Fotbal s milionáři? Vemte si dovolenou, nebo neplacené volno!

19. Listopad, 2008 – 23:48

San Marino má necelých 30 tisíc obyvatel, jako malé české okresní město. Je nejstarší republikou světa, založenou už v roce 301. Zaujímá 189. místo na světě počtem obyvatel. A vládne v ní holubářství a tržní mechanismus, takže se musí makat.

Zdejší horkotěžko složená a jen po práci trénující fotbalová reprezentace hraje svá mezistátní kvalifikační utkání jako svůj koníček. Jak také jinak, jsou to ti nejryzejší amatéři.

„Zápas s českými milionáři ve středu. Uprostřed pracovního týdne? Copak jsem sociální ústav? Vemte si dovolenou nebo raději neplacené volno, ale ve čtvrtek ráno ať jste na šichtě. A jako rybičky…“

Nějak tak asi řešili šéfové sanmarinských fotbalistů jejich uvolnění na zápas s Českem. Soustředění. Refundace? Kdo by jim ji dal? Odměny za vítězství, za získané body? To má být špatný vtip? Stejně nevyhrajete, s profíky z Juve, AC Milan nebo z Chelsea, třebas jako náhradník…

Nic nedostali, ani když před čtyřmi roky zvítězili poprvé a zatím naposled v přátelském utkání s dalšími fotbalovými ochotníky z Lichtenštejnska.

Ten dělá to a ten zas tohle. Jeden prodává keramiku, jiný počítá peníze, další je lapiduchem v nemocnici, ten programuje, ten zase studuje, jiný má na starost pláž v Rimini a všichni dohromady si odpoledne „píchnou“ a jdou se postavit proti českým hvězdám. David a Goliáš…

„V národním mužstvu máme plno prodavačů v turistických obchodech, jichž je v San Marinu plno, máme majitele fitness centra, trenér je učitelem tělocviku a funkci u reprezentace má jen na poloviční úvazek,“ říká Elisa Feliciová, jedna ze dvou placených zaměstnankyň fotbalového svazu San Marina.

Zároveň je též tiskovou mluvčí, svazovou sekretářkou a ještě prodává vstupenky a také hodně vzácné suvenýry – za pět euro odznak a za deset vlaječku fotbalového San Marina.

Jediný profesionál Andy Selva, co hraje v Itálii druhou ligu, se zranil. Kolik si může vydělávat? Jaké asi mohou být příjmy prodavačů, učitelů, sekretářek, zdravotních bratrů, jak vysoká asi mají stipendia studenti…?

Určitě se jim protočí panenky, když uslyší, že Petr Čech má za týden 90 tisíc liber, další Češi sice o něco míň, ale pár milionků to také hodí.

A k tomu kolem sebe maséry, psychology, fyzioterapeuty, tým trenérů, lékaře, custody a další opečovávače, soustředění a tréninkové tábory. A také lhostejnost a jen jediné – prachy…

Zatímco celá česká fanouškovská obec nemluvila před rozhodujícím zápasem s Tureckem na EURO 2008 o ničem jiném než o výhře a postupu do čtvrtfinále, strahovský ministr financí a místopředseda svazu Jaroslav Vacek věděl své.

„Mně postačí úplně remíza, neboť pak budu na svém,“ řekl lakonicky a přiznal, že ho čtvrtfinále EURA už příliš nevzrušuje.

Byla mu šumafuk nějaká fotbalová euforie, fandovství a národní hrdost. Je hrdý jen na vydělané peníze. Chtěl jen jednu výhru a jeden nerozhodný výsledek, což představovalo zisk 37,5 miliónu korun. Nakonec o ně přišel…

Vlastně ani ne. Už před zápasem s Tureckem byl výdělek českého fotbalu z EURO 2008 rovných 237 miliónů korun.

Tak to bylo. A dnes? Cílové odměny i prémie za body, postup ze skupiny a pak se sumy zvyšují, za postup na mistrovství světa do Krejčířovy Jihoafrické republiky, to už bude pořádný balík.

Určitě mnohem větší, než jako jsou ti sanmarinští ochotničtí balíci, co hrají, protože je to baví…

To jsou mi věci; hrát zadarmo a ještě s láskou a nadšením…

Vědí ti naši borci, co to vlastně je…?

I když nakonec museli „hrát na krev“, aby trpaslíka porazili…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *