V posledním sčítání lidu v roce 2011 romštinu jako mateřský jazyk uvedlo v Česku celkem 42 tisíc lidí. Z toho jako jedinou volbu ji zvolilo akoro pět tisíc osob, v kombinaci s češtinou sedmkrát víc a společně se slovenštinou na dva tisíce lidí. Tyto údaje ale zřejmě neodrážejí skutečnou situaci. K romské národnosti se totiž při sčítání přihlásilo jen 5 135 lidí (s těmi, kteří uvedli romskou národnost v kombinaci s českou či slovenskou dohromady zhruba 13 tisíc). Počet Romů se přitom odhaduje na 200 tisíc. Proč ty lži? Dostali snad strach z gadžů, stydí se za to, že jsou cikány, nebo nepřizpůsobivými darmožrouty…?

Ontárijský deník Globe and Mail a jeho rubrika v Torontu mě požádala, abych napsal, jestli jsou Češi rasisté. Rubrika měla signifikantní název: Otázky a odpovědi o Romech; Rubrika “Nezdvořilá společnost“-The Toronto Globe and Mail. Tak jsem napsal komentář, jestli: „Jsou Češi rasisté nebo jen nemají Romy z lidského hlediska rádi…?“ Rázem jsem byl největší rasista v Torontu a jeho okolí a Helsinská konference Kongresu USA dokonce můj „rasismus“ nazvala zabedněným a nedoporučila mi žádat o vízum dalších pět roků, než “demokraticky uzraji”… Bylo to odůvodněné opatření? Na mé straně je i zkušenost s romskými azylanty ve Velké Británii…

Kromě toho, že jsem byl okamžitě prohlášen za nepřítele Romů číslo jedna, jsem se dozvěděl ledasco zajímavého. Deník též napsal, že romští adolescenti vykazují nulovou znalost angličtiny, chabý vztah ke škole i vyučování a ve srovnání s vrstevníky jiných národností značně omezené znalosti. Šokovaní učitelé je popisují jako žáky, kteří neznají ani tak banální věci, jako je školní zvonek nebo rozhlas. Řada z nich ve rvačkách ohrožuje své spolužáky, jsou neuctiví k učitelům, nedělají domácí úkoly a často i na několik dní nedodržují školní docházku, a to i na základní škole. Jeden z Romů vysvětlil náhlou absenci své 14leté dcery tím, že už má věk na vdávání a školu proto nepotřebuje.

Jsme politici, co ví, jak se zviditelnit a ukázat, že nejsme rasisté… Snímek Břetislav Olšer

Přesto deník Toronto Star, aniž by se poučil z názorů kanadských učitelů, upozornil, že je to vše tím, že ve východní Evropě pokračujeme v zařazování romských dětí do zvláštních škol a dochází k jejich šikanování. Ale že zrovna Kanada na tyhle žvásty skočí, když sama vidí, jak se romské děti mimo jiné neučí ani anglicky a jaké jsou pak s nimi potíže…? Když nějaké romské dítě neumí česky v české škole v Česku, je také na obtíž dětem, které česky umí, ale musí se zdržovat kvůli těmto žákům, jimž se doma rodiče vůbec nevěnují a neučí je mateřský jazyk, za který považují pouze romštinu. Kdo tedy koho diskriminuje a kdo koho šikanuje. Gadžové Romy, nebo snad Romové gadže…?http://olser.cz/wp-content/uploads/cikani-2013_-1-jpg.jpg

Je to dnes začátek asimilace či konec Romů v Čechách. Neumí česky, neumí ani romsky. Kam to spěje? To dokonce i já řeknu zvládnu pár slov romsky: “Kdybys nebyl lenoch, práce je všude dost… tu sal lenivo buči hyn but te…” A na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Rom, co ještě uměl romsky, bryskně odvětil: “Když nejsem inženýr, nikdo po mně ani neštěkne… Sar me nasom inzenyr, ani o rikono pan ma nahavkynla…” Prý by se hodilo umět alespoň číst a psát… ”A džanes aspon tegenel a tepisinel”… Obojí mnozí Romové umí, jinak by si tolik nevydělali. Navíc krást, to je jejich rodinná tradice. “Tečorel, oda amari tradicia…” Pojedu do Kanady, tam nejsou rasisti, tam budu člověk… “Džava adre Kanada, odoj nane o rasisti, odoj dživava sar manus…” Na sociálce jsou rasistky, co mně závidí zasloužené peníze… “Pre socialka hyne o rasistit so mange nadoprajinen mire love…” Proč bych děcka posílal do školy, když ani já do ní nechodil… “Soske me bichavava le čhaven adre skola, te me tyz kodoj naphyravas…?”

Značná část Romů, především v sociálně vyloučených lokalitách, navíc mluví zvláštním jazykovým koktejlem, odborníky nazývaným jako romský etnolekt češtiny. Sice hovoří česky, ale řadu slov a dalších jazykových ingrediencí si přenáší z romštiny. Například dávají přízvuk na předposlední slabiku, nebo zkracují dlouhé samohlásky. A jelikož většina Romů v Česku pochází ze Slovenska, objevuje se v jejich řeči i vliv slovenštiny. Romština patří mezi indoárijské jazyky. Na rozdíl od češtiny má 8 pádů a 2 rody (chybí ten střední). Romové na našem území do 2. světové války mluvili českým dialektem. Ten však zanikl poté, co nacisté většinu jeho mluvčích zavraždili v koncentračních táborech. Nyní zhruba tři čtvrtiny Romů v Česku, kteří ovládají svůj jazyk, hovoří slovenským, zbytek maďarským nebo olašským dialektem.

Romština mi trochu připomněla židovský jidiš. Jak cikáni putovali světem, tak se do jejich jazyka dostávala slova z jednotlivých zemí, jimiž prošli. Židé, především ti aškenázští, obohatili naši západní, křesťanskou společnost v oblasti kultury, vědy, etiky či praktického života. Tento “jidiš lid” vytvořil svébytnou a soudržnou “jidiš civilizaci” s vlastním jazykem, literaturou, náboženstvím a historií. O tomto jazyku, židovské němčině, spisovatel Leo Rosten říká: „Jidiš je Robin Hood mezi jazyky. Krade lingvisticky bohatým, aby obdaroval chudá ptáčata.“ Jde o polozapomenutý jazyk s osobitou květnatostí a expresivitou, doplněnému řadou židovských a jidiš příběhů a anekdot. Do češtiny z jidiš přešlo mnoho slov. Mnozí z nás je každodenně používají, aniž by si uvědomovali, že jde o slova, převzatá z židovské řeči jidiš. Třeba slovo „kibic“ nebo „mešuge“, označující vlezlé a mírně potrhlé jedince. Mluvit o tom, že je někdo „póvl“, je jasné, že je hned zařazen do návštěvníků „pajzlu“, kde se dostane našinec často do „šlamastiky“ a je z toho „čurbes“. Hovorovými slovy v češtině se už též staly „čachr“ a „šoufl“ či “chucpe”…http://olser.cz/wp-content/uploads/_000820.jpg

Anglická radost ostravských Romů… Snímek Břetislav Olšer

V Ostravě  jsem se sešel s Patrikem Bangou, redaktorem iDnes, nyní reportérem ČT, a kdysi spoluzakladatelem romské kapely Gipsy.cz. Jako Rom má k výše popsaným záležitostem svérázný postoj.

Otázky: Jsou ve školách rasisté, protože chtějí romské děti, které doma rodiče nepřipraví na vyučování, dát do zvláštních škol. Co by říkaly Vaše děti, kdyby chodily do jedné třídy s dětmi, které je budou zdržovat ve výuce? Co byste na to řekl Vy, jako rodič? Co víc může společnost dětem dát, než zadarmo základní školu, učitele, učebnice, osnovy, podle kterých se musí všichni učit stejně a ve stejný čas…?

“Udělal bych vše proto, aby podobné děti nebyly ve stejné třídě s mými chlapci, už jen proto, že jsem se jim jak vůl věnoval, aby na školu byli připraveni a chtěl bych, aby učivo zvládali bez problémů. Pokud by se nedalo se školou jednat (přesunutí dětí do jiných tříd, kde se jim bude kantor věnovat, bude tam méně dětí), dám děti do jiné školy, kde tento problém nebude a pokud to bude nutné, budu je tam i vozit, pokud by škola byla daleko. Ještě bych se pokusil škole doporučit tzv. romské asistenty, kteří by dětem pomáhali v učivu, nic jiného mne nenapadá…”

Na protest proti přijetí romských dětí do základní školy v anglickém městě Gloucester totiž přestali někteří „bílí“ rodiče posílat na výuku své děti. Do lavic tak neusedlo zatím na 50 žáků, další rodiče o bojkotu školní docházky uvažují a připravují protestní akce. “Obáváme se, že naše děti budou zbity a že je děti kočovníků okradou, bude-li jim povolen vstup do školy,” svěřila se jedna matka. Rozruch propukl poté, co se hned vedle školy utábořila romská rodina s šesti dětmi. Právě z nich mají rodiče obavy. Do školní budovy museli malí Romové chodit s doprovodem.

A právě ve Velké Británii se přitom podle pilotní studie britské organizace Equality romské děti bez problému zapojují do tamních základních škol. Průzkumu se zúčastnilo 61 žáků, které český školní systém ve většině případů poslal do tzv. škol praktických, dříve zvláštních. Britský školní systém je nicméně na děti z jiného kulturního prostředí lépe připraven a počítá s tím, že prvních pět let se učí hlavně anglicky. Zázrak? Omyl. Na anglických základních školách jsou požadavky na žáky daleko nižší než u nás. Vezmou tam téměř kohokoliv. Zajímavé na celé věci navíc je, že autorkou výzkumu, jenž prokázal prosperitu romských dětí v Anglii, je někdejší spolupracovnice Společenství Romů na Moravě Lucie Fremlová.

Psychologie většiny Romů? Že jen když jsou děti, chtějí ve své naivitě mít za svůj životní styl pobírání sociálních dávek? Pak si ale v dospělosti zvyknou na nicnedělání, na lichvu, drogy a začne je bavit krást poklopy z kanálů a bronzové tabulky ze hřbitovů. Nemůžeme jim vnucovat svůj hodnotový systém. Patří zkrátka do kategorie asociálů, odmítajících autoritu. Skončili v ghettech právě proto, že nejsou schopni dělat kompromisy výměnou za to, co chtějí nebo potřebují. Námi vnucovaná pravidla každý týden porušují, protože odmítají jednat podle jiné než své vlastní vůle. Co bude mít Rom z toho, že bude čistý a dodržuje hygienu? Romové vybírají popelnice, kradou vše, co má něco společného s kovy. Romská komunita se prostě dělí se na ty, jež zajímá pouze rodina, práce a úspěch, a na ty, jejichž smyslem života je pobírání sociálních dávek… Olaští Romové mají krále a ještě jiné geny; krádeže, zvané čorkaření, považují za tradici svého cikánského rodu.

Za loňský rok Česko podle Světové banky zaplatilo za Romy, kteří neměli možnost získat dostatečné vzdělání, nepracují a proto většinou jen pobírají sociální dávky, kolem šesti miliard korun. Tím, že Romové nepracují a nic neprodukují, ztratilo loni Česko zhruba 9,7 miliardy korun. Vše je ve vzdělanosti. Do speciálních škol chodí necelých třicet procent všech romských dětí, u ostatních českých dětí jsou to dvě procenta, více než polovina z cca sto tisíc českých Romů v produktivním věku nemá práci, nejčastěji nepracují romské ženy – zhruba polovina z nich je na mateřské dovolené a stejné množství buď nemůže, spíš nechce najít práci, děti jsou ale “výnosnější”, jak říká primátor a senátor Kubera. Český muž si průměrně vydělá 27 489 Kč, česká žena 20 684 Kč, resp romský muž 12 300 Kč, romská žena 8 020 Kč…

Inu, Romové neumí česky, ani se neučí romsky, ale raději se hlásí k Čechům a ne k cikánům; stydí se, chtějí pracovat a jako gadžové práci snadněji získají, aby se jí hned zbavili, jelikož už vědí, že když se zřeknou svého etnika, lépe se dostanou jako emigranti do Kanady, Anglie, Belgie či Nizozemska…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os