Proč mít Židy rád…?

24. Listopad, 2008 – 23:56

Ve světe plném antisemitů není snadné upřímně odpovědět na výše uvedenou otázku. Proč tedy mít Židy rád? Začnu tím nejbanálnějším, strachem ze smrti, a proto mě nejvíc fascinuje, že se v Izraeli dožívají tak vysokého věku. 

Ženy 82 roků, muži 78. Momentálně je zde na 1015 obyvatel židovského původu ve věku nad 100 let, dva se dokonce dožívají, pokud mezi tím nezemřeli, 119 roků.

Jak je to možné, když přežili hrůzy hrůz jménem vyhlazovací koncentrační tábory, a dnes aby zase byli neustále ve střehu, jestli se nestanou obětmi sebevražedných atentátů či raketových útoků Hizballáhu nebo Hamásu…?

Můžete si být jisti, že tento jejich věk odpovídá skutečnosti; základní pravidlo, podle něhož se určuje pravost židovství, spočívá v tom, že jediný pravý Žid je pouze ten, který se narodil židovské matce. Otec se nepočítá, ten prý není nikdy jistý. A pak je tu ještě báječně idylická pohádka; židovský rok 5768 je dán Starým zákonem, podle něhož byli Adam s Evou stvořeni v roce 3761 před občanským letopočtem.

A pokud je řeč o unikátních výtvorech, má židovský stát opět ve světě primát. Izraelští vědci vytvořili nejmenší Bibli světa. Židovská Bible (Starý zákon), vyrytá laserem na pozlacený silikonový povrch, ukazuje důmyslnost nanotechnologií. Rovných 308.428 slov, z přibližně 1.200.000 písmen, včetně samohlásek, se vměstnalo na plochu menší než půl milimetru čtverečního, takže tato nepatrná Tóra se vejde do první tečky prvního písmena tradičního svitku Tóry.

Židy mám prostě rád, jelikož mají bezkonkurenční smysl pro humor a s gustem si dělají legraci sami ze sebe. Tady je pár důkazů:

Angličan má milenku a manželku a miluje manželku. Francouz má milenku a manželku a miluje milenku. Američan má milenku a manželku a miluje svého souseda. Ital má milenku a manželku a miluje pizzu. Žid má milenku a manželku a miluje svoji matku..

Potkají se dva židé a jeden říká tomu druhému: Prosím tě, nemohl bys mi půjčit tisíc šekelů? Nemám u sebe ani šekel! říká dotázaný. A co doma? Doma? Děkuji, všichni zdrávi!

Chucpe je Židy charakterizován takto:

„Mladík je souzen pro vraždu svých rodičů a žádá soud o shovívavost, protože je sirotek…“

A co se stane, když spadne do kafe moucha…? Angličan – odhodí šálek a odejde. Američan – vyndá mouchu a kafe vypije. Číňan – sní mouchu a kafe vyhodí. Japonec – vypije kafe s mouchou, protože moucha je zdarma. Izraelec – prodá kafe Američanovi, mouchu Číňanovi a koupí si novou kávu. Palestinec – obviní Izraelce z násilného činu hození mouchy do kávy, požádá OSN o pomoc, vezme si půjčku od Evropské unie na koupi nové kávy, peníze však použije k nákupu výbušnin, dá si je na tělo a vyhodí se do vzduchu v kavárně, ve které se Angličan, Američan, Číňan a Japonec snaží vysvětlit Izraelci, že je příliš agresivní …

Společně šli pouští křesťan, muslim a žid, najednou před sebou na zemi spatřili hromadu zlaťáků. Zaradovali a děkovali Bohu za ten dar. Pak se rozhodli, že také Nejvyššímu jsoucnu se náleží část jejich pokladu, nakreslili v písku kruh a křesťan řekl:

,,Vyhodíme peníze do vzduchu; ty, které dopadnou dovnitř kruhu, dáme Bohu, zbytek si rozdělíme“.

Muslim nesouhlasil: ,,Ty, které dopadnou mimo kruh dáme Alláhovi a ty uvnitř kruhu si necháme!“

Žid je přerušil a prohlásil: ,,Vyhodíme peníze do vzduchu, Bůh si z nich vezme, co uzná za vhodné a ty, jež spadnou na zem, si pak rozdělíme!“

Na procházku po Golanských výšinách se spolu vydali Jásir Arafat a Ariel Šaron. Vtom uviděli, jak přes cestu valí svoji kuličku humusu hovnivál.

,,Poslyš, Jásire, když toho brouka sníš, dám ti deset šekelů!“ řekl Ariel Šaron.

Arafat bez zaváhání skarabea snědl a Šaron mu dal domluvenou částku. Šli dál a znovu spatřili hovnivála.

,,Hele, Arieli, když toho brouka sníš, dám ti deset šekelů!“ řekl tentokrát Jásir Arafat.

Šaron nezaváhal, snědl hovnivála a vzal si od Arafata zpátky svých deset šekelů. Pak se zamyslel, zakroutil hlavou a řekl: ,,Poslyš, Jásire, proč jsme vůbec ty brouky jedli…?“

Dohaduje se Sára se svým manželem: ,,Musíš mi slíbit, Moše, že až jednou umřu, udobříš se s mojí matkou a půjdete spolu za mojí rakví…! ,,Co bych pro tebe neudělal, drahá Sáro, ale uvědomuješ si, že mi tím zkazíš celý den…?“

Když se dali židé na útěk z egyptského otroctví, jejich původní vyvolenou zemí byla Kanada. Mojžíš ale koktal, a když se cestou vyptával beduínů, kde je Ka-a-na…ka-a-na…ka-a-na…, všichni kolemjdoucí ho poslali i s celým exodem místo do Kanady do Kaananu…

Dva palestinští sebevrahové, opásaní dynamitem, jedou ulicemi Tel Avivu a jeden říká tomu druhému: „Před americkou ambasádou mě vyhoď…!“

Přijde mladá dívka k rabínovi a říká: „Rebe, já když se ráno podívám do zrcadla, tak si pokaždé říkám: Jsem krásná, jsem úžasná, jsem žádoucí. Řekněte, Rebe, je to hřích?“ A rabín odpovíd: „Ne, uklidni se, dcero, to není hřích. To je omyl.“

Novinářka zpovídá rabína u Zdi nářků:
„Rebe, jak často se sem chodíte modlit?“
Rabín: „Dvakrát denně.“
Novinářka: „A za co se modlíte?“
Rabín: „Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi.“
Novinářka: „To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?“
Rabín: „Padesát let.“
Novinářka: „Padesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?“
Rabín: „Mám pocit, jako bych mluvil do zdi.“

Sára umírá a loučí se s manželem.
„Já vím, že až tu nebudu, že se znovu oženíš a přeji ti to. Jen mi prosím slib, že tvoje nová žena nebude nosit moje šaty, to bych nerada.“
Muž mávne rukou.
„Prosím tě, Sára, ta má přeci úplně jinou figuru.“

Proč Bůh nechal Izraelce při Exodu 40 let bloudit po poušti?
Protože jen těžko hledal místo, kde není ropa…

Tři muži diskutují o svých milostných zkušenostech s manželkami.
Ital říká: „Potřu svoji manželku olivovým olejem, načež se odehrává amore perfetto. Manželka křičí 5 minut.“
Francouz oponuje: „To já namažu svoji chérie mandlovým máslem a pak se koná vášnivé milování – žena hlasitě vzdychá asi půl hodiny.“
Moše Goldstern povídá: „Namastím manželku husím sádlem, milujeme se a ona ječí šest hodin.“
Ostatní se na něj pochybovačně podívají a unisono vyjeknou: „Šest hodin – jak to?“
Moše pokrčí rameny: „Protože si hned potom otřu ruce do závěsů…“

Na Sinajském poloostrově se za Šestidenní války po velké bitvě ztratili dva izraelští vojáci. Když už třetí den marně hledali svoji jednotku a unavení a žízniví si sedli do písku pouště, která byla všude kolem, pronesl jeden z nich zamyšleně:
„Mít tak teď kanystr vody…“
„Jó, to by byl kšeft,“ s uznáním řekl druhý.

Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples. S tolerancí to na jihu nikdy nebylo nejlepší a tak i ředitelka má speciální požadavky: „V mé škole studují slušná křesťanská děvčata proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete nebudou žádní židi.“
„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi…“
Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.
„Panebože, to musí být nějaký omyl!“ málem omdlí ředitelka.
Řidič odpoví: „Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.“
„Jste si jistý, že zrovna tihle???“
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.“

V newyorském metru sedí černoch a čte noviny. Přisedne si vedle něho Žid, nakoukne mu přes rameno a vidí, že ty noviny jsou v hebrejštině.
Zakroutí hlavou: „Pane, to Vám nestačí, že jste černoch?“

Na slavnostní večeři vyprávěl antisemita o své cestě po Africe: „Bylo to něco nádherného. Představte si, že jsem za celou tu dobu nepotkal ani jedno prase a ani jednoho Žida.“
U stolu to lehce zašumělo. Pak se ozval hlas židovského hosta: „To je ale škoda. To jsme my dva mohli lehce napravit.“
„Ale? A jak?“
„Mohli jsme tam jet spolu.“

Přijde Kohn domů celej ustaranej a není s nim řeč. Sára se ho ptá, co se děje.
„Ále, dlužím Roubíčkovi 10.000,-, zítra mu je mám dát a já je nemám… Nemůžu z toho spát!“
„A to tě trápí?“ Sára na to, přejde k oknu, otevře ho a zařve naproti do baráku:
„Roubíček, starej jim prej dluží 10 000!?“
„Souhlasí“, ozve se od naproti.
„A prej jim je má zítra dát!“
„Taky souhlasí.“
„Tak von jim je nedá, protože nemá!“. Načež Sára zavře okno.
„Tak, a teď můžeš v klidu spát, teď nemůže spát Roubíček!“

Mírové řešení blízkovýchodní situace: Izrael se rozdělí s Jordánskem o Západní zeď – známou jako Zeď nářků. Židé si nechají zeď a Jordánci nářky…

Kohn se vydal na aliji do Izraele. Na letišti v Moskvě ukázali celníci na velkou bustu, kterou vezl sebou. „Co je to?“ ptali se Kohna.

„To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to. Jde přece o vůdce světového proletriátu a geniálního politika V. I. Lenina…“

Celníci pokývali zúčastněně hlavami a Kohna i se sochou pustili dál. Na letišti v Tel Avivu zastavili Kohna izraelští celníci. „Co je to?“ spustili zhurta a ukázali na bustu.

„To je špatná otázka; měli byste se ptát, kdo je to? Jde přece o největšího zločince, který způsobil smrt mnoha milionů Rusů, V. I. Lenina. Bude mi sloužit jako věčné memento…“

Celnící pokývli vážně hlavami a Kohna vpustili do židovského státu. Když přišel ke své rodině, vnuk se ho zeptal: „Kdo je to, dědo?“

„To je špatná otázka, vnuku! Měl by ses ptát: Co je to?“

„Tak, dědo, co je to?

,,Správná otázka. Odpověď zní: To je dvacet kilo čistého zlata…“

Židy mám zkrátka rád, i když jsem křtěný valašský katolík. Nejen proto, že při své patetičnosti budu tvrdit, že objevili pro lidstvo Boha, přinesli nám Desatero a napsali Starý zákon a že nejslavnějším člověkem planety se stal židovský rabín jménem Ježíš Kristus. Židé mě fascinují i tím, že jsou to srandisti a že přesto, že je jich na světě jen něco málo přes 15 miliónů, získali už 170 Nobelových cen, zatímco třeba muslimové se skoro 1,4 miliardami muhammadánů jich mají jen sedm…

Čím to je? Každý vzdělaný člověk vám řekne – školstvím. A to patří v Izraeli s největším množstvím vysokoškoláků na sto tisíc obyvatel k nejlepším. V novém izraelském školním roce 2007-2008 zasedlo do lavic celkem 17. 499 vzdělávacích institucí – počínaje mateřskými školkami, přes základní až po střední školy – 1.804.761 žáků.

Rozpočet ministerstva školství je v současnosti 28 miliard šekelů, tedy přibližně 136 miliard českých korun. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu bude izraelské ministerstvo nuceno, bohužel, vybudovat protiraketové opevnění pro 18 škol ve městě Sderot, tragicky známému ostřelováním palestinskými raketami kasam.

Židé jsou mi sympatičtí svojí vytříbenou moudrostí. Mešuge vždy neznamená ,být padlý na hlavu´, ale také je označením pro někoho s invencí a nebojácnými nápady. Izraelská společnost TeraPro nyní instaluje moderní protivýbuchové zařízení na novém letišti v afghánské hlavním městě Kábulu. Stane se tak po loňském vítězství v tendru americké armády, která nezbytně potřebuje zajistit ochranu letiště před raketami a útoky bombami, uloženými v automobilech.

Společnost má dodat i celé výbuchům odolné zdi, které budou letiště ohrazovat. TeraPro získala rovněž zakázku v hodnotě jednoho milionu dolarů na dodávku výbuchu odolných stěn pro americkou armádu v Iráku. Stěny jsou specifické tím, že v důsledku technologie „Maya Durisol“ se po zásahu raketou či jinou explozí sice zdeformují, ale nezhroutí.

Židy mám rád i z pragmatických důvodů. Izraelská centrální banka totiž uvedla, že izraelský hrubý domácí produkt (HDP) dosáhl v roce 2006 částky 27.688 dolarů (přibližně 567 tisíc korun) na jednoho občana a v žebříčku zemí OECD+Izrael se tak Izrael umístil na 21. místě.

Bank of Israel dodává, že Světový ekonomický výhled (World Economic Outlook) odhaduje izraelský HDP na obyvatele Izraele po přepočtení na kupní silu pro rok 2008 na 31.767 dolarů (přibližně 650 tisíc korun), což by posunulo Izrael na 18. místo v žebříčku zemí OECD+Izrael. Srovnání HDP v přepočtu na kupní sílu osoby ukazuje, že Francie má 31.872 dolarů a Německo 32.178 dolarů.

Reklama:
  1. 17 reakce na “Proč mít Židy rád…?”

  2. že by to měli z Mrtvého moře?

    od filip v Pro 13, 2010

  3. no byl jsem tam,pracovitost oproti arabům se jim upřít nedá.

    od filip v Pro 13, 2010

  4. To je asi jako když Židé mají 171 Nobelovku, zatímco Arabové jen sedm…

    od olser v Pro 13, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *