Ovšem ouha; Otec Turků je chráněná veličina. Svoboda a demokracie je zde poněkud zvláštní; turečtí úředníci nedávno požadovali na Googlu, aby po celém světě blokoval videa porušující turecké zákony tím, že urážejí zakladatele moderního Turecka Mustafu Kemala Atatürka. Google na to odmítl přistoupit, a tak turečtí cenzoři zablokovali v rámci Turecka přístup na Youtube. Kromě serveru Youtube jde o několik dalších menších webů, které jsou blokované. Turecká cenzura stále blokuje až šest tisíc webů kvůli obsahu. Nejde pouze o pornografii, prostituci, gamblerství, ale též o weby politické opozice. „Nosím sice hidžáb, ale protože chci, ne že bych musela…“ Jasná obhajoba Atatürka.

Bylo to jasné; další zmanipulovaná bytost. Byl jsem přece v zemi, která byla pod diktandem asociačních námluv Evropské unie a členství v NATO – militantní Aliance, co zlikvidovala Varšavskou smlouvu, aby mohla šířit globální hegemonii Spojených států. Severoatlantická aliance byla založena 4. dubna 1949 jako útočný pakt proti Sovětském svazu a jeho souputníkům, až o šest roků později vznikla 14. května 1955 obranná Varšavská smlouva; vydržela něco přes tři desítky let. Postupně Alianci nyní podléhá „zadní dvorek“ Latinské Ameriky, je zručným organizátorem „arabsko-evropského jara“ s likvidací vůdců od Maroka, přes Libyi a Egypt, až po Sýrii a Ukrajinu. Turecko, země, která za svoji submisivitu dostane vše, oč si řekne. Něco za něco. Teď chce do EU, byť je z 99 procent asijská. Cenzura se v ní zvýšila ještě víc. Jako na Ukrajině, kde mají Majdan a stejný počet mrtvých, jen s tím rozdílem, že za ty turecké horníky výjimečně asi nemůže CIA, NATO, ani EU.

Turecká policie v rámci vyšetřování důlního neštěstí v uhelném dole v západoturecké Somě, které si vyžádalo 302 oběti na životech, zatkla 18 lidí, včetně manažerů a personálu důlní firmy; zatčení jsou podezřelí z nedbalosti. Deník Hürriyet s odvoláním na údaje uniklé z oficiálního vyšetřování napsal, že už dva dny před tragédií podzemní senzory ukazovaly potenciálně nebezpečné množství metanu. Vedení dolu prý také vědělo o špatném stavu kabeláže, tyto indicie ale ignorovalo. Výbuch v dole však nezavinila závada elektrického vedení, ale samovznícení uhlí. Prý, jak tvrdí majitel dolu… Soma, šedesátitisícové město; čtyři sta kilometrů od Antalye, sto kilometrů od Izmiru…

Záchranáři tak vyprošťovali oběti nejhorší tragédie v historii tureckého hornictví skoro pět dní. Ovšem, názor obyčejných Turků a hlavně pozůstalých obětí, mají jasný názor: Zavřít je třeba premiéra Erdogana, že nepřiznal žádnou odpovědnost. Má za sebou NATO, má krytá záda, proto se chová jako psychopat. Důkaz? Vyřkl slova, která přivedla do ulic desetitisíce lidí. „Takové nehody se stávají pořád. Je to normální věc,“ citoval turecký server  HurrietDailyNews.com premiérovo prohlášení, než se musel před rozlíceným davem schovat v nejbližším supermarketu. „Mohlo by se to stát kdekoliv na světě. Výbuchy v uhelných dolech jsou časté a nikoho by neměly překvapovat.“  Pak žoviálně upozornil na incidenty z Velké Británie, jež se staly  v 19. století. „Bohužel tato profese má tragédie vepsány do svého osudu.“http://olser.cz/wp-content/uploads/havel-25.jpg

Václav Havel a Valtr Komárek v Ostravě… Snímek Břetislav Olšer

Soukromí vlastníci dolu, v němž zahynulo nejméně 300 horníků a další mrtví se stále vynášejí, mají vazby na Erdoganovu rodinu a jeho vládní stranu AKP. Turecká vláda je mimo jiné obviňována z praktik mafiánského kapitalismu a divokých privatizací. Pracovní podmínky v mnoha dolech v zemi jsou katastrofální. V době výbuchu a následného smrtícího požáru bylo v dole, v hloubce dvou kilometrů, skoro 800 lidí, 485 z nich se podařilo vyváznout. Živé horníky vynesli záchranáři ven naposledy 14. května večer, od té doby už nacházeli pouze mrtvá těla.

