Předseda hnutí ANO a ministr financí ČR Andrej Babiš

Foto: ČTK

Ocitnout se v evidenci StB znamenalo problém i pro lidi prokazatelně bezúhonné a požívající všeobecné vážnosti, například kardinál František Tomášek, lustracemi by neprošel dokonce ani in memoriam státem vyznamenaný František Kriegel, který jako jediný statečně nepodepsal ponižující moskevské protokoly v srpnu 1968. Andrej Babiš vědomou spolupráci s StB na úrovni agenta popírá a na slovenský Ústav paměti národa podal žalobu, kterou nyní, byť zatím nepravomocně, vyhrál. Hájí se: “StB jsem předal analýzu, proč by nebylo vhodné dovážet syrské fosfáty. Popsal jsem špatnou kvalitu této suroviny a zdůvodnil negativní dopady na životní prostředí při případném dovozu do Československa, a to kvůli velké prašnosti…“ Babišův otec Štefan Babiš byl po příchodu do Strojexportu vyslán do Etiopie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže; zde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. https://www.youtube.com/watch?v=KkcjRG_mPt4

Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu… V roce 1980 vstoupil Babiš do KSČ a v roce 1993 vytvořil firmu Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho kapitálu švýcarským investorem. Vývoj Agrofertu je spojen též s americkou bankou Citibank, která podniku poskytla úvěr ve výši 4 milionů dolarů. Babiš nedávno prohlásil, že jeho hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 procent základního jmění Agrofertu. V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou ANO – Akce nespokojených občanů. Z Afrofertu pak sám sobě dal výpověď, aby nestrašil údajným střetem zájmů.

A před soudem v Bratislavě se děly věci; jeden z bývalých příslušníků komunistické tajné policie Július Šuman popřel, že by v 80. letech získal nynějšího českého ministra financí Andreje Babiše ke spolupráci se Státní bezpečností (StB) jako agenta. Další svědek a bývalý příslušník StB František Hákač, který měl být Babišovým styčným důstojníkem, si prý nic nepamatuje, protože má kvůli mozkové příhodě výpadky paměti. Je více než schizofrenní, když na jedné straně mnozí tvrdí, že agenti Státní bezpečnosti jsou bezcharakterní lumpové, přičemž jsou ochotní věřit, že své zprávy o svých kořistech nefalšovali a nesepisovali je v hospodách kvůli čárce pro své nadřízené.

Jako další svědek byl též bývalý důstojník StB Andrej Kuľha.“Po analýze skutečností jsem vyhodnotil, že nejde o vědomou spolupráci (Babiše s StB) a spis jsem odložil do archivu,” prohlásil Kuľha. K Babišovu svazku se u StB dostal v roce 1987, tedy pět let poté, co se nynější miliardář slovenského původu údajně stal spolupracovníkem StB. Kuľha u soudu také potvrdil, že Babišův svazek byl veden chaoticky a že v něm chyběly dokumenty. Zpochybnil rovněž okolnosti, za jakých byl Babiš údajně ke spolupráci s StB získán. “Verbování se má uskutečnit v konspiračním bytě, v Babišově případě to byla údajně vinárna,” řekl Kuľha, jenž zpochybnil své předchůdce, kteří si vymysleli gogolovské mrtvé duše, včetně agenta Bureše, jen aby měli aktivitu, čárku a prémie. Prý jedině my, slavní disidenti, máme právo trestat dle lustračního zákona.

Skutečným disidentem byl ovšem jen Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací “Analýza událostí 17. listopadu 1989”. Byl pro vymyšlenou špionáž komunisty napřed odsouzen na 23 roků, prošel osmi vězením a uranovými doly, propuštěný na amnestii. Podruhé dostal za velezradu 11 roků v třetí nápravné skupině. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzy zemře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. Ve vězení tak strávil celkem 19 let… Úryvek z jeho textu: „Chartu 77 řídilo asi osm desítek osob, jejichž jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými, finančními a podobnými zájmovými svazky. Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových – Uhlových – Müllerových – Tesařových, Paloušových, Rumlových, Pelikánových, Šternových – Kantůrkových, Kocábových… atd. Všechny tyto rodiny jsou exkomunisté nebo jejich potomci či svobodní zednáři a jejich potomci. Dnes je na 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu…“

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, jenž nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.

Super moudrý historik se nechal slyšet, že o nějakém vymazání ze seznamu nemůže být ani řeč; kdo je v něm uveden, tvoří archiválii a s tím se nedá hnout. Fakt nedá? A co ti, jež byli ze seznamů vyjmutí tzv. skartací? Ti jsou čistí, přičemž ale mají na svých rukách nejvíc krve. A většina těch, kteří se obrátili k soudu, svůj spor s Ministerstvem vnitra, ale hlavně s Janem Rumlem, který v této souvislosti potrestá raději 9 nevinných, než aby mu jeden viník utekl, své soudní spory proti MV vyhrála. Na druhé straně upřímně řečeno, je jim to houby platné. Mají cejch lustrátů. Je to strašný cejch. To je možná horší, než byl kastrát. Kastrát aspoň mohl zpívat na kůru, lustrát je dodnes honěn po novinách.

Lustrační zákon je hanebný zákon, je to ostuda našeho právního řádu. Máme se zač stydět; tento zákon zašpinil náš právní řád. Při nástupu do redakce Moravskoslezského dne jsem byl přinucen ke stejnému ponížení, musel jsem o lustraci požádat. Přišla mi s podpisem ministra Langoše. Negativní. Pokud by byla pozitivní, dnes bych tato slova nepsal. V roce 1992 z lustračního zákona federální Ústavní soud vypustil kategorii “důvěrníků” a “kandidátů tajné spolupráce” – tedy lidí, kteří o svém vytipování vůbec nemuseli vědět. (Tyto spisy zkoumala lustrační komise, vedená Jaroslavem Baštou; jen u 13 z 300 případů usoudila, že šlo o vědomou kolaboraci.) V roce 2001 český Ústavní soud schválil i prodloužení platnosti lustrací. Stát podle něj smí vyžadovat od lidí ve veřejné službě věrohodnou věrnost principům demokracie – byť soud dodal, že je “přesvědčen o dočasnosti lustračního zákonodárství” a jeho klesajícím významu v čase. Vztahuje se totiž jen na lidi narozené před 1. prosincem 1971.

“Korektně a slušně udělaná lustrace by mohla trochu vyčistit vzduch – ale asi nic víc,” uzavíral před více než dvaceti lety v Lidových novinách svou úvahu o lustracích Jan Sokol. “Stejně se budeme muset smířit s tím, že svobodná společnost roste pomalu a chemickým postřikem nevznikne.” V roce 2011 vnitro vydalo 4183 osvědčení, z nichž 71 (necelá dvě procenta) bylo pozitivních. O rok později jich bylo skoro dva tisíce, z toho 36 pozitivních. Lustrační zákon: Ano – ne? Upřímně; je mi ukradené StB, stejně jako osnovatelé pučů CIA – zahraničí, či vyšetřovatelé FBI – domácí, nebo KGB. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. StB je něco jako realizace Vlasteneckého zákona v USA. (Podniky, které budou udávat své zákazníky policii, navzdory tomu, že s nimi budou mít dohodu o důvěrnosti informací, dostanou imunitu před soudním stíháním…) Pokud bych tyto “bezpečnostní” organizace dal na váhy, bylo by zcela jasné, která z nich nadělala víc škody než užitku.

Není to náhodou tak, že ne StB, ale CIA je zodpovědná za miliony zákeřně zabitých ve vylhaných válkách ve jménu svobody a demokracie; Vietnam, Korea, Irák, Afghánistán, Libye, Egypt, Sýrie… Svět je rozdělen; na ty zlé a na ty, co lidi obšťastňují. Ti zlí to dělají zákeřně a za prachy, ti dobří obšťastňovači altruisticky zadarmo a z lásky. Utopie. Svět je mišmaš, páchané zlo se misí s dobrem, nikdo prostě nepozná, kde který proud zájmově teče, kam se pragmaticky otáčí, neznáme dne ani hodiny, lumpa ani dobráka, válka stíhá válku, pokoutné zájmy jsou střeženy za nářku etnických čistek a tisíce mrtvých leží bezmocně tvářemi k bezcitnému nebi. A Niccoló Machiavelli ví, jak chytře klamat lidské mozky.. Stb a CIA

Proč nemají v USA lustrační zákon pro agenty, příslušníky a spolupracovníky CIA? Troufalý dotaz? Že by StB spáchala víc zločinů? Jasně, kapitalismus je lepší než komunismus, zločinecký zlořád, ale proč se, sakra, všichni kapitalisté plazí před komunistickou Čínou? A zavírají dveře před Dalajlámou, nevpustí ho do OSN, vymění ho za lososy, odmítají uznat Tibet a plní zkrátka do puntíku, co si Říše středu vymyslí. „Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt…“ Kdože vyslovil takový nesmysl? Sám velký Dalajláma. Svět je prostě jeden velký bordel a v něm také agenti. Kdo je agentem StB, je zločinec, kdo „kope“ za CIA, ten je hrdina.

Jako třeba “promopro” exministr obrany ČR Alexandr Vondra, bývalý velvyslanec Česka v USA, držitel medaile od ” National Endowment for Democracy” (NED)…? A co že je tato “National Endowment for Democracy”, neboli Národní nadace pro demokracii? Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti uvádí: „Mnoho z toho, co my dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA…” Vše sleduji a divím se sám sobě; já, který nebyl nikdy v žádné politické straně, já, jehož otce vyhodili komunisté ze školství, jelikož byl praktikující katolík, najednou musí přiznat, že Dalajláma má pravdu, že kapitalismus je pouze honba za ziskem a že komunismus přinesl Číně neslýchaný blahobyt….

Kolik to asi stálo Sobotku potu a krve, než zradil Jidášsky Babiše a nechal ho s trnovou korunou potácet se po soudní křížové cestě plné pohany podrazáka až na Golgotu, kde však neskončil na kříži, ale s vítězstvím. Kdysi se Sobotka strachoval, že Babiš bude premiérem místo něho, škoda, že ne. Pak ho Bohouš jako potřebného člena do vládní trojkoalice chválil, kde se dalo, jen aby se sám stal předsedou vlády.

Inu, již jako děcko měl ten rovnátkový sen: „I have a dream“, že jednoho dne český národ povstane a dá jeho socialistům ve volbách počet hlasů, co bude začínat nejmíň trojkou. Začal jen dvojkou a byla ostuda, premiérská zahrádka málem v prd.li; naštěstí se dnes hřeje na slunci Babišova vítězství, jako by se na něm sám podílel. Kdysi zradil současného prezidenta Miloše Zemana, nyní Babiše, kdo bude tím dalším do mariáše socialistů…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os