Takové je skutečné hlavní město Ukrajiny, v němž žije z téměř tří milionů obyvatel na 900 kilometrech čtverečních spousta mých známých i se svými rodinami, možná nadávají jako každý z nás na politiky, volby je zajímají jen tak z poloviny, ale nikdy by po nikom nehodili zápalnou láhev či dlažební kostku, na nikoho by nevytáhli kulovnici. Demonstrovat sice byli, ale jen do fáze, než se vše zvrhlo v chaos, zapalování pneumatik, brutální rvačky a ve vraždění. Nejsou to totiž neonacisté, snajpeři, rowdies a chuligáni, ti „praví bojovníci“ z barikád na Majdanu, ale obyčejní dělníci, lékaři, učitelé, vědci, řidiči, prostě všichni slušní lidé, co musí každé ráno zodpovědně vstávat do práce…

Tak, a máme tady zřejmě jedenáctý nejmenší městský stát na světě – město Lvov; myš, která řvala, když z Bruselu se jí hlava zamotala. Z čeho bude žít? Přece z peněz toho, kdo to všecko zorganizoval a vyprovokoval; z Bruselu a tamního sídla EU. Lvov má přece staletou tradici, když byl od roku 1250 královským haličsko-volyňským městem, než ho dobyl král s odpovídající curriculum vitae – Polák Kazimír Třetí Veliký.

Včera se to stalo; opoziční lvovská národní rada oznámila, že převzala kontrolu nad oblastí a má ve svých rukách všechny místní orgány. „Výkonný výbor lvovské oblastní rady, Národní rada, přebírá odpovědnost za osud kraje a občanů,“ uvedla. Nejvýbušnější je situace právě zde, v tradiční baště protivníků režimu prezidenta Viktora Janukovyče. Místní opozice fakticky vyhlásila nezávislost na Kyjevu. Jestli se měl na Ukrajině někdo dobře, byl to Lvov. Znám ho jak své boty z řady návštěv, v Kyjevě jsem zase v 90. letech dělal rozhovory s politickou garniturou pro Moravskoslezský den, včetně opozičních lídrů, shodou okolností na Lvovském náměstí v tamním kulturáku. Vím, o čem píšu…

Stínové zastupitelské orgány začaly ve Lvově vznikat už letos v lednu. Působí už v 19 z 24 oblastí. Stovky protestujících vzaly útokem budovy lvovské oblastní správy už v noci na středu. Policie jim v tom podle očitých svědků nebránila. Demonstranti obsadili také sídla bezpečnostních orgánů, včetně policie a kanceláří tajné služby SBU. Padly bez boje, policisté na místě nebyli. Takže máme jedenáctý nejmenší městský stát na světě – po Vatikánu, Monaku, Macau, Nauru, Tuvalu, Bermudách, San Marinu, Montserratu, Britských panenských ostrovech a Lichtenšnejnsku. To má 160 km čtverečních, Lvov 171 km2 a přes 740 tisíc obyvatel.

Vztah k Rusku rozděluje Ukrajinu od roku 1654, to byla levobřežní Ukrajina k Rusku připojena. Pravobřežní Ukrajina byla k Rusku připojena až po dělení Polska (1793 a 1795). Od Ruska se Ukrajina osamostatnila v první polovině 20. století, pak ji znovu pohltila sovětská moc; násilná kolektivizace, velký hladomor a zničení ukrajinské elity. Pak ničila druhá světová válka, ve které část Ukrajinců marně hledala oporu proti sovětskému režimu na německé straně. Banderovci a spol.Protivládní demonstrant na barikádách. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ukrajinští Banderovci na barikádách jsou mírumilovní lidé, žádní chuligáni… Foto Reuters

Nacisté proto tak rychle obsazovali Sovětský svaz, protože měli na Ukrajině pátou kolonu, kam se hnuli. Válečné zvraty nakonec vedly k připojení Podkarpatské Rusi, Haliče, severní Bukoviny a jižní Besarábie k Ukrajinské SSR. Po skončení druhé světové války se Ukrajina ocitla znovu jako svazová republika v SSSR. Dnešní podoba ukrajinského státu byla dokončena v roce 1954, kdy Nikita Chruščov daroval Ukrajincům Krym u příležitosti 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku. Dnes má Lvov autonomii, Krym žádá o připojení k Rusku a to bude patrně budoucnost pomateného politického běsnění.

Západ a východ Ukrajiny je z pohledu historie i současnosti jako voda a oheň; mají jiný jazyk, náboženství, ekonomiku i politické směřování. Přirozenou geografickou hranicí, která zemi rozděluje na východní a západní část, je řeka Dněpr. Protéká ze severu metropolí Kyjevem, točí se na jihovýchod k Záporoží a vtéká do Černého moře. Historicky se východní části Ukrajiny říkalo „levý břeh“ a západní části „pravý břeh“. Tomuto rozdělení přibližně odpovídá i současné rozdělení země na prozápadní a proruské regiony. Za zhruba 760 let „oficiální“ historie byl Lvov svědkem mnoha dobrodružných událostí; byl spoluvytvářen ukrajinskými, ruskými, polskými, rakouskými, německými a sovětskými vládci. S jejich střídáním měnilo město jméno Lvov, Lviv, Ľvov, Leopolis, Lwów, Lemberg. Dnes to bude myš, která zařvala.

Bylo, nebylo, známe filmovou grotesku o tom, jak se vysoko ve Francouzských Alpách rozprostíral na dvou čtverečních mílích nejmenší stát světa Velký Fenwick, kde vládla stará velkokněžna Gloriana. Hrál ji Peter Sellers, stejně jako premiéra a generála armády. Obdobně jako Petro Kolodyj, předseda lvovského parlamentu, šéf tamní autonomní vlády i armády. Poté co jeden kalifornský vinař začal falšovat fenwické víno, postihla Velký Fenwick, jenž byl závislý na exportu vína, krize. Ministerský předseda navrhl vyhlásit Spojeným státům válku. Dvacet dobrovolných lučištníků pod vedením nejvyššího velitele vojsk zaútočí na liduprázdný New York, neboť byl vyhlášen cvičný atomový poplach.

Náhodou zajme vědce Alfreda Kokintze, pracujícího na velmi účinné bombě Q. To zcela mění situaci a do malého státečku se sjíždí výkvět světové diplomacie, aby jednal o míru a spolupráci. A „Řvoucí myší“ se stane poté, co je nucena vyhlásit válku Spojeným státům. A aby se vyhnula bombě Q, záměrně své území zmenšuje a posouvá hraniční patníky tak hluboko do svého dvoumílového vnitrozemí, aby byl Velký Fenwick „netrefitelný“…

Janukovyč dělá jeden ústupek za druhým, nabídl opozici místa premiéra i vicepremiéra, byl odmítnut, provedl amnestii, přesto se bojuje dál. Co má ještě splnit? Odstoupit sám? Má s tím své zkušenosti. Ústřední volební komise Janukovyče nejdříve i přes řadu stížností na falšování voleb prohlásila 21. listopadu 2004 jejich vítězem (s deklarovaným ziskem 49,42% hlasů oproti 46,69% pro Juščenka), aniž by se stížnostmi zabývala. To vyvolalo vlnu masových protestů, které vyústily v anulování výsledků a opakování druhého kola voleb dne 26. prosince 2004.

V opakovaném hlasování, které podle vyjádření mezinárodních pozorovatelů tentokrát již proběhlo v souladu s demokratickými pravidly, získal prozápadní kandidát Juščenko 52,00% hlasů, kdežto Janukovyč pouze 44,19%. Oficiální volební výsledky byly Ústřední volební komisí publikovány 11. ledna 2005. Pak přišly další řádné volby a Janukovyč se 17. ledna 2010 stal opět prezidentem Ukrajiny. Druhá skončila dosavadní premiérka Tymošenková. Mezinárodní pozorovatelé označili volby za regulérní a čestné, Janukovyč se následně prohlásil vítězem voleb. Tymošenková výsledky voleb neuznala a podala žádost na jejich přezkoumání u soudu, svou žalobu poté stáhla; došlo k inauguraci Janukovyče do úřadu prezidenta, premiérka Tymošenková a předchozí prezident Juščenko vyjádřili s inaugurací nesouhlas.

Navíc Juščenko vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery řádem Hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války. Dnes jsou Banderovci znovu na kyjevských barikádách. A tak to jde dál, mrtvých od provokatérů přibývá, stejně jako „znechucení“ ze strany EU, tlak na odstoupení Janukovyče sílí. Nic neudělal, ale má zodpovědnost i za mrtvé, které zabila „opozice“… Evropa přesto uvalí sankce… na koho…? Kdo je proruský, jasná zpráva… Byl již zatčen a usvědčen nějaký snajper, co zákeřně zabíjí lidi? Bylo mu dokázáno, že je z proruské Janukovyčovy strany?

Oběťmi nepokojů na Ukrajině se od 18. února stalo již 75 lidí, do rána jistě další přibudou, mezi nimi i množství policistů a vojáků, praví se v prohlášení ukrajinského ministerstva zdravotnictví. Jejich těla budou podrobena soudní expertize. Dalších 600 lidí bylo zraněno, přes tři sta z nich je v nemocnici. V průběhu konfrontace bylo v ukrajinském hlavním městě zajato 67 vojáků vnitřních vojsk ministerstva vnitra. Jejich osud i zdravotní stav je dosud neznámý. Ví se též, že mezi zabitými nejsou pouze Ukrajinci, ale i občané jiných zemí, mnozí zastřeleni loveckou kulovnicí se zkrácenou hlavní…

Nevím, čím by se Ukrajina mohla pochlubit, když její největší bohatství, tedy obilné lány, už velkou část koupila Čína, aby měla čím život svých miliardu a čtyři sta milionů obyvatel. Nedávno čínská společnost Xinjiang Production and Construction Corps (XPCC) podepsala dohodu s ukrajinskou zemědělskou firmou KSG Agro, že poskytne Číně přes sto tisíc hektarů zemědělské půdy. Tím to však pouze začíná. Rozloha poskytnuté půdy se má postupně zvyšovat až na tři milióny hektarů za několik milionů dolarů.

Zatímco místní lvovští radikálové a nacionalisté usilují o svržení legitimně zvolené moci v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem, stoupá v Maďarsku a Rumunsku zájem o strategicky významné oblasti Západní Ukrajiny. Nakolik reálná je hrozba pro celistvost země? Tady je mínění profesora Středoevropské univerzity v Budapešti Rubena Mnacakanjana:

„V Zakarpatí existuje odedávna maďarská diaspora. Svého času vydávalo Maďarsko těmto ukrajinským občanům pasy etnických Maďarů. Jeho majitelé mají možnost bez překážek vycestovat do Maďarska a získat tam práci. V Zakarpatí byl vytvořen plný cyklus vzdělání v maďarštině, od mateřských škol do univerzity. Avšak jak bude reagovat Budapešť na ten či jiný vývoj událostí na Ukrajině, nedá se zatím dost dobře odhadnout…“

Inu, co nyní učiní Lvov, jako myš, která řve, to je ve hvězdách na modré unijní vlajce; kdo chce kam, pomozme mu tam, Řecko, Rumunsko, Bulharsko či Portugalsko a další „svobodné a suverenní“ země EU to mohou dosvědčit, jaký je to super život… Janukovyč telefonoval s Putinem, který by měl poslat do Kyjeva zprostředkovatele vyjednávání o návratu k Juštěnkově ústavě z roku 2004 a k předčasným volbám… http://olser.blog.idnes.cz/c/397065/Naciste-tez-meli-kristalovou-noc-aby-okradli-a-pote-zabili-Zidy.html

http://tkachenko.blog.idnes.cz/c/397257/Otevrete-oci-Na-Majdanu-v-Kyjeve-nedemonstruji-normalni-obcane.html

http://gloria.tv/?media=540709

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os