Promiň, příteli Zilku, odvolávám, co jsem odvolal…

24. Listopad, 2008 – 12:50

V politice, zvláště v jejích nejvyšších patrech, v globálním světě konformismu a hyperkrize, už to tak chodí. Jeden může „hasit“ svoji ostudu, kterou sám zapálil, jiný neváhá a stylem, který je mu přirozený, řekne na obranu svého státu, co na srdci, to na jazyku.

Václav Havel a Václav Klaus. Exprezident naší země, který se raději vzdal na čas svého Pražského hradu, jen aby nebyl spojován jako „prezident bořitel“ s rozdělením Československa, a součásná hlava státu, která si nechá nadávat, jen aby uchránila jí svěřenou zemi před protivenstvími okolního světa.

Bývalý československý a český prezident Václav Havel se při smutečním obřadu ve Vídni nepřímo omluvil bývalému dlouholetému starostovi Vídně Helmutu Zilkovi, který zemřel 24. října ve věku 81 let.

Věk Havla omlouvá, že aniž by měl k tomu mandát, veřejně se submisivně kál jménem všech Čechů za něco, s čím měl nejvíc společného právě on sám. Že zradil svého přítele, když mu v roce 1998 jako tehdejší český prezident odmítl udělit státní vyznamenání.

Za vše mohl jím podporovaný a Listině základních lidských práv a svobod odporující lustrační zákon, na jehož základě vzniklo též nepodložené podezření, že v 60. letech údajně spolupracoval s StB, tehdejší československou tajnou policií.

„Možná jsme mu i někdy z neznalosti ublížili. Rád bych se za Čechy omluvil,“ řekl Havel v krátkém proslovu ve Slavnostním sále vídeňské radnice, aniž konkrétně zmínil, že podezření vůči Zilkovi se nikdy plně neprokázalo.

Aniž by se začervenal, ukázal na Zilka jako za „člověka, kterého si troufá označit za svého přítele“.

„Ještě důležitější je ale to, že byl přítelem Československa a České republiky,“ uvedl Havel a před tisícovkou smutečních hostů musel také dodat, že Zilk byl čestným občanem Prahy a předsedou Rakousko-československé spolenčosti.

Parádní ukázka licoměrnosti a pokrytectví člověka, který vždycky pateticky hlásal, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

A zatímco Václav Havel docela slušně znemožňoval sebe i Česko, jeho nástupce prezident Václav Klaus telefonoval svému rakouskému protějšku Heinzi Fischerovi kvůli dokumentu o fiktivní havárii české jaderné elektrárny Dukovany, který odvysílala rakouská veřejnoprávní televize.

Klaus označil celou záležitost za velmi nešťastnou. Podobné věci nepřispívají k budování důvěry obou zemí, řekl v telefonním hovoru. Tím dal najevo, že je nemorální tímto způsobem mást a strašit rakouskou veřejnost.

Devadesátiminutový snímek „První den“ odvysílala rakouská veřejnoprávní televize ORF ve čtvrtek 6. listopadu 2008 večer jako součást čtyřhodinového bloku pořadů ke 30. výročí referenda o jaderné energetice, jehož výsledkem je dodnes vyhraněně protijaderný postoj Rakouska.

„Tvůrci“ v čele s režisérem hororů Andreasem Prochaskou, pořad avizovali jako fikci o havárii nedaleko rakouských hranic, nakonec ale ve filmu zaznělo, že jde o havárii v Dukovanech. V zemi, která není schopná své sousedy správně a včas informovat.

Inu, asi ani v Rakousku neznají Havlovo pokrytecké motto o tom, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Vzpomínám si na Havlovu „Žebráckou operu“, která šla po staletí „z ruky do ruky“. Napřed ji napsal John Gay, od něho jim okopíroval Bertold Brecht a po něm Vašek Havlů…

Ten se nežinýroval užít i jiný text, než tvoří jeho propagační heslo, a mimo jiné napsal…nejlepší zpráva je falešná, největší láska je děvka. Nejpoctivější člověk bude popraven a moderní společnost je neúprosná – sex, lži a prachy…

Promiň, příteli, že jsem pozdě odvolal, co jsem před deseti lety odvolal…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *