Paralela s rozbitím Československa na konci třicátých let zaujala i podřadná média. Britský bulvární deník Daily Mail porovnal Putinův projev o připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku a proslov Adolfa Hitlera z října 1938 o obsazení Sudet. „V lidských srdcích a myslích byl Krym vždy integrální součástí Ruska,“ prohlásil Putin. „Německé sudetské obyvatelstvo bylo a zůstane německé,“ cituje Hitlera deník. O tom zásadním však ani slovo. Holt, bulvár. Sudety totiž nebyly nikdy německé; Němci se v Sudetách usídlili ve 13. století dobrovolně na pozvání přemyslovským králem Přemyslem Otakarem I. a souhlasili, že budou patřit oni a jejich potomci k této zemi a pod správu místních úřadů a panovníků… I v dobách, kdy jsme existovali pod Habsburky nebylo Království České nikdy fakticky zrušeno.

Krym naproti tomu patřil od roku 1783 Rusku, kdy jej připojila ke své říši carevna Kateřina Veliká. Poloostrov měl důležitou roli v omezování osmanského vlivu v regionu východní Evropy, což bylo až do poloviny 20. století. Tehdy „totalitní praktiky Sovětského svazu vedly k začlenění ARK do Ukrajinské SSR“; jednalo se o svévolný akt Chruščova bez opory v tehdejší sovětské ústavě. Německo bylo v roce 1938 jednoznačně totalitní diktaturou. Dnešní Ruská federace má naproti tomu všechny znaky demokratického státu – ústavu, volené instituce, prezidenta, parlament a vládu. V zemi fungují nezávislá média a existuje systém více politických stran. Navíc referendum na Krymu proběhlo spontánně, bez násilí a donucovacích prostředků…Plakát na demonstraci proti Putinovi

foto: David Holt

Server Pohled Zvenku.cz uvedl: Jednou ze silných amerických reakcí bylo prohlášení Hillary Clintonové, co je evidentně stále pod vlivem psychického trauma jako manželka, podvedená orální nevěrou svého manžela Billa. Bývalá americká ministryně zahraničí kritizovala udělování ruských pasů občanům Ukrajiny: „Jestli se vám to zdá povědomé, jedná se o to samé, co dělal Hitler ve třicátých letech.“ Tehdejší taktiku Německa podle ní připomíná i ruská rétorika: „Hitler stále říkal, že etničtí Němci v zemích jako je Československo nebo Rumunsko jsou utlačováni.“ Prohlášení Hillary Clinton si však ve Spojených státech vysloužilo kritiku. „S těmito historickými analogiemi musíme být opatrní,“ řekl deníku The Washington Post bývalý americký diplomat Lawrence J. Korb. „Mohou více uškodit, než pomoci. Ať je Putin cokoliv, není jako Hitler.“ Hillary později ke svému prohlášení dodala, že jejím cílem bylo, aby lidé měli „malou historickou perspektivu“. Odmítla, že by srovnávala Putina s Hitlerem. „Navrhuji, že bychom se možná měli poučit z taktiky, která byla použita dříve…“

Nikdo ze sudetských Čechů a hlavně Židů nezapomene na “křišťálovou noc” z 9. na 10. listopadu 1938; v Sudetech, které po Mnichovské dohodě už šest týdnů patřily německé říši, nacisté vypálili a poškodili na 35 synagog, celkem jich bylo v Německu vypálených a zdemolovaných 267, k tomu přes 7 500 vypleněných židovských obchodů a bytů, 91 přímo při pogromu zabitých Židů a 30 tisíc židovských osob uvězněných v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Sudety se rozkládaly v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko…

Německu tak bylo na rozdíl od Krymu násilím postoupeno území o rozloze 28 680 km, kde bylo celkem 3 751 obcí, v nichž žilo 3 653 292 obyvatel. Z toho bylo přes tři a půl milionu československých státních příslušníků, podle národnosti Němců, Čechoslováků a Židů. Po 1. říjnu 1938 se české obyvatelstvo ocitlo v pozici národnostní menšiny, která neměla naprosto žádná národní práva. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven ve prospěch Říše. V úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit ani na veřejnosti a v dopravních prostředcích. Češi nesměli vykonávat zaměstnání v kterékoliv instituci státní správy, dále nesměli vykonávat žádné politické funkce, ani na obecní úrovni. Postupně byly zrušeny všechny české noviny, byl zakázán tisk českých knih, do kin nesměl přijít žádný český film, bylo zrušeno české vysílání v rozhlasu.

Omezována a nakonec zakázána byla i česká divadelní ochotnická představení, fotbalová utkání, taneční zábavy, poutě, veřejná procesí i kázání a bohoslužby v češtině. Zavřena byla většina českých veřejných knihoven, české střední školy, omezen byl počet základních škol. Češi byli znevýhodňováni při získávání práce, a po okupaci Čech a Moravy odcházeli do Protektorátu. Postupně byly hospodářským tlakem likvidovány drobné české podniky, docházelo ke konfiskaci českého zemědělského majetku. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou zhruba 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Kromě toho byli Češi omezováni v nakládání se svým majetkem, nesměli ho dále prodávat do českých rukou. Stejná opatření zavedli nacisté proti Židům. O něčem podobném dnes na Krymu vůči Ukrajincům či Tatarům vůbec ani neuvažovali…

To bylo v oblasti Sudet, jejíž hrozba byla děsivá proti dnešnímu Krymu. A bezpečnostní situace tenkrát na hranicích Ruska, resp. Ukrajiny i s Krymem? Polský ministr zahraničí Józef Beck podepsal počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Prospělo to nacistickému Německu z mezinárodní izolace, do níž upadlo po nacistickém uchvácení moci a požáru říšského sněmu. A pak byl 26. ledna 1934 podepsán Německo-polský pakt o neútočení, Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí. Polský velvyslanec v Německu Józef Lipski byl pozván Hitlerem 20. září 1938 do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci rozhovoru s Hitlerem Lipski píše: „Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před Ruskem, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky“. Dále Lipski píše: „V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…“ Jak Poláci chystali válečný konflikt s ČSR a jak na to doplatili

Na podzim 1938 se Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství, a tím znemožnit možnost návratu do země, 70.000 občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku. Polsko se ještě v listopadu 1938 a pak 15. března 1939 dělilo o československou kořist. „16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovská snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala smlouva Ribbentrop-Molotov…

Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti. Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později Němci…

Rozdílná byla i situace v dotčených státech. Československo bylo v meziválečném období vzorem demokracie v prostoru střední Evropy. Naproti tomu síly, které se nyní ujaly vlády na Ukrajině, ihned ukázaly své národnostní politiky – snaha zrušit oficiální status ruského jazyka nebo operování polovojenských bojůvek. Dnešní asociační dohoda se dá srovnávat s Mnichovskou smlouvou. Podepsalo ji Německo, V. Británie, Itálie, Francie… Tenkrát, dnes celá osmadvacítka Evropy. Tenkrát byl odmítnut slib Rusů, že ochrání Československo, stejně tak nabídli dnes pomoc Ukrajině, ale byli opět nevyslyšeni. Zrada čtyř a až 23. srpna 1939 následoval podpis smlouvy Ribbentrop – Molotov: “Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”…

Zrada. Takto se tento Pakt dnes posuzuje. Paradoxně možná ještě hůř než Mnichovská dohoda. Když se však řeklo A, musíme říct také B. Nebylo to pro Stalina tak snadné, ať byl zločinec nebo ne. Věděl totiž, že v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Znal volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Co asi měl Stalin dělat, když navíc všehoschopná Varšava už v roce 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou.

Zcela jasně ještě dnes působí na Ukrajině antisemitská a neonacistická strana Banderovců Svoboda, stejně jako ultrapravicové hnutí Pravý sektor, které je násilnická skupina, co se neštítí ani najímání sniperů. V 30. letech to v Německu bylo NSDAP a SS. A rovněž srovnání v tomto ohledu s landsmašaftem a Henlainem je zřejmé. V tomto se současná Ukrajina a tehdejší Sudety velmi podobají. Nějaké popisování nářků o etnickém pronásledování Rusů, aby se to dalo do souvislosti s požadavky sudetských Němců je však zcela mimo mísu. Ostatně, kdo sledoval krymské referendum, viděl jen nadšení, zpěv a veselí. Srovnávat Sudety s Krymem je schizofrenní pominutí mysli…

Stejné je však i násilí ze strany landsmašaftu, tenkrát vůči českým obyvatelům pohraničí, nyní proti Rusům na ukrajinském Majdanu ze strany provokatérů, držících se hesla Ukrajinské povstalecké armády (UPA): „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…” A aby toho nebylo málo, skupina poslanců za nacionalistickou stranu Svoboda včera vtrhla do kanceláře ředitele ukrajinské státní televize Oleksandra Pantelejmonova a bitím jej donutila k rezignaci. Popudilo je, že televize přenášela slavnostní akt podpisu zákonu o anexi Krymu. Na sociálních sítích vzbudil incident vlnu kritiky, uvedla BBC. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/331026-nacionalisticti-poslanci-zmlatili-reditele-ukrajinske-televize-a-donutili-ho-rezignovat.html

Asociační dohoda je pro Ukrajinu cesta do pekel. Na území Ruské federace zatím pracuje více než tří miliony ukrajinských pracovníků. Je velmi pravděpodobné, že Rusové zruší jejich pracovní a pobytová povolení jako eventuální reciproční opatření k propuštění svých pracovníků. Pro i tak zbídačený stát jako je Ukrajina to bude znamenat asi 15procentní zvýšení nezaměstnanosti. To pochopitelně prohloubí ukrajinský hospodářský marasmus, ten povede k dalším ještě horším rebeliím a revoluce začne požírat sama sebe. Potom pravoslavný Bůh buď milostiv hajlujícímu Jaceňukovi a jeho samozvané partičce.

Navíc neruské obyvatele Krymu nikdo nevyhání ani nediskriminuje, ať už se jedná o místní Ukrajince nebo Tatary. Pokud chtějí zůstat jako občané Kymu, tedy Ruské federace, nikdo jim nebrání. Ukrajinští vojáci mohou zůstat, pokud budou chtít sloužit v té ruské. Stejně jako po vytvoření státu Izrael je na jeho území přes milion izraelských Arabů, kteří mají k dispozici desítky mešit a svobodu svého islámského vyznání; žijí si na několikanásobně vyšší životní úrovní než jejich bratři v okolních arabských státech, včetně Pásma Gazy. Gaza, místo, kde trpí lokální Arabové, co si říkají Palestinci…?

Inu, pokud by někdo zvažoval dát do souvislosti Majdan a Sudety, byl by pravdě mnohem blíž; hrubé násilí band s puškami, zápalnými láhvemi, kamením a železnými tyčemi na Majdanu až příliš připomínali české henlainovce, kteří stříleli a plenili české pohraničí. Jen s rozdílem více než 75 let zpátky…

http://www.outsidermedia.cz/Ukrajina-rozpad-statu-a-nase-elity-1.aspx

http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2014031901

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os