Žádný vliv člověka, pouze přírodní samoregulace…?

25. Listopad, 2008 – 10:39

Dnešní referendum dánského Gronska je o tom, zda se jeho autonomie rozšíří na hospodářství i zahraniční politiku. Pokud řekne většina obyvatel ANO a jeho vůli posvětí parlamenty v Nuuku a Kodani, nebude stát postupnému přechodu k nezávislosti nic v cestě.

Navíc dostane tento ostrov věnem ukrutně bohatá a nově odkrytá naleziště ropy a zlata, a jakoby „zázrakem“ se na ně přišlo zrovna těsně před lidovým hlasováním…

Chápu, že se lidstvo musí nějak živit, dobrý „džob“ tak mají i klimatologové, proroci globálního oteplování i tvůrcí rozličných klimatických panelů a novodobí hlasatelé zelené pravdy, kteří jsou proti všemu energetickému na svém území, jelikož jim přece stačí jen chronicky známá zástrčka ve zdi.

Všichni politici mluví o tom, jak jim záleží na budoucích generacích, jak nechtějí, aby jejich vnuci a pravnuci byli zadluženi státní dluhy atp.

Skoro nikdo ale v podstatě nedělá nic s tím, aby denně globálně neumíralo hlady na milion dětí, aby skoro tři miliardy chudáků si dohromady ročně vydělávaly tolik, kolik hodí byznys nacelým čtyřem stovkám těch nejbohatších oligarchů.

Jaká bude asi budoucnost planety Země, která se nezvětšuje, zato počet obyvatel a „civilizační neduhy“ se na ní hromadí metaforicky řečeno málem geometrickou řadou?

Z hlediska kosmického běhu času nás bude „brzy“ sedm a více miliard, což představuje enormní zvýšení globální energetického náročnosti, nové potravinové programy, další miliardy hektarů obdělané půdy, zánik dalšího tisíce druhů živočichů…

Zkrátka bude pořádně dusno v tom světovém rejdišti, v němž tisícina bohatých víc a víc bohatne, a zbytek světa hrozvě chudne. Co s tím? Musíme pokorně přijmout přírodní samoregulaci a říkat si: Co načůráme proti větru…?

Příroda není Servít, ani blbec, kam se na ni hrabeme. Lehce nás zamáčkne, jako když my stejně naložíme s jepicemi, co to mají dávno spočítané. Rovnováha muší bejt, řekl by možná Švejk a přidal by historku o tom, jak se na Zižkově a v Karlíně množí zatoulaní psi.

A tak tu máme hrozivá zemětřesení, a když se naučíme stavět odolné mrakodrapy, přijde tsunami, jehož zvládne snad jen dokonalá varovná signalizace.

K vytváření „nutné regulace života“ pak bohatě postačí hladomory, atentáty, holocausty či etnické čistky a samozřejmě šílené války…

Příroda je však nejen krutá, ale také smířlivá a shovívavá. Když nás už málem zažene do kouta a je to na „mašli“, tolik profláknuté globální oteplování vzbudí osudovou naději.

Třeba v Arktidě nebo Gronsku. Ledovce svírající největší ostrov světa kvůli stoupající teplotě rekordně mizí, takže půda, po staletí pokrytá ledovcem, začíná vydávat úžasné bohatství.

Rozloha Gronska je 2, 2 miliónu čtverečních kilometrů, z níž jen 15 procent nepokrývá věčný led a sníh. Sedmapadesát tisíc obyvatel zastupují v jednokomorovém kodaňském parlamentu od roku 1953 dva poslanci, oficiálním zástupcem Dánského království v Grónsku je vysoký komisař jmenovaný královnou

Způsob, jak se dostat k co nejširší autonomii a později k nezávislosti na Dánsku, pod které spadá od roku 1721, vede také přes nevyužité zásoby surovin. V nejbližších letech těžařské společnosti otevřou sedm dolů na zlato, diamanty, uhlí a olivíny.

Největší poklad zatím čeká na dně moře, v kilometrové hloubce. Geologické a seizmologické průzkumy odhalily mimořádné zásoby ropy.

Experti je odhadují na 110 miliard tun. Jenom dvě ložiska se dvěma miliardami tun severně od Nuuku mají skrývat víc ropy, než kolik se jí vytěžilo od roku 1960 v celém Severním moři.

Těžit by se dalo už do pěti let. Každý obyvatel ostrova by mohl být desetkrát bohatší na ropu než Kuvajťan. Pokud budou ledovce dále tát dosavadním tempem, poklese světová cena produkce jednoho barelu ropy pod dvacet dolarů…

A také příroda snad zařídí, aby zmizela bída také z Kuby a Palestiny, když v Mexickém zálivu byly objeveny velké zásoby ropy v kubánských výsostných vodách a ve Středozemním moři u břehů Pásma Gazy zase zemní plyn za miliardy dolarů…

Dnešní referendum Gronska o tom, zda se autonomie rozšíří na hospodářství i zahraniční politiku, může též rozhodnout o tom, zda se země stane novými arabskými emiráty…

No, není ta příroda boží…?

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *