Břetislav Olšer - blog, Olser.cz

S DNA proti elektrickému křeslu, provazu, kulce a smrtící injekci?

Říká se mu absolutní trest nebo také falešná hra na Boží spravedlnost. V roce 2004 bylo ve světě 3 797 popravených. Popravy byly zaznamenány v pětadvaceti zemích světa a nejméně dalších 7 395 osob v 64 státech bylo k trestu smrti odsouzeno. Nejvíce poprav v roce 2006 podle Amnesty International vykonala Čína, která popravila 3 400 lidí.

Vzhledem k téměř jedné a půl miliardě obyvatel této země se toto číslo může zdát relativně méně zrůdné a děsivé. Ovšem pouze velmi relativně. Zvláště že se popravy v Číně provádějí na stadionech, aby se tak staly společensko - odstrašující událostí… Zdroje pocházející z důvěryhodných míst ale uvádějí, že skutečnost se bude blížit 10 tisícům popravených lidí.
Následuje Irán, který provedl 159 poprav, ve Vietnamu bylo popraveno 64 osob, v USA 59. Za závažné se považuje to, že většina popravených lidí byla odsouzena bez spravedlivého soudu. Mnoho z nich bylo odsouzeno jenom na základě důkazů vynucených mučením.

V posledních letech dál pokračoval trend za zrušení trestu smrti, kdy nejvyšší trest zakázaly Bhútán, Řecko, Samoa, Senegal a Turecko. Trest smrti je dnes zákonem zrušen ve 120 zemích světa. Významným krokem v roce 2004 zrušení trestu smrti pro nezletilé pachatele v USA. V roce 2007 tak počet popravených klesl o 21 procent.
Loňská čísla nemusejí být úplná, uvádí ve zprávě Amnesty International, protože některé země neuvádějí přesná čísla poprav. Utajované popravy se podle Amnesty International konají v Mongolsku nebo Vietnamu. Obavy, že čísla z Číny mohou být ve skutečnosti vyšší vyvolává i fakt fakt, že tam bylo loni odsouzeno k absolutnímu trestu přes 1 800 osob.

Plných 88 procent poprav bylo vykonáno v pouhých pěti státech - v Číně, Íránu, Saúdské Arábii, Pákistánu a v USA. V Číně podle oficiálních údajů, zřejmě v kontextu s blížící se olympiádou v Pekingu, počet poprav výrazně poklesl, až na údajných 470. V Íránu, Saúdské Arábii a Pákistánu ale byl zaznamenán jejich značný nárůst, počet vykonaných trestů vzrost až dvojnásobně. Írán vykonal 317 poprav, Saúdská Arábie 143 a Pákistán 135.
V USA naopak počet popravených klesá, protože v řadě států byly popravy pozastaveny, neboť se přezkoumává, zda zvolený způsob vykonání exekuce pomocí smrtelné injekce není nehumánní. V Afghánistánu a v Íránu se přitom odsouzení ukamenují a v Somálsku ubodají. V Íránu, Saudské Arábii a Jemenu jsou popravováni i lidé, kteří se zločinu dopustili ještě v dětském věku.

V řadě případů byli lidé k absolutnímu trestu odsouzeni za velmi sporné činy. Amnesty International uvádí případ ze Severní Koreje, kde byl 75letý ředitel továrny zastřelen za to, že do provozu podniku investoval vlastní peníze, na posty manažerů vybíral své děti a telefonoval do zahraničí. Saúdská Arábie zase popravila Egypťana Mustafu Ibráhíma za čarodějnictví.

Na Zemi nyní čeká na vykonání trestu smrti asi 30 000 odsouzenců. V Evropě byl trest smrti ve většině zemí zrušen, včetně České republiky. Měl jsem možnost se setkat s posledním českým odsouzencem k hrdelnímu rozsudku. Byl jím Zdeněk Vocásek, dnes sedmačtyřicetiletý vězeň Mírova.

V kanceláři hlavního dozorce jsem čekal, až přivedou Zdeňka Vocáska. Vešel nakrátko ostříhaný muž střední postavy v šedomodrých kalhotách a bundě, přivítali jsme se, podali si ruce, nikde mezi námi žádné mříže, posadili jsme se a já jsem si náš rozhovor začal natáčet.

Můj vstup byl poněkud patetický:
,,Víte, jak zní páté přikázání Desatera?”

,,Nezabiješ!” odpověděl bez zaváhání.

,,A zabil jste?”

,,Ne!” opět řekl a potom jsem si vyslechl jeho dlouhou obhajobu, kterou měl pečlivě sepsanou, a které tenkrát ještě skálopevně věřil.

,,Jste vinen?”

,,Nejsem!” stál si za svým.

Všechno to bylo podle jeho naivního vysvětlení jen zatracená náhoda, nešťastný souběh okolností. Oba důchodci byli sice zavražděni, ale někým jiným. Jen to na něho hodili, jelikož se shodou okolností v té době zrovna nacházel na místech činů.

,,Kdy jste byl odsouzen…?

