Jako obrlajtnalt Bergr a ordonanc Švejk, aneb Když Kubera prášil…

23. Listopad, 2008 – 9:43

Mám zafixováno, že nezřízená touha mnohých našich spoluobčanů stát se vlivným politikem je motivovaná jejich hříšným prahnutím po bezmezné moci a kontu s šesti a více nulami na konci řady čísel od jedné do devíti.

A ještě jejich úporná snaha prosazovat provokativní hypotézy s fantasmagorickým podtextem a co nejčastěji se vyskytovat nejlíp v jasně zaostřených detailech na obrazovkách všech možných a většinou nemožných televizí.

Konečně se zase dostal jeden z nich do televize. Byl to Jaroslav Kubera, primátor Teplic a senátor za ODS Tentokrát mu neprozřetelně dal šanci Karel Šíp ve svém pořadu Všechnopárty.

Vzledem k tomu, že lidový človíček Kubera, mírně tuberkulozní typ, už je díky svým dvěma platům (senátorskému a primátorskému) dávno za vodou, bylo vidět, že ho světla ramp nepřestávají fascinovat.

Změnil se v poťouchlého Kašpárka, co chtěl být za každou cenu vtipný a spletl si Všechnopárty s Haškovou Lipnicí. Připomínal však jen účastníka soutěže o nejtrapnější kameňák. Zkrátka Jožin z bažin, trochu šmrncnutý rádoby šoumenem z Vystrkova…

Chápu, že zábavný pořad je psina a historkách přitažených za vlasy, jakmile se v něm ale někdo kasá, jak jaká je kouření bašta, tak je po srandě, hlavně pro lidi, co se na tu zábavu dívají z onkologického oddělení… 

Pan Kubera dál opašilovským stylem líčil, jak zakázal v Teplicích uklízet sníh, jelikož přece vždycky přijde jaro a sněhová nadílka stejně nakonec sama roztaje, naopak dovolil lidem plivat na zem žvýkačky, aby se chodníky změnily v tartan a dalo se po nich líp běhat. Problém s prositucí zařídil tak, že lehké ženy posílá „pracovat“ tam, kde na ně bylo nejvíc stěžovatelů…

Měl by to povídat starým lidem, co se belhají o berličkách nebo těm, co leží se zlomenou nohou v nemocnici. Nenadávejte, to je přece jen zábavný pořad… Ha ha ha… 

Svým zaujetím být slavným a posmrtně populárním je jako Haškův obrlajtnant Bergr od dělostřelectva, který si během bojů vylezl na vysokou jedli a zřídil si tam na větví pozorovací stanoviště „beobachtungspunkt“. Jak ti jeho ustoupili, už nemohl slézt, pokud nemínil padnout do zajetí nepříteli, který mezitím místa pod jeho stromem obsadil.

Dva týdny pak nebohý Bergr visel na stromě, a aby nezemřel hlady, ohlodal celý vršek a živil se větvičkami a jehličím. A když ti jeho zase přišli, byl tak zesláblý, že spadl a zabil se. Byl po smrti vyznamenán zlatou záslužnou medalií za chrabrost…

Kubera měl též něco z ordonance Švejka; v myšlení, ne však v jeho obéznosti…

Nadporučík Lukáš chtěl říci něco ostrého, ale pozoruje nevinný výraz Švejkova obličeje, řekl jediné: „Pan polní kurát vás rekomandoval jako ohromného pitomce a myslím, že se nemýlil.“

„Poslušné hlásím, pane nadporučíku, že se opravdu pan polní kurát nemýlil. Když jsem sloužil aktivně, byl jsem superarbitrován pro blbost, a ještě k tomu notorickou. Od regimentu nás kvůli tomu pustili dva, mé a ještě jednoho pana hejtmana von Kaunitz. Ten, s dovolením, pane nadporučíku, když šel po ulici, tak se současné pořád dloubal prstem levé ruky v levej nosní díře a druhou rukou v pravý dírce…“

Na otázku Karla Šípa, že jistě hodně kouří, Jaroslav Kubera řekl s nátiskem populárního baviče, že kouří moc, i za celou svoji nekuřáckou rodinu, a že ale z těchto jeho daní je placeno léčení nemocných, tedy zřejmě i těch cigaretovým kouřem nakažených, čímž chtěl zřejmě říct, že nebýt těch jeho peněz, asi by pacienti zemřeli….

Že prý stejně jde nejvíc peněz na nemocnice z peněz tabákových koncernů, takže co. Už slyším Švejka, jak v parafrázi říká: Já jsem ti sice zlomil úmyslně nohu, ale přece jsem se ti za to už omluvil, tak buď rád a mlč…

Velmi humorně se pak pan senátorský primátor rozpovídal, jak našel při svém nikotinovém absťáku na ruzyňsém letišti záchody pro matky s dětmi, kde se dá výborně a nerušeně kouřit. Mají tam prý speciální sprchu, která ruší kouřové hlásiče…

Chtělo by se na televizní obrazovku napsat: Servít je vůl! Ale to bych zase urazil Prof. Radima Servíta, který přednášel na katedře mechaniky inženýrského stavitelství ČVUT. Rozčíli studenty, když museli absolvovat „trapné zkoušení“ z chytáků a špeků u Servíta.

Po roce 1968 se začaly na záchodcích objevovat i jiné nápisy „Promiň Servíte, jsou i větší volové.“

Zkrátka, pan senátor-primátor si za své dva bratru stotisícové platy může dovolit, zvláště však musí myslet na to, aby mu nabitá prkenice co nejdéle vydržela.

A jelikož zhruba dvě třetiny jeho voličů jsou kuřáci, zve je k sobě do kanceláře s cedulí „Kuřárna“ na cigaretku, odmítá v Teplicích nekuřácké restaurace, pivnice a bary.

Rád populisticky využívá, že v Teplicích moc peněz nazbyt není, takže svým voličům na úkor města zrušil platbu za odpadky. Ví, že tamní lázně žijí z petrodolarů od arabských muslimů, takže mu nevadí, že česká pacientka, nutně pro svůj život potřebující pomoc cvičeného psa, nesmí do teplických lázní, jelikož se muslimové psů štítí…

Teplice též připomínají elegantní západní města v duchu rčení: Na hoře huj, uvnitř fuj, co platí o přepychových centrech velkých měst, zatímco na jejich perifériích se tísní zbídačelé chudinslé čtvrti, resp. rozpadající se cikánská ghetta…

Když nikotin nevadí panu Kuberovi, vadí jiným. Tabákový kouř obsahuje až pět tisíc chemikálií, mezi nimi např. močovinu, čpavek, benzen, dibenzantracen, benz-apyren, radioaktivní polonium 210, kadmium, nikl …

Je mezi nimi kolem stovky kancerogenů, tedy látek schopných vyvolat nebo urychlit vznik zhoubného nádorového bujení, látek způsobujících rakovinu (63 prokázaných kancerogenů, dalších cca 40 látek nějakým způsobem ke vzniku rakoviny přispívá).

Z kouření cigaret hrozí rakovina plic, rtu, jazyka, hrtanu, hltanu, močového měchýře (papilokarcinom), krve (leukémie), žaludku a střev či slinivky a prsů… Asi u pětadvaceti procent osob vzniká rakovina jako nemoc z kouření.

Relativní pravděpodobnost získání plicní rakoviny u mužů kuřáků je při 11-20 cigaretách za den 19%, při 21-34 cigaretách za den pak už celých 31,2% a při 35 cigaretách za den a více je to celých 43%… A že 9 z 10 kuřáků umírá na následky kouření.

Počet úmrtí souvisejících s kouřením se ve světě do roku 2020 zdvojnásobí. Na nemoci způsobené touto neřestí zemře patrně deset milionů lidí, oznámili vědci z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v americké Atlantě. Skutečné číslo ale může být však mnohem vyšší.

Průzkum mezi 750.000 teenagery ze 131 zemí světa ukázal, že devět procent z nich kouří a 11 procent si dopřává další produkty tabákového průmyslu, jako je žvýkací tabák, doutníky a vodní dýmky s tabákem.

„Pro mě je celá (Evropská) unie jeden velký socialistický moloch. Když se rozpadne bez války, tak to budu považovat za úspěch….“ konstatuje pozoruhodný pseudoexpert Jaroslav Kubera.

Dal se též slyšet, že prý dehet z kouření na jeho plících mu vlastně zachránil život před účinky kyselých dešťů na severu Čech.

,,Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim,“ zní jeho další verbální perla z jistého deníku.

Chce rovněž založit náboženskou společnost kuřáků a prohlásit cigaretu za součást náboženského rituálu. Během mše v jejich kostele, jimž je pro ně hospoda, budou místo kadiala a modliteb kouřit cigarety.

Kdo by si pak troufl jim zakazovat tuto činnost; náboženská svoboda je přece jedním ze základních atributů listiny práv a svobod v EU…

A také se Karlu Šípovi pochlubil, jak vyděsil pasažérku v letadle, když si „zapálil“ tzv elektroniclou cigaretu, která se nezapaluje, jen zapíná na baterie, aby poskytla do plic potřebný nikotin, ale nedělá žádný kouř.

To pasažérka nevěděla, zavolala letušku, aby udělala pořádek s nezbedným kuřákem. A pan Kuibera jí cigaretu rozšrouboval, aby ji uklidnil. Nepomohlo to, ale ani to ho jako kuřáka neodradilo.

Asi nepochopil, že to třeba byla stejně náruživá kuřačka cigaret, trpící jako on „absťákem“. Když ten už kašle na nekuřáky, měl by být alespoň ohleduplný ke svým „nikotinovým soukmenovcům…“

Obrtlajtnant Bergr a pucflek Švejk by se fakt velice divili, co všechno se může zrodit v mozkovně pana Kubery, když práší jak baron Prášil…

Reklama:
  1. 2 reakce na “Jako obrlajtnalt Bergr a ordonanc Švejk, aneb Když Kubera prášil…”

  2. pane Olšere, proti blbosti i bohové bojují marně, toliko citát p.Wericha a co se týče Kubery-tubery tak na toho je asi i rakovina krátká.

    od filip v Pro 13, 2010

  3. Správně to vidíte. Koupíš cedník – teče, dáš ho spravit-necedí… BO

    od olser v Pro 13, 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *