Americká ambasáda informovala ústředí o dramatu v pekingských ulicích, kde se na začátku června schylovalo k rozhodující zteči, velmi podrobně. Washington tak věděl o deseti až patnácti tisících vojáků s automatickými zbraněmi, kteří míří do ulic metrolole, stejně jako o pohybu tankových divizí čínské lidové armády. Americká diplomacie si v tajné poště také mohla přečíst, že studenti zbudovali na pekingských bulvárech důmyslný systém blokád, aby spolehlivě kontrolovali centrum města, nebo že využívají k dorozumívání mezi zátarasy motocyklové kurýry.http://olser.cz/wp-content/uploads/dalajlama-92.jpg

Hele, člen politbyra ÚV komunistické strany Číny Dalajláma s předsedou Maem…

Třetí červnový den před čtvrt stoletím začala povážlivě přiostřovat. „Lidé v hotelu Peking tvrdí, že vojsko vytlačuje obrovský dav na východ k bulváru Čchang-an,“ psalo se v depeši z osudného večera. „Ačkoli to vypadá, že tyto jednotky na dav nestřílí, střelba se ozývá z náměstí za vojáky,“ tvrdilo se dále v diplomatické poště. Ke zprávám přímo z náměstí využívalo americké velvyslanectví mimo jiné chilského diplomata, který sledoval poslední záchvěvy povstání na vlastní oči. Pro Tibet ho nevěšte, ale za jeho odpor k připojení Krymu k Rusku

Demonstrant se na Tchien-an-men snažili domluvit vojákům, ať jdou domů (4. června 1989). „Sledoval příchod armády na náměstí a neviděl žádnou hromadnou střelbu do davu, jen občasné výstřely. Většina vojáků, kteří byli vysláni na náměstí byli vyzbrojení jen obušky a holemi a kryli je ozbrojení vojáci,“ říká se v depeších. Pracovníci Červeného kříže podle Chilana zpanikařili a utekli. Podle interních materiálů komunistické strany zveřejněných v roce 2001 se dva tisíce vojáků spolu s 42 ozbrojenými vozidly dalo do pohybu v půl páté ráno ze severu na jih náměstí a narazili na tři tisíce studentů, kteří seděli na jižním okraji náměstí. Další události už líčí uniklé depeše.http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_05056.jpg

Na náměstí Nebeského klidu… Snímek Břetislav Olšer

Lídři protestů, včetně pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, podle diplomata vyzvali studenty k pokojnému odchodu z náměstí. „Když bylo dosaženo dohody o odchodu studentů, spojili ruce, aby vytvořili zástup a společně opustili náměstí jihovýchodním koncem,“ píše se v depeších americké diplomacii. Výpověď z diplomatické pošty sice ostře kontrastuje s příběhy reportérů, kteří v té době byli v centru dění na náměstí Nebeského klidu, ale není zdaleka osamocená. Před dvěma lety například tehdejší zpravodaj BBC v Pekingu James Miles připustil, že před 25 lety zprostředkoval divákům své mylné dojmy.

Ani podle něj se prý na Tchien-an-men masakr nekonal. „Protestujícím, kteří byli na náměstí, když dorazila armáda, bylo po vyjednávání s jednotkami, jež měly na starosti dodržování výjimečného stavu, dovoleno odejít,“ popsal tehdejší události po letech Miles. Podobně o událostech informují i tehdejší američtí diplomaté. Ke krveprolití totiž v noci ze 3. na 4. června podle jejich zpráv do Washingtonu opravdu došlo, ale odehrálo se v docela jiné části města. Střety zachvátily oblast Mu-si-ti, asi pět kilometrů západně od města, kde se spontánně 3. června shromáždily tisíce lidí, aby zastavily postup jednotek čínské lidové armády. Podle uniklých interních materiálů komunistické strany začali vojáci do davu pálit ostrými kolem půl jedenácté, když nepomohla palba slepými náboji a slzným plynem.

Tak zvaný masakr nemusel být vyprovokován, kdyby demonstranti dali na slova pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, který vyzval studenty k pokojnému odchodu z náměstí; nebylo by žádné ostré střelby. Dav však začal stavět barikády, jež ho uvěznily, když se snažil z místa uniknout. Protestující se ocitli v pasti a armáda tak snadno rozprášila poslední zbytky odporu šestitýdenních protestů. Na náměstí Nebeského klidu nebyl tankem zabit žádný Číňan, přestože Amnesty International udává nejméně 1 300 mrtvých, neoficiálně se mluví až o 7 000 obětech.

Je to jen záměrné plivání po Číně; takových náměstí Tchien-an-men, ovšem opravdu s krvavými masakry, ne jen vymyšlenými pseudotragédiemi, byly všude ve světě tisíce. Proč nikdo nevzpomene Falúdžu, Kábul, Bagdád, Hue, Saigon, Kábul, Lógar, Hůle, Aleppo, Tripolis, Benghází, Damašek a další krutá bojiště od Vietnamu, Iráku po Afghánistán, Libyi a Sýrii. Víte, kolik takových „nevylhaných náměstí“vzniklo po dopadu dvanácti tisících tun bomb na Vietnam, kolik bylo takových Majdanů, Bělehradů a My Lai? Je třeba si „rozšířit obzor“ o mnohem větší hrůzy s miliony mrtvých civilistů, proti nimž jsou čínské boje s demonstranty jen pouličními bojovými epizodami.

V Tibetu jsem pochopil ještě mnohem víc o patologii odporu k pravdě těch, co nikdy v Číně nebyli, ani v Tibetu, ale vědí vše. Také mě zarazil fakt, že se o agresi Číňanů hovoří jako masakru, ale o tom, že předtím napadli Tibet Britové, ani zmínka. Proč se nepřipomíná pieta, kdy došlo k jednomu z největších masakrů 31. března roku 1904 v tibetském horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Více než tři tisíce mrtvých. Velitel Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla v 23. září 1904 ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty tibetské vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty  a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.

Pietní vzpomínka na náměstí Nebeského klidu zcela opomenula rovněž fakt, že Čína je ohrožena islamisty stejně, jako kdysi USA. Ve čtvrtek 15. května 2014 vjela do davu lidí na tržišti v Urumči dvě terénní auta. Jejich posádky házely mezi lidi podomácku vyrobené výbušniny v plechovkách. Oba vozy se nakonec srazily, jedno z nich explodovalo a druhé začalo hořet. Zemřelo 39 lidí, přes 80 dalších utrpělo zranění. Čínské úřady mezitím oznámily, že za pečlivě naplánovaným útokem stálo pět příslušníků menšinového etnika Ujgurů. Čtyři údajně zemřeli přímo během útoku. Čínský prezident Si Ťin-pching v reakci na útok slíbil, že jeho vláda „tvrdě potrestá teroristy a vyvine maximální úsilí k zachování stability země“.http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0203-t-6004.jpg

Tibeťané dnešních dnů… Snímek Břetislav Olšer

Média ironizují Občanské hlídky, že nejsou v Pekingu nic nového. Záměr, opět dehonestovat Čínu, když mnohem déle a důraznější fungují Národní gardy v USA? Jak ovšem upozorňuje zpravodaj britského listu The Times, nikdy se členů Občanských hlídek po ulicích Pekingu neprocházelo tolik jako v posledních dnech. Vláda si podle novináře platí zhruba 100 tisíc informátorů, dalších 850 tisíc Číňanů pomáhá policistům s hlídáním pořádku dobrovolně. Policisté a vojáci dostali od vlády povolení vystřelit po každém, kdo se jim bude zdát podezřelý. Přísná bezpečnostní opatření se nevyhýbají ani hromadné dopravě. V městských autobusech hlídkuje tisícovka „bezpečnostních inspektorů“ a před stanicemi metra se v dlouhých frontách tlačí cestující, kteří čekají na důkladnou bezpečnostní prohlídku.

Na tomto místě by bylo vhodné připomenout, že druhý dodatek americké ústavy povoluje občanům nosit zbraně, jež jsou v Číně pro civily zakázány; v USA rozhodli, že nejlíp  je donašečství uzákonit, třeba “Zákonem o vlastenectví” (Patriot Act). Americký Senát ho schválil hlasováním 98:1, a tak tento zákon vešel v USA v platnost do sedmi týdnů po 11. září. Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven. Inu, politici, kteří „od voleb do voleb“ myslí formulacemi typu „Kdo není s námi, je proti nám“, rádi zneužili po 11. září 2001 teroristickou hrozbu k „ukáznění“ obyvatelstva a také k manipulaci s vědomím a sympatiemi voličů, jimž bylo třeba vysvětlit potřebu zvyšovat válečné výdaje a důvody omezování občanských práv. Nyní citace s originálního překladu Patriot Act:

“…Důležitý bude úkol vytvořit obří databázi informací o DNA jednotlivých občanů, aby to usnadnilo vyšetřování teroristické činnosti. Kdo tento vzorek odmítne poskytnout, může být pokutován částkou 200 000 dolarů či uvězněn na jeden rok. Úřady smějí odposlouchávat kohokoliv po dobu 15 dnů a sledovat, jak lidé užívají internet (včetně chatů a emailu) bez soudního příkazu. Podniky, které budou udávat své zákazníky policii, navzdory tomu, že s nimi budou mít dohodu o důvěrnosti informací, dostanou imunitu před soudním stíháním….” Američtí občané se tak stali cílem tajného sledování svou vládou. Brzy poté vešel v USA v platnost také zákon, podle nějž musí mít cestovní doklady s biometrickými identifikačními prvky každá země, jež bude chtít se Spojenými státy udržovat bezvízový styk. Budova číslo sedm…

Ujgurská oblast zaujímá šestinu čínského území a je bohatá na ropu a plyn. Peking tvrdí, že do ní investoval miliony a že jedná se všemi etnickými skupinami stejně. Nejhorší nepokoje oblast zažila v červenci 2009. Podle vládních zdrojů tehdy zahynulo 200 lidí. Naposledy koncem dubna si bombový útok na nádraží v metropoli neklidné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang vyžádal tři mrtvé a 79 zraněných. Před týdnem se k incidentu přihlásila radikální Islámská strana Turkestánu, která bojuje za nezávislost území.http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0723-e28093-kopie3.jpg

Ve Lhase… Snímek Břetislav Olšer

Loni koncem října se dějištěm podobného útoku, jako je nyní ten v Urumči, stalo impozantní pekingské náměstí Nebeského klidu. Automobil s trojicí pasažérů tam prorazil zábrany, vjel do davu chodců, několik desítek jich srazil a po nárazu začal hořet. Zemřelo tehdy pět lidí a skoro čtyřicet dalších utrpělo zranění. K útoku se přihlásili ujgurští separatisté. Sin-ťiang představuje autonomní oblast ujgurského etnika na severozápadě Číny. Ujguři, asi devítimilionová menšina vyznávající islám, se s většinovým etnikem Chanů střetává dlouhodobě. Ujgurové už zabili desítky Číňanů. Soud v západočínské oblasti Sin-ťiang odsoudil k trestu smrti čtyři příslušníky menšinového ujgurského etnika za nejnovější sérii krvavých útoků.

Loňské červencové útoky si ve dvou Sin-ťiangských městech vyžádaly přes 30 obětí. Odsouzení byli shledáni vinnými z vedení a organizování teroristické skupiny, výroby nelegálních výbušnin, žhářství, vraždy a dalších zločinů. Na úsvitu ramadánu se do města Kašgar v muslimské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny vrátil terorismus. Ulicemi otřásaly exploze a při krvavém běsnění ozbrojenci ubodali několik obyvatel. Ze smrti 19 lidí Peking viní islámské radikály vycvičené v Pákistánu. “Američané by měli přestat s předáváním lidí podezřelých z terorismu třetím zemím,” ohradila se Čína proti rozhodnutí Obamovy administrativy poslat 22 Ujgurů – muslimů ze separatistické oblasti na severozápadě Číny – propuštěných z Guantánama na tichomořské Palau, kde jim poskytli útočiště. http://zpravy.idnes.cz/osvobozeni-talibancu-za-americkeho-vojaka-fj0-/zahranicni.aspx?c=A140601_192602_zahranicni_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

http://olser.cz/wp-content/uploads/kerry-v-cine2.jpg

Kerry dodržuje zásadu; dlužíme Číně majland, proto žádný „dalajlámismus“…

V dubnu 2012 bylo jasné, že Dalajláma se vzdá role duchovního vůdce Tibetu a ve funkci premiéra se ujme politických úkolů Tibetu dvaačtyřicetiletý právník z Harvardu v USA Lozang Sanggjä; v srpnu pak on i jeho šestičlenný kabinet složili přísahu. Čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště po roce 1959, kdy vznikly nepochybné pozitivní aspekty; zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví). Zrovnoprávnění žen, jež byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů. Pozemková reforma dosavadního feudálního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání. Zřízení veřejného školství, místo jednostranného a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichy…

Lze srovnávat Krym a oblast Ujgurů v Číně? Mají Ujguři stejné právo na nezávislost jako občané Krymu, který zcela prokazatelně patřil od dob Kateřiny Veliké Rusku a jen pomatením Chruščovovy mysli, když přemítal v kukuřičných metaforách, byl „darován“ Ukrajině? Kolik atentátů v posledních letech spáchali krymští občané proti těm ukrajinským? Je na Ukrajině přes miliardu obyvatel a 55 národností a etnik? Kdo stál za „separatismem“ Krymu kromě Putina? Bylo to NATO, EU, USA a CIA, co má zkušeností na rozdávání? CIA – USA

Čína má Občanské hlídky, USA Národní gardu, zmíněným ústavním dodatkem vytvořenou a podporovanou, slouží už řadu let jako rezerva armády a je organizována po jednotlivých amerických státech. Ne vždy však Národní gardy USA jednaly podle práva a v rukavičkách. Nixon také nařídil bombardování tajných komunistických základen na území v té době neutrálního Laosu a Kambodže, na něž na jaře 1970 zaútočily americké a jihovietnamské jednotky.Tato akce sklidila ve Spojených státech obrovskou vlnu kritiky. Proti vládě USA a Nixonovi demonstrovali v USA statisíce lidí. Největší protivládní odpor organizovali studenti, odpovědí vlády USA bylo uzavření stovky vysokých škol v USA.http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0228-t-e28093-kopie5.jpg

