Jak píše, není nadšený z násilí, s házení kostek a Molotovů, ale je to boj. Jen nedodává, zda jde o boj férový; také válka má své ženevské a jiné konvence. A vrací se k těm blogerům, co píší, že prý na západě znamená Molotovův koktejl automaticky střelbu policie; je to dle pana Peszyńského bohapustá sprostá lež. Tvrdí totiž, že „dokonce ani v USA není Molotovův koktejl důvod ke střelbě“. Nepíše však, jestli za všech okolností…?

Cituji: „Těžkooděnci nebo jak se na západě říká „Riot police“ jsou cvičení reagovat na Molotovovy bez střelby a bez zabíjení. Ani Britové v severním Irsku nestříleli na Molotovovy koktejly. Policisté se učí jich nebát, překonat je a dál pokračovat za pomoci obušků. Samozřejmě, že nikdo není nadšený z Molotovova koktejlu, ale na západě je součásti hry, i když extrémní. To jen „východňari“ hledají záminky k zabíjení…“ http://orgo-net.blogspot.cz/2014/02/ukrajina-syrie-tyz-scenar-povstani.html

To já si dovoluji oponovat. Házení dlažebními kostkami nebo Molotovovy koktejly je trestný čin, který se dá kvalifikovat jako pokus o vraždu. Lze se zeptat paní Ciché, která dostala dlažební kostkou do obličeje od fotbalových rowdies…

Před patnácti lety to byla normální ženská. Dnes několikrát za měsíc dostane epileptický záchvat. Před spaním si musí vyndat z oční jamky umělé oko. Na její tváři jsou znát stopy po deformaci lebky. Zapomíná. Nedokáže se soustředit. Občas ztrácí rovnováhu. Před třemi roky se pokusila o sebevraždu… V srpnu 1999 se paní Iveta Cichá vracela s dcerou Nicol (11) z dovolené v Chorvatsku. Na vlak, v němž jely, zaútočila horda “fanoušků Baníku”. Jeden hodil dlažební kostkou. Těžký kámen trefil do hlavy Ivetu Cichou. Podstoupila už pět operací… dlažební kostka jí “jen” rozdrtila obličej, takže je z ní dnes těžký invalida a má zdraví definitivně pryč.

V Ostravě byl nedávno soud. Státní zástupkyně Brigita Bilíková pro Davida Vaculíka, Václava Cojocaru a Jaromíra Lukeše navrhla výjimečný trest od 15 do 20 let. Pro Iva Müllera navrhla trest na horní hranici základní sazby. Čtveřice v noci z 18. na 19 dubna 2009 ve Vítkově zaútočila na dům romské rodiny třemi zápalnými lahvemi. Při incidentu byli zraněni tři lidé, nejvážněji tehdy dvouletá Natálka, s níž na posteli spali i její rodiče. Rodina se po vypálení jejich domu přestěhovala do náhradního bydlení v Budišově nad Budišovkou, které pořídila z peněz získaných veřejnou sbírkou.Demonstrant útočí prakem, oči si chrání masivními brýlemi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Tříletá Natalka po žhářském útoku utrpěla popáleniny na osmdesáti procentech těla, tak po téměř osmi měsících konečně opustila brány nemocnice. Dvacet operací není ještě konečná. V narkóze byla Natalka už přibližně stokrát. Nyní bych si s dovolením zopakovat jednu větu našeho nedostižného génia. …“Těžkooděnci nebo jak se na západě říká „Riot police“ jsou cvičení reagovat na Molotovovi bez střelby a bez zabíjení…“

Moudré, zvláště pro ty, kdož vědí, jak použít přiměřené obrany a nenechat se zapálit Molotovovým koktejlem, či nastavit hlavu dlažební kostce, protože je na to cvičený, aby na oplátku útočníka nezabíjel. Mám kamaráda, co je policista, který si pravidelně obléká neprůstřelnou vestu, což ovšem neznamená, že když po něm někdo vystřelí, byť je chráněn, že ho nemůže zabít. Vesta nevesta. Není to náhodou rychlokurz „Riot Police“ po česku?

Jistě náš všeznalý pisatel ví, co je to intifáda, volně přeloženo „palestinská vzpoura kamením“. To je prostě dav lokálních Arabů, co si říkají Palestinci, který si připraví třeba v Jeruzalémě hromadu kamení všeho druhu, nechybí ani zápalné láhve, kterými se pak trefují do hlídkujících vojáků. O jak nebezpečnou „hru“ se jedná, můžou hovořit stovky mrtvých na obou stranách. Zažil jsem intifády v Izraeli dvě…

Také mám možnost sledovat dění v Kyjevě na živo z internetu pomocí kamer non stop – na Majdanu či v Parlamentu. Vím proto, jak životu nebezpečné je, když z ochozu vstupní brány fotbalového stadionu Dynama Kyjev dopadají na hlavy nic netušících policistů pod ochozem kameny či zápalné láhve. Samozřejmě, že nikomu z nich „nic nehrozí“. Z našich médií se to sice nedozví, ovšem faktem je, že ze skoro sta mrtvých na Majdanu bylo asi čtyřicet policistů; že by páchali sebevraždy střelami do svých zad…?

Inu, tolik tedy jen má pochybná obhajoba toho, že dlažební kostka či zápalná láhev, vržená na člověka, je pokusem o vraždu, přinejlepším pokusem někomu těžce ohrozit jeho zdraví, k jehož ochraně života výcvik „Riot police“, ani obušek zdaleka nestačí. Natož, aby to byla bohapustá lež..

PS: A ještě jedna reakce na jiného autora s mimořádným IQ, co mně mj. napsal:… „Osobujete si právo výkladu historie jednoho národa, ale přesně v duchu marxismu-leninismu. Co Vy víte o Banderovi? To co Vám natlačili do hlavy komunističtí propagandisté a učitelé, kteří museli znevážit jeho úsilí o osvobození Ukrajiny od komunistického jha…?“ A k tomu opsal z Wikipedie vše o Banderovi. Kdo hájí Banderovce, omlouvá sedm vražd, spáchaných bratry Mašínovými… Banderovci nemají v EU dobrou pověst jako strana Svoboda, resp. ultranacionalistické, antisemitské a extrémně pravicové uskupení, které přímo navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA).

A mají blízko k Ustašovcům. Když jsem se během bojů v bývalé Jugoslávii ptal posledního prezidenta Jugoslávie Stipe Mesiče, kdy válka skončí, řekl, až Američané rozdělí peníze a řeknou dost. A Ustašovci? Prý jsou to už neškodní staří lidé…” Odhady množství srbských obětí Ustašovců v Chorvatsku se pohybují kolem jednoho milionu. Množství Srbů zabitých v Jasenovaci bylo skoro šedesát tisíc. Od roku 1943 do března 1944 bylo v Chorvatsku zavražděno 350 tisíc Srbů. Vjekoslav Luburić, vrchní velitel všech chorvatských táborů, v říjnu 1942 pyšně řekl: “My jsme zabili tady u Jasenovace více lidí, než jich byla schopná Osmanská říše v Evropě zaměstnat…“

Praktiky Ustašovců dosahovaly hrůzných rozměrů – neštítili se stahovat lidi z kůže, znásilňovat dívky před očima jejich matek, popravovat malé děti a ani vyřezávat lidem oči zaživa. Proč o Banderovcích a zápalných láhvích? Obojí se totiž vyskytovalo na barikádách Majdanu v Kyjevě; zmršené Molotovovy koktejly, zmršení Banderovci, hrdinové tohoto století, dle pětiprsté Tymošenkové…?

Odpověď mám: Banderovci potírali komunistické povstalce, a židy a Poláky pobíjeli tak, že i němečtí esesmani trnuli hrůzou; psali o upalování a podřezávání židů a Poláků, polistopadové prameny píší kromě upalování také o „rituálních vraždách těhotných žen“. Co to je? Rozpárání břicha či naražení na kůl? „Němce do Berlína, Rusy na Východ, Poláky na Západ, židy na hák,“ přibližně tak vypadal horečnatý sen UPA a spol. o eticky čistém samostatném státě na území nacisty okupované, národnostně smíšené západní Ukrajiny. Ano, většina tehdejších ukrajinských odpůrců stalinismu byla horší sběř než stalinisté…

Další mojí odpovědí je citace zápisu z obecní kroniky sepsané dne 26. novembra 1945 v přítomnosti obyvatel obce Nová Sedlica. „Do naší obce často přicházejí banderovci. Od 4 . 11 . t.r. každou noc. Rabují potraviny, dobytek a šatstvo. Ve čtvrtek jich přišlo 50, 60 a rabovali. Došli aj do Zboja na oddělení finanční stráže, když odcházeli, jeden z nich pohrozil pistolí a řekl, že tato pistole zastřelila 29 parchantů. Přišli i k obecnímu předsedovi, kterého chtěli oběsit. Na velké prosby sousedů byl ušetřen, ale byl do krve a do bezvědomí zbit. Ze Zboja se vrátili znovu do Nové Sedlice. Zde řádění pokračovalo. V domě vdovy po Diviči Mitrovi sebrali šatstvo. Potom odešli do domu Ivana Šiškána. Šiškán byl Rusín, pracoval jako hajný, byl to voják několikráte vyznamenaný z dob 1 i 2 světové války .Banderovci mu rozkázali, aby se umyl, pomodlil, rozloučil s rodinou, lehl si na břich a bil zastřelen. Jeho dům byl vykraden. Zůstala nemocná žena a děti. Potom odešli ke Galbovi, vzali mu peníze a všechno co se dalo. Nakonec Banderova banda šla ke Kirešovi.Ukradli potraviny drůbež, Kireš byl do krvava zbit a na dvorku zastřelen před očima dětí…“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os