Dalibor z Kozojed se v hrobě obrací, jak byl nadčasový. Kdysi byl „jat a vsazen do okrouhlé věže, po něm později nazvané Daliborky, na konci pražského hradu nad údolím Brusnice“ a na hrdle potrestán, tedy svým poddaným měl něco vzít, aniž by za to zaplatil. Justiční trapas. Ve vězení si proto koupil housle proti tesknosti z justičního omylu, a ačkoliv je nikdy před tím neměl v rukou, tak znamenitě se vycvičil. Prostě „nouze naučila Dalibora housti“. Prý ale nešlo o housle, nýbrž o skřipec, zvaný též „housle“; žebřík opatřený provazy neboli strunami k napínání zločince vyslýchaného útrpným právem. Dalibor měl vydávat „nářek tak divý, že zoufalý jeho křik bylo okny mučírny ven slyšeti“. Jako dnešní EU po ruské lekci. To bolest, naučila na houslích „hráti“, pravdu o zločinu mu přičítaném „vypovídati“.

Co Rusové zakázali

Nevyvezeme do Ruska zboží v hodnotě miliard korun. Zejména sýry, máslo a tvaroh. Na úrovni EU pak bude vláda prosazovat kompenzace za vzniklé škody, například formou podpory exportu na náhradní trhy. Rozpoutal se frmol. A přišla krizka na Mytýska; v Česku panuje vážná obava, že obchodní řetězce si vyberou levnější dodavatele ze zahraničí. Rusko plánuje nahradit své klasické dovozce potravin jinými zeměmi, například Brazílií. Ale hlavně si chtějí vyrábět a produkovat vlastní potraviny. Také se nemohou dočkat, až budou moci být i v této oblasti na sebe a svoji soběstačnost patřičně hrdí.

Nebylo nakonec bylo dobře, že ty sankce přišly. Jinak by nás to nepřivedlo k poznání, že celá EU opravdu brání národnímu sebevědomí a soběstačnosti. Je třeba zpytovat svědomí, zhřešili jsme proti národním zájmům svojí leností a chamtivostí. Prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba uvedl, že agropotravinářský sektor jen od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 přišel o 40 000 zaměstnanců, s navazujícími odvětvími se dokonce dostaneme k číslu 120 000 lidí. Především jde o zajištění stoprocentní soběstačnost v základních potravinách pro spotřebu obyvatel ČR. No prosím, a pak že jsou sankce kontraproduktivní… EU znamená pro české zemědělce snížení jejich konkurenceschopnosti. Přišli jsme o 300 milionů EUR ze zemědělského Programu rozvoje venkova ve prospěch navýšení kohezních fondů soudržnosti. Čeští zemědělci jsou ze všech 28 zemí EU jediní, kterým byla částka Programu rozvoje venkova snížena.

Jakou vinu na tomto českém bankrotu nese běžný občan? Zákazníci v supermarketech si totiž těchto tunelovacích přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech zboží informace o původu chybějí či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je to šumafuk, kde se co vyrábí. Hlavně aby měli co do žaludku a za levný peníz, tím líp. Je to též proto, že české domácnosti mají už přes bilion dluhů a polovina z nich, s exekutory na krku, si už půjčuje ne na nákupy. ale na splátky prvního úvěru. Z těchto důvodů komora chce, aby se informace o místě výroby produktů na obalech povinně zveřejňovaly, aby nebyli klamáni spotřebitelé. Jíme vepřové, ale nevíme, že čuníci přijdou na svět v Dánsku, vykrmí je v Německu, porazí v Rakousku a jejich maso prodáváme v Česku… Tak vypadala česká soběstačnost, aneb zrada na českých zemědělcích. Berme sankce jako ruskou pomstu za české rolníky…

Já na pořážku do Rakouska nechci… Snímek Břetislav Olšer

Pokud si dnes zkrátka budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia, ale Made in EU. Podobně dopadli i další naši výrobci. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi už nedostanete tradiční rostlinné tuky Perla, Flora, Rama či Hera, jelikož ty  jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů. Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé dodává k nám mj. i oplatku Delissa.

Stejně tak, jako slepý k houslím, přišel švýcarský koncern Hero k ryze českému výrobku, když na český trh paradoxně uvádí českou dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Jednou jsem tam byl na studentské brigádě… Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren…

Sami jsme si to zavinili, když jsme se zbavili vlastních potravinářských produktů. Teď nás trestá Rusko, že ani ty výrobky, které nám ještě zbyly, od nás nechce. Může za to i rozpínavá agresivní politika EU, která rozpoutala svojí nenasytností po nových trzích krvavý Majdan a teď má, co chtěla. Sankce, lidi bez práce a tak Česko musí, ať chce nebo ne, začít znovu u své vlastní národní produkce. Skončili jsme nejen s potravinami za mřížemi EU a marně s nimi lomcujeme. Ztracené miliardy teď budeme muset tvrdě odpracovat, na úkor 600 tisíc lidí bez práce…

Drzá jsou však hlavně slova ministra Jurečky, který jako zloděj, křičí chyťte zloděje: „Chci zároveň jasně zdůraznit, že Rusko nesmí svévolně pošlapávat principy svobody a demokracie, na kterých je založena evropská společnost a stejně tak i platná a všeobecně přijímaná pravidla mezinárodního obchodu….“ Velmi zvláštní; nebyla to náhodou EU a USA, kteří jako první začali trestat Rusko sankcemi…? Nebyl snad už tento fakt jasným pošlapáváním principů svobody a demokracie…? Není celé to evropské „letadlo“ jen trestem, mučícím zařízením z Daliborova vězení, pro všechny, co se provinili rouháním vůči stavovské potravinářské cti?

„Cizí jablka dovážíme a vlastní vyhazujeme,“ sdělil šéf zemědělského výboru ruské dolní parlamentní komory Vladimir Plotnikov. To se nyní minimálně na rok změní. Ne náhodou už se začala v některých ruských supermarketech objevovat cedulka s nápisem „Vypěstováno v Rusku“. Tak si prostě vypěstují vlastní zeleninu, koupí krávy a budou sklízet. Jiní jdou mnohem dále a odkazují na zarputilost Rusů v minulosti. „Tihle západní idioti nechápou, že Rusko dokázalo přežít v nejdrsnější podmínkách hladomorů na zemi tisíce let. Rusko bylo soběstačné po dlouhé roky a nyní bude znovu. Nepotřebujeme vaše produkty(…) moc rádi budeme jíst i trávu, pokud budeme muset,“ řekl jeden z poslanců; dokonce si myslí, že masivní dovoz potravin do Ruska, který započal v 90. letech, byl jen propracovanou strategií, jak zničit ruské zemědělství a vytvořit podmínky pro závislost na Západu.

Premiér Jaceňuk mezitím sepsal „černý seznam“ více než sto sedmdesáti proputinovských prominentů, k tomu přidal sankce na zhruba sedmdesát ruských podniků. A vůbec mu nevadí, že Rusové s téměř třemi sty plně naloženými nákladními vozy směřují na Ukrajinu s humanitární pomocí za miliony, kterou tvoří mimo jiné potraviny, pitná voda, oblečení. léky a další nezbytnosti pro občanskou válkou strádající ruské Ukrajince.

Ani kyjevská Ukrajina se ale moc nemá čím v zemědělství chlubit; její největší bohatství, tedy obilné lány, už z velké části koupila Čína, aby měla čím uživit svých miliardu a čtyři sta milionů obyvatel. Nedávno čínská společnost Xinjiang Production and Construction Corps (XPCC) podepsala dohodu s ukrajinskou zemědělskou firmou KSG Agro, že ta poskytne Číně přes sto tisíc hektarů zemědělské půdy. Tím to však pouze začíná. Rozloha poskytnuté půdy se má postupně zvyšovat až na tři milióny hektarů za několik milionů dolarů. A to vypadá na další hladomor…

Pozadu v plivání na Rusko nezůstávají ani čeští mistři světa v análním dvojboji, viz. Jaromír Štětina, co jako komik number one prohlásil, že na Rusy platí jen řeč peněz a bouchnutí do stolu, resp. pořádné vystrašení třeba velkými vojenskými manévry na ruské hranici… A takový to býval kdysi balšoj tovaryšč…

(Jeho babička byla zakládající členkou KSČ, otec pracoval na velvyslanectví v Číně. V roce 1965 podal Jaromír Štětina přihlášku do KSČ a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle údajů z ministerstva vnitra členem (ne kandidátem) KSČ byl již od roku 1965. Během komunistické vlády uspořádal několik výprav na Sibiř a od 11. května 1973 byl veden v Evidenci zájmových osob StB…)

Inu, jeden jako slepý přišel k houslím, zatímco Dalibor si je musel koupit a naučit se na ně hrát, odmyslíme-li si fakt, že slovo housle nyní znamená mučení, což je v případě sankcí pěšky jak za vozem… Nezbývá než učinit z nouze sankcí ctnost národní soběstačnosti, aby další výrobci českých produktů neskončili jako největší české pivovary, jejichž majitelem se stala jihoafrická pivovarnická společnost South African Brewerles (SAB)…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os