Lovec nacistů Wiesenthal by zaplesal…

18. Listopad, 2008 – 14:14

Simon Wiesenthal byl člověk, jenž „jednal jménem šesti milionů lidí, kteří se už nemohli sami hájit“, prohlásilo izraelské ministerstvo zahraničí, když v roce 2005 zemřel. Pro většinu Rakušanů však zůstal kontroverzní personou non grata.

Narodil před sto lety v židovské rodině v rakouské Haliči, dnešní Ukrajině. Vystudoval na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Za války prošel několika koncentračními tábory, tím posledním byl Mauthausen v Horních Rakousích nedaleko Lince. Během holocaustu ztratil 89 svých příbuzných. Po válce se z něho proto stal „lovec“ nacistických zrůd.

Kdyby žil, asi by zaplesal po zjištění, že pár nacistů, koupených USA v rámci nuceného odlivu nacistických mozků z poválečného Německa, je pořád k mání na řádný proces.

Pronásledování německých válečných zločinců se Simon Wiesenthal věnoval s urputností sobě vlastní více než 50 let. Díky jeho úsilí bylo pohnáno k odpovědnosti na 1100 nacistických válečných zločinců.

Vědec Hubertus Strughold měl asi patřit mezi ně. Byl totiž v minulých dnech vyřazen z mezinárodní Kosmické síně slávy (Space Hall Of Fame), kam byl za zásluhy jmenován roce 1978.

Důvodem této degradace bylo odhalení jeho nacistické minulosti, když se za druhé světové války měl podílet na pokusech na vězních v koncentračním táboře Dachau.

Po druhé světové válce byl americkou armádou převezen do státu Nové Mexiko. Léta se pak pracoval na vesmírném programu. Do síně slávy se dostal za přínos k vývoji skafandrů a kosmických kabin.

Tento bývalý nacista, který byl součástí von Braunova týmu německých vědců pracujících v USA, je také „otcem vesmírné medicíny“ za návrh palubního zařízení podpory života.

Nadzvukové rakety, nervový plyn, proudová letadla, naváděné střely, technologie stealth, nebo-li neviditelnost při užití radaru a tvrzený pancíř…

To vše jsou jen některé unikátní technologie vyvinuté v nacistických laboratořích, dílnách a továrnách, nezřídka za pomoci vězňů, kteří pak byli jako nepotřební svědci likvidováni.

Americké jednotky odstranily po skončení války rakety V-2 z rozlehlého komplexu Nordhausen, těsně před obsazením továrny Sověty, postaveném pod horami Harz ve středním Německu. Generál major Hugh Knerr, zástupce velitele poválečných amerických vzdušných sil v Evropě, k tomuto kroku řekl:

“Jestli nevyužijeme možnosti zmocnit se výzkumného aparátu a myslí jež jsou součástí výzkumu a pokud vše rychle neuskutečníme do provozuschopného celku, zůstaneme několik let pozadu v oblasti, jejíž potenciál je již využíván.”

A tak začala americká operace Paperclip (Spona), která odvezla von Brauna a dalších více než 700 osob z Německa, přímo před nosem amerických spojenců. Smyslem bylo využít německé vědce v americkém výzkumu a odepření těchto intelektuálních zdrojů Sovětskému Svazu.

Události nabraly rychlý spád. Prezident Truman autorizoval Paperclip v srpnu 1945 a 18. listopadu dorazili první Němci do Ameriky. A tak se USA vydaly cestou rizika formou lidské válečné kořisti, která jim však vyšla…

Mezi von Braunovi spolupracovníky patřili Arthur Rudolph, hlavní ředitel provozu v Nordhausenu, kde 20 000 otrockých prácovníků zemřelo při výrobě střel V-2. Řídil tým, který postavil raketu Saturn V. Popisován byl jako “100 procentní nacista a nebezpečný typ”.

Další byl Kurt Debus, specialista na odpalování raket a důstojník SS. V jeho složce stálo: ”Měl by být internován jako bepečnostní hrozba spojeneckých sil…“

Již zmiňovaný Hubertus Strughold, později známý jako ”otec vesmírné medicíny”, zodpovídal z toho, že někteří z jeho podřízených prováděli lidské ”experimenty“ v Dachau a Auschwitz, kde byli vězni mraženi, umísťováni do komor s nízkým tlakem, v nichž často zemřeli.

Všichni tito muži dostali zelenou pracovat v USA, jejich zločiny byly zakryty a jejich minulost vymazála armáda USA, pro kterou se stalo hlavní prioritou vítězství ve studené válce a ne podpora spravedlnost.

„Hlad byl v koncentráku nositelem všeho zlého. Bolela z něho hlava, špatně se hojily rány, hlad pohlcoval svalovinu, takže vězeň byl jen kost a kůže. Nekonečný hlad bolel, kradl spánek, nafoukl břicho a bránil v přemýšlení, nutil k hrozným věcem?“ vzpomíná Yehuda Bacon, skvělý malíř a grafik, který svědčil u proslulého procesu s Adolfem Eichmannem.

Čím měl Žid v ústech víc zlatých zubů, tím mohl déle žít…

„Za zlatý zub mohl člověk dostat od kapa až čtyři příděly chleba, skoro půl kila. Za zlatý zub mohl mít člověk pár hadrů do bot, což bylo moc důležité, protože když se vám puchýř na patě zanítil a začal hnisat, byl to začátek konce. Nohy bylo třeba si moc opatrovat. Kdo nemohl chodit a při apelpazu kulhal, šel do plynu…“ říká Hana Ringová-Rožanská, jejíž život v Osvětimi – Treblince zachránil seznam pracovníků do Schindlerovy továrny.

Přes čtyři miliony Židů, v rámci snahy cíleně vyhubit „konečným řešením“ jeden národ, skončilo v plynových komorách a dva miliony jich bylo zabito, umučeno nebo popraveno…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *