Narodil ve vsi Staryj Uhrinyv u města Ivano-Frankivsk, které patřilo do Rakouska-Uherska. Od mládí byl členem OUN (Organizacija ukrajinskich nacionalistiv). Poláci ho roku 1934 odsoudili k smrti za spoluúčast na pokusu vraždy polského ministra vnitra. Po odvolání byl trest změněn na doživotí. Důvodem mnoha podobných teroristických akcí, ve kterých měl prsty, nebo o nich aspoň věděl či mohl vědět, bylo nekompromisní stanovisko ukrajinské nacionalistické mládeže, která nekompromisně požadovala vlastní stát, což bylo pro Polsko nepřijatelné. V září 1939, když bylo Polsko napadeno Německem a Sovětským svazem, byl Stepan Bandera z vězení propuštěn. Důvodem byla jeho pozdější role partyzánské páté kolony na ukrajinsko-sovětské frontě.

Zůstal v Krakau – Krakově, který se stal hlavním městem okupovaného Polska. Pár dní po přepadení Sovětského svazu vyhlásil Stepan Bandera samostatný ukrajinský stát. To však neměl dělat! Stát sice fakticky neexistoval, ale přesto Němci pochopili, že UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) založená na partyzánském principu je odhodlaná bojovat nejen proti Stalinovi, ale také Hitlerovi, stejně jako před tím proti Polákům a Židům. Gestapo ho tedy velmi rychle zatklo a uvěznilo jako prominentního vězně v táboře Sachsenhausen, který se jim může ještě někdy hodit. Že byla německá tajná policie nejlepší na světě, se ukázalo koncem 2. světové války. Její analytici vytáhli Štěpána Banderu z koncentračního tábora a dodali pravidelné armádě Wehrmacht, aby ho v září 1944 vysadila na frontu, která v tu dobu probíhala západní Ukrajinou. Jeho úkolem bylo, aby dělal co uměl nejlépe – se  svými partyzánsko-teroristickými bojůvkami před i za frontou rozptyloval pozornost hlavních sil Rudé armády.

Dařilo se mu to v rámci omezených možností velmi dobře. Jeho tzv. sotně (základní vojenské jednotky) budily strach armády i dalších bezpečnostních jednotek. V době pětiletého pobytu Stepana Bandery v Sachsenhausenu nechalo Gestapo většinu bojovníků UPA na svobodě, ačkoliv o nich vědělo. Nechalo jim volnou ruku, aby rozvinuli vnitřní válečnou frontu s Poláky a nechalo je se vyvražďovat mezi sebou s tím, že Němcům ušetří práci, až bude po válce se Sovětským svazem a na Halič přijedou nový osadníci z Německa. Důsledkem byla etnická čistka v oblasti přibližně mezi Lvovem a Tarnopolem, při níž přišlo o život podle různých odhadů deset tisíc až sto tisíc osob, převážně civilistů. Mnohdy nebyla jasná ani jejich národnost, kvůli které zemřely, protože už staletí se zde protínaly polské, ukrajinské, ruské, židovské a také německé vlivy a tedy i geny.

Příznačné bylo, že samotný Stepan Bandera se dostal po skončení 2. světové války tajně na Západ do Bavorska, ale teroristické aktivity UPA v SSSR byly definitivně potlačeny až v polovině padesátých let. Boje s banderovci, kteří se snažili projít a někdy i probít na Západ, probíhaly také v Polsku a v Československu. Ačkoliv u nás měli jediný zájem – dostat se k Američanům a utéct Rusům – byly proti nim nasazeny policejní pluky doplněné dobrovolníky, kteří je spíš honily po lesích, než že by s nimi opravdu bojovaly.

Možná už někdo zapomněl, jak se vše vyvíjelo od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), jejímž vedením v Polsku byl pověřen Bandera. Mezi zločinecké akce patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora.

 

Bůh a Ukrajina nade vše.“ Plakáty OUN v západoukrajinském Počajivu, 2007

OUN vznikla roku 1927 ve Vídni, kde se uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války” obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” – hlavně Židů. S. Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”

Již na přelomu let 1942 – 1943 byly reorganizovány jednotky, které se přeměnily v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), resp. ve vojenskou a teroristickou organizaci. V roce 1943 vyhlásili představitelé Organizace ukrajinských nacionalistů boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické “čištění” Volyně (severo-západní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl. Pak následovaly další jednotlivé případy vybíjení obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.). Kulminací vyvražďování byl červenec 1943.

Operaci jednotky UPA zahájily 11 července 1943 (tzv. krvavá neděle) a trvala do 16 července 1943. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17000 polských civilistů. Žádná válka, nýbrž systematické vyvražďování ve jménu Boha bylo cílem; patologická posedlost krví neviňátek, jejich bolestí a utrpením… Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války se odhaduje na 130 tisíc. V letech 1943 – 1945 rozpoutaly jednotky UPA partyzánskou válku proti jednotkám Rudé armády. Všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA – „trojzubcem“… Až ve dnech 25.- 26. listopadu 1944 vydal sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny v Mukačevě manifest O opětovném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Po volbách do místních výborů opakoval i mukačevský sraz, že vyjadřuje “svobodnou vůli lidu” připojit se k SSSR…

Exprezident Juščenko před deseti roky vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů, včetně Stepana Bandery, řádem Hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války. Rozhodující však zřejmě byla “nezlomnost ducha při obraně národa, hrdinství a obětavost ve válce za nezávislou Ukrajinu”. Na Bělehrad, na Majdááán… Stepan Bandera byl proti Stalinovi jen vraždící monstrum, jemuž bylo jedno, jestli vraždí napravo nebo nalevo, hlavně, že vraždí. Jeho sláva se dotýká tak akorát Majdanu, přestože nechal týrat a mučit bez rozdílu ženy, starce i děti, aniž by kdy vyhrál nějakou bitvu, natož válku…

A kdo byl Stalin? Masový vrah, kterému ruský národ, který tak s radostí vyvražďoval, provolával slávu? Velel v letech 1941 – 1945 téměř 35 milionům vojáků, z nichž padlo na 12 milionů, když obyvatel Sovětského svazu zahynulo během válečných hrůz 2. sv. války přes 27 milionů. Stalin byl krutý vládce s krví mnoha milionů lidí na svých rukách, ale nebýt jeho, nezvítězil by svět nad nacistickým Německem. Byl především zodpovědný za národ; kdyby nezvítězil v bitvách proti milionům nacistů u Leningradu, Stalingradu, Kursku či Moskvy, byl by celý svět pod knůtou nacismu, Němci by stačili vyrobit atomovou bombu, neukradli by ji spolu s řadou nacistických vědců Spojené státy a svět by byl jeden velký koncentrák, pokud by vůbec existoval…

Nyní vzkaz jednomu vojenskému historikovi. Jméno není podstaté, ostatně, dá se dohledat; měl by se chytit za nos. Podstatné je to, co napsal. Šlo o článek, který nadepsal: „Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.“ K tomu dodal ohranou písničku s dohodu Ribbentrop-Molotov. Profesionální vojenský a letecký historik se hrubě mýlí… “Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik” byla podepsána až 23. srpna 1939. Všichni dnes o ní ale mluví málem jako o nejzrádnější úmluvě světa, což je přídomek, který si plně zaslouží Mnichovská dohoda z 29. září 1938. Nebýt však dávno předtím submisivní iniciativy ze strany Polska k nacistickému Německu, nebyl by ani pakt Ribbentrop – Molotov. Polský ministr zahraničí Józef Beck totiž podepsal už počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Prospělo to nacistickému Německu dostat se z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru Říšského sněmu.

Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku. „Dne 16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala, ovšem až v srpnu 1939, smlouva Ribbentrop-Molotov…

Tenkrát byl odmítnut slib Rusů, že ochrání Československo. Nebylo to pro Stalina tak snadné, ať byl zločinec nebo ne. Věděl totiž, že v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Znal volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Co asi měl Stalin dělat, když navíc všehoschopná Varšava už v roce 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska.  http://olser.cz/wp-content/uploads/tusk-obama.jpg

Po děsivé 2. světové válce nadešlo mocenské licitování – Teherán, Jalta, Postupim… Byl to ale vůbec regulérní stav?  Prezident Roosevelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že skoro vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě žádná řeč. Lépe na tom nebyl ani Churchill, jenž ztratil v Rooseveltovi oporu a sám propadal v průběhu konference těžkým depresím, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic. Vyjednávání tak držel pevně v rukou Stalin, byť prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici. Tři těžcí invalidé si tak dělili vládu nad světem. Proč neřekli Stalinovi; jsi vrah milionů lidí, s tebou u jednoho stolu jednat nebudeme. Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli přítomni a byli tak vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa.

