Bylo to devět měsíců před definitivním koncem 2. světové války v Evropě, v době, kdy sovětská armáda již měla plán dobytí Berlína a místo do Normandie se chystali šéfové mocností do Jalty, aby si zavčasu rozdělili svět. A studená válka v něm zásluhou USA trvá dál; Obama se v Normandii musí stydět za svoji podporu těm, jejichž porážku nyní slaví – Banderovcům strany Svoboda a neonacistům Pravého sektoru z kyjevského Majdanu. Letošní Normandie, přehlídka pokrytců a politických exhibicionistů, co mají přesně určené místa, aby v rámci velké galashow nestáli vedle někoho, s nímž zrovna vedou válku. Mír a sranda musí být, i kdyby Husajna věšeli…http://olser.cz/wp-content/uploads/kyjev-img_20140406-2-e28093-kopie-e28093-kopie3.jpg

Generál Žukov jel tudy kdysi na bílém koni…

Rád bych sepsal jen malou glosu na téma; proč se nescházejí hlavy států ve výročí 31. ledna 1943, když druhý den po berlínských oslavách desátého výročí nástupu Adolfa Hitlera k moci, kapitulovaly ve Stalingradu jednotky 6. německé armády polního maršála Friedricha Pauluse. Sovětským vítězstvím tak skončily dlouhé týdny úporných a krvavých bojů o město na Volze. Bitva u Stalingradu znamenala zlom v německé strategické koncepci na východní frontě a v celé válce vůbec. Jádrem německých sil byla 6. armáda generála Friedricha Pauluse a část 4. tankové armády generála Hotha. Na ruské straně šlo hlavně o 62. armádu generála Vasilije Čujkova, která byla určena k přímé obraně Stalingradu. Její jednotky byly doplňovány z civilního obyvatelstva.

Mrtví vojáci v Normandii? Ne, ve Stalingradu…

A tak se také Stalingrad stal v polovině roku 1942 dějištěm nejdůležitější bitvy nejen Velké vlastenecké války. Město tehdy mělo asi 450 000 obyvatel a patřilo k nejdůležitějším průmyslovým oblastem země, na jeho území pracovalo 126 průmyslových závodů. Stalingradská bitva, která probíhala na celkové ploše 100 000 km2 a trvala 200 dnů a nocí, neměla ve světových moderních dějinách vojenství obdobu. Na počátku protiútoku sovětských vojsk se této bitvy na obou stranách zúčastnilo přes dva milióny vojáků, asi 26 000 děl a minometů, přibližně 2 100 tanků a samohybných děl a téměř 2 600 bojových letadel.

Hitler ještě 30. ledna povyšuje Pauluse do hodnosti polního maršála, neboť prakticky očekává, že ten raději spáchá sebevraždu, než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Spletl se kardinálně. Lidské a materiální ztráty byly ve stalingradské bitvě nesmírné, a to na obou válčících stranách. U okupačních německých vojsk (včetně jejich spojenců – Italové, Rumuni, Chorvati, Maďaři) historici uvádí ztráty přes 841 tisíc vojáků (včetně zajatých či nezvěstných) a u obranných vojsk Rudé armády a civilních obyvatel Stalingradu pak téměř 1,3 miliónů (na 480 tisíc padlých a pohřešovaných, přes 650 tisíc zraněných a kolem 40 tisíc mrtvých obyvatel stalingradské oblasti). Dnes připomíná nejstrašnější bítvu historie Mamajevská mohyla – Socha Matka vlast o celkové výšce 85 metrů, i s 33 metrů dlouhým mečem.

Někomu ze světových státníků by možná spíš lépe vyhovoval pro setkání čas dovolených, aby spojili příjemné s užitečným a dali si sraz na výročí léta 1943, kdy se střetlo přes dva miliony mužů, 35 tisíc děl a minometů, téměř pět tisíc letadel a sedm tisíc tanků v největší tankové bitvě v historii. Zřejmě nebude nikdy překonána počtem nasazené techniky. Po bitvě u Kurska zůstalo na bojišti přes sto tisíc padlých a tisíce kusů zničené techniky. Nebyla by bitva u Kurska také stejně vhodným místem k oslavám jako Normandie?

Leningrad? Jestliže před začátkem blokády žilo v tomto městě, dnešním Petrohradě, 3,2 milionu lidí, v lednu 1944 jich zůstalo jen asi půl milionu. Zahynulo přes 600.000 obyvatel města. Absolutní většina z nich zemřela hlady či následkem jiných útrap. Další tisíce lidí zahynuly během evakuace. Známý americký novinář a specialista na Sovětský svaz Harrison Salisbury ve své knize o blokádě dokonce uvedl 1,5 milionu obětí včetně vojáků. Jen hrstku lidí v poměru k počtu obyvatel se podařilo evakuovat.

Město bylo během blokády odříznuto od téměř veškerého zásobování. Ve městě navíc nefungovala doprava, nešel proud, fabriky nepracovaly a obchody byly zavřené nebo vypleněné. Příděly základních potravin byly postupně redukovány, zpočátku byl denní příděl 125 gramů chleba pro obyčejné občany, pro dělníky a vojáky o něco více. Postupně se však denní dávka zredukovala asi na 50 gramů, což jsou podle odhadů dva krajíce chleba. Částečnou naději pro Leningrad představovalo zamrzlé Ladožské jezero a řeka Něva. Tak vznikla například známá „cesta života“, kterou bylo město alespoň částečně zásobováno. Blokádu prolomila po několikadenní operaci 27. ledna 1944 vojska Leningradského a Volchovského frontu. Trvala 872 dní.http://olser.cz/wp-content/uploads/ruskoa18.jpg

Veteráni Velké vlastenecké války hledají své dávné druhy v boji… Snímek Břetislav Olšer

Bylo by možné připomenout i bitvu o Moskvu a další, bojovalo se ne o města, kilometry čtvereční, ale doslova o každou ulici ve stovkách měst. A bojovalo se i v roce 1945 v Československu. Vedle šílených pěti stovek padlých vojáků našich osvoboditelů – US Amy, padlo na území Československé republiky zanedbatelných 150 tisíc sovětských saldatů. Přitom Ameriané chtěli za Čechy umírat dál, ale diltátor Stalin to zkázal. Museli čekat u Plzně, aby Rudá armáda mohl dál množit své ztráty na životech při osvobozování Prahy. Tak byl prostě rozdělen svět a na oběť 27 milionů ruských občanů ve 2. sv. válce bylo zapomenuto…

Inu, bylo mně pietně v Moskvě, Leningradu, Stalingradu či v Kursku, stejně jako na pláži Omaha, kde se odehrála invaze Overlord, resp. tři tisíce mrtvých Američanů byly srovnávány s půl milionem zabitých Rusů u Stalingradu; třeba si do dalších jubileí Normandie zjistí Obama, co je to Stalingrad, co je to Kursk, a kde tato města vůbec leží…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os