Velmi zvláštní výklad vrchního českého „etiketa“, který se nepozastavil nad tím, že v aristokratické etiketě ve Vídni trénovaný kníže Karel Schwarzenberg zcela „eticky“ spí, kam si sedne, třeba v Parlamentu s rukama na stole, na nichž má položenou svou hlavu jako v hospodě čtvrté cenové skupiny. Nebo na mezinárodních konferencích přímo u předsednického stolu. A všichni si myslí svoje… Ovšem, co bychom mohli od jeho voliče očekávat. Milý pane Špačku, etiketa neznamená „tlouct špačky“ ani v dolní komoře Parlamentu…

(Idiom tlouct špačky; usínání vsedě, při němž nám trhavě padá hlava na prsa a při krátkém probuzení se zas napřimuje; tedy klímat, podřimovat, nikoliv přímo spát.. Ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky se říká, že to souvisí s trhavým pohybem špatně odpáleného špalíčku ve hře špaček.)

Napadlo mě, že to musí být úžasné, být prezidentem a vrchním velitelem ozbrojených sil. Žít si na hradě i v zámku, mít svoji limuzínu i letadlo, svoji ochranku, nemuset se starat o nákupy v Kauflandech, ale navštěvovat všechny země světa, tykal si s jejich prezidenty a mít ve svých rukách velkou nebezpečnou moc. Proč to všechno člověk chce? Aby v noci špatně spal, nemohl být sám sebou, aby se bál o svůj život, o svoji funkci, aby artikuloval při svých důležitých projevech, aby měl obavy z impeachmentu a vlastizrady a musel se odnaučit stydět za své ponižování a urážky, z nich poté žaludeční vředy, artrózu a nezbytnost si pohlídat své zákeřné politické soky… Polil mě studený pot při představě, že bych musel také trpět jako prezident ve věku důchodce, bez svého soukromí, neustále na očích všech, na noc neurol… Ani myšlenka na poštovní známku a státní pohřeb mě neutěšila…

Snímek Břetislav Olšer

Nebylo dne, aby nebyl prezident Zeman veřejně dehonestován. Jeho náhlá indispozice byla odvysílána v televizích, aniž by si všemožní „špačci“ dělali starosti s etiketou a vkusem. Lékaři jasně konstatovali, že prezident Miloš Zeman měl během otevírání komnaty s korunovačními klenoty v Katedrále svatého Víta infekční virózu. Přesto si média televizní záběry nechutně a neeticky zpracovala k obrazu svému; sprostá manipulace bez zřetelného a průkazného potvrzení, že Zeman byl opilý. Proto zcela správně považovalo vedení televize za porušování etického kodexu ČT neustálé opakování záběrů nemocného člověka v rámci ČT24. Nebylo rozhodně etické zařadit ani do komické a mnohdy jízlivé rubriky „168 hodin“ záběry vrávorajícího prezidenta, jehož jediným vysvětlením jeho stavu byla nemoc, způsobená únavou a vysokou teplotou.

Na dva miliony voličů dalo své hlasy v první přímé prezidentské volbě Miloši Zemanovi, přesto se ihned vyčlenilo pár desítek vzdorovitých mudrlantů, co tvrdili, že Zeman není jejich prezidentem. A sepsali hned petici; elita české kulturní a umělecké fronty, kterou iniciovala režisérka dokumentárních i hraných filmů Monika Elšíková, jež od roku 2012 používá umělecké jméno Monika Le Fay. V Událostech a komentářích představila veřejnosti petici s následujícím názvem: ”Miloši Zemane, nejste a nebudete mým prezidentem. Zvítězit pomocí lží a estébáckých metod je Pyrrhovo vítězství…” A dále pokračovala ve svém zviditelňování snůškou směšných lží: „Je to jako kdybych řekla: Pane Veselovský, babička pana Zemana byla nacistka a je zdegenerovaný, protože u něj v rodině spolu všichni souložili,“ ohodnotila Zemanovu kampaň Le Fay. „Já jsem si nikdy nemyslela, že se dožiju toho, abych slyšela někoho takového tohle říkat v televizi.“

Loňské oslavy 95 let od vzniku samostatného Československa měly ponurý průběh – kvůli nevraživosti vůči osobě prezidenta Miloše Zemana se slavnostního ocenění osobností neúčastnilo mj. na dvacet rektorů českých vysokých škol a univerzit, zhrzený z volebního propadáku Bohuslav Sobotka či primátor Prahy Hudeček. Chyběl též muzikant Mišík a syn mluvčího Charty 77 Jiřího Hájka, jemuž mělo být uděleno státní vyznamenání in memoriam; jeho syn totiž poslal dopis, v němž požadoval, aby mu státní vyznamenání České republiky pro jeho otce bylo doručeno poštou nebo kurýrem. Sám tomu říká „získat vyznamenání alternativním způsobem…“

Legendární gymnastka Věra Čáslavská, čestná předsedkyně Českého olympijského výboru (ČOV), se kvůli prezidentovi Miloši Zemanovi nezúčastnila na Pražském hradě za přítomnosti hlavy státu oznámení české nominace na Zimní olympijské hry v Soči… “Má svobodomyslná povaha mi nedovolí, abych navštívila současný Hrad, z jehož prostor je vysílána jen negativní energie, nenechám si vzít klid v duši,” uvedla jednasedmdesátiletá majitelka jedenácti olympijských medailí.

Toto vše bylo vůči hlavě státu důstojné a vhodné chování, pane Špačku? Co na to vaše etiketa, nepokulhává? Opravdu máte pocit, že to vše byla jen reakce na Zemanovo chování? Znám mnoho horších prezidentů, které nechali „špačkové“ v klidu žít. Že by strach z autority? Mindrák? Závažná to psychická porucha. A další urážky ze strany Bohuslava Sobotky, co neustále vydíral kompetenční žalobou nebo Ústavním soudem, pokud prezident nejmenuje všechny jím navržené ministry. A současný trapas je Zemana, nebo Sobotky? Nebyla to msta, ale obyčejný trest za přílišnou zpupnost outsidera; skoro sto dnů měl designovaný premiér na to, aby sepsal soupisku ministrů bez chyby, bohužel, nakonec to svedl na sekretářky Lidového domu.

Šest chyb v jeden a půl stránkovém dokumentu je poměrně dost a ne zcela svědčí o profesionalitě. Špatně napsaná jména ministrů, ministerstev… Možná to bylo jen veřejné vracení pohany, kterou Miloš Zeman zažil 24. ledna 2003, kdy ho při prezidentské volbě zradil také Bohuslav Sobotka… “Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, přestože dvě referenda, členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…” vzpomínal Miloš Zeman.

Pan prezident si jistě vzpomněl, že loni v březnu i on podepisoval prezidentský slib dvakrát, protože jeho úředníci mu podstrčili neplatný dokument. Při sledování přímého přenosu České televize si hrubky všiml plzeňský politik KSČM Jiří Valenta, který neváhal celou akci ihned veřejně zdokumentovat. Chyba se nacházela v posledním odstavci slibu, kde má stát „Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Zeman však svůj podpis připojil pod dokument, ve kterém bylo slovo „nejlepšího“ nahrazeno špatně vyskloňovaným slovem „nejlepší“. Trapas, ale rovněž veřejný. Že by se to mohlo v tichosti opravit a podpis bez kamer zopakovat…? To by se asi „české etiketě“ páně Špačka nezamlouvalo…

Jeho etiketa je totiž příkladná; proto tvrdí do médií, že „čekání na to, zda a kdy se Miloš Zeman opije, je vlastně nuda. Zeman se totiž nikdy náklonností k alkoholu netajil a veřejně o ní mluvil… občas trochu ztrácel rovnováhu, takže se napjatě čeká, kdy zase příště upadne…“ Vůbec se panu Špačkovi nedivím, že je tak alergický na pijáctví prezidentů; jeho šéf Havel byl s alkoholem jedna ruka, což mělo za následek i pár jeho zlomenin pádem v koupelně, a pod. Ovšem, na rozdíl od Zemana, byl konzumentem alkoholu anonymním…

Inu, kdo chce Zemana bít, vždycky si hůl najde, samozřejmě, že jde vždy o hůl přísně etickou…

http://hlavuhore.wordpress.com/2009/12/21/opilec-vaclav-havel-jiri-wolf/

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os