Nemohlo se už nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo narýsováno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi. Byla vůbec za takového stavu jaltská a další konference platné a hlavně korektní…? Všechno byl podvod a zneužití moci. A kolaboroval každý s každým na počkání… Co měl asi Stalin dělat, když se s ním v Teheránu, Jaltě či Postupimi scházeli světoví státníci, aby si s ním dělili svět? Kdo byl větší kolaborant? Roosevelt, Churchill, jehož po prohraných volbách nahradil Attlee, Truman, který po Postupimi trpěl srdeční slabostí, špatnou funkci ledvin a zažívacími problémy. Povolil generálu MacArthurovi použití jaderné zbraně již v Koreji, avšak jen za přesně definovaných okolností (start nepřátelských letadel apod.), což se naštěstí nestalo. Z tohoto pohledu byl naštěstí jediný státník na světě, který třikrát rozhodl o použití atomové zbraně hromadného ničení – Korea, Hirošima a Nagasaki…

Navzdory přísné cenzuře na ČT zazněla nedávno šokující otázka, adresovaná jednomu z českých „významných“ politiků: „Jak to, že když Američané zaútočí v cizí zemi, je to v pořádku, zatímco když tak učiní Putinovi vojáci, je to proti všem principům lidskosti?ů Odpověď byla zkrátka úchvatná, politik se ani nezačervenal, stejně jako když lže Obama, u něhož se to ale nepozná, jelikož má tmavý makeup. „Američané vždy dodržují demokratické postupy, ať jejich armáda zasahuje kdekoli na světě. U Rusů je to prý zcela naopak; jejich invaze, státní převraty, anexe, agrese a okupace jsou vždy proti demokracii a lidským právům…“ K tomu zabodoval český ministr obrany Martin Karolín Peak Stropnický, co novinářům řekl, že po jeho jednání na velvyslanectví USA v Praze má za potvrzené informace o tom, že na Ukrajině se jedná o “exportování různých pochybných existencí ze strany Ruska”. Určitě jsou to pochybnější existence než tyto…? https://www.youtube.com/watch?v=DxB6LLjkFrc

Inu, není asi od věci dodat, že banderovská strana současné vládnoucí ukrajinské koalice se rovněž jmenuje Svoboda…?

PS: Vpád wahhábitských ozbrojených skupin do Dagestánu v roce 1999 byl impulsem k druhé čečenské válce. Fakticky to znamenalo, že čečenské vedení není schopno zvládnout situaci v zemi, pokus o destabilizaci celkové bezpečnostní a politické situace v regionu a dále pak pokus o rozšíření svého vlivu na další území ruské federace. Aby se zabránilo rozšíření konfliktu, bylo rozhodnuto o vyslání silných vojenských složek do oblasti. S okamžitou platností přestaly platit chasavjurtské dohody (nezávislá Čečenská republika Ičkerie) a možné dosažení státní suverenity přestalo být reálné. (Wahhábité – radikální islamisté vykládající fundamentálně Islám. Organizace vznikla koncem 18. století na Arabském poloostrově. Jejich prostředkem proti jinověrcům je djihád, svatá válka, druh odporu využívající teroristické metody…)

Kromě Afghánistánu, resp. Talibanu Čečensko, (Čečenská republika autonomní republika Ruské federace na severním Kavkaze), neuznal zatím žádný stát světa. A přišel teroristický útok na beslanskou školu 1. a 3. září 2004. Zadržováno bylo na 1200 žáků a jejich rodičů. Po explozi bomby bylo zabito asi 330 civilistů, 10 příslušníků zvláštní jednotky a 31 teroristů, z toho 186 dětí; 783 lidí bylo zraněno. K útoku se přihlásil čečenský terorista Šamil Basajev. Protiteroristický boj vedou USA po celém světě, nyní od Iráku až po Afghánistán. Počet mrtvých, a stále přibývajících, je zde mnohonásobný proti Čečně; válku proti ní ke všemu rozpoutal Boris Jelcin. Je opravdu Putin větší zločinec než Bandera…? http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporucuje/finsky-diplomat-vyzyva-vsechny-evropske-narody-k-odporu-proti-usa.html

http://vladislavsvoboda.blog.idnes.cz/c/423025/Cesti-pokrytci-aneb-ceska-genocida.html

http://www.horydoly.cz/slovnik/stepan-bandera-zivot-a-smrt-za-ukrajinu.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A1_situace_na_Ukrajin%C4%9B

http://www.zlocinynacismu.estranky.cz/clanky/zivoistop-josefa-stalina.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os