Z modliby v tibetské Potále… Snímek Břetislav Olšer

V této bouřlivé atmosféře byla na 4. května 1970 zorganizovaná studentská demonstrace na státní univerzitě v Kentu ve státě Ohio. V areálu univerzity se na akademické půdě sešlo v ten den asi tři tisíce protestujících studentů. Šlo o pokojný studentský protest, proti němuž však byla vyslána Národní garda. Sedmdesát jejích příslušníků zaútočilo v poledne na studentskou demonstraci se zbraněmi s nasazenými bajonety a slzným plynem. Výsledkem byla salva kolem osmdesáti výstřelů proti těmto neozbrojeným mladíkům a dívkám. Touto palbou Národní gardy na akademické půdě byli zabiti čtyři studenti a devět jich střely vážně zranily.

Jaký je rozdíl mezi Spojenými státy Čínou? Rozdíly jsou to nepatrné; zatímco USA dluží Číně kolem pěti bilionů dolarů, když mají u ní půjčku skoro dva biliony a prodané státní dluhopisy za tři biliony. Zatímco Čína má Občanské hlídky, USA mají zase Národní gardy. Zřejmě proto je právě ve Spojených státech každý rok zakoupeno přes 4, 5 milionu zbraní; občané jich zde vlastní nejvíce na světě. Na každých sto Američanů jich připadá 90. Jak uvedl New York Times, podle přehledu o malých zbraních (Small Arms Survey) jich vlastní Američané 270 milionů z celkových 875 milionů zbraní na světě. V Číně jsou zbraně zakázány, vlastnit je mohou pouze vojáci a policisté.

Proto mají vyčůránci z EU, NATO a USA jasno. Bez uzardění podpisují existenci Tibetu jako nedělitelnou součást ČLR, resp. nepodporují samostatnost Tibetu v jakékoli jeho podobě. Tibet je bez zbytečných řečí Čína. trocha přetvářky nikomu neuškodí a zvláště Spojeným státům, co stejně i tak fixlují celou dobu své bohaté dvěstěleté existence… jen prstíček si ohřejeme a hned zase půjdeme… A právě slyším z ČT pana Svěráka, jak říká, že je mu nesympatické slovo “rasia”, protože se mu vybavuje ruská rozpínavost; zřejmě neví, že zatímco Rusko se rozpíná se svojí armádou jen v jediné zemi, nerozpínavé USA však mají své vojáky “pouze” ve sto padesáti státech světa; a potom nemějte tohoto komika rádi…

Nikdo na této planetě nemá tušení, jak řídit nejlidnatější zemi světa. Zemi, která má všeho nejvíc, je nejbohatší a nejschopnější. Jen zdánlivě jde o snadné kupecké počty; dvě a dvě jsou čtyři, i když už Goethe tvrdil, že dvě a dvě jsou in concreto jen dvě a dvě a ne čtyři. Zvládnout miliardu a čtyři sta milionů obyvatel, přes šedesát národností a etnik, přičemž být globálním věřitelem, to je na Nobelovu cenu za ekonomii. A přitom jde o proklamovaný komunistický stát, v němž je však jen necelých pět procent, tedy asi 70 milionů, komunistů, kteří dávají na frak vyspělým kapitalistickým molochům. Česko je setina toho všeho, přitom má fatální potíž s hrstkou cikánů; co by se mu stalo s jeho vylučovacím traktem, kdyby se musel starat o vraždící islamisty, to by pěkně smrdělo. Nemáme zkrátka nárok kritizovat něco, o čem nemáme ponětí. Lidská práva nevyjímaje. O těch státech, co dluží, kam se jen podívají, to platí dvojnásob. Zvláště, když každou chvíli chodí s pokornými suplikami škemrat do Činy o almužny.

Inu, stokrát jsem uvedl odkaz na oficiální zprávu ČTK o tom, že na náměstí Nebeského klidu nikdy žádný masakr nebyl, ovšem čtenáři si dál melou svou; nejsou hloupí, jen mají patologický odpor vůči pravdě, proto budou opět plakat nad neexistujícím masakrem na náměstí Tchien-an-men, kde však podle amerických depeší k žádnému krveprolití nikdy nedošlo. Střílelo se na konci Pekingu, nezabíjely však pásy tanků. Kdypak budeme držet pietu za tři tisíce obětí skutečného masakru 31. března 1904 v režii britských vojáků v tibetské Lhase…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os