Nedávno jsem v řečech o Otci Turků ubral, byť to byly z mé strany jen žerty, zřejmě nemístné. Dnes bych ale klidně mohl prohlásit Erdogana za zločince a měl bych za to aplaus. Jak to bude s jeho členstvím v EU je teď na vážkách. Zvláště poté, kdy jeden z poradců premiéra Recepa Tayyipa Erdogana začal kopat do muže ležícího na zemi, který demonstroval proti zoufalým bezpečnostním podmínkám v dolech v Turecku. A k tomu včera při pumovém útoku na syrské straně hranice s Tureckem přišlo o život dalších 43 lidí a dalších 80 osob utrpělo zranění. Výbuch nastal na parkovišti na syrské straně hraničního přechodu Báb as-Salám, který je v držení povstalců bojujících proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Raněné odvážely sanitky do Turecka.

Uteč nebo rezignuj! Toto heslo provolávané v ulicích v posledních dnech mohlo být docela dobře určeno nyní již sesazenému prezidentu Ukrajiny Janukovyčovi. Ve skutečnosti se jedná o slogan z demonstrací proti tureckému premiéru Erdoganovi. Třetí vlna protestů dorazila do Turecka právě v těchto dnech, kdy se země třese hrůzou a vzteky z více než 300 mrtvých horníků a arogance premiéra. Ta přecházející měla na mysli kroky, které vládě umožní značně ovlivňovat soudní systém. Poté Erdogan nechal omezit svobodu internetu a udělil si pravomoc bez soudního příkazu zablokovat nepohodlné webové stránky. A za třetí to byla korupce, kdy byly na youtube umístěny odposlechy rozhovoru premiéra Erdogana s jeho synem. Oba muži se na záznamu radí, kam ukrýt korupční peníze. Nejde přitom o žádnou českou „sedmičku v lahvi od vína“, ale o desítky milionů euro.

Turecko má skoro 80 milionů obyvatel, z toho je 99,7 procent muslimů, kteří mají svoji zkušenost s válčením. Třeba invazi do Iráku lze nazvat jako hrabivou, předem připravenou a nevyprovokovanou válku proti nepříteli, který nezosobňoval bezprostřední hrozbu, ale jehož porážka nabízela hospodářské výhody. To bylo, nyní je na řadě Sýrie a Ukrajina, také prahnoucí po členství v EU. Zatím automaty, granátomety a protitankové systémy pro syrskou “opozici” nakupuje Turecko, Saudská Arábie a Katar. CIA na místě pomáhá v přepravě zboží na místo určení, také pomohla některým skupinám k vytvoření tajné služby a kontrarozvědky pro boj s Bašárem al-Assadem. Je celkem snadné vynaložit společné úsilí pod vedením CIA a dodat do země protitankové, protiletadlové a protipěchotní zbraně přes nedostatečně střežené hraniční oblasti.

V souvislosti se situacemi, kdy dojde k faktickému odtržení určité části státu, ve které žije v zemi menšinové etnikum či obyvatelé odlišné národnosti, se často skloňuje právo národů na sebeurčení. Přestože toto právo uvádí Charta OSN, je zastáván názor, že právo národů na sebeurčení platí v okamžiku, kdy je daný národ státem, na jehož území žije, dlouhodobě vystavován takovému zacházení, které je v rozporu se základními lidskými právy, článek [7] Např. Turecko a průběžně vybíjení Kurdové, kteří při svém počtu přes dvacet milionů nemají nárok na vlastní stát. Turci si to mohou dovolit, jsou totiž v NATO… Holt, Turci mají své druhé největší hlavní město Berlín a Ankaru s Tureckem berou jen jako nutné zlo, odkud je vyhnala bída do státu, kde vydělávají mnohonásobně víc než doma. Přesto drží s vlastí Atatürka basu, aby se o zemi NATO nepsalo, že podnikala tisíce útoků na kurdské vesnice kus za pohraničním pásmem na území Iráku, kde je bezohledně ničila…http://olser.cz/wp-content/uploads/ukrajiny-7.jpg

A o Kurdech se v Turecko mluvit nesmí, také proto, že je neměl rád milovaný Atatürk. Ten byl v kurdské otázce opravdu důsledný a nejen že jim nepřiznal právo na vlastní stát, ale vůbec popřel existenci tohoto národa. Jedinými uznávanými minoritami se v Turecku stali Řekové, Arméni a Židé. Kompaktní území obývané kurdským obyvatelstvem pak spojenci rozdělili mezi Turecko, Irák, Sýrii a Írán. Ani potom se Kurdové nevzdali a proti turecké, íránské i irácké vládě často organizovali velká povstání. Odpovědí na ně však byly jen kruté represe a prohloubení vnitřního nepřátelství mezi obyvatelstvem jednotlivých států.

Kurdové jsou dnes nejpočetnější národ na světě bez vlastního státu. Média neustále mluví o vraždění na Ukrajině, tenkrát i dnes. Ale mlčí se o údělu NATO. Proč? Třeba kvůli jejímu členu Turecku, žhavému kandidátu pro vstup do EU, a největšímu národu světa, který však nemá svůj vlastní stát. Kurdové. Jejich dnešní kultura a mytologie je pevně zakořeněna v íránské kmenové kultuře. Početně nejzastoupenější jsou v Turecku (cca 11,4–14 milionů), Íránu (4,8–7 mil.), Iráku (4–6,5 mil.) a Sýrii (1,6 milionu); v Evropě jich žije nejvíce v Německu (0,5–0,8 milionu).http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0614.jpg

Frajer z Pamukkale… Snímek Břetislav Olšer

Projev prezidenta ČSFR Václava Havla o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990: …“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0612-e28093-kopie.jpg

Jen tak na kus řeči… Snímek Břetislav Olšer

Bylo 12. března 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu Srbů ano; 24. března 1999, ve 20 hodin středoevropského času, tak dopadly první bomby na Srbsko a Černou horu…¨

Že bombardování Bělehradu Václav Havel nikdy nenazval humanitárním? Omyl; důkazem je část originálu jeho rozhovoru pro deník Le Monde: “Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů…”

V roce 1952 vstoupilo do NATO Turecko, které v říjnu 1959 podepsalo mezivládní dohoda USA s o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Na podzim roku 1961 prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket; patnáct jich bylo rozmístěno na pěti místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Rakety Jupiter vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT byly Turecku na dostřel Sovětskému svazu v operační pohotovosti od března 1962. A byla zde tzv. Kubánská krize, kdy Chruščov nechal dopravit rakety na Kubu s tím, že je stáhne, pokud to samé učiní USA v Turecku, což se nakonec stalo a třetí světová se nekonala. Za to dnes, kdy zbrojařským firmám už zbraně reziví ve skladech, je tento vojenský konflikt opět na spadnutí…

Navíc se Turecko snaží jako člen NATO prosadit též do EU. Proto se Turci chlubí, jak jsou civilizovaní, když právě Atatürk zamítl chalifát, dovolil ženám dle vlastního výběru, zda chtějí nosit hidžáb nebo ne. Než pak zemřel na cirhózu jater v devětapadesáti letech, vedl nesmiřitelný boj proti analfabetizmu, zavedl latinku, prosadil západní kalendář. Čtyři manželky jsou zrušeny; kdo by je živil a plnil manželské povinnosti. Pokud se manželství rozchází, je na vině absolutně dle zákona manžel, takže musí své ženě nechat byt a vše, co jí nakoupil během společného života. K tomu platí alimenty tak dlouho, pokud se jeho bývalá žena znovu nevdá, pak placení přebírá její nový muž. Proč by se ale vdávala, pokud stoprocentně neví, zda její nový manžel bude vydělávat podstatně víc, než ten předcházející…?

Turecko, z něhož je asi pět procent v Evropě a zbytek v Asii, je prostě zemí rozmarů, kde je průměrný měsíční příjem 10 500 Kč v přepočtu z tureckých lir, jedna cca 10 Kč. Láska je v Turecku velký byznys; když ale nastávající není panna, je zle. Pokrytectví vládne v tomto ohledu i v Turecku. Proto se v něm transplantují panenské blány; která dívka chce ušetřit, ta si dá do inkriminovaného místa “udělátko”, tedy náhražku blány, doplněnou rudou barvou, co simuluje krev. A tím budoucí manželé, kteří to nepoznají, ze sebe dělají navěky ty největší blbce s parohy, ale samozřejmě s láskou…

První den po letních prázdninách, v páté třídě jedné berlínské základní školy učitel kontroluje přítomnost žáků:

“Mustafa El Ekh Zeri.” “Zde.” “Achmed El Cabul.” “Zde.” Kadir Sel Ohlmi.” “Zde.” “Mohammed End Ahrha.” “Zde.” “Mi Cha Elma Yer.” Ticho … “Mi Cha Elma Yer.” Nikdo se nehlásí … “Ješte jednou – Mi Cha Elma Yer!” V zadní lavici vstane chlapeček: “To bych mohl bejt asi já, ale čte se to Michael Mayer.”

Inu, Turecko je budoucí člen EU, proto tureckému manželství a rodině vládne zlato, ovšem pouze asi pětině těch nejbohatších, zbytek si musí pomoci s klasickou svatbou v mešitě, aby “dana” měla svého “jarka” na velkolepém mejdanu století… Marně se však pohoršeným muslimům snažíte vysvětlit, že v Česku jsou Dana a Jarek populární jména osob, aniž by měly co činiti se sodomií, když “dana” údajně znamená kráva, “jarek” zase mohutný pohlavní úd a mejdan je náměstí…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os