Mají si palestinské děti kde hrát…?

22. Červenec, 2014 – 20:41

Co asi vyroste z těchto dětí… Snímek Břetislav Olšer

Jak je to s palestinskými dětmi, co je sionisté vraždí? V Pásmu Gaza se měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamení) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Ve škole pak děti zpívají: “Slyšíte svist kamenů? Je to hlas hněvu. Drobné dlaně nesou kameny, dávající vyzvání útočníkům. Je tam i mučedník Muhammed, všichni ho vidí, otec ho chrání, matka vidí jeho smrt. Jeho krev vyzývá ke svaté válce. Dáme krev i život za Jeruzalém…” Měl jsem možnost vidět palestinské děti s replikami kalašnikovů či opásané naštěstí jen napodobeninami sebevražedných náloží.

Velmi vlastenecké způsoby. Palestinští školáci se totiž přímo učí, jak střílet se samopaly, házet granáty a odpalovat výbušná zařízení. Je to součást programu, jež ministerstvo školství Hamásu vložilo do učebních plánů. Proto úředníci Hamásu přidali lekce ”Futuwwa” do školních učebních plánů už loni v září. Pro 37 tisíc palestinských hochů mezi 15 a 17 lety to znamená, že se musí vyškolit v novou generaci mužů pro boj s Izraelem. Ministr školství Mohamed Syam uvedl, že by se program Futuwa mohl příští rok rozšířit i do dívčích škol. “Neprovádíme ve školách vojenský výcvik, jen šíříme informace,” tvrdí… Ismáíl Haníja, který je předsedou vlády Hamásu v Pásmu Gazy, řekl, že děti budou v této škole připravovány k “osvobození Palestiny”. Futuwa znamená Sufi, což je islámská ctnost, která má některé podobnosti s rytířskými činy. Je přirovnávána k Hitlerjugend…

Děti, které ještě žijí a čekají na svůj “šťastný los” při výběru mezi sebevrahy, ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí. Jeruzalémský mufti má na dětské házeče jasný názor: “Je těžké to vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím…” A dodává: “Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi,” rozplývá se muftí nadšením, z něhož naskakuje husí kůže…“Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je jejich víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka…”Palestinský chlapec na manifestaci k 21. výročí založení hnutí Hamás

A co děti, mají si kde hrát…?

Žádná rezoluce Rady bezpečnosti proti dětským vojákům, resp. mučedníkům, žádná rezoluce proti Palestincům, i když na Izrael dopadlo během posledních tří let přes pět tisíc raket z Pásma Gazy. Marné bylo varování Židů. Pokud by dopadl jeden kassám na Brusel, byla by z toho mela. Ale židovský stát? Žádný problém. Dát mu pořádně do těla. Jo, když si naopak Židé dovolí zkrotit Palestince, co si nedají říct ani po tisícím napomenutí, je z toho v OSN poprask. Izrael je na čele zemí, proti nimž vydala Rada bezpečnosti OSN nejvíc rezolucí. Ze 175 těch, které byly přijaty před rokem 1990, jich bylo 97 zaměřeno proti židovskému státu, ani jedna vůči Palestincům. Vskutku objektivní řešení Spojených národů, jejichž hlavním sponzorem jsou USA. Proto velkou nevoli vyvolala bestiální vražda tří izraelských studentů zejména vůči americkému ministru zahraničí Johnu Kerrymu, který v rámci neuskutečnitelnému míru s Palestinci přinutil Izrael propustit přes sto palestinských vrahů.

Donutil propustit teroristy, kteří mají opravdu krev na rukou; cena propuštění více než sta usvědčených vrahů padá na jeho bedra. Mělo se jednat o „gesto“ k podpoře obnovení „mírových jednání“ Izraele s Palestinskou správou. Má to nějaký smysl? Byli propuštěni vězni, kteří byli odsouzeni k dlouhým trestům za zločiny – zpravidla teroristické vraždy a pokusy o vraždy – které spáchali ještě před uzavřením Dohod z Osla mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny v roce 1993. Původně se uvažovalo o propuštění 82 osob, počet byl následně zvýšen na 104, aby bylo možné zahrnout i Araby, mající izraelské občanství.

Cestou po nábřeží jsem minul středisko vodních sportů, jehož součástí byla i diskotéka Rasija. Byla… Jednoho letního večera roku 2001, kdy se u vchodu tísnily stovky mladých, tance a hudby dychtivých Izraelců, většinou z rodin ruských přistěhovalců, vešel do davu šílený palestinský sebevrah s dynamitem kolem pasu, který vzápětí odpálil. Nechal tak pro satanskou hudbu roztrhat sebe i jednadvacet bavících se chlapců a dívek, sto dalších výbuch těžce zranil. Vedle místa tragédie byl postaven pomník obětem. Když jsem tady byl naposled, k nebi ještě dál ponuře trčela polorozbořená střecha explozí zničeného tanečního sálu. Zastavil jsem se před otřesným dílem zkázy a v písku u svých nohou jsem zahlédl žárem do černa osmahlou minci. Izraelský šekel; asi tam zbyl jako němý svědek krutého pekla. Možná právě touto mincí se jedna z obětí zrovna chystala zaplatit…

Pomník obětem sebevražedného atentátu v diskotéce Rasija na nábřeží Tel Avivu… Snímek Břetislav Olšer

Stál jsem zádumčivě u pomníku obětí a s pietou přemýšlel o pomíjivosti života a také o sobě, jak je vše nejisté, když neznáme den ani hodinu své zkázy. Stejně tak jsem v pietě postál též u přechodu pro chodce na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George v Tel Avivu… Mezi nic netušícími lidmi, spěchajícími před svátkem purim do Dizengoffova nákupního střediska, byl i bojovník džihádu Muhammed Hashim, dvaadvacetiletý Palestinec, který se chystal sebevraždou “vstoupit do nebe”. Zaplatil arabskému řidiči tisíc dolarů za to, že ho ozbrojeného tajně vyvezl z Gazy do Tel Avivu. Ještě před několika hodinami to byl milující otec svých dětí, objímal je a s pravou otcovskou láskou je hladil. Měl slzy v očích, když se s nimi loučil, protože věděl, že už je nikdy neuvidí. Alespoň ne na této zemi, v tomto životě, znesvěceném špinavými Židy.

Starověk a “džoging” na telavivské pláži… Snímek Břetislav Olšer

A najednou je mezi jinými dětmi zbavený všeho citu a ohledů, posedlý myšlenkou zabít kohokoliv ze satanských sionistů, hlavně jejich potomky, kteří by rozmnožili to rouhačské plémě. Zabít všechny, co mu vzali svatou zemi a z jeho rodiny udělali psance. “Bude hodně mrtvých bezbožných Židů,” říkal si a nahmatal pod košilí detonátor trhavin, umístěných na sobě v těžké vestě. Nálož byla vytvořena z obsahu čínských min. Zběžně se podíval na hodinky. Bylo přesně 15,45. Přešel v houfu lidí jednou, podruhé a už chtěl odpálilt svoji svatou nálož. Najednou spatřil, kal přijíždí autobus městské dopravy, z něhož se k přechodu hrnula další spousta pasažérů.

Vyčkal, až se všichni vmáčknout mezi hypnotizující pruhy. Měl konečně pocit, že je na něm nejvíc lidí. Muhammed mačká detonátor a odpaluje nálož. Na pátém pruhu. Zrovna ve chvíli, kdy kolem něho už s nakoupenými sladkostmi a hračkami pro vnoučata přecházely i starší ženy. Najednou se od základů změnil svět v tomto koutku Izraele. Výkřiky hrůzy, rachot automobilů, které do sebe narážejí a explozí trhané na plechové kusy. A znovu pláč a sténání zraněných, volání o pomoc, k nebi se vznášely prosby k Bohu i slova prokletí na adresu zákeřných nositelů smrti. Ve vzduchu byl kouř, odporný pach spálenin, houkají sirény sanitek a policejních vozů…

Vykonal hrůzný čin – výbušnou směs z patnácti kilogramů dynamitu, starých pozemních min a hřebíků na svém těle odpálil v davu nic netušících Izraelců; zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů.

Památník obětem atentátu na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George…Snímek Břetislav Olšer

Splnil tak svůj úkol, aby ho všichni oslavovali jako mučedníka. Měl přislíben posmrtný ráj, v něm řeky medu, vína a mléka, včetně spousty černookých panen připravených k obcování s mučedníky. Jeho milovaný guru Šejch Ahmad Jasín, duchovní otec a vůdce militantní odnože Hamásu, slíbil deset tisíc dolarů, jakmile v televizi oznámí jeho mučednickou smrt. Hashinova desetičlenná rodina v Gaze už na ně netrpělivě čekala…

Pohled na Tel Aviv z Jaffy…. Snímek Břetislav Olšer

Zrovna kolem jela židovská turistka z Ameriky, která byla na návštěvě u mých známých. Ti mi pak vyprávěli, jak se turistka zdržela a všichni měli strach, co se s ní stalo. Pak přišla, oči navrh hlavy a líčila, jak ji zdrželi při natáčení nějakého hororu; kolem samé figuríny mrtvol, na stromech visely krvavé cáry lidských končetin. A samé sanitky a policejní vozy. Prý to vypadalo jako opravdický masakr… Co ti filmaři dnes nedokážou…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *