Napadlo mě, jestli se dívá i komentátor Veselovský? Události, komentáře, v nichž byl právě jeho hostem poslanec Úsvitu Milan Šarapatka, který se zúčastnil krymského referenda jako pozorovatel. Místo toho, aby se ho ptal, co viděl, zažil, co se dozvěděl, zda viděl nějaké vojenské násilí ze strany Ruska, nic o těchto věcech. Veselovský jen útočil a zpochybňoval připojení Krymu k Ruské federaci, byť jistě věděl, že vše bylo vyprovokováno Majdanem.

Veselovský se celou dobu proto jen ptal na organizaci, která ho na to referendum pozvala. Chtěl zcela znevěrohodnit jako osobu. Neměl naprosto zájem vědět fakta, šlo mu pouze o dehonestaci Šarapatky, co čtrnáct let působil v české diplomacii a zastupoval Českou republiku v Mali, Alžíru, Indonésii, Brunej a Papui-Nové Guinei a je expertem na problematiku islamismu a náboženského terorismu. Žádná otázka, jak to na Krymu vypadá, proč vydal stanovisko, že krymské obyvatelstvo celkem spontánně a celkem přesvědčivě hlasovalo tak, jak hlasovalo, bez nátlaku, bez namířených zbraní, bez nějakého donucení. Tak kdo asi platil arogantního Veselovského, že si dovolil „monitorovat“ pana Šarapatku, jemuž nesahá ani po kotníky…?

ČT prostě zase veřejnoprávně a „objektivně perlila“; nejdříve novinářka Petra Procházková, která řekla, že Putinovi se nedá věřit ani slovo, protože, co slíbí, to nesplní. Kdoví, co by řekla o Colinu Powellovi, co lhal o iráckých zbraních hromadného ničení jak mourovatý. Potom redaktor Veselovský, jenž nedávno prohlásil, že z televize odchází, zřejmě na něho dolehl syndrom vyhoření. Přesto lapil Milana Šarapatku, co byl na Krymu na pozvání bruselské NGO – Evropská organizace pro svobodný monitoring. https://www.youtube.com/watch?v=DxB6LLjkFrc

Podle Veselovského jde prý o antisemitskou ultrapravicovou organizaci, obrážející světové diktátory. A nechtěl vědět nic, jen do omrzení dotíral s ultrapravicovým pozváním. Proč neřekl, za čí peníze měli letenky a pobyt Kocábové a Štětinové na Majdanu? Škoda, že se pan Šarapatka nebránil dotazem, proč Veselovskému nevadí, že právě na Majdanu, kde vše začalo, byla strana Svoboda neonacistických Banderovců a antisemitská ultrapravice Pravý sektor?pp

Prázdná místa poslanců, kteří také „hlasovali“ pro „revoluční“ vládu – kouzelná tlačítka…

Účast poslanců Berkovce (ANO), Šarapatky (Úsvit) a starosty Vysokého Mýta Souška (SPOZ) na referendu na Krymu zkrátka odsoudil nejen naštěstí v ČT končící Veselovský, ale i všichni poslanci vládních stran. Trojka misionářů prý udělala chybu, že si neprověřila, kdo je na Krym vysílá. Přitom neexistuje žádná směrnice ministerstva zahraničí k účasti v pozorovatelských misích.

Poslanec si na vlastní odpovědnost může jet, kam chce, a přijímat jakékoliv pozvání. V tomto se shodli současný ministr zahraničí Zaorálek i se svým bývalým kolegou Cyrilem Svobodou. Krymské referendum Česká republika a žádný stát EU neuznává, oficiální pozorovatelé OBSE na poloostrov nebyli vpuštěni, takže účast „hříšníků“ byla vnímána jako nepřijatelná. Zvláště když vyšlo najevo, že cestu jim nabídla Euroasijská organizace pro demokracii a volby údajného belgického extremistického politika Luca Michela.

„Myslím, že spolupracuje s Bruselem, protože tu s námi byli pozorovatelé a poslanci z Kypru, Francie, Polska či Bulharska,“ tvrdil Milan Šarapatka. Odmítal povrchní odsudek, že pouhou přítomností v zemi, kde vládne autoritářský vládce, se tím jeho režim legitimizuje; chtěl vše posoudit přímo na místě. O podstatě referenda a jeho souladu s ukrajinskou ústavou, nepřemýšlel. Bylo pro něho důležité to, co tam viděl. Hlasování proběhlo v naprostém klidu a lidé ho brali velmi vážně…

Exposlankyně ČSSD Anna Čurdová, která se zúčastnila mnoha pozorovatelských misí, připomíná, že s řadou diktátorských režimů klidně čile obchodujeme; někde nám porušování lidských práv vadí, a někde ne. Osobně výjezd poslanců na Krym neodsuzuje, spíš ho chválí: „Jsem přesvědčena, že daleko důležitější je, že viděli průběh referenda na vlastní oči, než to, kdo jim platil letenku. Mohli mluvit s lidmi, diskutovat. To je cenné.“ Poprvé byla v rámci Rady Evropy vyslána na monitoring do Ruské federace a do Arménie, v Ruské federaci to byly volby prezidentské a v Arménii parlamentní. V rámci Rady Evropy pak jezdila monitorovat pravidelně, a to do Ruské federace, Arménie, na Ukrajinu, Moldávie.

Pokud letíte za OBSE nebo Radu Evropy, do monitorovací mise vás zařazuje příslušná frakce, buď v Parlamentním shromáždění OBSE, nebo Radě Evropy. Vaši cestu pak musí schválit organizační výbor Sněmovny nebo Senátu, nikoliv klub. Řada poslanců vyjíždí i prostřednictvím nevládních organizací, které se zabývají monitoringem voleb. K takovéto misi pak nepotřebují souhlas svého klubu. Jak se tedy dostat na misi? Obvykle jsou poslanci oslovováni organizacemi ze zahraničí, protože využívají zkušenost, znalosti prostředí a procedur monitoringu. Co se týká Euroasijské organizace Luca Michela, naše média, která o tom psala, se hrubě mýlila.

Když byla exposlankyně Čurdová na volbách na Ukrajině, tak ji jeden z přítomných novinářů obvinil, že neziskovka, se kterou monitoruje, je placena Kremlem. Upřímně řečeno, v čem je horší tato než ta, která je placena State Departmentem USA? V  případě Šarapatky se navíc jednalo o neziskovku Lucy Michela, která je uvedena mezi fundovanými pěti prestižními monitoringy, jež byly zmíněny i v dotazníkovém formuláři Rady Evropy. Nejdůležitější je být na místě a vidět, jak vše probíhá, potkávat se s lidmi a mluvit s nimi…

(Je nutné dodat, že Vatikán, s nímž nemáme smluvně upraveny vzájemné vztahy, a jenž se po takzvaných restitucích stane majitelem pozemků, lesů a podobně, a jehož banka IOR zřejmě převezme všechny výnosy z případného prodeje majetku, byl 1. ledna 2012 dán State Departmentem USA na seznam států, kde hrozí praní špinavých peněz…)

Pan „vyhořený“ Veselovský by se měl podívat sám do ukrajinského parlamentu. Zásluhou několika statečných poslanců, vychází „oficiálně“ najevo, jak to bylo s parlamentním hlasováním o důvěře Jaceňukově vládě. Tato svědectví potvrzují naše informace: Poslanci ze Strany regionů a Komunistické strany byli donuceni hlasovat pod hlavněmi samopalů.

Pokud přesto odmítli, byli surově zbiti a byla jim odebrána hlasovací karta i poslanecký průkaz. Do prázdných lavic po zbitých poslancích potom „zaskočili“  jejich kolegové-revolucionáři. Bez těchto „demokratických“ metod, by nikdy pučistická vláda potřebnou formální většinu nezískala. Stejným způsobem se postupovalo i v případě „odvolání“ legálního prezidenta Viktora Janukovyče z úřadu.

Inu, když chce Veselovský někoho znemožnit, hůl keců si vždycky najde, vyhoření nevyhoření… http://www.liveleak.com/view?i=34e_1392746107

http://www.novarepublika.cz/2014/03/tiskovka-vv-putina-bez-cenzury-ceskou.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os