,,Na to nikdy nezapomenu. Bylo to 8. září 1988 a Nejvyšší soud pak 23. srpna o rok později vše údajně přezkoumal a dostal jsem provaz. Žádost o milost mi Husák 6. prosince zamítl. Dali mě do cely smrti a poprava byla určena na 27. prosince…”

,,Jaké to bylo v cele smrti?”

,,Malá prázdná a studená místnost, jen s primitivním WC. Spal jsem na zemi na dece, kterou mi dávali jen na noc. Bylo to strašné, ale celu smrti si asi nejde představovat nějak milosrdněji…”

,,A kdy jste se dozvěděl, že nebudete popraven…?”

,,Může za to prezident Václav Havel, který pozastavil výkon trestu smrti, pak to sněmovna 2. května 1990, někdy před půlnocí schválila… To ale nebylo ještě nic jistého. Změnu v mém případě musel nařídit Městský soud v Praze. Pak za mnou přišli do cely, myslel jsem, že udeřila moje poslední hodinka, ale řekli, že mi byl 2. srpna 1990 změněn trest smrti na 25 roků. Byl jsem asi poprvé v životě opravdu šťastný, i když mi pak zase řekli, že žádných pětadvacet, ale doživotí…”

Ve Španělsku a Švýcarsku byl trest smrti mimořádně omezen na trestné činy za válečného stavu, přičemž však již dlouhou dobu není vykonáván, v Belgii a Řecku zůstává za brutální vraždy. Trest smrti je naopak stále běžný v rozvojových státech Afriky, Asie a Jižní Ameriky, ale i v demokraticky vyspělých zemích, jako jsou Japonsko a USA, kde se ovšem nedá o trestu smrti mluvit absolutně.
Každý stát v rámci Spojených států má vlastní právní systém. V roce 1990 neexistoval trest smrti v 15 z 51 států, v dalším 23 státech sice trest smrti je zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je zde tedy prakticky vykonáván pouze ve 13 státech. Dva odsouzení k smrti v Kentucky podali v roce 2004 stížnost proti popravě smrtící injekci s tím, že metoda odporuje ústavě, která zakazuje krutý a nezvyklý trest.

Sedm členů nejvyššího soudu bylo pro zamítnutí stížnosti a jen dva proti. Odsouzení přitom nežádali milost, ale změnu metody popravy. Navrhovali podávání barbiturátů, které by odsouzeného uspali a v dostatečné dávce usmrtili.

Americké státy začaly injekci se třemi chemickými látkami používat v roce 1978 jako hlavní alternativu k starším metodám poprav - elektrickému křeslu, plynové komoře, oběšení a zastřelení. V Kentucky stejně jako ve většině amerických států se odsouzeným vpíchnou tři látky - sedativum, látku, po níž ochrne svalstvo a látku, která zastaví srdce. Odpůrci í mnozí lékaři tvrdí, že při nedostatečné dávce sedativa člověk trpí, neboť se dusí. V posledních letech na Floridě a v Kalifornii tato metoda několikrát selhala a odsouzení umírali až 30 minut.

Dlouhých 27 let musel strávit ve vězení James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za vraždu své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 55 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení nejdelší dobu.

V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. K trestu smrti byl odsouzen ve státě Louisiana v roce 1999 za vraždu, kterou měl spáchat ve věku sedmnácti let. Rozsudek byl zrušen v dubnu 2007, když odvolací soud shledal, že obžaloba zatajovala důkazy, a také na základě testů DNA, které ukázaly, že vrahem byla jiná osoba.

Zastánci trestu smrti argumentují, že doživotí je mnohem ekonomicky náročnější. Možná v Číně, ale rozhodně ne v USA, kde se průměrná doba čekaní na výkonání hrdelního rozsudku pohybuje kolem 15 roků. Když si tento zoufalý čas vynásobíme náklady na speciální cely smrti a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči soudních odvolání a revizí fungovat za neskromné honoráře, stravu a energie, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi násobně dražší, než doživotí.

A to nemluvím o psychickém stavu vězňů v celách smrti. Pozůstalí jejich obětí se budou do konce života užírat žalem, zatímco vrahům dovolíme ten komfort a vezmeme jim život, aby se nemuseli dlouhé roky týrat bezvýchodností své situace.

Skupina vězňů odsouzených v Itálii na doživotí požádala dopisem prezidenta Giorgia Napolitana, aby země obnovila trest smrti. Vězni tvrdí, že jsou v situaci, kdy „nejsou mrtví, ani živí“ a doživotí označují za nelidský vynález a nepředstavitelnou ukrutnost.

„Vyčerpává nás, že každý den po kouscích umíráme. Rozhodli jsme se umřít pouze jednou a žádáme vás, abyste změnili naše doživotní rozsudky na trest smrti,“ napsalo 310 vězňů v dopise. Itálie zrušila trest smrti po 2. světové válce. Odsouzení na doživotí mohou po odsloužení 26 let trestu požádat o podmínečné propuštění.