Je přece známo, že EU je hlava Evropy, co se však pohybuje na vetchém krku, který každou chvíli kolabuje. Přesto mají zvolení europoslanci záchvaty hrdosti a štěstí. Důvod je jediný; počet 571 europoslanců, resp. jednadvacet z Česka, má zajištěno minimálně na pět let bezproblémové žití. Plat? Měsíčně plus mínus půl milionu Kč, no, neber to. Ani když si k tomu přidáme celoevropské hlasy ve výši kolem 40 procent, ani to pořád není dostatečně silný mandát od více než 506 milionů obyvatel, ale je to lepší, než pantokem do lebky. A přesto vše, co přijde z Bruselu, je zákon, kterým je nutné se řídit; od tvarůžků, piva, pomazánkového másla či valašských frgálů. Jaký však bude tento zákon nyní, kdy se mezi 751 europoslanců dostalo 63 extrémistů nacionálního ražení, tedy i rasisté a antisemité? Jak je to s tou demokracií v Bruselu? Sedmdesát roků po válce?

Nejvíc získala francouzská Národní fronta – 24 křesel, za ní je britská protiunijní a proiimigrantská strana UKIP (United Kingdom Independent Party) – 23 křesel, pak se ziskem od dvou až po čtyři křesla skončily Dánská lidová strana, nacionalisté Praví Finové, Svobodná strana Rakouska, nacionalističtí Švédští demokraté a nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse. Jakmile se ale dostane do EU Ukrajina, mohu zmínění extrémisté počítat i s Banderovskými nacionalisty strany Svoboda a neonacisty z Pravého sektoru. A že se všichni společně budou mít, doslova jak prasata v eurožitě, co je od tohoto koryta v dnešní zvrácené době těžko kdo zažene.http://olser.cz/wp-content/uploads/brics.jpg

Kam se na BRICS hrabe nacionalistická EU…?

Europoslanec si totiž přijde měsíčně na hrubý plat ve výši 7957 eur, tedy 219 tisíc Kč, na asistenty a expertné mají k dispozici dalších 21 209 eur, resp. 583 tisíc Kč, na provoz kanceláře pak 4299 eur, tedy bratru 118 tisíc Kč. A ještě je zde pakatel na diety, které činí 304 eur, resp. 8360 Kč. Nutno dodat, že za všeobecné výdaje na kancelář, telefony a počítače nemusí předkládat účty. Navíc poslanci v EP dostávají proplácené cestovní výdaje. Evropa tone v dluzích, hospodářských krizích, je na hranici bankrotů, má desítky milionů lidí bez práce a na hranici chudoby, zatímco tito vyvolení čeští europoslanci, jimž dala své hlasy zhruba setina obyvatel, se rázem vyšvihli mezi elitu vyčůránků. Na veřejnosti pijí vodu, ale sotva vyrazí do Evropy, nejen pod vínem se tam stoly prohýbají.

A co za to máme my, kteří neví kudy kam v tom zběsilém světě sociálně vyloučených? Tak třeba v zemědělství? Prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba uvedl, že jen od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 přišlo v této oblasti o práci 40 000 lidí, s navazujícími odvětvími se dokonce dostaneme k číslu 120 000 lidí. Tuto skutečnost dával do souvislosti s aktuální výší nezaměstnanosti, která v současné době postihuje zhruba 580 000 obyvatel, tedy zhruba osm procent práceschopného obyvatelstva. Jakou vinu na bankrotu českého průmyslu a financí nese nevinný běžný občan? Zákazníci v supermarketech si totiž těchto tunelovacích přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech zboží informace o původu chybějí či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je to šumafuk, kde se co vyrábí. Hlavně aby měli co do žaludku a za levný peníz, tím líp. Je to tím, že české domácnosti mají z několika půjček už přes bilion dluhů a polovina z nich, s exekutory na krku, si už půjčuje ne na nákupy, ale na splátky prvního úvěru.

Pokud dnes budete chtít koupit nějaký český výrobek, nesmíte být překvapení, že na něm není Made in Czechoslovakia. Mochovští byli výrobci mražené české zeleniny. Nyní mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal je nadnárodní koncern Ardo. Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever. V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi. Výsledkem je, kromě 600 nezaměstnaných i fakt, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera), jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů.

Odkud k nám míří třeba Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví? Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896. Stejně tak, jako slepý k houslím přišel švýcarský koncern Hero k dětské výživě pod tradiční značkou Sunar. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren… a tak dál, a tak dál…

http://olser.cz/wp-content/uploads/kerry-ukrajina1.jpg

Ukrajino v novém majdanském hávu; kdy se do EU zapojí i Banderovci…?

Dnes už víme, že pozdě bych honit. Jsme v řiti, jak Baťa s dřevákama; tak si alespoň připomínáme slova Václava Klause. “Získali jsme trpkou zkušenost, ztrácí se svoboda, přitom politické alternativy přece existovat musí,“ řekl v bruselském Parlamentu Klaus a EU označil za revoluční experiment a situaci v ní za demokratický deficit, což vede k potlačování trhu a podpoře centralizace. Vzbudil bouři nevole; co si to mohl dovolit, ohrožovat jejich statisícové platy? Proto během projevu Václava Klause europoslanci demonstrativně odcházeli z jednacího sálu, jiní zůstali a bučeli či nepříliš zdvořile hlučeli.

Zřejmě se dá aplikovat na tuto situaci i teorie obráceného rasismu, kdy bučící měli Klause za “bílou vránu”; nehorázný gauner, co jim chce vzít sladký bruselský život. Proč ne, vždyť se nic tolik zlého neděje; v celé EU byla v červnu 2013 nezaměstnanost vysoká „pouhých“ 10,9 %, kdežto v eurozóně sice až 12,1 %. V celé EU bylo tak v červnu bez práce přibližně 26,424 milionu lidí, respektive 19,266 milionu lidí v eurozóně. Nárůst nezaměstnaných oproti předchozímu roku činí 1,129 milionu. Moucha… Přesto je třeba hledat další otroky, navzdory tomu, že letošní eurovolby měly jediného morálně nemorálního vítěze – euroskeptiky; velký úspěch patřil nacionalistům.

Vyhráli ve Francii, Dánsku a Velké Británii. Ve Švédsku, Finsku či Rakousku, kde se těšili mnohem větší podpoře než při eurovolbách v roce 2009. Vítězství ve Francii zaznamenala Národní fronta (NF) Marine Le Penové – v europarlamentu budou mít francouzští nacionalisté místo současných tří poslanců 24 zástupců. K podobně nevídanému úspěchu dospěla i britská Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) v čele s Nigelem Faragem, která získala 23 mandátů. Je to zle, nebo dobře? Nesmíme zapomenout ani na ukrajinské nacionalisty banderovské strany Svoboda či neonacistů z Pravého sektoru, kteří mají šanci vstoupit s těmito svými souvěrci do holportu.http://olser.cz/wp-content/uploads/ukrajiny-71.jpg

To by se v EU pracovalo knížeti Karlu Spáči I., havíři by jen tiše záviděli…

Stačí k tomu kupecké počty, když chceme spočítat, proč by měla EU chtít zuboženou Ukrajinu do svých řad; jedná se jen o získání dalších nacionalistických vazalů, kteří budou tvořit levnou pracovní sílu a tím ekonomicky posilovat už tak zadluženou Unii? Prostě se Ukrajina stane exportérem pracovní síly, a to nejen do EU a Ruska. Jde o stejný scénář získávání otroků, jako v případě Rumunska a Bulharska, poněkud jiné to bylo v případě Řecka a Španělska, co byly protekčně přijaty do EU pro jejich členství v NATO. Ukrajina je však ve srovnání s nimi nuzák, navíc bez armády; v případě přidružení k Evropské unii se stane pouze vývozcem pracovní síly a současně ztratí “nejméně 12 miliard USD ročně” (asi 230 miliard Kč), dosud plynoucích z obchodu s Ruskem. Ukrajina totiž změnila směr svého rozvoje. Znamená to konec zbytků ukrajinského kosmického a leteckého průmyslu i loďařství. Z jaderného průmyslu už též nic nezbylo, zůstává jen slabý odvar z dávné tradice vývozu zemědělské produkce.

Už však před summitem ve Vilniusu byla pro ukrajinskou vládu matematika jasná: Kyjev potřebuje 16 miliard eur a Evropská unie nabídla pomoc ve výši 620 milionů eur. V takovéto situaci by asociační dohodu nepodepsal žádný trochu odpovědný státník. Až poté, kdy summit Ukrajina – EU selhal, přišla Moskva s nabídkou půjčky 15 miliard dolarů Kyjevu. A dnes už víme, jak to všechno dopadlo; občanská válka je na spadnutí, pokud už v Doněcku nezačala. Jak to proruským separatistům osladí čokoládový král a nový prezident Ukrajiny Porošenko, je ve hvězdách a pruzích. Před deseti lety měla Ukrajina 51,7 milionu obyvatel, jichž však o sedm milionů ubylo. Důvodem byla především masová emigrace na Západ za výdělky.

Z milionů Ukrajinců, kteří pracují v zahraničí, jich je podle odhadu 60 procent v zemích Evropské unie. Další pak v Severní Americe a tři miliony v Rusku. Současné devizové rezervy ukrajinské centrální banky činí 18,8 miliardy dolarů, což postačuje k financování sotva tříměsíčního dovozu. Nyní potřebuje Ukrajina zahraniční pomoc v celkové výši 35 miliard dolarů (skoro 700 miliard Kč). Evropský prezident Herman Van Rompuy pateticky vyzval Evropskou unii, aby na ukrajinskou krizi reagovala odvrácením se od Ruska a výrazným posílením svých obchodních, politických a vojenských vazeb se Spojenými státy. Vskutku šalamounské rozhodnutí totálního evropského ignoranta. Kdo přece nejde s námi, je proti nám; jak si uměli kdysi bolševické heslo bryskně přetransformovat k obrazu svému Spojené státy a EU…

Inu, EU je zkrátka nevydařený klon RVHP; kdoví, kdy nabídne Brusel asociační smlouvu Albánii, co už ví, jak vypadá totální národní bankrot, mohla by do budoucna EU poradit. Vlastně spíš „král“ New Yorku Madoff, jeho pyramidová hra a krach podvodnmých fondů. Škoda, že ale neporadí; je na 150 let za mřížemi. Prostě, koho chleba konzumuješ, toho píseň zpívej. Motto: “V každé organizaci je nejmíň jedna osoba, která ví, o co jde. Tu je třeba neprodleně vyhledat a zastřeli…”

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os