Úloha veřejného ochránce práv v rámci právního systému České republiky je zřejmá. Ombudsman ČR vám může pomoci, pokud nesouhlasíte s postupem nebo rozhodnutím nějakého státního orgánu či při jeho nečinnosti. Kdykoli prostě máte pocit, že je právo na vaší straně, ale nemůžete se jej obvyklou cestou domoci, nastupuje právě ombudsman ČR, který k tomu vydá své stanovisko.

Stanislav Křeček: Vystudoval Průmyslovou školu geologickou, Výtvarnou školu a Právnickou fakultu UK. Pracoval jako horník, dělník, geolog, výtvarník a další. Dlouhodobě působí jako advokát, předseda Sdružení nájemníků ČR (SON). Mimo advokacie i hojně publikuje. Je členem skautského oddílu od roku 1953, členem Parlamentního oddílu Junáka a nositelem skautského vyznamenání Stříbrná sfinx.

Anna Šabatová: Od roku 1969 studovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky pro podvracení republiky za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu. V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí): v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979 – 1984) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, byla též spoluzakladatelkou a mluvčí Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Od září 1990 do konce roku 1991 působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1988 se stala posluchačkou studia bohemistiky, magisterské studium dokončila v roce 1996.

Její jméno pošpinila zvláštní situace v tzv. Kuřimské kauze. v niž pomáhala s legalizací fiktivní třináctileté Aničky. Posléze vyšlo během vyšetřování najevo, že šlo o třicetiletou ženu. Kandidátka na ombudsmanku se ale brání, že byla podvedena. Naprosto prý tehdy netušila a ještě mnoho dalších měsíců nevěděla, že se nejednalo o dítě. Nalítli i lékaři a psychologové. Nebylo to údajně výrazem nějaké její naivity, což ji ovšem z hlediska špatných znalostí psychologie dosti handicapuje pro výkon funkce ombudsmanky. Kuřímská kauza je definitivně sprovozena ze světa. Rozsudky byly rozdány, deviantní ženy a matka odsouzeny za nejhorší mučení dvou chlapců v české historii. Také vlastní matkou a tetou. Mráz z toho jde člověku po zádech. Zvláště když si uvědomím, že známá dvojka Šabatová-Patočka o všem hned na počátku věděla, přesto vše zamlžovala. Proč to tito bojovníci za rudozelená “lidská práva” dělali? Že by jen pro své zviditelnění či zatím utajené důvody, kvůli kterým se skrývali před novináři…? Kdyby vše včas oznámili policii, asi by žádné týrání nebylo…

Byť děti nemohou za své rodiče, faktem však je, že její otec Jaroslav Šabata byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V 50. letech přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Poté byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století  byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ. Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ.

O rok později byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77, později byl jejím mluvčím…

Petr Uhl: Maturoval na jedenáctileté střední škole a roce 1963 promoval na ČVUT  jako strojní inženýr. Poté pracoval jako technik, patentový úředník a od roku 1966 coby učitel na stavební průmyslové škole. V období Pražského jara působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže. Za své aktivity v během pražského jara byl v roce 1969 na čtyři roky uvězněn. Následně se oženil s Annou Šabatovou. Po roce 1977 byl propuštěn ze zaměstnání a v roce 1979 odsouzen na pět let do vězení. Po propuštění od roku 1984 do roku 1989 pracoval jako strojník a topič. Dále se angažoval v disentu, vydával Informace o Chartě 77.

Pak 17. listopadu 1989 vyšli v Praze na Národní třídu studenti, kde byli brutálně rozehnáni totalitní policií, což byl u nás také po jednačtyřiceti letech počátek konce vlády jedné strany. Po policejním zásahu měl zůstat ležet na dlažbě jako student Martin Šmíd, aby se roznesla se fáma, že je mrtev. Zifčák však měl smrt jen předstíral, aby rozpoutal mezi lidmi hysterii, že jde o pokus zneužití 17. listopadu disidentskými kruhy. Měla být zkrátka do světa vyhlášena dezinformační zpráva o ubití studenta Martina Šmída při střetu s bezpečností. Až by tato lež praskla, kompromitace disidentů by byla jasná. Mohla k tomu přispět i Drahomíra Dražská, psychicky labilní narkomanka a chorobná lhářka,jež se neustále zmateně pohybovala po Národní třídě a Mikulandské ulici, srdceryvně plačící a neustále sdělující svému okolí, že jí zabili kamaráda z dětství. Popisovala smrt svého přítele Martina Šmída, co studuje matematicko-fyzikální fakultu na UK. Líčila s barvitými podrobnostmi, jak byl policisty ubit.

Disident Petr Uhl jí uvěřil, skočil StB na špek a vše ohlásil do mnichovské redakce Svobodná Evropa, jak už zase policisté zabíjejí naše děti. Za chvíli to věděl každý v Československu i skoro na celém světě. Jaký měl smysl této „novinářské kachny“? Co se v té chvíli odehrávalo v hlavách účastníků demonstrace? Policisté si mohli říkat: “To je průser, teď to bude mela, jen si musíme dát majzla, abychom neutloukli nějaké dalšího študáka…“ Studenty to mohlo ještě víc rozhajcovat: „Tak, vy bestie. Vy nás budete zabíjet? To si přece nenecháme líbit. Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt…“ Disidenti by naopak byli na koni: „Máme prázdné ruce a oni nás mlátí a zabíjejí. Taková je dnešní totalita. Všichni to vidíte. Fůůůj, pryč s komunou…“

Na Šabatovou se v roce 2006 obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat. Za to ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity; s tímto názorem se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Šabatová se hájila tím, že byla povinna zachovávat mlčenlivost o tom, co se při výkonu funkce dozví, a morálními důvody.

Při vyšetřování vyšlo také najevo, že Klára Mauerová pravděpodobně nejednala samostatně, ale v rámci širší skupiny, kterou tvořila její sestra, příbuzní, Barbora Škrlová a několik dalších lidí. Existovalo několik vyšetřovacích verzí, například, že jde o gang natáčející dětskou pornografii, nebo že šlo o náboženskou sektu… Jakub Patočka, bývalý vedoucí představitel Strany zelených, pomáhal Kláře Mauerové k získání opatrovnictví dívky Anny, za kterou se vydávala Barbora Škrlová. Zprostředkoval též sestrám Mauerovým pomoc ze strany zástupkyně ombudsmana Šabatové. Patočka uvedl, že Mauerová byla kamarádka a bývalá spolužačka jeho ženy, které naletěl.

Inu, úloha veřejného ochránce práv v rámci právního systému České republiky je zřejmá. Ombudsman ČR vám může pomoci, kdykoli prostě máte pocit, že je právo na vaší straně, ale nemůžete se jej obvyklou cestou domoci… Anna Šabatová vám jistě jako ombudsmanka pomůže stejně bryskně, jako pomohla v Kuřimské kauze mučeným dětem…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os