnilo 11. – 12. 10. 1986 v Reykjavíku. A pak dostaly události prudký spád; 12. června 1991 byl Boris Jelcin zvolen v přímých prezidentských volbách prezidentem a hlavou výkonné moci Ruské federace.

A přišel převrat, Jelcin převzal velení nad armádou na území Ruska; na mimořádném zasedání se sešel ruský parlament, kterému Jelcin oznámil, že převrat byl neúspěšný a 22. srpna v noci se Gorbačov vrátil do Moskvy, aby se zřekl postu generálního tajemníka KSSS, ale zůstal prezidentem SSSR; pak přišel „dočasný“ Jelcinův zákaz činnosti KSSS. Poté 8. prosince 1991 podepsali prezidenti Ruska, Ukrajiny a Běloruska v Brestu dokument o ukončení existence SSSR a Gorbačov odstoupil z funkce sovětského prezidenta. Nad Kremlem zavlála vlajka Ruské federace, která se stala nástupnickým státem SSSR. Důsledky se projevují dodnes, viz. návrat neonacismu na Ukrajinu v těchto dnech, občanská válka v zemi, kde též během Velké vlastenecké války padlo 27 milionů Rusů.

“Studená válka”, co byla? Omyl, špatná otázka; studená válka, co je, jelikož znovu začala, když NATO zjistilo, že z prodělečného míru má osypky, a že mu zbraně rezivějí ve skladech a nejsou dolary, aby si je někdo koupil. Bez války, ne bez lásky, se prostě nedá žít. A k tomu prodejná média, co podněcují ke vzájemné nenávisti.

Kdože začal s triky světového hegemonismu? V roce 1999, kdy na tom nebylo Rusko nejlépe a Varšavská smlouva byla ta tam, NATO se rozšířilo o další členské země (též účelově o Česko s archaickou armádou) a dostalo se na jeho hranice. Severoatlantický pakt zaútočil na Jugoslávii a donutil ji opustit Kosovo, které později získalo samostatnost. Srbsko bylo přitom jedním ze spojenců Ruska. Odpověď, kdo učinil pokus být světovým hegemonem je jasná. Dnes se však síla vymyká USA z rukou. Ty si duply; neobvykle posílené Rusko prý musí stáhnout vojáky z hranic s Ukrajinou, přičemž ovšem americké námořnictvo bez skrupulí nedávno zahájilo v Černém moři cvičení s bulharskou a rumunskou armádou, kterého se účastnil i raketový torpédoborec Truxtun s asi 300člennou posádkou. Teď se chystá summit a cvičení NATO u ruských hranic. Bylo by to všechno, nebýt populismu Gorbačova, který spustil lavinu, jejíž zhoubné skutky dokončil Jelcin?

Chyboval idealista a věčný snílek, utopický komunista, který by se dal přirovnat ke svému potenciálnímu předchůdci v jednom sibiřském kolchozu. Milému „rukavoditeli“ se zachtělo zápisu do dějin lidstva, stejně jako Gorbymu, a nařídil, aby kolchozníci dostávali zadarmo chleba. Prostě každému podle jeho zásluh a potřeb. Do světa šla vítězná zpráva o tom, že komunismus zvítězil. Nadšení však trvalo jen pár týdnů, než se ukázalo, že čestní obyvatelé „děrevně“ si nebrali chleba jen tolik, co sami spotřebují, ale rovněž pro svá prasata a jiný domácí dobytek. Místní pekař zbankrotoval a reálný komunismus splakal nad výdělkem. Tak skončila po několika týdnech svého vyprávění pohádka o reálném komunismu; nebyli prostě lidi … Jak ztroskotal první a poslední pokus

Gorbačov možná nepůjde před soud, stačí, že Mubarak je již ve vězení, Hasajn byl oběšen, Kaddáfí zlynčován, Janunovyčovi vzali prezidentování pučisté, a kdyby neutekl, skončil by jako Ceaucesku, a Porošenko vraždí své odpůrce jako na běžícím pásu… Gorbačov prohrál, protože se shlédl v hollywoodském herci Reaganovi, v pozlátku amerického stylu života. Se svojí nebohou Larisou se dívali na filmy s Reaganem a byli šťastní, s jak velkou osobností si to tykají, zpronevěřili se památce 27 milionů zabitých Rusů ve 2. sv. válce, i obětem stalinismu, hladomorům a snaze země Sovětů po lepším životě, který jim Spojené státy s biliony státního dluhu rozhodně dát nemohly…http://olser.cz/wp-content/uploads/ruskoa18.jpg

Veteráni hledají své kamarády z bojů…Snímek Břetislav Olšer

Gorbačov podlehl komfortu a jakoby ve svém obluzení nechtěl ani vědět, že zatímco Rudá armáda vítězila v bojích o Leningrad, Moskvu, Stalingrad či Kursk, Truman rozhodoval o použití atomových bomb v Japonsku a Koreji, poté Johnson s Nixonem o třech milionech mrtvých ve Vietnamu, Reagan o invazích do Grenady a mnohých zemí „zadního dvorku“ Latinské Ameriky… Gorbačov ani nechtěl slyšet, jak Reagan a Margaret Thatcherová nazývali jeho vlast Říší zla a klidně se s Reaganem objímal na Maltě i na Islandu a podepsal naivně konec studené války, kapitulaci své země. Nejhorší však bylo, že tento podpis sám považoval za svoji velikánskou výhru, kterým přinesl světu nekonečný mír; On byl přece tím rozhodujícím na naší planetě. Houby, jen bláhový člověk z Marsu…

Inu, a Putin se dnes marně snaží sám proti desítkám armád EU a NATO, provokovaných USA, navrhovat mírové řešení občanské války na Ukrajině, kterou rozpoutali globální pokrytci, co se neštítí zneužívat odvěké ideály lidstva – svobodu a demokracii…

PS: Sport.czHokejový útočník Alexandr Ovečkin se oblékl do trička s nápisem „Ne válce“ a v ruce držel papír s textem „Zachraňme děti od fašismu. Naši prarodiče viděli hrůzy fašismu. Nedovolme to v naší době!!“. Jak Ovečkina přijmou američtí fanoušci ve Washingtonu? Už první reakce příznivců to však dávají tušit. „Zasloužíš si zemřít, ty ruské h* vno. Je zábavné sledovat, jak moc si užíváš severoamerického stylu života, ale i přesto nadále podporuješ diktátora,“ napsal na Ovečkinův profil na sociální síti jeden z fanoušků. „Ještě včera jsem byl fanouškem Capitals. Jsi jen vymytý mozek a jenom doufám, že příště dostaneš nakládačku na ledě,“ přidal se další. „Ty a Putin jste nacisti. Vraťte se do své země,“ napsal jiný fanoušek´.

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os