Prof. Petr Fiala, dlouholetý předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren, jen náhodou podobný název Protektorátu Böhmen und Mähren?), rektor Masarykovy univerzity po dvě funkční období (2004–2011). “ODS je zpět,” prohlásil na volebním kongresu strany v Olomouci hrdě, patrně velmi pyšný, že došlo k zásadní obměně vedení.

Pospíšil měl v urnách volební lístky s textem: Nevolte Pospíšila, co vzápětí zhrzený vystoupil z ODS a přijal kandidaturu TOP 09 na volby do Evropského parlamentu. Němcové se zase nelíbilo, že spolustraníci chtěli někoho čistého bez minulosti, plné špatných rozhodnutí… Prostě občansko-demokratický galimatyáš… Už prý žádná dobrá a špatná ODS, ale jen ODS, co je schopná být nejsilnější opoziční stranou. Ručím vám za to, že se mnou bude ODS znovu v cajku…

To vše a ještě mnohem víc znělo  z úst Petra Fialy, čerstvého předsedy občanských demokratů. Že by návrat ze záhrobí? Podle 7,7 volebních procent by se to i tak dalo nazvat. Ovšem ODS bez Klause už stejně nikdy nebude konkurence schopná strana. A to charisma? Získal ho zřejmě už v 90. letech; to byl drsným konzervativním katolíkem, skeptickým k naší státnosti a zanícený ideou „Panevropy“ (navazující na meziválečný klerofašismus a vizi stavovského státu dle představ hraběte Coudenhove-Kalergiho). Zval do naší republiky Bernda Posselta, Otto Habsburka i jiné osobnosti a umožňoval jim agitaci v rámci tzv. Panevropského hnutí (Bernd Posselt byl v Československu v Brně tajně agitovat už v září 1989).

Vzpomínáte; Bernd Posselt, co byl spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jehož je nyní mluvčím, a má v Praze svoji pobočku. A co ví, že kdyby nebylo Mnichovské dohody, nebylo by vyhnání sudetských Němců a ani jeho dobrého živobytí; za tím stál Konrad Henlein, co se roku 1937 sešel přímo s Adolfem Hitlerem a přislíbil mu absolutní věrnost, tedy dobrovolně se stal jeho nástrojem. Společně formulovali taktiku „vždy žádat víc, než je možné splnit“, kterou se pak jeho Sudetoněmecká partaj řídila až do rozbití Československa. Protože koaliční vláda začátkem roku 1937 veřejně vyhlásila program odstranění veškeré diskriminace Němců (v obsazování úředních míst atd.) a začala připravovat různá opatření k dosažení úplné rovnosti, musela SdP ve své rétorice stále přitvrzovat.  A chystat křivonosým židům “křišťálovou noc” nejen na Liberecku.

Napřed Konrad Henlein pracoval jako bankovní úředník v jablonecké České obchodní bance, odkud však brzy přešel do Kreditanstalt der Deutschen. Poté byli umučeni, zlynčováni a zastřeleni první čtyři četníci v bitvě o Habartov, v prvním ozbrojeném střetu 2. světové války. Dnes jeho žezlo převzal Bernd Posselt, co byl v letech 2000 až 2008 spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jehož je nyní mluvčím. V této funkci je jeho nejvyšším představitelem v Německu.Na reprodukci z časopisu Proglas je P.Fiala, B.Posselt a O.Habsburk.

Na reprodukci z časopisu Proglas je P.Fiala, B.Posselt a O.Habsburk.

Britské listy přinesly zajímavou informaci čtenáře Jaroslava Horáka; „V katolicko-konzervativním časopise Proglas (Fiala byl zástupce šéfredaktora a sám do něj psal) se vedle jiného systematicky překládaly a otiskovaly články Bernda Posselta a Otty Habsburka. V Proglasu, ročník 1990, číslo 9/10, je text, napsaný Petrem Fialou, ve kterém mj. cituje z projevu Otty Habsburka, který přijel do Brna přesvědčovat, že Češi mají na Západě své největší přátele v sudetských Němcích. Článek obsahuje i tři fotografie (Petr Fiala je sám vybral jako sebeprezentační doprovod svého článku), na kterých Fiala pózuje s Berndem Posseltem, Otto Habsburkem, politikem KDU-ČSL Tollnerem a praporem „Moravské zemské Panevropské unie“, jejímž byl předsedou. Oslabené ODS může nyní předsednictvím Petra Fialy hrozit postupné převzetí konzervativně-katolickými skupinami a následně sloučení s TOP 09…“

Když se před časem do Parlamentu a Senátu dostala strana přeběhlíků TOP 09, Tradice, Odpovědnost, Prosperita a číslo devět symbolizuje rok vzniku strany, byli všichni zaskočeni, zvláště, že se do jejího čela postavil Karel Schwarzenberg, celým jménem Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg, jehož předcházející politickou stranou, za níž sympatizoval, byla Strana zelených.

Ta historie se začala odvíjet 6. prosince 1939, kdy se nad schwarzenberským panstvím v Čechách přehnala živelní pohroma. Silný déšť a přívaly sněhu zlikvidovaly deset tisíc hektarů schwarzenberských lesů, co se během kalamity změnily ve spoušť polomů. Když pokusy sehnat pracovní sílu mezi Čechy či Židy selhaly, obrátila se pozornost na Cikány. Ke konci roku 1942 byly do Let, sběrného tábora původně určeného pro 380 lidí, navezeny na dva tisíce Cikánů. Z mužů se vyklubali zdatní dřevorubci, ale starci a malé děti si do tábora z velké části přijeli pro smrt…

Pak začaly v bývalých vyhlazovacích i pracovních táborech pietní akty. Nedávno se jeden takový uskutečnil pietn v Terezíně. …“Jsem zneklidněn z toho, že s odstupem pouhých dvou či tří generací začíná být zamlžován kontext a že se začíná hovořit převážně jen o jednotlivostech vytržených ze souvislostí… Tyto individuální zločiny je sice třeba pojmenovat, odsoudit a také připomínat, nesmí se ale zakrývat jejich širší souvislosti… Genocidu židů a nacistické plány na likvidaci českého národa nelze relativizovat….“ řekl prezident Václav Klaus v rámci piety v Terezíně na adresu aféry s nálezem hrobu zabitých sudetských Němců v Budince. Ihned zareagoval Rudolf Reimann, předseda sdružení Němců, kteří byli po válce vysídleni ze zemí střední a východní Evropy a nyní žijí v Rakousku, jenž obvinil Klause z údajného překrucování dějin.

Submisivita českých premiérů se nezměnila, v čele ODS se ocitl, dle SMS Klause Tupolánek, resp. Mirek Topolánek, a řešil rozličné problémy formou esemesek. Jednou napsal novináři: Es kommt der Tag, jindy zase vyslal do světa zvěst, že „přijde noc dlouhých nožů“. Holt, svůj k svému. Kromě Klause, měli všichni šéfové ODS hravý vztah k landsmanšaftové figurce Bernda Posselta.

Když totiž přišel do čela ODS Nečas, vzápětí přijel do Česka bavorský zemský premiér Horst Seehofer jako na svoji vůbec první bavorskou poválečnou oficiální návštěvu České republiky. A aby toho nebylo málo, přivezl ve svém doprovodu i Bernda Posselta, europoslance za CSU a mluvčího organizace Němců odsunutých z Československa. Nečas, který řekl v duchu mínění Petra Fialy, že kádrování složení delegace by bylo nepřípustné a nediplomatické. K plánované Seehoferově návštěvě sudetoněmecké kanceláře v Praze 19. prosince 2010 podotkl, že se „uskuteční v době, kdy už skončí oficiální návštěva. Je to součást jeho soukromého programu a tam on může jít, kam se mu zlíbí. To není součástí oficiálního programu návštěvy…“ Bránil Nečas Posselta, aby si to nerozházel se svojí falešnou představou odmítání kolektivní viny.

„Měli bychom si uvědomit, že se píše rok 2013 a jsme členskou zemí Evropské unie. Měli bychom být uměřenější,” reagoval Nečas na tiskovou konferenci Miloše Zemana s jeho rakouským protějškem Heinzem Fischerem ve Vídni. Zeman se sice distancoval od principu kolektivní viny, ale konstatoval, že “člověk by neměl zapomínat, že devadesát procent sudetských Němců hlasovalo pro pomahače Hitlera”. Ocenil, že zbývajících deset procent – socialisté, komunisté a další – bylo proti Hitlerovi. Benešovy dekrety neobsahují princip kolektivní viny, protože odhadovaných deset procent bylo vyjmuto z odsunu. K otázce “vlastizrady” mnoha sudetských Němců pak prohlásil větu, co zabrnkala na nervy Sudeťákům: ”Když občan nějaké země kolaboruje se zemí, jež jeho stát okupuje, tak je vyhánění mírnější trest než například trest smrti.”

A akce vyvolala reakci; o předválečném vůdci sudetských Němců Henleinovi šéf rakouského landsmanšaftu Gerhard Zeihsel poznamenal: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu. Nevěřím, že by v tom případě nebylo ani Mnichovské dohody a Protektorátu Böhmen und Mähren…“ Proč Nečas stejně nekritizoval i šéfa rakouského landsmanšaftu…? Princip „padni komu padni“ je zde víc jak opodstatněný. Není slovo „uměřenější“ náhodou jen zbabělým gestem a submisivitou vůči Rakousku…? Petr Fiala se ve svém novém šéfovském postu setkal kromě Topolánka, jak s Klausem, tak i s Nečasem, aby z nich „tahal rozumy“, jak dál s ODS…

Inu, jeden terminátor je naolejován, druhý šilhá po praporu „Moravské zemské Panevropské unie“, landsmanšaftu Bernda Posselta a po neodolatelnosti Otty Habsburka; taková je budoucnost ODS v čele s charismatickým Petrem Fialou, béčkem TOP 09, nebo snad KDU-ČSL…? Prostě hokejovou farmou pro politickou extraligu…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os